Forbidden love 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Povídka se odehrává v 6. ročníku Bradavické školy. Hlavní postavou je Hermiona, a vlastně je to, jak já bych si představovala její život a s kým.

20.07.2013 (13:00) • aramka • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 0× • zobrazeno 857×

Zakázaná láska

Kapitola I

Bylo slunečné sobotní odpoledne a můj život se v tento den obrátil o sto osmdesát stupňů. Všechno začalo tím, že naše famfrpálové družstvo vyhrálo zápas, a to hlavně díky Ronovi a Ginny. V naší společenské místnosti se rozeběhla velká oslava, které jsem se s chutí zúčastnila, ovšem pouze do doby, než se na Rona přilepila Levandule.

Byla jsem v šoku, když ho začala líbat a on její polibky opětoval, moc to bolelo. Dlouho jsem ten pohled nevydržela a utekla jsem. Nevěděla jsem, kam jdu, jediné, co jsem věděla, bylo, že musím co nejdál od nich, i když to, co jsem viděla, jsem měla stále před očima. Ani nevím jak, najednou jsem se ocitla v sedmém patře a naproti mně byla komnata nejvyšší potřeby.

Nerozmýšlela jsem se, třikrát jsem prošla okolo stěny a přála si místo, kde bych se mohla ukrýt. Po třetí otočce se objevily dveře, rychle jsem vklouzla dovnitř. Rozhlédla jsem se a viděla jsem, že se mi ukázala komnata taková, jaká je, když chce někdo něco schovat. Procházela jsem komnatou, až jsem došla do jednoho z rohů, byla tam krásná pohovka, vypadala velmi pohodlně, jen byla pěkně zaprášená, ale to se dalo lehko napravit, stačilo pomyslet a komnata se o to postarala.

Když jsem se rozhlédla, viděla jsem, že já vidím na všechny strany komnaty dobře, ale zároveň jsem jakoby skrytá před pohledy ostatních. Už jsem věděla, že tohle bude místo, kam se budu chodit uklidňovat. Budu tu mít klid a nenarazím na toho, kdo mi zlomil srdce. Posadila jsem se na pohovku a začala přemýšlet o tom, co se stalo, a došla jsem k názoru, že budu předstírat před ním, že se nic neděje, že mi to nevadí. Asi po hodině jsem vyšla ven a pomalu šla zpátky do nebelvírské společenské místnosti. Jen co jsem prošla skrz obraz, přišel ke mně Harry a ptal se mě, zda jsem v pořádku a kam jsem zmizela

„Jsem v pořádku, jen jsem byla vrátit nějaké knížky do knihovny a chvíli jsem se tam zdržela,“ usmála jsem se na něj. Zatvářil se podezřívavě a řekl:

„Neviděl jsem tě odcházet s knížkami. Ale dobře, co říkáš na Rona a Levanduli? Předpokládám, že jsi je viděla.“

„Ano, viděla jsem, co si dělá Ronald, je jeho věc, a pokud chce být její Lonánek, ať si je,“ prohlásila jsem klidně, ale uvnitř jsem klidná nebyla, zuřila jsem. „Asi se půjdu projít před večeří ven, když je venku hezky, nechceš jít se mnou?“ zeptala jsem se ho.

„Moc rád,“ odpověděl mi s úsměvem. Vyšli jsme ze společenské místnosti a zamířili ven, ale v jedné z chodeb jsme narazili na Rona a Levanduli. Ron jí právě zkoumal mandle, dá-li se to tak říct. Levandule si nás všimla jako první.

„Jé, ahoj,“ vyhrkla. Ron se na mě s obavou podíval, nevěnovala jsem mu ani pohled, pohlédla jsem na Levanduli a řekla jsem jí:

„Ahoj, nenechte se rušit, my jen procházíme,“ usmála jsem se a vzala Harryho za ruku a táhla ho směrem k východu. Procházeli jsme se po školních pozemcích a dorazili jsme i k Hagridovi, u kterého jsme chvíli zakotvili. Uvařil nám čaj a už se ani nezlobil, že ani jeden z nás nepokračuje v péči o kouzelné tvory, prostě se nám to už nevešlo do rozvrhu. A navíc měl starosti, jeho pavouk Aragog byl velmi nemocný a asi umíral, tak na tom nebyl moc dobře. Utěšovali jsme ho s Harrym, že to dobře dopadne. Pak byl čas jít na večeři. Pochutnala jsem si na ní a odešla jsem ještě na chvíli jakoby do knihovny, to jsem řekla Harrymu, ve skutečnosti jsem šla do komnaty nejvyšší potřeby.

Sedla jsem si na svoji pohovku, poprosila komnatu o malou lampičku a udělala jsem si tam v klidu úkoly, doufám, že učitelé nebudou moc naštvaní, když má pojednání byla vesměs o patnáct palců delší, než bylo zadání. Už jsem se chtěla zvednout, že půjdu do nebelvírské společenské místnosti, když vtom jsem uslyšela pohyb v přední části komnaty, okamžitě jsem pomyslela na zhasnutí lampy. Komnata mi vyhověla, seděla jsem a ani se nehýbala, po chvíli jsem uviděla nějakou postavu, jak jde směrem ke skříni. Chvíli na tu skříň koukala a pak si pro sebe něco mumlala, ke mně se doneslo jen neurčité mručení, ze kterého jsem poznala, že je to kluk.

Nakonec se otočil a odešel. Neviděla jsem mu do tváře, měl na sobě mikinu s kapucí. Ale ten styl chůze mi byl nějaký povědomí, ale nedokázala jsem to zařadit. Počkala jsem, až odejde, a po chvíli jsem se zvedla a vyklouzla z komnaty. Došla jsem do naší společenské místnosti a na chvíli si přisedla k Harrymu, který se věnoval úkolům.

„Hermiono, nemohla bys mi to zkontrolovat?“ zamumlal unaveně a prosebně zároveň

„Ukaž mi to,“ řekla jsem a přitáhla si to k sobě, trochu jsem mu to poupravovala.

„Tisíceré díky, Hermiono,“ vzdychl. Po chvíli jsem to měla hotové, podala jsem mu to a řekla jsem mu, že si půjdu lehnout.

„Dobrou noc,“ popřál mi.

„Dobrou noc,“ usmála jsem se na něj a odešla nahoru do ložnice, nejdříve jsem se šla osprchovat a převlékla jsem se do nočního úboru. Potom jsem si lehla, a než jsem usnula, přemýšlela jsem nad tím, kdo byla ta neznámá osoba v komnatě. Věděla jsem, že ho odněkud znám, ale nedokázala jsem si tu chůzi zařadit. Nakonec jsem vyčerpáním usnula.

Autor: aramka, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction