OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Forgiveness - 20. kapitola

11.02.2012 (14:00) • Daisy94 • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 16× • zobrazeno 1982×

20. kapitola

... O rok později...

Callie

„Dělej,“ pobízela mě Julie, moje kamarádka a spolužačka z vysoký. „Přijdeme pozdě.“

„Jo, moment,“ požádala jsem ji. Připnula jsem si na krk řetízek a zkontrolovala jsem svůj odraz v zrcadle. „Kdy přijede Tom?“ křikla jsem skrz dveře.

„Říkal, že ti dá dost času na přípravu,“ zasmála se tlumeně. Protočila jsem oči a vyšla ze dveří.

„Jak vypadám?“ otočila jsem se před ní.

„Strašně,“ rozesmála se. Vyplázla jsem na ni jazyk. „Ehm, promiň. Myslím tím strašně krásně,“ mrkla na mě.

„Ještě že tak.“ Sehnula jsem se, abych se obula, když dveře, proti kterým jsem byla sehnutá, otevřel Tom. „Au,“ zaskučela jsem, protože mi narazily do hlavy.

„Lásko,“ sehnul se ke mně a lehce mě políbil na rty.

„Jdeme?“ zeptala jsem se trochu nervózně. „Takhle ten ples nestihneme,“ zasmála jsem se, abych odlehčila atmosféru.

„Jasně, ale na koho se čekalo?“ šťouchnula do mě Julie.

„Hm, na Toma?“ zkusila jsem. Společně jsme za smíchu scházeli dolů, směrem k naší drahé škole, kde se dnes večer konala tematická párty.

Za poslední rok jsem si tu našla tolik přátel, že jsem jenom šla a zdravila. Nebyli to samozřejmě přátelé v pravém slova smyslu, ale spíš známí, přesto jsem za to byla ráda. Znamenalo to, že jsem sem zapadla.

Chvíli jsme tancovali všichni dohromady, pak se Julie ztratila, takže jsem zůstala s Tomem sama. Teda, s ještě další nejmíň stovkou lidí… Protože vevnitř bylo nedýchatelno, vyšli jsme ven. Obešli jsme školu a tak jsme se dostali k parku, který byl snad to nejhezčí, co se tady dalo najít. Prošli jsme jím až nakonec a posadili se do altánu. Čas jsme nemarnili mluvením, což podle Toma mluvení je, ale hned mě začala líbat. Teda, ne že by se mi to nelíbilo, ale přece jenom…

V kabelce mi zazvonil mobil. S omluvným úsměvem jsem se odtáhla od Toma. Volajícím byl Mark.

„Ahoj, co potřebuješ?“ zeptala jsem se.

„Budu se ženit,“ vyhrkl. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Ticho trvalo asi dost dlouho, protože se Mark opatrně ozval: „Callie?“

„Kdy?“ vzpamatovala jsem se.

„Příští měsíc. Přileť, prosím,“ zaškemral hlasem, ze kterého byl patrně znát úsměv.

„Samozřejmě, že přijedu! Jak tě mohlo napadnout, že bych nepřijela?““ rozohnila jsem se.

„Vůbec nevím, jak mě to mohlo napadnout,“ poškleboval se. Protočila jsem oči, ale byla jsem šťastná. Dlouho jsem ho nezažila takhle rozverného, možná to bude tím, že jsem ho vlastně celkově dlouho nezažila… „Byl bych rád, kdyby ses ujala příprav,“ přiznal. Potutelně jsem se usmála.

„V pátek mám zkoušku, ale pak přiletím,“ slíbila jsem. „Když na mě budeš hodnej…“ smála jsem se. „Budu ráda,“ zvážněla jsem. „Domluvíme se, až přijedu, musím. Ahoj,“ řekla jsem, když jsem se podívala na Toma.

„Zatím, Cal,“ rozloučil se a zavěsil.

„Můj brácha se bude ženit,“ přiskočila jsem k Tomovi radostně.

„Hmm,“ protáhl. „Slyšel jsem. Asi by ses měla jít sbalit,“ řekl kysele. Podívala jsem se na něj, jako by byl z jiné planety. Pomalu mi začínalo svítat.

„Přece mi nebudeš vyčítat, že chci být doma, když se bude Mark ženit?!“ vyjela jsem na něj naštvaně.

„Nic ti nevyčítám, jenom… Chceš být doma, ale bydlíš tady, ne v Salemu,“ pohodil rameny. „Vůbec mi nevadí, když budeš měsíc, se svým bývalým,“ ujišťoval mě ironicky. Pevně jsem sevřela rty, abych mu neřekla něco ošklivýho. Adrian je moje slabá stránka, ale nesmím to přiznat nikomu, už vůbec ne sobě.

„Adrian je mi úplně ukradenej,“ prskla jsem i přes snahu ovládnout se. „Jedu za svým bratrem,“ zdůraznila jsem. „Ne, za Adrianem!“

„Myslíš, že ho neuvidíš, když je to nejlepší kámoš tvýho bráchy? Dobrou noc,“ dal mi rychlou pusu, skoro hrubou.

Sama jsem se vydala domů. Přemýšlela jsem, co všechno musím udělat. Snažila jsem se zabavit mozek, aby mi myšlenky nesklouzávaly k hádce. Nebo spíš k jejímu důvodu. Stejně jsem se tomu neubránila… Měsíc s Adrianem. Nechtěla jsem si to připustit, ale nemohla jsem ovládnout to, že se mi při té představě rozbušilo srdce rychleji. Za poslední rok jsem ho viděla čtyřikrát. Celkem osm a půl hodin. A všechna ta setkání byla rozpačitá a já pak byla rozhozená.

Hned po příchodu domů jsem si šla zamluvit letenku. Byla jsem tam úplně sama, jak jinak. Jenny byla se školou na týdenním výletě a máma byla na konferenci v Paříži. Čekala jsem na Julii, byla otázka minut, kdy se sem přiřítí.

Zvonek zazvonil za čtvrt hodiny.

„Můžeš mi vysvětlit, co jste si udělali?“ vyvalila na mě oči.

„Já mu nic neudělala, jenom Mark se žení a požádal mě, abych mu pomohla s přípravama,“ hájila jsem se.

„Tom byl dost rozhozenej, říkal něco o tvým ex,“ řekla opatrně.

„To jsem jenom jeho výplody mysli,“ ujistila jsem ji. Začínala jsem být rozzlobená. Přece si na mě nebude stěžovat?! Julie si toho všimla.

„Nebudu se mezí vás plést,“ zvedla ruce. „Tak, co podnikneme teď? Zajdem do klubu, dámská jízda,“ lákala mě. „Nebo zůstaneme doma a budeme koukat na romantický filmy?“ přidala další nabídku, když se na mě podívala. Cukaly jí koutky.

„Koukneme se na nějakej krvavej horor,“ opravila jsem ji.

„Že mě to nenapadlo hned,“ smála se. Hodila jsem po ní polštář. „Heleď, doufám, že na svatbu mě propašuješ… myslím, že budu neodolatelná družička,“ pitvořila se na mě.

„Ty a družička?“ rozesmála jsem se pro změnu já. „Ale neboj, určitě dostaneš pozvánku,“ ujistila jsem jí. „Třeba tam najdeš svého prince,“ rejpla jsem si, protože Julie má tak vysoké nároky na kluky, že víc už to není možný.

„Prostě jenom vím, co chci,“ pohodila hlavou. „Tak šup, něco vyber,“ pobízela mě. S vybraným filmem jsme se usadily na sedačce, obklopily jsme se polštáři, jídlem a pitím.

„Tímhle stylem se za chvilku nevejdeš do velikosti XS,“ utahovala jsem si z ní. Julie byla posedlá sportem, v dobrém slova smyslu, samozřejmě. Trochu vyděšeně se na mě podívala. Nevydržela jsem to a rozesmála jsem se.

„Haha, fakt vtipný,“ vyplázla na mě jazyk. „Radši koukej a nekecej,“ ukázala na obrazovku.

Omlouvám se za dlouhou pauzu, ale nějak není nálada a čas psát :/ . Doufám, že se kapitola bude líbit, je to spíš taková přechodová :D .

19. kapitola 21. kapitola

Autor: Daisy94 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Forgiveness - 20. kapitola: