OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Halo: 16. Filmový večer a Rubínová růže

„Podíváme se na Titanik!" vykřikla rázně Ellise a já jsem jenom protočila oči. Ten její "Titanik" jsme všichni viděli aspoň pětsetkrát, a to spolu, v jednom domě, žijeme už nějaký ty dva roky. A na tu dobu je toho Titaniku fakt moc. Byla bych ráda, kdybych viděla Titanik jednou za rok, třeba na Valentýna, ale ne. Ona si to musí pouštět vždycky, když má náladu, a tu má, podle mého, až moc často.

 

„Ne, podíváme se na Toy Story trojku," řekl uraženě Liam a snažil se nám vnutit pohádku o hračkách, která nebyla ani při nejmenším napínavá. Neříkám, že se mi nelíbila, protože jsem na ní byla i v kině, ale dnes na to opravdu nebyl den. Vsadím se, že Liam je posedlý Toy Story, stejně jako Ellise jejím Titanikem, protože jiné vysvětlení toho jeho tvrdého postoje, který nesnesl odpor, není.

 

„Ne, tak to teda ne. V žádném případě," rozkřikla se po něm Ellise, a tak se strhla první, a určitě ani ne poslední, taková "malinká" roztržka. Div si vlasy nevyrvali.

 

Nakonec se je Zaynovi povedlo uklidnit a Harry navrhl, že se podíváme na "Kamarád taky rád". My holky jsme jednohlasně hlesly: „Ano". Kluci se chvilku štengrovali, ale po nějakých těch malých popíchnutích se taky shodli.

 

***

 

Nemohla jsem se přestat smát. Niall se s Louim pokoušeli přehrát scény, z teď už zkouknutého, filmu. Snažili se napodobit herce do nejmenších detailů a nutno podotknout, že se jim to docela vedlo, až na to, že Niall byl od přírody mužského pohlaví a postava, kterou hrál, byla přirozeně holka.

 

Napodobování jejího hlasu mu moc nešlo, ale když nahodil pisklavý dívčí hlásek, tak to bylo ještě lepší. Opravdu jsem si myslela, že se smíchy neudržím v polštářích a že sklouznu dolů na zem.

 

Ale nebyla jsem jediná, kdo se tak moc řehtal. V záchvatech smíchu jsme se kroutili všichni a to mi došlo díky pohledu, který jsem věnovala rozházeným polštářům a ne našim "geniálním a talentovaným" hercům.

 

„Kluci, kluci, to už stačí?" došla jsem ztěžka k nim, ale když jsem uviděla Niallův udivený pohled a jeho celkem úzké rty namalované sytě rudou rtěnkou, tak jsem se sklátila smíchy k zemi. Moje nohy prostě nevydržely takový nápor smíchu.

 

Ale jen, co jsem skončila na zemi, tak se všechny pohledy přesunuly na mě. Chvíli bylo ticho, ale potom všichni do jednoho vyprskli smíchy. No a tak to vlastně bylo celou noc.

 

„Na co se podíváme teď?" zeptal se Zayn, který se jakž takž vzpamatoval z "vysokého" a jistě "bolestivého" pádu. Spadl ani ne z dvaceti centimetrů a už se strachoval o vlasy a o svůj pochroumaný zadeček.

 

„Tentokrát bych vybrala něco méně legračního," řekla jsem a mrkla jsem na Ellise. Té bylo v ten moment hned jasné, že chci pustit můj oblíbený filmek. Takový nevinný hororek.

 

Došla jsem k regálu s DVDčky a sáhla jsem do oddělení hororů. Vytáhla jsem Kruh. Ano, jak jste si správně odvodili, tak můj nejoblíbenější. Samara má prostě svoje osobité kouzlo.

 

„Kluci? Těšíte se?" řekla jsem s úsměvem a zahongala jsem obalem ve vzduchu, tak aby všichni viděli, na co že se to vlastně chystáme koukat.

 

„Né, Roxy, to mi nemůžeš udělat," zakňučela Sam a zakryla si hlavu polštářem.

 

„Promiň, Sammie, ale chci je seznámit s mým oblíbencem," usmála jsem se na ni a ona jenom pokývala hlavou na znamení, že to je dobrý. Po chvíli se ale s obvykle tichým „dobrou noc" vydala nahoru.

 

„Dobrou," řekli jsme sborově, ale tentokrát už ne jenom my holky, ale my všichni. Harry, Zayn, Louis, Niall, Liam, Oliv, Ellise a já.

 

„Víš co? Jdu taky," ozval se po chvíli Zayn, kterého jsme doprovodili jenom pohledy, protože nám bylo všem jasné, že nejde spát jenom proto, že je unavený, ale kvůli něčemu jinému…

 

„Tak to tam hoď," pobídl mě Louis, který se zřejmě neuvěřitelně těšil. Já jsem ho poslechla, vložila jsem DVD do přehrávače, odložila jsem obal a šla jsem si sednout do polštářů. Uhnízdila jsem se u Harryho. Opřela jsem se o něj a s úsměvem jsem hltala obrazovku. Sem tam jsem se koukla, co dělají ostatní, a až na to, že se jich pák krčilo napůl pod dekama, tak to bylo celkem v poho.

 

***

 

„Co tady ještě děláš?" zeptal se šeptem Harry, který zase nedopatřením našel další z mých oblíbených míst. Bylo na rozlehlé zahradě pod třešní. Bylo to houpačka zavěšená přímo na jednu z tlustých větví. Při západu slunce to tady vypadalo kouzelně, ale já to tady měla ráda z jiného důvodu.

 

Právě tady totiž požádal můj otec mamku o ruku. Abych to vysvětlila, tak dům, ve kterém bydlíme, je zděděný po otcových prarodičích, ale je zrekonstruovaný a mnoho místností je přistavěných.

 

Bylo to na prvního máje, když sem otec mamku přivedl. Ta se posadila na houpačku a on ji začal houpat. Společně zpívali jejich oblíbenou písničku. Písničku, při které se poznali, ale to je jiný příběh. Ne, že by se sem nehodil, ale to vám řeknu snad někdy příště.

 

Tak tedy, zpívali jejich píseň, když táta najednou přestal rozhoupávat houpačku, která se o chvíli později zastavila. Mamka na ní pořád seděla a jenom se koukala, jak táta obchází lana houpačky a staví se tak, aby jí viděl do obličeje, do jejích nádherných šedých očí, které jsem po ní nakonec zdědila. Stejně jako barvu vlasů.

 

Táta si najednou rukou zajel pod tričko a vytáhl zpod něj řetízek, na kterém se houpal dárek, který dostal od své babičky před tím, než zemřela. Byl to její snubní prsten, který se dědí po generace. Nádherný kroužek s bílého zlata, který zdobila růže. Červená růže, která měla v plátcích přesně vybroušené rubíny. Podle toho nesl prsten název Rubínová růže. Maminka mi říkala, že to byla ta nejkrásnější věc, kterou kdy viděla. Teda až do té doby, než jsem se jí narodila já.

 

No, táta teda vytáhl prsten a klekl si před mámou na jedno koleno. Prsten jí položil na stehno, na látku světle modrých šatů, které měla ten den oblečené, a podíval se jí do očí s otázkou.

 

Ale mám dlouho nic neříkala. Ano, bylo to romantické, ale ona pořád čekala, až se jí ten můj otec, dřív ještě táta, zeptá.

 

„Tak vezmeš si mě?" pověděl nakonec nervózně a roztáhl ruce.

 

A v ten moment mamka vyskočila ze sedu, sevřela prsten v dlani a vší silou se tátovi vrhla kolem krku. „Ano! Jen jsem čekala, až se zeptáš, hlupáčku," poškádlila ho a potom ho nechala, aby jí navlékl ten překrásný kroužek a bylo to. Jejich společná cesta životem začala pod touto nádhernou a hlavně děsně starou třešní.

 

„Jen tak přemýšlím," odpověděla jsem konečně Harrymu a podívala jsem se mu do očí. Nehoupala jsem se, a proto jsem neměla problém se zpříma podívat do jeho očí, které tak rády měnily barvu.

 

A pak najednou z ničeho nic se ke mně Harry začal pomalu naklánět a …