OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Harry Potter a odhalená tajemství - 1. kapitola

02.09.2012 (09:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 13× • zobrazeno 6806×

EDIT: Článek neprošel korecí!

1. kapitola

Harry už byl v rámu obrazu, který vedl do nebelvírské věže.

Hned co obrazem prošel, se ho hned začala vyptávat Ginny, co po něm profesorka chtěla.

„Navrhla mi, a samozřejmě i Hermioně a Ronovi, jestli nechceme vystudovat sedmý ročník v Bradavicích,“ řekl jakoby nic.

„Taky mě to napadlo, chtěla jsem jí to navrhnout,“ řekla Hermiona ještě kapku ospale.

„Ty už jsi o tom přemýšlela? Řekni mi kdy?“ řekl nevěřícně Ron.

Hermiona se na něj podívala trochu vyčítavě.

Hrad už byl skoro opravený. Školník Filch stále nadával, že to nemá zapotřebí, a že odejde do důchodu.

Harry si několikrát všiml, že paní Weaslyová sedí u krbu a drží v ruce fotku Freda. Bylo mu velice těžko u srdce. Všech, kteří zemřeli. Remus, Tonksová…

George dokonce hned opustil hrad, když bitva skončila.

Nevěděl, co má dělat, a tak si přisedl k paní Weaslyové.

„Je mi to tak líto,“ začal, ale Weaslyová ho přerušila.

„To mě taky, ale všichni, myslím z naší strany, zemřeli v boji. Zabránili velkému zlu. Je třeba jim zařídit velký pohřeb,“ řekla jasně.

„Taky si myslím,“ dodal Harry.

„No nic, je třeba jet domů. Harry, ty a Hermiona zatím můžete zůstat u nás,“ řekla mile.

„Děkujeme.“ To už u nich stála Hermiona.

„Harry, chtěla jsem se na něco zeptat,“ odmlčela se. „Víš, moji rodiče jsou stále v Austrálii, tak mě napadlo, jestli bys nešel ty a Ron se mnou,“ řekla potichu.

„Jasně, není problém,“ řekl Harry okamžitě.

„Díky. Ještě to musím říct Ronovi,“ řekla radostně.

„Myslím, že Ron bude taky souhlasit,“ řekl Harry pobaveně.

Hermiona mu úšklebek opětovala.

„Rychle! Rychle ke krbu! Odcházíme,“ křičela paní Weaslyová.

To už u krbu stáli všichni Weaslyovi s Hermionou a Harrym.

„Rone, běž první,“ řekl pan Weasly.

Ron si zalezl do krbu, nabral si kouzelný prášek Letax  a křikl:

„Doupě!“

Tak to bylo se všemi, když už byli všichni v Doupěti, tak si pan a paní Weaslyovi šli lehnout. Není divu, vždyť nespali asi dvacet čtyři hodin.

Harrymu se nechtělo spát. Nevěděl, co má dělat. Truchlit? Vzpomínat? Vážně nevěděl.

Nejednou k němu přisedla Ginny.

„Nevíš, co máš dělat, že?“ zeptala se.

„Přesně tak,“ přitakal jí.

„Napadlo mě, nechtěl by ses jít projít?“ zeptala se náhle.

„Dobrý nápad. Vyčistit si hlavu, a tak,“ řekl a usmál se.

Ginny se na něj jenom zářivě usmála.

Šli spolu ruku v ruce přes tmavý les.

Harryho přece nemělo nic tížit, ne? Tak proč se cítí ještě hůř, než, předtím. Než předtím co porazili Voldemorta.

„Ginny, nevím jak se mám cítit. Nevím, co mám dělat,“ promluvil najednou.

„Harry, vím, jak se cítíš. Já to mám stejné. Mám oplakávat všechny, které jsem ztratila? Nebo mám oslavovat,“ řekla přesně to, co ho tížilo.

„Cítím se stejně,“ dodal Harry.

Nevěděli, jak dlouho se procházeli, ale asi dost dlouho na to, aby si ostatní v Doupěti dělali starosti.

„Asi bychom se měli vrátit, nemyslíš?“ řekla najednou Ginny.

„To máš asi pravdu.“

A tak se Harry a Ginny prodírali lesem nazpátek. Když dorazili do Doupěte, tak jim paní Weaslyová vynadala, za to, že se tu ještě někde můžou vyskytovat nepochycení smtijedé, a že Harry je jejich prvotní cíl.

K večeru za ním přišla Hermiona společně s Ronem.

„Harry, můžu se tedy zeptat, kdy by se ti to hodilo? Myslím ta Austrálie,“ zeptala se velice opatrně.

„Jak se to bude hodit tobě, já teď žádné plány nemám,“ řekl Harry jasně.

„Jaká Austrálie?“ zeptala se Ginny ze sedačky, která byla naproti nim.

„Já jsem poslala rodiče do Austrálie. Vymazala jsem jim paměť, aby se jim nic nestalo,“ vysvětlovala Hermiona.

„Mohla bych jít s vámi?“ zeptala se Ginny.

„Já v tom problém nevidím, alespoň tam nepojedu se dvěma chlapama.“ Uchechtla se Hermiona.

„Teď, aby to dovolila mamka,“ řekla Ginny zamyšleně.

„Určitě dovolí,“ řekl ode dveří George.

„Georgi,“ vykřikla Ginny a vběhla mu do náruče.

„Vždyť mě umačkáš,“ řekl George s úsměvem.

„Řekl jsem si, že není čas na truchlení. Fred bude v mém srdci napořád! A když se podívám do zrcadla, vždy ho uvidím před sebou!“ řekl rázně.

Harry si musel přiznat, že má pravdu, to co se stalo, už nemůže změnit, teď musí žít a řídit svůj vlastní život.

Harry se usmál a řekl.

„Asi máš pravdu.“  

„To so piš, že mám,“ řekl George radostně.

Paní Weaslyová si to všechno slyšela ze schodů. Sešla dolů a také vběhla Georgovi do náruče.

„Máš pravdu, George v našich srdcích bude stále,“ řekla rozhodně. „A ne jen on,“ řekla a při tom se podívala na Harryho.

„Ginny, slyšela jsem to i o té Austrálii, nevím, jestli je to dobrý nápad,“ řekla zamyšleně.

„Mami, prosím! Dám na sebe pozor.“ Paní Weaslyová se stále dívala nedůvěřivě.

„Dám na ní pozor, slibuji!“ Sliboval Harry.

„No, tak dobře, ale až tam dorazíte, okamžitě mi pošlete sovu!“ řekla rázně.

„Můžeš se spolehnout!“ řekla Ginny a šla jí obejmout.

A tak se ti čtyři dohodli, že odjedou zítra ráno. Během toho co byli v Doupěti, jim přišlo skoro padesát sov s prosbou o interview. Ale někdy se nejednalo o interview. Někdy se jednalo o žádost o ruku. Třeba Hermioně přišlo hned deset sov. Harrymu dvacet a Ronovi osm. Když Ron viděl první žádost, co přišla Hermioně ušklíbl se, vzal pergamen a jako správný gentleman ho vyhodil do koše. Ginny se jeho chování jen smála, když něco takového přišlo Harrymu, tak dělala, že to neviděla.

Harrymu bylo perfektně. Věděl, že jí na něm záleží, jednou dokonce přišlo něco i Ginny. Harry pochopitelně dělal, že taky nic neviděl. Na Ginny bylo vidět veliké pobavení.

Na všechny sovy, které žádaly o interview, slušně odepsali, že v dohledné době na to vážně mít čas nebudou.

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Harry Potter a odhalená tajemství - 1. kapitola: