OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Hluboko v duši - 15. kapitola

16.02.2012 (18:00) • FaithNana • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 10× • zobrazeno 1769×

Damon se snažil soustředit na řízení, ale moc úspěšný nebyl. Nervozita s ním cloumala a nemohl se dočkat, až Elena konečně otevře oči. Až se dočkal. Jakoby se právě vzbudila z tvrdého spánku, zamžourala před sebe a chvíli se orientovala, kde vlastně je. S bolestivou grimasou se chytla za hlavu. Dělal, že ji nevidí, chtěl to nechat na ní.

„Sakra, nemohl bys mít tišší auto,“ zaklela, když se srovnala na sedadle. Damon se pousmál, moc dobře věděl, že ví, co se s ní děje.

„Zvykneš si, neboj,“ odpověděl jí s úsměvem, načež jí podal láhev s krví. Elena ji nejistě přijala.

„Takže na králíčky asi nepůjdeme, co?“ neodpustila si.

„Stefan je před lety vyvraždil, pokud se toužíš stát Edwardem Cullenem, musíš si najít jinou zvěř,“ pokračoval v její hře.

„Kruci, a já po tom tak toužila,“ teatrálně zaklela.

„Nemusíš sršet vtipem, stejně to na tobě poznám,“ spustil Damon po chvíli ticha.

„Co poznáš?“ zeptala se, jakoby o ničem nevěděla a přitom si prohlížela lahev plnou rudé krve. Podíval se na ni vážným pohledem a donutil ji sklopit ten její.

„Jsem v pohodě, vážně. Už před lety jsem byla připravená, už jsem ti to říkala“ snažila se mu hrdě odpovědět, ale hlas se jí zlomil. Zasmál se.

„Na tohle se nedá připravit. Taky jsem si myslel, že jsem připravený, že to dokonce chci,“ věděl, o čem mluví a ona to věděla taky. Slza se spustila po její tváři a tak raději odvrátila tvář z a pozorovala ubíhající krajinu. Věděla, že teď jedou za Raven, za její malou holčičkou. Věřila Damonovi, když jí slíbil, že ji ochrání a že se zase uvidí. Vzpomínka na tu malou tvářičku její dcerky ji na chvilku uklidnila.

„Nemůžu o tom mluvit, Damone. Alespoň ne teď,“ přikývl na souhlas a položil jí ruku na stehno.

„Vypij to hned teď. Oba víme, že tu malou samotnou nenecháš a čím víc nad tím budeš přemýšlet, tím horší to bude,“ přikázal jí, aniž by se na ni podíval. Nebyl si jistý, že to dokáže sledovat.

„Ale co slunce?“ vyděsila se.

„Ten řetízek, co máš na krku, od čeho myslíš, že tam je?“ mrknul na ní. V úžasu pozorovala na své hrudi a v duchu děkovala Bonnie.

„Aha,“ vydechla úlevně. Damonova ruka byla stále na jejím stehně, jakoby se jí tím snažil dodat odvahu. Věděl, že je to pro ni ještě těžší, než to bylo pro něj. Ona o tenhle svět nikdy nestála. Byť, jak mu ona sama nedávno přiznala, se jeden čas snažila to přijmout jako fakt. S tím, jak otevřela víčko a nekontrolovatelně začala hltat obsah láhve, jí vytryskly další slzy. Sledoval, jak se s bolestivou grimasou mění její tvář, jak se láska jeho života stává stejným monstrem, jakým je on sám. Štvalo ho, že s tím nemohl pranic udělat, že musel jen nečinně přihlížet, bez možnosti jí pomoct.

„Bude líp, uvidíš,“ zašeptal, když se jí vší silou podařilo potlačit jak slzy, tak i novou osobnost. Jen mlčky přikývla.

„Nemusíme o tom mluvit, jestli nechceš, ale kdybys někdy chtěla, víš, že mi můžeš všechno říct, že jo?“ neuměl utěšovat, vůbec nevěděl, jak na to. Ona byla první, kterou kdy chtěl opravdu utěšit a zrovna v situaci, kdy asi nebylo čím. Přikývla.

„Nezabiju ji ani Jesseho, že ne?“ zeptala se nakonec po chvíli ticha, v očích paniku.

„V kufru mám ještě nějaké zásoby, abys nebyla hladová, a když, tak tě zastavíme,“ povzbudivě se na ni usmál. Pokusila se mu to oplatit, ale pomyšlení, které jí ta věta připomínala, ji sráželo k zemi. Damon si jejího zoufalství všimnul a sjel na lesní cestu, kde zastavil. Nechápavě se na něj podívala.

„Jdeme se projít,“ oznámil jí hlasem, který nepřipouštěl námitky. Vystoupili z auta a vydali se do lesa. Chytl ji pevně za ruku, propletl jejich prsty a vedl ji úzkou lesní cestičkou až na jeden palouk. Bylo tam krásně. Jako kousek světa odtržený od reality.

„Chceš se sesypat přede všema, hlavně před Raven, nebo ti to postačí tady přede mnou?“ promluvil nakonec, když se zastavili. Znovu sklopila hlavu, ale on vzal její tvář hrubě do dlaní a donutil ji, pohlédnout mu uslzenýma očima do těch jeho. Nic neřekla, jen se mu beze slova vysmekla a zabořila svou tvář do jeho ramene, aby mohla začít vzlykat naplno. Schoval ji ve svém náručí a jen tam tak stál a čekal. Věděl, že její emoce jsou zesílené, a kdyby se nevybrečela teď, sesypala by se ve chvíli, kdyby viděla ostatní.

„Zůstaneš se mnou?“ zašeptala prosebně. Na odpověď jí políbil. Nebránila se. Nikdy se nebránila, ale teď se ani bránit nechtěla. Oba věděli, jak to myslela. S Jessem byl konec. Teď vedle sebe potřebovala někoho jiného. Někoho, koho bude opravdu milovat, koho neopustí a ani nebude muset. A kdo to bude cítit stejně.

„Takhle jsem to nechtěl,“ zašeptal, když se od sebe odtrhli.

„To ani já ne,“ odpověděla mu stejně tiše. Vzápětí si ji přitiskl zpět k sobě. Co nejpevněji, jakoby se měla každou chvíli rozplynout.

„Ale hádám, že to tak prostě asi mělo být. Zdá se, že dostaneš vždycky, co chceš, i když jsi jednou v životě nesobecký a vůbec to nezamýšlíš,“ hořce se té pravdě zasmála a on musel taky. Měla pravdu.

„Dal bych cokoliv za to, abych to vrátil. Byl to vážně špatnej nápad,“ pokusil se svalit vinu na sebe, ale zarazil ho její ukazováček a následně i její rty. Nepotřebovala hledat viníka. Svým způsobem si za všechno mohla sama. Ona a její pitomá dobrosrdečnost.

Vysmekla se z jeho náručí a popošla pár kroků až na hranici stínů lesa. Chvíli tam jen tak stála a pak si sundala svůj řetízek. Damon ji nesouhlasně pozoroval, a když vystrčila konečky prstů na slunce, které ji začalo nemilosrdně pálit, bleskurychle ji stáhl zpět.

„Pořád tomu nevěřím,“ šeptala zoufale, když si nandávala šperk zpět okolo krku.

„Všechno jednou přebolí, Eleno,“ pohladil ji po tváři. Věnovala mu smutný úsměv.

„Pojedeme, těším se na moji malou holčičku,“ oznámila mu spíš otázkou, než pevným hlasem. Přikývl a vedl ji zpět k autu.

„Ještě vypij tohle,“ podal jí dvě krevní transfúze. V jejích očích znovu probleskla bolest, ale poslechla ho. Potom oba nasedli a tiše jeli dál. Než přijeli k domu, ani jeden nepromluvil. Damon ji znovu chytl za ruku, když vystoupili z auta a vedl ji dovnitř. Slyšela, jak všichni sedí v obýváku a ani nedutají. Určitě je zaslechli na příjezdové cestě. Pomalu otevřeli dveře a ruku v ruce vešli dovnitř.

„Maminko!“ výskla Raven a vrhla se Eleně do náručí. Ta se pokusila o důvěryhodný úsměv a přivinula dcerku k sobě. Na Damonův starostlivý pohled vítězně kývla, aby ho ujistila, že se v žádném případě nikoho zakousnout nechystá a speciálně ne svoji dcerku. Potom se dívala po ostatních. Bonniin smutný pohled se jí zarýval hluboko do srdce, ale přesto pro ni vydolovala povzbudivý úsměv. Ostatní se tvářili všelijak, byli šťastní, že tu s nimi Elena je, ale netušili, jak se tvářit a chovat, aby jí neublížili. A pak tu byl Jesse. Grimasa v jeho obličeji byla velmi bolestivá a Elena překonávala touhu věnovat mu nenávistný pohled. I bez toho se prudce zvedl a odešel. Práskl dveřmi tak, že se i Raven otočila.

„Táta se zlobí, že ses držela se strejdou za ruku, viď?“ hádala Raven. Elena se pousmála a postavila ji na zem.

„Asi ano, holčičko. Půjdu si s tatínkem popovídat, vydržíš tu s ostatními?“

„Jasně!“ Ravenina tvář se znovu zalila úsměvem. Byla neuvěřitelně pozitivní. Tak pozitivní, že i Elena na okamžik zapomněla na svůj smutek. Účinek jejího úsměvu však zmizel ve chvíli, kdy zmizela za dveřmi pokoje, ve kterém trucoval Jesse.

„Koukám, že sis vybrala,“ zasyčel nenávistně. Jen se opřela o zeď a čekala, co poví dál. Ale on mlčel.

„Tak si běž! Třeba budeš s mrtvolou šťastnější než se mnou!“ křikl po ní. Jeho výraz ji zabolel a donutil znovu bojovat se slzami.

„To je všechno, co mi řekneš?“ zasípala ze všech sil co nejklidněji.

„Co bych ti měl jako říct?“ odsekl.

„Třeba promiň? Obětovala jsem pro tebe život, zasloužila bych si trochu víc!“ vyjekla.

„Mě přijdeš celkem naživu, jediný, cos udělala, bylo, že jsi mě odkopla na druhou kolej, protože já nebyl při vědomí, abych čekal, až si to s bývalým vyřešíte!“ štěkl po ní. Tvář se jí rozšířila ironickým úžasem, až se začala hořce smát.

„Vysmíváš se mi?!“ zíral na ni vytočeně a udiveně.

„Přijdu ti celkem naživu jo? Idiote! Mám zlomenej vaz, ty chytráku! Jsem dobrejch pár hodin po smrti, a abych mohla chodit po týhle planetě a starat se o naši dceru, musím od teď zabíjet jiný! Nemůžu už mít děti ani stárnout a to všechno jen, protože tys byl příliš žárlivej na to, aby sis dával pozor na ten svůj zasranej krk! A já kráva jsem se pro tebe obětovala!“ svou nově získanou rychlostí ho přirazila ke zdi a vzteky neudržela svou tvář. Díval se na ni s hrůzou v očích a ona pociťovala spalující touhu mu rozdrásat hrdlo. Najednou věděla, že se neudrží a místo vztekání začala vnitřně panikařit. Ne, že by si Jesse smrt nezasloužil, ale v současné chvíli myslela hlavně na to, že by pak celá její přeměna byla úplně zbytečná. Snažila se dýchat, ale jen si tím přihoršovala. Její pohled uvízl na hlavní krční tepně, která ještě navíc vystoupila pod tlakem jejího zápěstí.

Autor: FaithNana (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Hluboko v duši - 15. kapitola: