OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Frajer a myš - 6. kapitola

10.08.2013 (17:00) • Adel • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1471×

V neděli jsem se rozhodla začít pracovat na tom projektu. Z naší knihovny jsem si vzala všechny knihy, které měly něco společné se savci, položila jsem si je na zem do pokoje, kde už jsem měla připravený notebook, papíry a něco na psaní. Úvod mi trval celé dopoledne. Potom jsem si dala přestávku na oběd a pak jsem zas začala pracovat, abych to měla co nejdřív z krku. Vůbec mě to nebavilo, možná, že kdybych to nedělala sama, tak by to nebylo tak nudný, ne, pořád by to bylo nudný. Blbými savci jsem zabila celou neděli, a to jsem to ještě neměla dodělaný. A spát jsem šla až tak kolem půlnoci.

……

Nenávidím pondělky. Nechápu, proč jsme nemohli mít dva dny školu a pět dní víkend. Mně by to vůbec nevadilo. Sbalila jsem si věci a vydala se do školy. Školu jsem měla tak půl hoďky cesty, když jsem šla pěšky. Dala jsem si do uší sluchátka, ve kterých mi už hrála písnička Let her go od The Passenger. (http://www.youtube.com/watch?v=RBumgq5yVrA) Vlasy jsem schovala pod kapucí a nasadila jsem si sluneční brýle. Došla jsem do školy zrovna ve chvíli, kdy přijel Niall. I kdybych nepoznala jeho auto, tak podle reakci našich holek bych to poznala určitě. Vypnout hruď, stáhnout výstřih o pár čísel míň a rychle dodělat make up.

Jenom jsem nad nimi protočila oči a zašla do budovy. Ze skříňky jsem si vytáhla věci na dnešní den. První hodinu jsme měli matematiku, ta mi celkem šla. Začali jsme už probírat učivo druhého ročníku. Prohlédla jsem si celou třídu a oči se mi zastavily na Niallových zádech. Hmm, to tričko mu dělá celkem svalnatá ramena, a ten zadek, wow. Ježiši, Mio, na co zase myslíš, okamžitě přestaň myslet na jeho ramena a zadek a začni se věnovat hodině, okřikla jsem se. Raději jsem začala poslouchat nudný výklad profesora, abych zase nedostala nějaký blbý nápad. Další hodinu jsme měli dějepis. Ten byl v pohodě, protože nám učitelka pouštěla film o Artušovi, říkala, že se na něj podíváme i další hodinu, takže super. Po dějepise jsem měla španělštinu, pak angličtinu a nakonec biologii. Udivilo mě, že si mě za celou dobu Niall ani jednou nevšiml. Myslela jsem si, že by na mě mohl zapomenout, ale vrátila mě do reality biologie, tam sedíme spolu. Takže by musel chybět ve škole, aby na mě mohl zapomenout, což nechybí, takže si na mě určitě vzpomene.

„Čau, šprtko,“ pozdravil mě s úsměvem.

„Ahoj,“ zabručela jsem mu nazpátek. Nějak jsem neměla chuť se s ním vybavovat. Zase řeknu něco špatně a on po mně vyjede. To radši budu zticha, navíc, on má spoustu přátel, na rozdíl ode mě. To s nimi se má bavit, a ne se mnou. Ale neříkej, že ti to nevadí, když na tebe mluví s tím svým sexy hlasem, mluvilo na mě moje druhé já, samozřejmě to odvážnější.

„Už máš ten referát?“

„Ještě ne, a proč se mě na něj pořád ptáš? Neříkal jsi, že všechnu práci budu dělat já a ty se na mě jenom povezeš?!“ Sakra, a to jsem si před chvíli říkala, jak budu hodná, a teď tu na něj skoro křičím.

„Tak hele, šprtko, uděláme dohodu, ty na mě už nezvýšíš hlas a já ti nebudu ze života dělat takový peklo, jasný?“ navrhnul mi.

„A co kdybych už na tebe nikdy nepromluvila a ty bys mě ignoroval?“ navrhla jsem prozměnu já. Já jsem ho k životu nepotřebovala, takže by mi to mohlo vyjít. Sice bych jeho nádherný hlas slyšela, jenom kdyby mluvil na někoho jiného, ale za cenu toho, že by si mě nevšímal, bych to obětovala.

„Tak snadno se mě nezbavíš,“ odfrknul si a šel za Melissou. Podívala jsem se na ně zrovna ve chvíli, kdy si vyměňovali tělní tekutiny. Fuj. Raději jsem se otočila jiným směrem, než se mi zvednul žaludek. Biologie nakonec proběhla celkem v klidu, samozřejmě, Niall měl poznámky na moji osobu, ale raději jsem ho ignorovala.

…..

Celý ten týden uběhl tak nějak rychle, protože už bylo zase pondělí. Když si to vezmu zpátky, tak byl víceméně klidný. Sice Niall a ten jeho spolek měli poznámky na mě, ale za ten rok jsem si zvykla. Taky mi nic jiného nezbývalo. Za ten týden jsem dodělala referát, dočetla Temnotu a zkoukla asi deset filmů, prostě pohoda. Dneska se měl odevzdávat referát, na který jsem se podívala ještě radši v neděli a připomenula si některé údaje.

„Nialle, podepiš se pod to, udělala bych to za tebe, ale tvůj podpis neumím,“ poprosila jsem ho před hodinou.

„Neslyším tady ironii?“ zeptal se mě.

„Ne, neslyšíš, jen se pod to, prosím, podepiš,“ zopakovala jsem svoji prosbu. Niall se podepsal a šel za těmi svými takzvanými přáteli. Vsadím se, že kdyby neměl tak bohatý rodiče a nevypadal tak, jak vypadá, tak by se s ním nikdo z nich nebavil. Učitel si postupně posbíral všechny práce a nechal nám volnou hodinu s tím, že nemáme dělat bordel, a začal kontrolovat referáty. Vytáhla jsem si zpěvník a začala dokončovat písničku. Občas jsem si ji začala pobroukávat, abych věděla, jestli mi sedí tóny, to se na mě vždy podíval Niall těma svýma pronikavýma očima. Jak jsem tu jeho modrou barvu milovala.

Po zvonění jsme si všichni začali balit věci, když profesor vyvolal moje i Niallovo jméno s tím, že tady máme chvíli zůstat. Počkal, než se vyklidí celá třída, potom se zvedl a došel před naší lavicí, kde si sedl na židli.

„O čem jste s námi chtěl mluvit, pane profesore?“ zeptala jsem se ho slušně.

„O té vaší práci. Máte ji nejlepší ze třídy, tak jsem se vás chtěl zeptat, kdo ji vlastně dělal. V té práci vidím hlavně vaše slova, Mio,“ odůvodnil nám, proč tady máme zůstat.

„Dělali jsem ji společně,“ přesvědčovala jsem ho.

„Jistě, tak to mi dovolíte jednu otázku. Nialle, o čem že jste měli mít ten referát?“ optal se Nialla.

„To je jasný, že o plazech,“ odpověděl mu s klidem. Plácla jsem se dlaní do čela a věděla, že je zle. Poprvé lžu profesorovi a ještě se to provalí, fakt super. To si to Niall aspoň nemohl zjistit, o čem děláme ten referát? Vlastně si to ani nehodlal zjistit, to si radši bude hrát před všemi na frajera, skvělý.

„Nialle, jste zcela přesvědčen, že jste měli referát o plazech?“ zeptal se ho ještě jednou učitel. Drbla jsem do Nialla nohou, aby se aspoň na ten nadpis podíval, ale on mě jen odehnal rukou, jako bych byla nějaká moucha, a přikývl učiteli.

„Nialle, tak jen abych tě opravil, o plazech dělala Melissa s jejím partnerem, vy jste dělali o savcích. Proto vám dám ještě jednu šanci na to, abyste dělali ten referát spolu, ale tentokrát na to máte čas pouze do pátku. Nialle, jestli to i tentokrát bude dělat Mia sama, dostanete oba dva za nedostatečnou,“ oznámil nám profesor a odešel.

„Nialle, já vím, že jsi řekl, že mi ze života uděláš peklo, když na tebe budu řvát, ale já to peklo mám už skoro dva roky, takže mi to je teďka fakt u prdele, co mi uděláš, ale tohle ti teď musím říct! Jsi jeden zabedněný, ignoranský, namachrovaný debil! To ses nemohl aspoň podívat na ten mega velký nadpis, co jsem tam udělala?! Ne, to jsi raději řekl první blbost, co tě napadla?! Já vím, že tě to nezajímá, ale já se nad tím dřela skoro tři dny, zatímco ty sis někde užíval, takže chci vidět, jak na tomhle máme dělat spolu, když ty očividně nevydržíš být se mnou v jedné místnosti bez toho, aniž bys mě shazoval, ponižoval nebo nadával! Víš, ono to bolí, ale tobě to je asi jedno! Takže se rozhodni, kdy chceš začít pracovat na tom projektu, a pak mi to řekni, protože já to znova dělat nebudu, stejně bychom měli za pět!“ křičela jsem na něho. Ani nevím, co mě to popadlo, ale vzala jsem náš (můj) referát a před ním ho roztrhala na kousky. Sbalila jsem si svoje věci a vyšla ze třídy, zatímco Niall na mě ještě nevěřícně koukal. Až venku mi teprve došlo, co jsem udělala, a hystericky jsem se začala smát. Jedna moje část byla ráda, že jsem to udělala, představovala si, že bych mu mohla ještě lísknout, ale to jsem striktně odmítla, a ta druhá se schovávala někde v koutku hlavy, protože se bála, co mi zítra Niall udělá. Momentálně ale převládala ta první část, takže jsem se cítila skvěle.

Autor: Adel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Frajer a myš - 6. kapitola: