OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Forgiveness - 16. kapitola

09.10.2011 (17:00) • Daisy94 • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 10× • zobrazeno 1304×

16. kapitola

Ticho před bouří

Callie

Dlouho jsem ležela v posteli. Hned po Markově odchodu jsem napsala Adrianovi, že večeře se přesouvá k nám. Nezatěžovala jsem se s vařením, rozhodla jsem se objednat pizzu. Napustila jsem si plnou vanu, nalila do ní pěnu a naložila jsem se do ní na dvě hodiny. Celou tu dobu jsem přemýšlela, jak je krásné být zamilovaná.

Ale tvrzení, že zamilovaní nemusí jíst je kec, v žaludku mi kručelo, že to muselo být slyšet snad až za dveře. Spíš nemají na jídlo čas, to bude ono. V kuchyni jsem popadla rohlík se salámem. Doběhla jsem koupit víno, které jsem pak nachystala na stůl v mém pokoji. Nechtěla jsem riskovat, že se Mark vrátí a udělá scénu, sice mu do toho nic nebylo, ale uvítala bych, kdyby se dal dohromady. Adrian měl školu do čtyř, takže jsem počítala, že dorazí tak v šest, pamatovala jsem si jeho rozvrh nazpaměť. Přišla mi zpráva od Jane, s pozvánkou na další rande ve čtyřech, s díky jsem odmítla. Zpátky mi poslala smajlíka se zdviženým palcem. V pět už jsem neměla co dělat, sedla jsem si na gauč a zapnula televizi, kterou jsem beztak nevnímala.

Představovala jsem si večer, doufala jsem, že tu Adrian přespí. Cítila jsem příjemné vzrušení a mravenčení po celém těle. V půl šesté mi Adrian zavolal, že je na cestě. Div, že jsem neposkočila. Kousala jsem se do rtu, abych se nerozhihňala. Těch dvacet minut do Adrianova příchodu bylo nekonečných, chodila jsem po bytě jako lev v kleci. Od okna ke dveřím a zase zpátky. Konečně jsem ho uviděla pod domem. Málem jsem se rozběhla ke dveřím, abych na něj počkala. Násilím jsem se zadržela a donutila jsem se sednout si. O pár minut později, přesněji dvě a půl, se ozval zvonek. Pomalou chůzí jsem došla ke dveřím a otevřela.

Adrian mi vyrazil dech, když přede mě strčil pugét rudých růží, trochu klišé, ale… No prostě růže, Adrian… „Ahoj,“ usmál se. Vzala jsem si růže a lehce ho políbila.

„Pojď dál,“ mávla jsem rukou. „A děkuju,“ vzpomněla jsem si na dobré vychování. A opravdu by nebo slušné, kdybych se na něj vrhla v chodbě, připomněla jsem si.

„Mark je na tý oslavě?“ zeptal se zamyšleně, když si všiml, že jeho bunda nevisí na věšáku. Oslavě? Úplně jsem zapomněla na jeho oslavu narozenin s přáteli. Dotklo se mě, že jsem nebyla mezi pozvanými. A stejně tak Adrian, evidentně.

„Asi jo, říkal jenom, že nespí doma,“ řekla jsem. Nechtěla jsem to rozmazávat a kazit tak večer. „Jinak bych ti tu večeři nenabízela,“ usmála jsem se.

„Narážíš tím na něco?“ zamumlal těsně přede mnou. Podívala jsem se mu do očí.

„Vůbec na nic,“ usmála jsem se provokativně. Chtěl mě políbit, ale uhnula jsem. „Musím dát kytku do vody,“ vymluvila jsem se. Přes rameno jsem ho pozorovala, na rtech mi pohrával úsměv. Adrian mě propichoval pohledem. Zaběhla jsem do kuchyně natočit vodu do vázy, pak jsem kytku přenesla k sobě do pokoje. Adrian mě následoval. Počkal, než jsem ji postavila na stůl, pak mě objal zezadu kolem pasu.

„Krásně voníš,“ zamumlal a políbil mě na krk. Na místech, kde se mě dotýkal, jsem cítila slabé elektrizování. Rukama zajel pod moje tričko. Ruce měl zvenku studené, takže jsem sebou cukla, když mě zastudili na mé nahé kůži. „A hřeješ,“ dodal. Rukama mi přejížděl po břiše. Naklonila jsem hlavu, abych ho mohla políbit. Chvilku si s mými rty pohrál, než mě políbil. Otočila jsem se v jeho objetí. Ruce jsem mu dala kolem krku, pak jsem jimi zajela do jeho vlasů a úplně zničila jeho dokonalý rozcuch.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem mezi polibky. Dobře jsem si uvědomovala, že jsem to vyslovila nahlas poprvé. Adrian mě objal ještě silněji. Otočil se i se mnou, nohou zaklapnul dveře a opřel mě o ně.

„Taky tě miluju, Mylady,“ zašeptal horečnatě. Byl stejně vzrušený jako já. Hladil mě a líbal. Vsunula jsem ruce mezi nás, abych mohla rozepnout knoflíky na Adrianově košili a být mu tak ještě blíž. Chtěla jsem cítit jeho kůži na své. Aniž bychom se přestali líbat, jsem mu stahovala košili. Přitiskla jsem se na Adrianův hrudník. Přejížděla jsem mu rukama po ramenou. Na krátkou chvíli jsme se oddálili, aby mi mohl přetáhnout tričko přes hlavu.

Stála jsem před ním jenom v podprsence a džínách, cítila jsem, jak jeho pohled klouže po mém těle. Nemluvili jsme, porušilo by to atmosféru. Přikročila jsem k němu blíž. Chytl mě za zadek a zvedl mě tak, abych mu mohla obtočit nohy kolem pasu. Došel se mnou až k posteli, spadli jsme, takže jsem seděla na něm. Přejížděla jsem mu rukama po prsou. Tlačilo mě jeho vzrušení. Nedočkavě přejížděl rukama po mém polonahém těle. Jednou rukou třel moje ňadra a druhou přejížděl po zádech, během jedné vteřiny mě zbavil podprsenky. Přetočil mě pod sebe, rukama se podpíral kolem mého těla, aby na mě neležel celou vahou.

Bože, bože… V hlavě jsem měla úplně prázdno. Soustředila jsem se jenom na Adriana… No a taky na svoje pocity, ale všechno ostatní šlo kolem. Mysl se odpoutala od těla a poletovala někde kolem. Lehce mě líbal na obličej, krk, klíční kost, prsa, mezírku mezi nimi, bříško… Sjel rty až k okraji džínsů. Tělem mi projíždělo vzrušení a směřovalo neomylně do klína. Políbila jsem ho na rameno a lehce ho kousla. Adrian tiše zasténal. Podíval se na mě s nevyřčenou otázkou v očích. Místo odpovědi jsem mu začala rozepínat poklopec kalhot. Cítila jsem, jak se celý napjal. Rychle mi stahoval mé kalhoty. Když byly dole, přejížděl nedočkavě rukama po mém těle. Stáhl mi i kalhotky.

„Můžeš mi vysvětlit, proč jsem tu jediná svlečená?“ usmála jsem se škádlivě. Potrestal mě horkým polibkem, ale zvedl se a sundal si kalhoty. Na boxerkách se mu jasně rýsovala boule. Klekla jsem si proti němu a s pohledem upřeným do jeho očí, jsem ho po vyboulenině pohladila. Cítila jsem, jak sebou trhnul. Stáhl si boxerky, nalehl na mě a rychle do mě vnikl… Bylo to, bylo to… no prostě úžasný…

Spokojeně jsme leželi s Adrianem na posteli. Hlavou jsem se opírala o jeho rameno, jemně mě hladil po zádech. „To bylo pěkný přivítání,“ řekl. Líbilo se mi poslouchat, dunění na hrudi, když mluvil.

„Nevím, co by říkali ostatní, kdybychom se takhle vítali pokaždé,“ rozesmála jsem se. Ještě s mi nechtělo vstávat.

„No, jo vlastně, ještě by ti někdo okukoval,“ souhlasil. Koukla jsem se na budík, sedm hodin. Leželo se sice hezky, ale taky jsem měla hlad. Naposledy jsem měla rohlík.

„Objednám pizzu, jo?“ zeptala jsem se, zatímco jsem se hrabala z postele, vůbec se mi z ní nechtělo, ale uklidňovala mě představa, že v ní budu s Adrianem celou noc.

„Máš skvělý nápady, lásko,“ řekl s úsměvem. Vida, nejsem jedinej hladovec tady. Natáhla jsem na sebe župan, Adrian jenom boxerky. Objal mě kolem pasu a políbil mě na krk. „Jdu do sprchy, nechceš mě navštívit?“ mrkl na mě.

„Hmm, lákavá představa…“ usmála jsem se. „Ale, to bych pak nemohla objednat pizzu,“ řekla jsem s hraným smutkem.

„To není fér,“ zaskučel Adrian. „Tak já se potom umeju záda tobě,“ přivřel svůdně oči. Nemohla jsem než souhlasit. Hodila jsem Adrianovi čistý ručník a objednala pizzu. Čekání, než ji dovezou, jsem si zkrátila zíráním z okna. Byla jsem prostě šťastná, šíleně a neskutečně šťastně zamilovaná. Adrian vyšel,  zrovna když jsem přebírala pizzu od poslíčka.

Podala jsem mu ji. „Ne že mi ji sníš, než se osprchuju,“ varovala jsem ho. Položil ji na botník.

„Neboj, jdu s tebou,“ mrkl na mě. Usmála jsem se. Do koupelny mě div neodtáhl.

***

Probudila jsem se do nejkrásnějšího rána na světě. Adrian spal vedle mě, ruku přehozenou přes moje břicho. Vyletěla jsem do sedu, abych se koukla kolik je hodin, po zjištění, že sedm, jsem se uklidnila. Markův příchod nehrozil, doufám. Věděla jsem, že jednám bláznivě, ale vadilo mi Markovo chování, bylo to horší, než kdybychom na sebe křičeli. Vždycky jsem s ním vycházela dobře. Fakt ale je, že měl vždycky sklony mě chránit.

Pohodlně jsem se opřela o čelo postele a ledovala Adriana ve spánku. Rysy obličeje se mu uvolnily a byl tak ještě hezčí než obvykle. Sice jsem přišla o jeho nádherné zelené oči, ale i tak to byl obraz, na který bych se dokázala dívat celý dny.

„Nejsi ty náhodou voyeur?“ podíval se na mě. Trochu jsem se začervenala. Adrianovi to bylo jedno, protože mě přitáhl k sobě a políbil. „Dobré ráno.“

„Dobré ráno,“ oplatila jsem mu pozdrav i s polibkem. Pak jsme se trochu mazlili, později jsme společnými silami vytvořili snídani, po které Adrian šel domů, aby se tady nepotkal s Markem.

Můj drahý bráška přišel domů s dobrou náladou, kolem poledne. „Ahoj, Callie,“ dal mi na tvář mlaskavou pusu. Vyjeveně jsem na něj zírala. Ten je teda zřízenej. „Dobrou noc,“ zamumlal a uložil se na gauč v obýváku. Nemělo cenu ho budit. K obědu jsem začala připravovat rybu. Doufala jsem, že bude mít hodně zlou kocovinu, připravila jsem mu jednu porci lososa, připravenou naservírovat ji hned jak se probudí.

Sice se mi vůbec nechtělo, ale musela jsem se opět učit. Vzala jsem si knížky do obýváku a posadila sjem se naproti Markovi, chtěla jsem být u toho, až se probudí. Trvalo mu to tři hodiny. Hned jak se začal ošívat, jsem zaklapla učebnici a běžela do kuchyně pro oběd.

„Dobrou chuť,“ popřála jsem mu a odešla k sobě do kuchyně. Vážně totiž nemusím poslouchat ta ošklivé zvuky, které můj drahý bratříček vydával. Zapnula jsem po dlouhé době počítač. Pokecala jsem s Jenny přes skype, potom s mamkou, která vyzvídala, co je Adrian zač, táta se už stihl pochlubit. Ještě že bydlí tak daleko, jinak by ho chtěla taky hned poznat. I takhle jsem jí musela slíbit, že tam v létě přijedeme, dřív se prý neutrhne z práce, ale bude se snažit.

***

Adrian

Dneska jsem nešel do školy, místo toho jsem seděl  v obýváku u Callie doma. A odhodlával jsem se k jednomu z nejtěžších korků v životě. Dneska jsem chtěl Callie říct, že jsem upír. Nebo se o to aspoň pokusit, nepil jsem ani nekouřil, takže bych měl být schopný jí vymazat paměť. A Markovi by se mohlo taky ulevit… Tak jo, teď, nebo se neodhodlám. Chytl jsem ji za ruku. Přemýšlel jsem, jak jí to říct, vymýšlel jsem různý situace.

„Callie,“ oslovil jsem ji. „Jsem upír,“ vyhrkl jsem. Podívala se na mě s povytaženým obočím.

„Tys taky pil, co?“ pousmála se. Pak se zamračila, pomalu natáhla ruku a dotkla se mého špičáku. Samozřejmě, že teď to už vnímala. Maskování éterem přestalo fungovat. Rychle se ode mě odtáhla na druhou stranu sedačky.

„Neboj se,“ snažil jsem se k ní přisunout, ale přepadla přes okraj na zem, sunula se po ní dál ode mě.

„Jdi, pryč… Budu, budu křičet,“ vyhrožovala, oči vytřeštěné. Tohle nepůjde, došlo mi. Zvedl jsem se a klekl si k ní na zem.

„Zapomeň na to, co jsem ti teď řekl. Honili jsme se po bytě a ty jsi prohrála,“ říkal jsem jí. Omámeně přikývla. Pak se jí oči rozjasnily a ona se rozesmála, přinutil jsem se ke smíchu taky.

Moc se omlouvám za to, že je kapitola až tak dlouho. Nějak se mi to vymklo z ruky a tenhle týden byl trochu náročnější. Další kapitoly by měly přibývat častěji. A můžu prozradit, že rozhodně nebudou oddechové.

15. kapitola 17. kapitola

Autor: Daisy94 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Forgiveness - 16. kapitola: