OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Honesty Potter - Chapter one

31.01.2012 (13:00) • Ikachan • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 10× • zobrazeno 870×

Dívka se rozhlédla kolem sebe, všechno pro ni bylo nové. Celá tahle divná scéna jí pořád ještě nedocházela – že je čarodějka a stojí s kufrem, bílou sovou Hustonem v kleci na nástupišti 9. Na jejím lístku však stojí devět a tři čtvrtě.

„Pane?“ oslovila jednoho průvodčího.

„Co si přejete?“ zeptal se netrpělivě a podíval se na hodinky.

„No… můžete mi poradit, kde je tady nástupiště devět a tři čtvrtě?“ zeptala se a připadala si docela hloupě, protože sama o takovém nikdy neslyšela.

„Devět a tři čtvrtě? Myslíš, že jsi vtipná?!“ vyprskl průvodčí a odkráčel pryč. Připadala si teď ještě hloupěji, a k tomu, zjevně takové nástupiště ani neexistuje! Hellen jí zjevně dala špatný lístek!

„Rok co rok je to tu stejné, všude je tu plno mudlů!“ zaslechla a ohlédla se. Slovo mudla jí bylo víc než povědomé – mudla je přeci ten, co neumí čarovat. Nemusela hledat dlouho a hned si všimla zrzavé šesti členné rodinky. Jednalo se o jednoho zrzavého pána, vedle kterého šel kluk, možná jen o pár měsíců mladší než ona, další dívka, přibližně ve stejném věku, dvojčata dívek, které vypadaly jako z divokých vajec a ještě jedna dívka, která působila velmi sečtěle a chytře.

„Tak dobře, Paulo, běž první,“ vyzval pán tu zjevně chytrou a nejstarší dívku. Rozeběhla se proti přepážce mezi nástupišti devět a deset a najednou byla pryč. Ona jen zamrkala – co se to stalo?

„Faith, teď ty,“ vyzval jednu z dvojčat.

„Ona není Faith, to já!“ ohradilo se její dvojče.

„Jo, vážně, tati, jsi vůbec náš otec?!“ zavrtěla hlavou ta druhá.

„Oh, tak promiň, Gemmo!“ opravil se jejich otec.

„Dělám si legraci, jsem Faith!“ zazubila se Faith a rozeběhla se proti přepážce a Gemma hned za ní. Slíbila si, že tentokrát nemrkne. Ale naneštěstí se jí do cesty připletlo několik cestujících a opět jí uniklo, jak se má na to nástupiště dostat. Bude se tedy muset zeptat.

„Promiňte -“ rozjela se k pánovi s vozíkem, přičemž se s poslední dívkou srazila. „můžete mi říct jak se...“ pokývla hlavou k přepážce.

„Jak se dostat na nástupiště? Nedělej si starosti, Rebecca jede do Bradavic taky poprvé,“ usmál se pán mile a jak padlo Rebečino jméno, usmála se taky.

„Musíš prostě projít tou přepážkou mezi nástupišti devět a deset. A jestli jsi nervózní, radši se na to rozběhni,“ poradil jí a trochu ji popostrčil. Zavřela tedy oči a rozeběhla se proti přepážce. Pořád myslela jen na to, že to bude bolet….

A najednou už slyšela lokomotivu. Dokázala to. Vzala svůj kufr a Hustona a šla do vlaku.

„Ukaž, pomůžu ti,“ nabídl se jí pro ní cizí kluk, trošku tmavší pleti, a v závěsu za ním šel ještě jeden, který vypadal úplně stejně.

„Díky,“ usmála se a podala mu své dvě zavazadla.

„Ty jsi… Honesty Potterová, že jo?“ řekl jeden z nich, ten co nesl sovu.

„Jo… to jsem,“ zamumlala. Pořád si nemohla zvyknout na to, že ji všichni z kouzelnického světa znají. Nechtěla být slavná jenom proto, že se jí největší zlá čarodějka Voldemorda pokusila zabít a nepovedlo se jí to a nikdo neví proč. Na čele jí však zůstala jizva ve tvaru hvězdy.

„Já jsem Peter, a tohle je Paul,“ řekl ten, co nesl kufr.

„Těší mě,“ usmála se Honesty.

„Tak, tady máš volné kupé. My už místo máme, takže tě opustíme, zatím se měj,“ sborově se usmáli a odešli. Honesty se uvelebila na sedačce a dívala se, jak se vlak pomalu rozjíždí.

„Um… máš tu volno? Všude jinde je plno,“ ozvalo se za ní. Honesty se otočila a poznala onu Rebeccu.

„Jo, jasně,“ přikývla a ukázala na místo naproti sobě.

„Já jsem Rebecca, Rebecca Weasleyová,“ usmála se.

„A já Honesty Potterová,“ řekla Honesty a jen čekala, co se stane.

„Vážně? A máš opravdu tu… um…?“ zalapala Rebecca po dechu.

„Co mám?“ nechápala Honesty. Rebecca se naklonila blíž k ní a zašeptala: „Jizvu.“

„Jo,“ pousmála se Honesty a odhrnula si černou ofinu. Měla tam na pravé straně jizvu ve tvaru hvězdy.

„Páni!“ vydechla Rebecca.

„Dáte si něco, zlatíčka?“ dveře se otevřely a nakoukl do nich vetchý starý pán s velmi milým úsměvem, který měl s sebou vozík plný různého jídla. Honesty by si ze všeho nejraději vzala Kit Kat, nebo 3Bit, ale ani jedno z toho tu bohužel pán neměl.

„Ne díky, mám svoje,“ řekla kysele Rebecca a pozvedla něco zabaleného.

„Vezmu si ode všeho trochu.“ Řekla Honesty a vytáhla z kapsy u sukně spoustu drobných.

„Páni!“ vydechla opět Rebecca.

„Ach jo, táta si prostě nikdy nevzpomene na to, že nesnáším lančmít!“ zavrčela Rebecca a nakrčila nos.

„Vyměním ho s tebou za tohle,“ přisunula k ní Honesty polovinu toho, co si koupila. Stejně by to nesnědla sama, protože toho bylo moc a Rebecca se jí zdála být milá.

„Um… tak děkuju. Tohle jsou Bertíkovi lentilky tisíckrát jinak,“ ukázala na krabičku, „mají všechny možné příchutě; čokoládovou, mátovou, ale pak jsou taky špenátové, játrové a držťkové,“ Honesty v tu chvilku přešla na lentilky chuť k jídlu, protože zrovna rozkousla jednu, co chutnala jako…

„Gemma prý narazila na jednu, co chutnala, jako suché z nosu,“ prohlásila Rebecca a Honesty si uvědomila, že to je ono. Rychle to vyplivla do papírku a odsunula lentilky co nejdál od sebe.

„Tohle je prašivka, vypadá uboze, že jo?“ ukázala Rebecca na krysu, která se motala kolem lentilek.

„No, trochu jo,“ připustila Honesty při pohledu na tu starou myš.

„Faith mě naučila, jak jí proměnit ve zlatou. Mám to zkusit?“ zeptala se a Honesty dychtivě přikývla, protože chtěla vidět nějaké kouzlo.

„Ehm-“ odkašlala si Rebecca a vyndala si hůlku.

„Promiňtě, neviděli jste tu žábu, jedna holka, Nelly, ji ztratila,“ otevřely se dveře po druhé. Stál v nich kluk s tmavými rozcuchanými vlasy.

„Um… ne.“ Zavrtěly dívky hlavou.

„A hele, ty děláš nějaká kouzla? To se podívám,“ řekl kluk.

„Ehm, ehm…. Javor, buk, bříza a platan… ať je tahle krysa zlatá!“ pronesla kouzlo, ale nic se nestalo. Rebecca jen pokrčila rameny, ale kluk řekl: „Víš určitě, že tohle je zaklínadlo? Zřejmě ale za moc nestojí. Já zatím zkoušel těch pár jednoduchých, ale fungovaly mi. Tak třeba…“ zamyslel se a ukázal na Honestyiny brýle. Jindy nosila čočky, ale dnes se jí nechtělo. V tuhle chvíli litovala – ty brýle jsou už tak rozbité, co se bude dít?

„Oculus reparo,“ mávl hůlkou a brýle… se opravily? Honesty si to chtěla ověřit, tak si brýle sundala, a opravdu.

„A hele, ty jsi Honesty Potterová!“ prohlásil a dodal: „Granger Howard. A ty jsi?“ podíval se na Rebeccu, která se ládovala lentilkama.

„Um…“ řekla s plnou pusou, „Rebecca Weasleyová.“

„Těší mě. Měli byste se převléct do hábitů, brzy budeme na místě,“ prohlásil Howard a odešel.

„Nazdar,“ otevřely se dveře ten den po třetí.

Autor: Ikachan, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Honesty Potter - Chapter one: