OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Frajer a myš - 10. kapitola

28.08.2013 (13:00) • Adel • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1362×

Panebože, já políbila Nialla. Já se líbala s Niallem. Já jsem zítra mrtvá. Myšlenky tohoto typu mi v hlavě pořád běhaly dokola. Když jsem vyběhla z jeho baráku, utíkala jsem směrem domů. Nevím, jak dlouho jsem utíkala, ale skončila jsem v jednom parku, kde jsem si sedla na lavičku. Tedy spíš zhroutila. Dýchala jsem, jako bych uběhla maraton. Od té doby tady sedím a přemýšlím. Já jsem taková kráva. Co mě to popadlo? Neřeknu, kdybych se ho dotkla, to by mi možná ještě prominul, ale já ho líbala!  Větší kravinu jsem nemohla udělat. A to s ním mám mít zítra ještě hodinu, to nepřežiju. Nemusela bych jít zítra do školy, ale kdo by mi to omluvil? Máma. Vytáhla jsem z kapsy mobil a vytočila mámino číslo.

„Mami?“ zeptala jsem se opatrně.

„Co chceš, víš, že jsem ti jasně řekla, že mi nemáš volat na služebních cestách!“ křičel na mě mámin hlas z reproduktoru.

„Já vím, ale kdyby to nebylo důležitým, tak ti nevolám,“ odpověděla jsem jí.

„Tak co chceš?“

„Já se necítím moc dobře, tak jestli bych zítra a celý příští týden nemusela jít do školy. Mám i teplotu,“ přesvědčovala jsem ji. Jo, vím, že se nemá lhát, ale nouzová situace vyžaduje i nouzová řešení.

„Dobře, můžeš zůstat doma,“ svolila po pár minutách.

„Děkuji ti moc, a kdy přijedeš?“ zeptala jsem se jí.

„Asi ve středu nebo ve čtvrtek, nevím,“ odpověděla mi ještě, než to položila.

Uf, nemusím jít zítra do školy, a ani ten příští týden. Ale to znamená, že v té kavárně můžu pracovat déle a mít víc peněz. Sice by se to dalo považovat za to, že jdu za školu, ale budu mít přeci omluvenku.

Nevím, jak dlouho jsem tam seděla, než jsem se zvedla a šla domů.

…

Ráno mě probudil budík. Jenom jsem ho zaklapla, otočila se a šla spát. Asi v deset třicet jsem se probudila. Vylítla jsem z postele s tím, že nestíhám. Teprve v koupelně mi to došlo. Nejdu do školy! Doploužila jsem se k posteli a zase se na ni svalila. Zachumlala jsem se do peřiny a šla spát. Spala jsem asi až do jedné. Udělala jsem si oběd a šla si lehnout do obýváku k televizi. Dnes se mi nic nechtělo dělat. Nevím, čím to bylo, ale pátek jsem celý proležela. Dívala jsem se na pohádky, film, seriály. Ani jsem se nedivila, že mě probudil budík až v sobotu ráno. Osprchovala jsem se, oblékla a vyrazila do kavárny. Pan Moore mě s úsměvem uvítal.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem ho slušně.

„Prosím tě, zas tak starý nejsem, abys mi říkala dobrý den. Jsem Lucas,“ představil se mi.

Zavedl mě za pult, kde byla menší místnůstka.

„Tohle je šatna a taková společenská místnost zároveň, ostatní by tu už měli být co nejdřív. Pracuje tady ještě Lilith a Finn. Není nás moc, ale v pohodě tady vystačíme, jsme spíše takový ten rodinný podnik,“ vysvětloval mi.

Lucas mě tady nechal s tím, že se seznámím sama. Skvělý. Za chvíli jsem slyšela hlasitý smích. Do místnosti vletěla jedna holka doprovázená klukem. Pořádně jsem si je prohlídla. Holka byla blondýna a postavou se mohla rovnat modelce. Měla modré oči a rty měla zvýrazněné leskem na rty. Takový holky jsou buď v pohodě, nebo jsou největší mrchy. Doufala jsem v to první. A ten kluk vypadal tak nějak roztomile, že jste měli chuť mu dát lízátko. Měl skoro stejnou délku vlasů jako Niall, akorát je měl hnědé. Oči měl zajímavé barvy, vypadaly jako přechod od modré k šedé, rty zkroucené do patrného úsměvu a postavu měl tak akorát. Neměl svaly jako kulturista, ale žádný párátko to také nebylo. 

„Ahoj, já jsem Mia,“ vykoktala jsem.

„Ahoj, já jsem Lilith, pro přátele Lili nebo Lil, a tohle je prostě Finn,“ představila sebe a Finna.

„Asi tu budeme spolu pracovat,“ oznámila jsem jim.

„A neříkají ti blesku? Teda, nic proti, ale jelikož jsi tady, tak tu musíš pracovat,“ vysvětloval Finn.

„Z něho si nic nedělej, je to takový náš komik,“ uklidňovala mě Lili.

„Jo, jasně.“

„Tak jdeme do práce?“ ozval se znovu Finn.

Lili po mně hodila zástěru a šla s Finnem dopředu. Zavázala jsem si ji a šla za nimi. Ukázali mi, co a jak. Nakonec to všechno dopadlo skvěle a my se stali skvělými přáteli. Možná to říkám předčasně, ale po tom, co jsem na Finna vylila horký kafe a on mi řekl, že to triko stejně neměl rád, tak teď má aspoň důvod ho vyhodit. Nebo když jsem omylem vyklopila na Lilith dort a ona na to jen, že ho vždycky chtěla ochutnat. Jsi myslím, že my už přežijeme všechno.

V kavárně jsem byla až do večera. Po zavíračce se vrátil Lucas a všechny nás vyzpovídal, hlavně mě. Řekla jsem mu, že se mi tady líbí a že je tu skvělý kolektiv. Prý si to myslel, taky mi řekl, že nikdy nedává pracovní dobu. Minimálně tady musí jeden zůstat, a je mu jedno, jak si to zařídíme. Domů jsem šla s krásnými zážitky a taky můj mobil byl o dvě čísla těžší. Doma jsem si dala jídlo a šla spát. Nemohla jsem se dočkat neděle.

…

V neděli ráno jsem se nasnídala a šla do kavárny. Venku už stepovala Lilith.

„Ahoj, co se děje?“ ptala jsem se jí.

„Já, víš, on mi přijel přítel, tak jsem se chtěla zeptat, jestli byste to dneska nezvládli sami,“ poprosila mě.

„Však jasně, pořádně si to s ním užij,“ popřála jsem jí a viděla už jen její mizející záda.

Otevřela jsem a dala se do utírání stolů a židlí. Asi za půl hodiny přišel Finn.

„Tak dneska tu budeme sami,“ oznámila jsem mu.

„Já vím, Lil mi už psala. Aspoň si můžeme popovídat my dva, jak ji znám, nezavřela by pusu až do zavíračky. Fakt nechápu, jak s ní může Drew vydržet.“

„Myslím, že vím, jak jí stoprocentně zacpe pusu,“ řekla jsem a podívala se na něj vševědoucně.

Podíval se na mě a začal se smát.

„Nevím, co myslíš, ale já třeba při jídle nemluvím,“ dodala jsem nevině. To ho asi dorazilo, protože se zlomil smíchy v pase.

„Tak, tak ty jsi dobrá,“ pochválil můj smysl pro humor a začal se starat o zákazníky, kteří zrovna přišli. Celý den probíhal v pohodě. Dozvěděla jsem se o něm, že má devatenáct let, dostudoval designérskou školu a má ještě o dvě minuty mladší dvojče Jacka. Já jsem mu na oplátku řekla skoro všechno o sobě. Je první člověk, kterému jsem řekla o smrti bratra, táty a taky to, že máma je alkoholička. Nejdřív mě litoval, to jsem nechtěla, a když jsem mu pod výhružkou toho, že mu na oblečení vyliju tu brusinkovou šťávu, velmi rychle toho nechal. Zamilovala jsem se do Finna, ale takovým tím kamarádským způsobem. Nedokázala jsem si představit, že bychom mohli spolu chodit. My dva můžeme být tak maximálně nejlepší kamarádi, a podle jeho reakcí si myslím, že on to taky bere stejně. Proto jsem s úsměvem souhlasila, když mi nabídl svezení domů.

Obrázky postav jsou na mém shrnutí.

Autor: Adel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Frajer a myš - 10. kapitola: