Frajer a myš - 20. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Změna je život.

13.10.2013 (09:00) • Adel • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 13× • zobrazeno 1759×

Ani ne po hodině dojela Mad. Místo pozdravu mě hned zatáhla do koupelny.

„Panebože, holka, kdy jsi byla naposledy na zastřižení konečků?" zeptala se mě s hrůzou v očích, když mi před zrcadlem kontrolovala vlasy.

„No, asi tak před dvěma roky," odpověděla jsem jí.

„Takže teď se půjdeš pěkně hezky oblíknout a jdeme do kadeřnictví," rozkázala mi autoritativním hlasem.

Nejdřív jsem se s ní chtěla pohádat, protože mně se dneska vážně nikam nechtělo jít, ale její výraz v očích mě rychle odradil. Hodila jsem tedy na sebe nějaké to oblečení a mohly jsme vyrazit. Madison zajela do nějakého nákupního centra, ve kterém jsem ještě nikdy nebyla. Takže jsem se tam cítila tak trochu jako Alenka v říši divů. Chytla mě za ruku a začala mě někam táhnout. Táhla mě asi deset minut, než zastavila před jedním ochodem. Podívala jsem se na název "Kadeřnictví u Roberta a Henrouše". Bože! Kam mě to ta holka táhne? Zářivě jsem se na mě usmála a zatáhla mě dovnitř.

„Henry, máme problém!" zakřičela do místnosti, až se za ní všichni otočili.

„Copak se děje, kočko?" odpověděl jí hluboký hlas. Otočila jsem se za ním. U malého stolku s barvami stál asi dvacetipětiletý chlap. Měl na sobě černé rifle s košilí a na tom červenou zástěru.

„Pojď se podívat," vyzvala ho.Došel ke mně a zadíval se mi na vlasy.

„Panebože," zděsil se.

Chytl mě pro změnu on a popostrčil mě na křeslo. Co to s tím všichni dneska mají, to mě prostě nemůžou poprosit? Například sedneš si, prosím, tam? Nebo půjdeš se mnou? Ne, to ne, to mě všichni musí někam táhnout. Henry se mi začal hrabat ve vlasech a přitom si něco pobrukoval.

„Tak co se stalo?" zeptal se najednou.

„Co?" nechápala jsem ho.

„Ptám se, co se stalo, protože ty, ty vlasy máš tak zničené, že bych od tebe ani neočekával, že se tu někdy ukážeš," vysvětloval mi hlasem, který používám, když chci něco vysvětlit malému dítěti. Už jsem mu chtěla odpovědět, že změna je život, ale předběhla mě Madison.

„Chci z ní udělat kočku, aby se zalíbila jednomu klukovi. Myslí si, že mu k nohám musí padat všechny holky. Tak já z ní udělám holku, které bude muset padat on k nohám," odpověděla mu svůj ďábelský plán.

By mě zajímalo, jestli mě po tomhle všem bude Niall chtít. Ale pochybuji, pro něho budu pořád jenom ta coura a děvka. Nikdy nebudu tak dokonalá, aby se mnou chodil. Jeho holky byly vždy v něčem dokonalé, podle těch jeho řečí. Melisa je určitě ta nejtupější ze všech. Protože nic jiného mě nenapadá. Henry se mezitím bavil s Mad o mých vlasech. Nějak jsem je nevnímala, začala jsem, až když si Henry vzal do ruky nůžky.

„Tak to tedy ne!" řekla jsem jim důrazným hlasem a chytila jsem si vlasy do ruky.

„Mio, on ti teď musí zastřihnout konečky. Kdyby to nemusel udělat, nedělá to, ale tohle ti pomůže k tomu, abys měla hezký vlasy," mluvila na mě tichým hlasem. Nenáviděla jsem tenhle u ní tenhle tón.

Protože mě pokaždé přesvědčí k čemukoliv. Madison přehodila přes zrcadlo nějakou látku, abych na sebe nemohla vidět. Já si dala sluchátka do uších, zavřela oči a začala relaxovat. Musela jsem usnout, protože jsem začala vnímat, až když do mě Madison strkala.

„Co je?"

„Hotovo!" vykřikla s radostí a stáhla látku ze zrcadla.

Wow. V hlavě jsem měla totálně vymeteno. Možná to budě znít samolibně, ale moje vlasy byly úžasné. Měla jsem je postupně sestříhané. Na levé straně jsem měla vyžehlenou ofinu, za ní jeden světlehnědý proužek. Vlasy se mi celkově krásně vlnily. Páni, nevím, do jakého kadeřnictví mě vzal Finn, ale takovýhle vlasy jsem potom neměla.

„Děkuji, Henry. Je to skvělý, úžasný, bombový," chrlila jsem jednu pochvalu za druhou.

„Nemáš zač, kotě. Akorát příště by to chtělo přijít dřív," mrkl na mě. S Madison jsme se rozloučily a vyrazily jsme dál.

„Kam půjdeme teď?" zeptala jsem se jí zvědavě.

„Uvidíš."

No, to tedy uvidím. Po jezdících schodech jsme vyjely do druhého patra. Madison mě zase hned zatáhla do prvního obchodu, takže jsem si ani nestihla přečíst jeho název. Porozhlédla jsem se všude kolem a neviděla nic jiného než spodní prádlo a noční košilky. Panebože, kam mě to ta holka zatáhla?

„Mad, nejsme tady tak trošku blbě?" optala jsem se jí ostýchavě.

„Ne, nejsme, když změna, tak pořádná," rozhodla. Začala si prohlížet jednotlivé regály.

Raději jsem se k ní přidala, nechtěla jsem budit pozornost. U některých košilek na spaní jsem měla dojem, že spíš víc odhalují, než zakrývají. Už jsem se chtěla vypařit, ale Mad mi dala do rukou asi deset košilek a nacpala mě do kabinky se slovy: „Chci je na tobě všechny vidět."

Vzala jsem si tu první do ruky a nestačila se divit. Byla ve tvaru tílka. Měla černou barvu a pod prsy byly kamínky. K tomu byly ještě černý tanga. Děkovala jsem bohu, že není průhledná. Oblíkla jsem si ji a vyšla z kabinky. Naštěstí tam nikdo kromě Mad nebyl. Chvíli si mě měřila, pak mi ukázala, že mám udělat kolečko. Poslechla jsem ji, abych to měla co nejdříve za sebou. Nakonec se rozhodla, že ji bereme. Takhle to šlo asi hodinu, nakonec jsme vybrali pět košilek. Tu první (http://victoriasecret-vs.cz/upload/products/218-855-55.jpg), dvě saténový, jednu skoro průhlednou a jednu průhlednou (http://www.doluj.cz/files/upload/sexy_kosilky/.resized_200x300_kosilka1.jpg). Ta z nich byla nejodvážnější.

Taky se mi při ní stal pěkný trapas. Vyšla jsem z kabinky v té košilce. Což by nebylo tak strašný, ale zrovna kolem procházela partička nějakých kluků. Jeden z nich mě zmerčil a zahvízdal. Ostatní se hned museli taky kouknout. Takže se všichni zastavili u výlohy a nasadili "svůdný" pohledy. Rychle jsem zalezla zpátky. Pak už jsem jenom slyšela Madisonin smích. Stejný princip fungoval i u spodního prádla. Ale kdybych měla popisovat všechno, co jsme koupily, byla bych tu do večera minimálně. Nejvíc jsme se pohádaly u pokladny. Mad to chtěla zaplatit, ale já se sekla. Je to moje oblečení, tak proč by to měla platit ona? Chvilku jsem se tam s ní hádala, ale pak mi rozsekla tím, že já na to stejně nemám peníze. Na chvíli jsem oněměla. To byla chyba. Protože Mad prodavačce strčila svoji kartu. Když zaplatila, otočila se na mě s úsměvem a dodala.

„Teď ještě oblečení a boty."

Děkuji moc za komentáře!:) Jsem ráda, že si to někdo čte. Jinak, mám to zatím napsaný do 29. kapitoly, jelikož se na počítač dostanu asi tak jednou týdně, nevím, jak budu rychle přidávat díly.

Autor: Adel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction