Flawless - 5. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Čeká nás krátká kapitolka, ve které se dozvíme, jak reaguje Dia na Pavlův polibek, a setkáme se s její nejlepší kamarádkou.

14.04.2014 (09:00) • Jeanette • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 744×

Pomalu se odtáhne, ale zůstane v těsné blízkosti.

Ahoj, jsem Pavel a rád se líbám po hodině a půl známosti, pomyslím si kysele.

Okamžitě se odtáhne. „Jak víš, že přesně tohle říkám na anonymním setkání závisláků na líbání?”

„To nemělo být nahlas,” vtáhla jsem vzduch mezi zuby. Sakra. Jak jsem si to mohla neuvědomit?

Sarkasticky se ušklíbne, jako by říkal: No, nebylo.

„Takže na McDonald's kašlem? Mám tě rovnou hodit domů jako správný taxikář?”

Chvilku ho jen nechápavě pozoruju. Měla bych se mu omluvit? Přehnala jsem to?

Zhluboka se nadechnu, abych neřekla něco dalšího, co by ho mohlo urazit, a položím mu dlaň na paži. Ani necukne, jen se dál opírá do sedadla, pozorujíc prázdné sedadlo před sebou. „Promiň. Jen jsem to prostě nečekala,” řeknu pomalu, snažíc se rozumně volit slova.

Otočí na mě hlavu. Pátravě se na mě dívá. Co hledá? Náznak nenávisti, falešnosti nebo chuť to zkusit znova?

O posledním bodu jsem si nebyla jistá, jestli by tahle možnost byla vůbec akceptovatelná.

„A navíc jsem dostala hlad,” usměju se.

Znervózním. Proč na mě tak dlouho zírá? Nemám ráda, když mě někdo sleduje moc dlouho. Nejsem ráda středem pozornosti, a je jedno, jestli davu, nebo jen jedné osoby.

Už si začínám myslet, že se z něj stala socha, jenže pak zamrká a hlasitě vydechne. „Promiň.”

***

„Ty jsi nasedla do auta cizímu chlapovi,” zopakuje po mně nevěřícně Karin. „Děláš si ze mě srandu, že jo?”

Otevřu pusu k odpovědi, ale na poslední chvíli si to rozmyslím a raději se vrátím k přípravě kapučína, které si objednala slečna u stolu pět, co toho povídala na můj vkus až příliš o kaloriích a karbohydrátech. Znám Karin už deset let, většinu času trávím s ní, takže vím moc dobře, že nemá cenu se s ní hádat.

„Diano!” vykřikne. „Přeskočilo ti?”

Věnuji jí významný pohled. „Neboj, já bych se nenechala zbouchnout.”

„To by nebylo na tobě! Klidně tě mohl znásilnit nebo zabít.”

„Ale prosím tě,” protočím oči a podám čerstvě připravený hrneček Zoye, která tu zjevně jako jediná opravdu pracuje. „Doneseš to, prosím, na pětku?”

Soucitně kývne při pohledu na rozčilující se Karin. „Nerozčiluj se,” pronese silným ruským přízvukem. „Stres není dobrý pro dítě.”

„Já nejsem těhotná!” vypískne moje nejlepší kamarádka, čímž si vyslouží zvednuté obočí od poloviny lidí kolem ní.

„A přesvědčuješ o tom nás nebo sebe?”

„Nejsem těhotná,” procedí mezi zuby. Pak jako mávnutím kouzelného proutku se s úsměvem otočí na nově příchozího zákazníka, dá mu jeho objednávku, jen aby mohla opět nerušeně pokračovat ve výslechu mé osoby. „A co vůbec bylo dál? Vysvětlil, proč se začal chovat tak divně?”

„K tomu jsme se vlastně dostali až uvnitř,” řeknu nepřítomně, věnujíc veškerou svou pozornost uklízení nádobí. „Prý mu to připomnělo rozchod s jeho bývalou. Zmínil se, že od té doby tolik času neuběhlo, takže chápu, že má zrovna těžké období.”

„A ty mu to žereš? Tohle jsou jasný psychopatický sklony.”

„Nemám důvod mu nevěřit,” pokrčím rameny.

„Co třeba, že jsi ho potkala před dvěma hodinama?”

Se smíchem jí podstrčím kousek čokolády. „Dej si.”

Naštvaně přimhouří oči, ale nekomentuje to. „O čem jste si vůbec povídali?”

„Tak různě. Vyprávěl mi o svojí sestře, o práci... Vlastně s ním byla docela zábava.”

„No to se, díkybohu, nezopakuje, leda by se ten zoufalec pokoušel dostihnout tě na adrese, kterou jsi mu rozhodně neměla dávat,” zvýší hlas. Raději jsem vynechala fakt, že jsem si s ním vyměnila kontakt. „A jaký byl vůbec koncert? Užila sis Neighbourhood? Vsadím se, žes tam šla v tom ošklivým svetru.”

Cuknu sebou. Většinou jí říkám všechno, ale nejsem si jistá, jestli je moudré říkat jí o Jessem. Karin byla u toho, když jsem se před čtyřmi lety zhroutila, nepochybuji, že by okamžitě šla najít hotel, ve kterém je ubytovaný, aby ho mohla brutálně zavraždit.

Na druhou stranu, opravdu nechci, aby to udělala?

Nasadím nejpřesvědčivější úsměv, jakého jsem schopná. „Úžasný. Však to znáš. Prostě Neighbourhood.”

„To zní dost nudně,” tázavě se na mě podívá.

Ušklíbnu se. „Zas tak strašný to nebylo. Ale bylo tam docela málo lidí...”

„Prej málo lidí,” šklebí se. „Na internetu psali něco kolem tří stovek prodaných vstupenek.”

„To je na koncert dost málo.”

„Představ si tři sta lidí tady. Vždyť ti by se sem ani nevešli!”

Chci namítnout, že malá kavárna La Viola jako tato na to ani nikdy nebyla stavěná. Samozřejmě tu máme úterní a čtvrtkové večery, kdy se dostane na malé přistavěné podium spousta mladých talentů, předčítajícíc své básně nebo pokoušíc se o zpěv. Jenže mě přeruší dívčí výskání.

„Zhlaste to!”

Věnuju Karin otrávený pohled, ale ona s pokrčením ramen zhlasí televizi hrající nad mou hlavou. Narozdíl ode mě jí se dnešní moderní interpreti líbí.

Po zbytek dne se k tomu tématu nevrátíme. V sedm jsem propuštěna domů nejen mou šéfovou, ale zároveň mou nejlepší kamarádkou. Jaká vzácná příležitost, obvykle mě doprovází ještě na půl cesty domů, tentokrát však potřebuje prý něco vyřešit se svým přítelem. Měla docela naspěch, což mě spíše přivedlo k myšlence, že chce stihnout otevírací dobu drogerie. Možná chce po dvou týdnech utahování od jejích kolegyň konečně zkusit těhotenský test.

V kapse mi zabrní mobil. Zpráva od mámy.

Kde jsi?

Protočím oči. To je pro ni typické. Jsem pouhých padesát metrů od branky, to mám určitě zpoždění tří minut. Těsně před tím, než se dostanu na zahradu, si všimnu cizího zvuku.

Táta vytáhnul po osmi letech kytaru? Ale to není jeho hlas...

Ztuhnu, když si uvědomím, čí hlas to je. Proč si, sakra, nemůžeme oplotit zahradu? Proč?

Opatrně vylezu zpoza sousedova vysokého stromu, ale Jesse je ke mně zády, takže mě nevidí. Zato moje milovaná maminka právě vylezla ven v županu.

Mám sto chutí se propadnout do země.

« Předchozí díl

Autor: Jeanette, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction