OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Elena, přemožitelka upírů - 7. kapitola

15.01.2013 (08:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1239×

                                                           7. kapitola –  Theory, decision, ball

Probudila jsem se v jedenáct hodin dopoledne. Měla jsem plnou hlavu toho protivného upíra. Rozhodovala jsem se, jestli s ním mám jít na ples nebo ne. Jeden hlásek mi říká:

„Zbláznila ses? To nemůžeš! Jsi přemožitelka!“

Druhý:

„Běž, a až bude šance, tak ho probodni kolíkem!“

Třetí:

„Není tak hrozný. Možná, že je dokonce i milý!“ Tomu třetímu jsem se vyhýbala, nechtěla jsem tomu třetímu hlásku dát větší prostor se vyjádřit.

„Nazdar,“ oslovil mě hlas upíra, který teď stál v našem obýváku. „Přišel jsem se zeptat, jestli dnešek platí?“ zeptal se s nadzvednutým obočím.

„Odkdy se ptáš? Já myslela, že to byl rozkaz,“ odfrkla jsem si.

„Tak přece musím být trochu gentleman, ne?“ ušklíbl se. Protočila jsem oči a při tom zvažovala svou odpověď.

„No tak, přemožitelko. Pojď, bude zábava,“ přemlouval mě.

„Když mi přestaneš říkat přemožitelko, tak ano,“ šeptla jsem.

„Uvidíme se večer, Eleno,“ prohodil, když zmizel.

Co jsem to, sakra, řekla? Že s ním půjdu? Jsem pitomá, vlastně nejsem… můžu ho zabít. Bože, co si to pořád namlouvám? Nedokážu to, i kdybych měla sílu za pět přemožitelek. Co to se mnou udělal? Nenávidím ho, sakra! Kopla jsem židle, která odletěla pár metrů, narazila do ledničky a rozpadla se.

„Super,“ křikla jsem naštvaně. Začal mi vyzvánět telefon. Podívala jsem se na display, na kterém bylo napsáno: Ric.

„Jo?“ zeptala jsem se otráveně.

„Nejsi nějaká rozladěná? Chtěl jsem se zeptat, jestli jdeš večer na tu slávu,“ zeptal se.

„Jo, s jedním idiotem,“ podotkla jsem.

„Tyler Lockwood tě pozval?“ podivil se.

„Ne, někdo jiný. Damon Salvatore,“ řekla jsem uštěpačně. Chtěla jsem si ověřit, jestli ví, kdo je to.

„Damon Salvatore… Jeden ze zakladatelů, jistě. Je v radě. Není na tebe trochu starý?“ podotkl.

„V radě? On je v radě zakladatelů?“ vypálila jsem.

„Jo, získal si starostku i šerifku. Podle mě je to idiot s velkým egem, který oblbuje mladé holky,“ zdůraznil konec své věty.

„Ricu, já s ním ale nechodím,“ ujistila jsem ho, „ani to nemám v plánu,“ prozradila jsem.

„To říkáš teď, přemožitelka se zlomeným srdcem není dobrá kombinace,“ podotkl.

„Ricu, uvidíme se večer,“ ukončila jsem náš hovor.

Takže upír, který je v radě proti upírům. Ano, tak tady to je gól… Nejvíc mě šokovalo, že Ric nemá to nejmenší tušení, že je Damon upír. Samozřejmě je dobře, že to neví.

„Bonnie, jdeš večer na tu akci?“ volala jsem.

„No, ehm… ne. Překecala jsem tátu, ale jde tam Caroline,“ dodala rychle.

„Jak chceš, zrádkyně!“ křikla jsem.

„Tak promiň, každopádně… Půjdeš s někým?“ zeptala se rychle.

„Jop… no, znáš ho, a kdybys věděla, kdo je to, tak mě zabiješ,“ usoudila jsem.

„S kým tam jdete, Eleno Gilbertová?“ zajímala se.

„Kdybys tam šla, tak to víš, měj se,“ ukončila jsem hovor. Nevím proč, ale byla jsem ráda, že tam Bonnie nejde. Tak nějak, vyhnula jsem se otázce: Proč, jak… Díky bohu!

Mamce jsem naťukala sms s textem:

Tak už vím, proč jste mě tady nechali a neměli žádné dlouhé proslovy! Za to zaplatíš, Gilbertová. Teď mám přežít maraton plesů? Tak díky!

*XOXO, Elena

Obratem mi samozřejmě přišla smska s omluvnými slovy. Odfrkla jsem si a šla si vybrat šaty na tu slávu. Došla jsem k černým koktejlkám a lodičkám. Nějak jsem si vyčesala vlasy a namalovala. Opravdu nenávidím plesy, a ještě víc je nenávidím, když tam musím jít s upírem. Kdyby to věděla má máma, tak je jednoduše po mně.

Najednou se Damon objevil v mém pokoji.

„Neumíš klepat?“ byla má první otázka.

„Wow, sluší ti to.“ Hleděla jsem na něj jako na blázna.

„Děkuji,“ řekla jsem suše. „Hmm, tobě taky,“ vrátila jsem mu kompliment.

„Víš, slušelo ti to i v těch krať…“

„Můžeme jít?“ skočila jsem mu do řeči. Damon si všiml mých rozpaků ve tváři, a tak se usmál a jako gentleman mi nabídl rámě.

„Bude tam i Stefan?“ zeptala jsem se v autě.

„Snad si nemyslíš na mého bratra?“ pookřál.

„To rozhodně ne,“ odfrkla jsem si.

„Já vím, myslíš si na mě…“ Nevím proč, ale začala jsem se neuvěřitelně nahlas smát.

„Ani kdybys mě ovlivnil!“ řekla jsem rázně.

„Nemůžu tě ovlivnit, prostě jsem tě sbalil svým šarmem, stylem… Prostě ses zabouchla,“ oznámil prostě.

„Damone, nevím, jak bych ti to řekla, ale jakou by měla pověst přemožitelka, která by randila s upírem?“ zahleděla jsem se mu do očí.

„Dobrou, alespoň mezi upíry,“ odpověděl bleskově. „Každopádně jsi neřekla, že bych neměl šanci,“ připomenul.

„Fajn, nemáš šanci,“ odsekla jsem. Když to chtěl slyšet, tak ať to slyší!

„To říkáš teď,“ šeptl, když parkoval. Vystoupili jsme z auta. Damon mi nabídl rámě a společným krokem jsme vyšli k vile Lockwoodů, jak jsem čekala, bylo vše krásně vyzdobené.

„Nějak ses zapomněl pochlubit, že patříš k naší radě,“ připomněla jsem. Damon se ušklíbl.

„Jistě, získal jsem si srdce všech žen v Mystic Falls!“ pochlubil se.

„Ne všech!“ odsekla jsem.

„Máš pravdu, ne všech. Právě s jednou takovou teď jdu na ples,“ vysvětlil.

„Neodpověděl jsi na otázku,“ připomněla jsem mu.

„Jakou?“ zajímal se s úšklebkem, který měl podbarvený všední ironií.

„Stefan jde taky?“

„Hmm, měla bys ho najít se svou kamarádkou Caroline. Je jím okouzlená,“ ušklíbl se.

„On ji ovládá?“ vysoukala jsem ze sebe.

„Ano, ale vlastně by nemusel. Je takový milounký psík…“

„Super, vážně! Řekla bych, že má i pravidelnou stravu,“ řekla jsem naštvaně.

„Jo, ale buď ráda, že jsi ho nezažila v roce 1864 – 1865! Byl rozparovač, nemohl si pomoct. Neudržel svůj apetit na uzdě,“ vysvětloval.

„A ty jsi byl rozparovačem kdy?“ vyptávala jsem se.

„Já jim stále jsem,“ odsekl.

„Kdybys byl rozparovačem, tak tu teď nestojíš. Nevydržel bys ve společnosti ani pět minut!“

*XOXO - znamená Pac a pusu. V Americe to je běžný pozdrav. :)

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Elena, přemožitelka upírů - 7. kapitola: