Frajer a myš - 19. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

První den ve škole po párty a nehodě.

06.10.2013 (17:00) • Adel • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 10× • zobrazeno 1166×

S křikem jsem se probudila, byla jsem celá zpocená a udýchaná. Zdálo se mi o včerejšku. Jenže moje hlava si tu scénu trochu upravila. Niall vypadal jako Freddy Cougar, měl dokonce i ty břitvy místo prstů, takže když mi dal facku, ty břitvy mě pořezaly. Najednou do pokoje vrazil Finn s bejsbolkou.

„Co se děje? Proč si křičela?“ ptal se mě a rozhlížel se po pokoji.

„Nic se neděje, jenom jsem měla noční můru,“ vysvětlovala jsem mu.

„Aha, no když se tedy nic neděje, tak se začni chystat do školy, za chvíli bude sedm,“ oznámil mi, dal si tu pálku za krk a odešel.

Jak mě se do té školy nechce. Zapadla jsem do sprchy, abych se trochu probudila. Oblečení jsem už neřešila. Stejně je to jedno, co víc mi Niall může udělat. Hodila jsem tašku přes rameno, do uší nacpala sluchátka a obula si conversky. V kuchyni jsem Finnovi napsala na papír, že jdu dneska pěšky, a vyrazila do školy. Ke škole jsem dorazila tak akorát. Dala jsem si věci do skřínky a vyrazila na první hodinu. Matematika uběhla rychle, stejně tak dějepis, španělština a angličtina. Nejvíc jsem se bála biologie, protože tam už se Niallovi nevyhnu. Vždy jsem po konci hodiny vypadla ze třídy hned za učitelem a schovala se na záchody.

Jo, já vím, pěkně trapný, ale nic jiného mě nenapadlo. Na biologii jsem došla těsně se zvoněním. Niall už tam seděl. Všichni se na mě začali dívat, někteří střídali pohled z Nialla na mě. Zrudla jsem, a co nejrychleji šla na své místo. Nemám moc ráda pozornost, když všichni vědí, že jsem to já, a hlavně čekají, co se stane. Obešla jsem Nialla a sedla si co nejvíc ke kraji. Kdyby to šlo, sedla bych si možná i k oknu, ale musela jsem sedět v lavici. Po chvíli přišel profesor, všichni se zklamaní otočili k němu a začali dávat pozor. Vytáhla jsem si sešit a začala si zapisovat poznámky. Zrovna jsem si začala čmárat, když mi na sešit přiletěl papír. Rozbalila jsem ho a uviděla Niallovo úhledné písmo.

Mio, strašně se ti za to omlouvám, ujely mi nervy. - N

Podívala jsem se na něho, dělal, jako by mi nic neposlal. No jasně, v soukromí se mi omluví, ale před lidmi ne. Měla bych být ráda i za to, že to napsal, ale k čemu mi to je, když on se mi omluví, ale za pět minut se mi bude posmívat někdo jiný a on se k němu přidá. Vzala jsem do ruky propisku a začala mu psát odpověď.

Nialle, řekni mi jeden jediný důvod, proč se mi omlouváš. Stejně mě po hodině zase nějak ztrapníš, nebo mi budeš nadávat. Ani jednou ses mi neomluvil. Tak proč teď? - M

Dopsala jsem to a postrčila papír k Niallovi. Ten si ho hned vzal a začal číst. Když to četl, udělala se mu na čele roztomilá vráska. Roztomilá vráska? To si rovnou můžu na čelo napsat, miluji Nialla. Raději jsem zase začala dávat pozor. Netrvalo dlouho, co mi na sešit přistála odpověď.

Víš co. Snažil jsem se být milý, ale stejně to je jedno. Jestli chceš mít válku, stačí napsat.
PS: Stejně už ji mám vyhranou. - N

Zmačkala jsem ten papír a hodila si ho do tašky. Začala jsem si čmárat nějaké patvary a čekala, až skončí hodina. Měla jsem pocit, že se zastavil čas, protože ta hodina byla nekonečná. Když jsem konečně uslyšela zvuk zvonku, zabalila jsem si honem věci a utíkala ke skříňce. Dnes má přijet Madison, rozhodli jsme se pro ni uspořádat menší večírek v kavárně. Jack má dorazit buď zítra, nebo pozítří, prý se ještě musí někam stavit. Finn už na mě čekal před školou. Nasedla jsem do auta a jeli jsme.

S Moorem jsme se dohodli, že od šesti se zavře, abychom měli soukromí. I když nechápu, proč to neuděláme po zavíračce. Stejně tam budeme tři. Lilith nemůže, protože je na dovolené s tím svým boyfriendem, a od kluků rodiče jsou dneska dýl v práci. S Finnem jsme do půl šesté obsluhovali a pak jsme začali chystat na menší after party. Mad dorazila přesně v šest. Vypadala jak černoch. No vážně, nekecám. Pořádně jsme to tam rozjeli. Tancovali jsme, dělali karaoke, povídali si, pomlouvali. Prostě skvělá párty ve třech.

Úplně jsem zapomněla na Nialla, tedy dokud se Mad nezeptala, o co přišla. Finn ji hned o všem vyprávěl, i o tom, co se stalo včera. Madison hned vyletěla do stoje.

„To vážně udělal?“ drtila slova mezi zuby.

„Jo,“ zahučela jsem na ni.

Stáhla jsem ji zpátky do sedu. Podívala jsem se na ni s prosbou v očích. Doufám, že to pochopila, že to nechci řešit před Finnem. Přikývla a dál už to neřešila. Domů jsme přijeli kolem půlnoci. S Madison jsme se vystřídali v koupelně a zalehli do postele.

„Tak co se stalo?“ zeptala se Mad.

„Niall měl oslavu, pozval tam mě s Finnem, protože jsme jeho sousedi. Nejdřív jsem se celkem nudila, ale potom jsem se seznámila s Jimmem a jeho přáteli. Dobře se mi s nimi povídalo, jenže potom přišel Niall, tak jsem chtěla odejít pryč, jenže jeden spolužák mě shodil do bazénu. Když jsem vylezla, Niall mi nabídl, že mi dá nějaké ručníky a podívá se po nějakém oblečení. Ale to se trochu zvrtlo, začali jsme se líbat. Potom ho někdo začal hledat a on se změnil o sto osmdesát stupňů. Začal mi nadávat, řekl všem o mamce a o tom, že jsem to byla já na tom plesu. Nakonec mi jednu lisknul,“ řekla jsem jí celý příběh.

„Však počkej, zítra už půjdu s tebou do školy. A nebudeš tam sama, protože já budu s tebou,“ řekla mi povzbuzujícím tónem a vykouzlila na rtech úsměv. Možná ještě něco říkala, ale já celkem rychle odpadla.

„Mio! Vstávej!“ budila mě Madison.

„No jo,“ odpověděla jsem ji ještě rozespalým hlasem.

Vykopala jsem se z postele, zalezla do sprchy a oblíkla si každodenní oblečení. Zašla jsem dolů do kuchyně za Madison. Jelikož měla Mad vlastní auto, budu jezdit s ní a né s Finnem. Madison, byla jako vždy krásná. Měla na sobě conversky, ryfle, co vypadaly jako legíny, černý triko s kříži, na to měla hozenou zelenou bundu s černým šátkem.

Nasnídaly jsme se spolu a vyrazily. Škola kupodivu probíhala dobře. Každý řešil Mad. Dokonce i Niall. Madison si tu slávu celkem užívala, ale vadilo mi, jak se pořád dívá na Nialla. Má Jacka, ne? Tak ať mi nebere mého Nialla. Mého! Odkdy je sakra můj. Mio Smithová, ty ses dočista zbláznila. Po poslední hodině se mě Mad zeptala, jestli bych nemohla jít pěšky, že si něco potřebuje zařídit. Odpověděla jsem jí, že jasně, procházka mi jenom prospěje. Rozloučila jsem se s ní a vydala se domů.

Pohled Madison

Nový den ve škole. Kdybych neměla u sebe Miu, tak bych se z toho asi zbláznila. Pořád se na mě někdo díval. Ale ten, koho jsem potřebovala, se chytil. Můj plán na pomstu se začínal vyvíjet dobře. Prošla jsem kolem Niallové lavice a "omylem" jsem tam nechala moje telefonní číslo. Napsal okamžitě.

Čau Mad, nechceš po škole někam zajít?:* - N

Ráda, ale pojedem mým autem. :) M

Ok, počkám tě u auta. ;P - N

Jsem ráda, když mi věci vychází přesně podle plánu. S Miou jsem to ještě domluvila a vydala se k autu.

„Čau, kočko,“ lísal se Niall.

„Čau,“ odpověděla jsem mu s falešným úsměvem.

Nasedli jsme do auta a já vyjela směrem z města. Nechtěla jsem mít kolem sebe obecenstvo. Zastavila jsem na menší mýtině. Vystoupila z auta a šla si sednout na kmen stromu, který tady byl poražený. Niall mě hned následoval. Stoupl si mi mezi nohy a chtěl mě začít líbat.

„Tak to brzdi, Romeo, mám přítele,“ oznámila jsem mu zhnuseně a odstrčila jsem ho.

„Tak co tu dělám?“ zeptal se nechápavě.

„Chci si s tebou promluvit o Mie,“ odpověděla jsem mu.

„Nemáme si o čem promluvit,“ odsekl mi mrazivě, otočil se a mířil k autu.

„Vím, že ji miluješ,“ zvolala jsem na něho nenuceně. Celý ztuhl.

„Jak to víš?“ přecedil skrz zuby.

„Nevím, hádala jsem,“ řekla jsem mu a přeslazeně se na něho usmála.

„Chci vědět, proč to děláš. Proč jsi ji liskl, proč ji nadáváš, urážíš, když ji miluješ.“

„Zkus hádat. Podívej se na mě a na ni, ona je nikdo, nicka, a já jsem někdo. Nemůžu si kvůli ní zkazit reputaci!“ vyletěl na mě.Tak to tedy ne, chlapečku, na mě křičet nebudeš. Stoupla jsem si a šla k němu.

„Mia je dokonalá, přátelská, milá a bůh ví co ještě je. Hlavně není nicka! Přísahám ti, že z ní udělám tu nejhezčí kočku na škole, a ty ji budeš doslova prosit na kolenou, aby se na tebe podívala, a pak si bude vyprávět, kdo komu bude kazit reputaci,“ říkala jsem mu svůj monolog nadřazeným tónem, aby pochopil, že to myslím vážně. Mezitím jsem taky došla k autu.

„Mimochodem, zpátky si jeď, jak chceš,“ oznámila jsem mu, poslala mu vzdušnou pusu, nastoupila do auta a odjela.

Moc děkuji za komentáře:)) moc si toho vážím.

Autor: Adel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction