OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Forgiveness - 22. kapitola



Forgiveness - 22. kapitolaNějaké drobné svatební přípravy a malé noční dobrodružství... ;)

EDIT: Článok neprešiel korekciou!


22. kapitola

Callie

Mylady, to slovo mi přímo zadunělo hlavou… Jak se vůbec opovážil?! Rychle jsem ze šoku přešla do vzteku.

„Možná bys mě mohl zasvětit,“ prskla jsem. Původně jsem chtěla, aby to znělo důstojně, ale vztek byl silnější.

„Na to jsou tu jiní lidi,“ řekla a protáhl se kolem mě. Nevěřícně jsem na něj zírala. Pak jsem se otočila na Marka. „Má pravdu, čekám, bráško.“

„Na chodbě snad ne,“ ošil se. Přikývla jsem a vešla do chodby, kde jsem se zula a odložila bundu. Všichni jsme se odebrali do kuchyně. Penny nám uvařila čaj.

„Čekám,“ připomněla jsem se. Oba vypadali, že by se chtěli vypařit, ale já jim to nehodlala umožnit.

„Adrian potřeboval s někým být,“ nakousl Mark to, co jsem beztak věděla, jen jsem to chtěla slyšet.

„Chudáček malej, on má málo kamarádek?“ ironizovala jsem.

„Callie-,“ začal zostra. „ Cal, hele, ty ses rozešla s ním…“ Kdyby pohled vraždil, byla bych poloviční jedináček.

„Kde má pokoj?“ zajímala jsem se a dělala, že jsem přeslechla jeho poznámku. Já se rozešla s ním, ale měla jsem moc dobrý důvod… I když jsem o něm občas, někde velice hluboko v podvědomí, pochybovala.

„V mém bývalém, my bydlíme v tátově ložnici,“ upřesnil Mark. Ulevilo se mi, představa, že spí ve stejném pokoji, kde jsme se rozešli, milovali… Byla nemyslitelná. „Měla jsi hlad, ne?“ vzpomněl si.

„Jo, ale jen pokud máte něco lepšího než suchej chleba,“ usmála jsem se. Nemohla jsem nikomu nic vyčítat, já přece utekla. Penny mi na talíř dala něco se zeleninou a rýží, byla jsem moc ráda, že to krásně vonělo, protože jinak tohle nebylo zrovna moje nejoblíbenější jídlo.

„Jsem moc ráda, že si přijela,“ sedla si Penny vedle mě. „Sama bych asi nestihla vše naplánovat a ty všechny svatební organizátoři jsou strašně drazí.“

„Já jsem zas ráda, že se našel někdo, kdo se ujal Marka,“ uculila jsem se. „A co takhle rodinu? Tu neplánujete?“ pokračovala jsem s úsměvem.

„No, tak to zatím nebudeme řešit, jsme mladí,“ mávla rukou Penny. Zato Mark se trochu ošil. Nechápala jsem proč, copak on by chtěl prtě? „Nejsi unavená?“ přerušila trapné ticho Penny.

„No trochu ano,“ připustila jsem. „Vybalím si zítra.“ Dojedla jsem a šla jsem do svého pokoje. Samozřejmě jsem tu spala vždy, když jsem sem přijela, ale tentokrát jsem cítila takové zvláštní brnění…

***

Adrian

„Možná bys mě mohl zasvětit,“ zasyčela na mě Callie. Vypadala opravdu naštvaně, na čele jí lehce tepala žilka.

„Na to jsou tu jiní lidi,“ řekl jsem a obešel jsem jí. Dal jsem si dobrý pozor, abych se jí nedotkl a to v mém stavu nebylo zrovna nejjednodušší.

„Má pravdu, čekám, bráško.“ Otočila se na Marka. Nečekal jsem, chtěl jsem od ní být co nejdál, a zároveň se k ní zase přiblížit.

Nevěděl jsem kam jít. Pomalu jsem bloumal ulicemi a cítil jsem, jak pomalu střízlivým. Byl jsem naštvaný na Marka, že mi nic neřekl. Callie jsem potkal za poslední rok jen několikrát. Ale ted to bude jiné, budeme muset spolu bydlet.

Ani jsem si neuvědomil a byl jsem blízko dárcovského baru. Nerozhodoval jsem se dlouho a vešel jsem. Chtěl jsem se odreagovat…

***

„Támhle ty šaty by ti mohly opravdu slušet,“ ukázala jsem na další stojan s dlouhými svatebními šaty. „Nebo taky ty na pra -,“

„Callie,“ přerušila mě Penny. „Já vím, že jsem nevěsta a měla bych být strašně moc nadšená, ale už mě to nebaví,“ sedla si na vypolstrovanou židli.

„Přece chceš vypadat nádherně, ne? Nebo je ti jedno, že si na sebe navlíkneš bílý hadr?“ rýpla jsem si.

„Mě se spíš zdá, že se nechceš moc často zdržovat doma,“ vrátila mi to.

„Prosím tě, Adrian je mi úplně ukradený. Přece jsem ti říkala, že jsem stejně zadaná,“ bránila jsem se. Možná skoro úplně ukradený…

„Dobře, jak myslíš,“ mávla rukou. Tak pokračujeme v tom maratónu,“ kapitulovala a šla pro šaty, které jsem jí ukázala. 

„Tyhle jsou zatím nejlepší,“ usoudila jsem, když jsem uviděla Penny v načechrané bílé nádheře.

„Takže je bereme?“ zeptala se s nadějí v hlase. Musela jsem se usmát.

„Já nevím,“ váhala jsem. „Co když najdeme něco lepšího?“

„Callie,“ zabručela Penny. „Prosím, mě se vážně líbí,“ udělala psí oči.

Mávla jsem rukou. „Jak chceš, jsou hezký,“ kývla jsem. Pousmála jsem se. Vypadala, jako že jí ze srdce spadla obří skála. „Ještě potřebujeme šaty pro družičky a pro svědky,“ doplnila jsem a sledovala, jak se jí v očích zračí děs.

„Ještě dneska?“ zeptala se opatrně.

„Myslím, že ne,“ rozesmála jsem se. „Co kdybychom si došly na jídlo?“ navrhla jsem.

„Konečně něco rozumného,“ vypadlo z Penny. „Teda, chtěla jsem říct, je to skvělý nápad,“ opravila se rychle.

***

Callie

Probudila jsem se zpocená, nepamatovala jsem si sen, ale musel být děsivý. Pomalu jsem se posadila na posteli, v puse jsem měla poušť, takže jsem se vydala do kuchyně.

Napouštěla jsem si do sklenice vodu, když jsem zaslechla šramot v chodbě. Rychle jsem promýšlela, co popadnou. Nakonec jsem se rozhodla jen prozkoumat situaci. Pomalu jsem šla do chodby, potichu jsem našlapovala.

Najednou se ozvala dost dutá rána. Nadskočila jsem a vrátila jsem se za roh. Opět se rozhostilo ticho. Natáhla jsem se po vypínači. Byla jsem vyděšená. Jakmile si mé oči přivykly světlu, strach se přeměnil ve vztek. Na zemi se válel Adrian Ivaškov.

„To myslíš vážně?“ zašeptala jsem vytočeně. „Zalez do postele.“ Adrian se ani nepohnul. Naklonila jsem se trochu k němu, myslela jsem, že spí. Trhaně oddechoval. „Adriane!“ propleskla jsem ho. Hrklo ve mně, když nereagoval.

„Já tě fakt nechci,“ zamumlal najednou. Strašně moc se mi ulevilo.

„Ty idiote,“ odtáhla jsem se od něj. Ale on, přestože nebyl mrtvý, stále ležel a nehýbal se. Rozhodla jsem se, že ho tam nemůžu nechat. „Sakra,“ zaklela jsem. Pokusila jsem se ho posunout a posadit tak, aby se opřel o zeď.

Na chvíli otevřel oči a zamumlal: „Ahoj.“ To bylo všechno. Měla jsem chuť do něj nejmíň kopnout, ale zároveň působil strašně zranitelně.

„Adriane, sakra, jestli se okamžitě nezvedneš, opravdu tě praštím!“ vyhrožovala jsem mu, přestože jsem tušila, že mě vůbec nevnímá. Postavila jsem se vedle něj a založila jsem si ruce v bok. Nakonec jsem ho chytila za límec kabátu, který měl na sobě a táhla jsem ho do jeho pokoje.

Během toho, co jsem se dřela jako kůň, začal milostivý pán chrápat! Na postel jsem ho nevytáhla, takže jsem mu hodila peřiny na zem. Ještě jsem ho musela alespoň trochu svléknout, což se ukázalo jako problém z mé strany… Najednou jsem cítila, jak se mi zvyšoval tep, a srdce mi bušilo do žeber. Stáhnout mu kabát bez toho, abych se ho nějak dotkla, bylo těžké, jakmile jsem prsty narazila na jeho hladkou jemnou bílou pokožku, byla jsem hrozně blízko infarktu. Rychle jsem přes něj přehodila peřinu a vyjela z jeho pokoje, jako by mi hořelo za patami.

 

21. kapitola 23 kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Forgiveness - 22. kapitola:

3. martinexa přispěvatel
16.06.2013 [11:18]

martinexaTěším se na další díl. Konečně zase něco ze starých dobrých povídek:)

2. Kika
12.06.2013 [18:37]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. AnnabelleSage
12.06.2013 [15:21]

Krásná kapitola.!!! Četla jsem tvou povídku už dřív, byla úžasná, ale ty si pak už nepřidávala, Byla to škoda a mně lítoEmoticon Emoticon.
Takže jsem ted nadšená!!! Doufám že příští kapitola bude brzy Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!