OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Dreams can come true 4. kapitola

09.01.2015 (17:00) • shafelina • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1198×

SHANNON 

Musel jsem se od Pixie uklidit dřív, než jsem o ní stihl něco zjistit. Tak jako tak jsem se chystal volat Phillipovi, aby mi informace sám poskytnul, jenže takhle jsem to mohl zjistit přímo od ní a nechovat se jak puberťák. Mám dvě následující možnosti – počkat do neděle, až se Pixie ukáže u mámy, anebo hned, jakmile bude vhodnější čas, zajet k Phillipovi. Pokud teď přiletěla, bude určitě bydlet u něj.

Než jsem stačil své dilema vyřešit, šťouchnul do mě Jared: „Jsme doma. Jsi v pohodě? Celou cestu jsi nepromluvil.“ 

Své mlčení mu následně vysvětlím: „Ta holka v baru – já jí prostě chci dostat,“ k dalšímu mě nepustí, jen protočí očima a klidí se uvnitř v domě, konkrétně v tzv. Mars lab, zařídím se podle něj a padám ve vlastním pokoji do postele. No jo, podle něj chci dostat každou, jenže tuhle vážně musím mít. Kdybyste to viděli, ona byla včera diamant, ne klub, ale ona, a to hlavně taky díky její alabastrové pokožce. Už před Phillipovým salonem byla úžasná, jiná než ostatní holky, ale když mi přibližně před dvěma hodinami padla do náruče, myslel jsem, že se neudržím a vrhnu se na ni v uličce u záchodků. Což zdaleka není můj styl, teda teď už ne. Pohled, který se mi na ni naskytl, byl omamující. Než jsem ji přinutil, aby se ocitla zády u zdi, uvězněná přede mnou, pěkně jsem si ji prohlédl od zrzavých, v cop spletených vlasů až po špičky bot. Má hubené, dlouhé, krásně tvarované nohy, které v těch nebezpečně vysokých lodičkách působily ještě delší. Černé šaty, obepínající její postavu, má úzké boky, ale zato výstavní trojky, které dle mě byly až moc schované pod těmi šaty. Až při doteku jsem zjistit, že to, co šaty neodhalují vepředu, odhalují vzadu. Vepředu byly šaty upnuté, vzadu volný padající výstřih až nad lem zadečku, nad nímž má dva malé dolíčky. Dlouhý štíhlý krk, ostře řezané rysy v obličeji, špičatou bradu, tmavě zelené oči s temným líčením a nádherné dlouhé zrzavé vlasy, jak jsem již zmínil v cop spletené, který mě vyloženě vyzýval, abych za něj zatahal. Když to shrnu, byla ztělesněním irské bohyně, nebo alespoň takhle bych si irskou bohyni představoval. 

Je to typ, který jsem nikdy neměl, a to jsem měl holek dost. Blondýnky, brunetky i zrzky. Malé, vysoké. S malými prsy, s velkým zadkem. Hubené a i sexy baculky. Pixie ale byla typ holky, kterou nechcete jen dostat do postele a užít si s ní. Je to ten typ holky, kterou vezmete do postele a zařídíte, že sex bude takovej, aby na něj nezapomněla ani ona, ani vy. A nejen v tomhle sexuálním duchu to není holka, kterou jsem neměl. Vyzařuje z ní bezzištnost, čistota, naneštěstí i nedůvěra sama v sebe, i když se snaží působit sebevědomě. Nějak se v ní nevyznám, nepoznal jsem takovou, jako je ona, myslel jsem si, že se už nedělají. 

Ráno mě budí slunce, usnul jsem, ani nevím jak, které mi svítí přímo do obličeje. Což by mi samo mělo napovědět, že není ráno, protože do pokoje mi svítí až před polednem, protože když je slunce níž, přes stromy do pokoje nepronikne. Vyhrabu se z postele a rychle skočím do sprchy, v noci jsem to už nestihl. Ze sprchy se šourám v pantoflích a s ručníkem omotaným kolem boků do kuchyně, abych si udělal kafe. Zoufale potřebuju kafe a sluneční brýle. Naštěstí jich mám po domě schováno hafo, jedny Raybany příhodně i v šuplíku v kuchyni. Tam sedí u kuchyňského pultu Emma, naše produkční. Aniž by zvedla oči od iPadu, nevzrušeně mi říká: „Zítra jdete s Jaredem k mámě, mám ti to vyřídit. Vyrazil za Terrym, je ve městě, rozhodl se udělat nějaké fotky a prý neví, kdy bude zpět. Tak jen abys věděl.“

„Hmm, díky,“ snažím se říct bez sebemenší známky nadšení. Máma prakticky zajistila mé setkání s Pixie, aniž bych se o to musel byť jen maličko přičinit. Jen co si na ni ale zase vzpomenu, vím, že to do druhého dne nevydržím. Musím ji vidět, musím ji co nejdřív dostat. Rychle si udělám kafe a klidím se opět u sebe v pokoji.

„Ahoj, Cherie,“ oslovím nadšeně do svého iPhonu mou kadeřnici od Phillipa ze salonu, „mohla bys mi, prosím tě, říct, kde Phillip bydlí? Máma by ráda, abych mu něco dovezl, ale zařizování nechala na mně,“ vzdychnu naoko, abych působil přesvědčivě. Vlastně jsem se ani nemusel moc snažit, Cherie je ze mě hotová, mohl jsem možná jen hezky poprosit. „Někdy to té dobré duši budu muset oplatit,“ našeptával mi ďábelský Shannon v hlavě, když mi diktovala Phillipovu adresu. Rychle jsem poděkoval, řekl, že se těším, až se uvidíme, a rozloučil se s ní. Sakra, Newport Beach, to je skoro hodina cesty, ale zase když si vezmu motorku. Zdá se mi to jako super nápad, ale jen co vylezu ven před barák, zase se klidím zpět, venku je horko a to bych se v tý černý kůži ve městě upekl. Svoje moto oblečení vyměním za černé tílko s obrovskými průstřihy na ruce, šedivé kraťasy a kotníkové kožené boty. Brýle na oči, účes alá právě jsem vstal, a vousy. Ty už snad s bráchou nikdy úplně nesundáme. Jo, můžu vyrazit. Sedám do auta a doufám, že cesta uběhne co nejrychleji.

PIXIE

Ani nevím, jak jsem se dostala do postele a svlékla jsem se, nejspíš v tom má prsty Phillip, který mě v poledne budí. Asi bych ho rychle vypakovala z pokoje, kdyby v ruce neměl podnos se snídaní/obědem, práškem na bolení hlavy a lahví ledové vody. Vše postaví přes mé nohy na postel a přeje mi krásný den. Vezmu zavděk vším, hlava mi třeští, takže do sebe hodím prášek a zapiju ho vodou. Lahev vypiji skoro na jeden zátah, jelikož v ústech i krku mám vyprahlo. Až potom stačím Phillipovi poděkovat a popřát mu dobré ráno, teda vlastně poledne. „Mám tady pro tebe ještě něco,“ a podává mi obálku, kterou vytáhne ze zadní kapsy kalhot.

„Phillipe, já od tebe peníze nechci, pořád ještě mám dost, když by bylo nejhůř, tak budiž, ale takhle vážně ne,“ odmítám ho rázně.

„Otevři to, ty trubko,“ nenechá se odbýt. Obálku tedy vezmu a otevřu. Je v ní simkarta k telefonu a smlouva na mé losangelské číslo. Nechápavě zdvihnu oči a Phillip se dá do vysvětlování: „Charlie ti to nechal udělat v práci, ale včera ti to zapomněl dát. Oba dva máme smlouvu na telefon vedenou na kliniku. Každý tam může mít na sebe tři čísla, a Charliemu do teď jedno zbývalo.“

„Děkuju mockrát, usnadnilo mi to zařizování si čísla tady, ale platit si to budu sama,“ odvětím rezolutně. Phillip se na mě ale jen se smíchem podívá. 

„Ani my si ty čísla neplatíme, to klinika. A už nemel a jez, nebo ti to vystydne.“ Pustím se tedy do toastů s vajíčky a sýrem. Na mém talíři chybí slanina, i když ji cítím po celém domě. Kromě ryb maso nejím a Phillip si to správně pamatuje. „Co chceš dneska dělat?“ zeptá se mě. 

„Ráda bych si na pláži připravila věci na rozhovor s Constance. Budou to spíš jen body, vím, že jsme se domluvily na rozhovoru, ale ráda bych, aby mi ona pověděla o svém životě, jako já včera jí, a ráda bych to zpracovala jako příběh. Požádám ji o fotky, jestli má nějaké z dřívějška, které by mi byla ochotná věnovat, a nějakou současnou. Chci, aby to bylo opravdu o ní, bez zmínky o bratrech Letových a jejich slávě,“ ukončím svůj projev. Phillip nic nenamítá, vezme mi tác s tím, že se sejdeme dole, a nechá mě, abych se dala do pořádku.

Já ho ale nevnímám od momentu, co jsem bratry Letovi zmínila, jelikož se mi vybaví události noci, konkrétně ta část, kdy jsem se líbala se Shannonem. S tou myšlenkou zase padnu do těch měkkých polštářů a prsty si přejíždím po rtech. Vzpomínám na každou vteřinu, snažím se vybavit, jaké to včera vlastně bylo, a jediné, co mi vyvstane na mysli, jsou Shannonovy teplé ruce na mých holých zádech a jeho rty a jazyk, hrající si s tím mým.

Uf, abych ty myšlenky zahnala, rozhodnu se dát si sprchu. Ideálně co nejstudenější to půjde, beztak jsem celá ulepená, protože jsem nebyla schopná se v noci vykoupat. V koupelně se na sebe podívám do zrcadla a zhrozím se. Líčení mám rozmazané po celém obličeji, vlasy zacuchané a jsem celá „zmačkaná“. Shodím ze sebe tričko, až teď si uvědomím, že na sobě krom něho nic nemám a navíc není ani moje, no jo, Phillipova práce. Jako kdyby na mě nemohl hodit jednu z mých košilek. Vlezu si do sprchy a nechám na sebe padat vlažnou vodu. Po několika minutách se pořádně umyji a omotaná ručníkem vylezu z koupelny. Skočím znovu do postele a měním simkartu v telefonu. Pošlu SMSku domů, že toto je mé nové číslo, a začnu se chystat na pláž.

Dolů za klukama jdu v krátkých černých kraťáskách a volném tílku. Pod tím mám plavky. Jak už jsem řekla, je říjen a je neobvykle teplo, což připouští i kluci. V ruce poznámkový blok, propisku, iPhone a diktafon.

„Půjčíš mi krém na opalování, prosím?“ ptám se Phillipa.

„Žádnej nemáme, na pláž moc chodit nestíháme,“ odpoví.

„Ale vždyť máte bazén, to se ani neopalujete u bazénu?“ ptám se nechápavě.

„To jo, ale máme olej, a ten nemá prakticky žádný faktor, to tě můžu rovnou šoupnout do trouby s tou tvojí bílou kůží a udělat z tebe pečené kuře,“ říká mi se smíchem.

„Haha, strašná sranda,“ reaguji a hodím po něm polštářem z křesla, u něhož vůbec nechápu, proč ho v kuchyni vlastně mají. Stojí v rohu, není u něj stoleček, nic. Jen si tam tak samo stojí. „No dobrá, tak já se teda schovám do stínu u bazénu,“ rezignuji se svým nápadem jít na pláž. V kuchyni si vezmu z lednice další lahev vody a skrz vstupní halu se přes obývák přesunu na zahradu k bazénu.

Uvelebím se do několika sedacích pytlů, umístěných ve stínu stromů, a začnu si dělat poznámky, jak bych chtěla, aby článek vypadal, a vepíšu i několik otázek, na které bych se Constance ráda zeptala, vlastně tak trochu i mimo článek, ale to ona nemusí vědět. Rozhodnu se také udělat si úvodní řeč, kterou potřebuji nahrát do diktafonu. Snažím se ho zapnout, ale nefunguje. Vezmu ho a mířím s ním kolem bazénu zpět do domu za klukama, abych se zeptala, zda nemají náhradní baterie. Než ovšem stačím dojít dovnitř, zaseknu se mezi terasou a bazénem, vidím skrz prosklenou stěnu, jak si to Phillip rázuje směrem ven a v patách mu někdo kráčí. Pokouší se o mě všichni svatí – je to Shannon.

Jakmile ho poznám, vybaví se mi opět vzpomínky na včerejší noc. První, co mě napadne, je rychle prchnout zpět na polštáře a dělat, že jsem mile překvapená, že ho vidím. Což jsem tak jako tak, ale však víte, jak to myslím. Ten nápad si zatrhnu, protože si mě všiml. Rozhodnu se tedy jít směrem k Phillipovi se Shannem. Zradí mě ovšem mé myšlenkové pochody a tělo. Jak jsem se totiž tak rozhodovala, co vlastně udělám nebo neudělám, nevšimla jsem si, že stojím už na kraji bazénu, a při posledním nervózním přešlápnutí jsem do něj po zádech zahučela společně i s diktafonem. S ohledem na to, že jsem nic takového nečekala, nalokala jsem se chlorované vody, což se na mně podepíše, když se vynořím nad hladinu. Vykašlávám vodu, plácám kolem sebe rukama a skoro nic nevidím, protože vlasy mám všude. Najednou vedle sebe slyším hlasité šplouchnutí, někdo mě chytne kolem hrudníku a vytáhne mě ven z vody. Ten někdo je samozřejmě Shannon. Poznala jsem ho, už jen jak mě držel, Phillip takhle dobře vypracovaný není a je daleko hubenější než Shann.

Ležím vedle bazénu, stále trošku pokašlávám a rozdýchávám, co se stalo. Shannon se mi za hlavou vyhoupne jedním skokem ven z bazénu, zatřepe hlavou, aby dostal přebytečnou vodu ze svých krátkých vlasů, a pobaveně se na mě ze stoje dívá. „To to bylo včera tak strašný, že se snažíš přede mnou utopit?“ Začnu se červenat, jednak proto, že Phillip stojící opodál nic ze včerejšího večera neví, a jednak proto, že je mi trochu trapně. Děkuji bohu, že mě nenapadlo použít řasenku, vypadala bych naprosto příšerně. Než stačím ale odpovědět, vloží se do toho Phillip.

„Jsi v pořádku, Pixie? Přišel za tebou Shannon, jak sis určitě všimla.“ Ptá se naoko starostlivě, i když vidím, jak se pochechtává. „Shannone, dáš si něco k pití?“ nenechá mě Phillip stále promluvit.

„Jasně, nějaký nealko, jsem autem, díky,“ požádá ho Shannon a s těmi slovy mizí Phillip v domě. V té chvíli se zvedám ze země a rozhlížím se v bazénu po diktafonu. Ten chudáček leží na dně, tajně jsem doufala, že by třeba mohl plavat a nenasát tolik vody, ale takhle vážně rozchodit nepůjde. Shannon se celou dobu dívá na mé počínání, a když vidí můj zoufalý pohled na dno bazénu, ptá se: „Co to bylo?“

„Diktafon, který jsem potřebovala na návštěvu k tvé mamce zítra,“ odvětím.

„Proč by sis brala k mámě diktafon?“ dívá se na mě nechápavě se zdvihnutým obočím.

„Jak jsem se včera zmínila, nabídla mi pomoc. V Dublinu jsem pracovala jako redaktorka v časopise, takovém menším, nic velkého, a jako moderátorka rádia. Chci v tom pokračovat i tady. No, a tvoje mamka si včera vyslechla, jak jsem se sem dostala, že jsem se rozhodla i vlastně díky tvojí muzice, teda tvojí, Jaredově a Tomově, se přestěhovat sem. Trošku jsem se i obávala jít někam sama do neznáma, a Phillip byl tady. Tak kam jinam, než sem? Všechno mě sem táhlo, ale to odbočuju. Mamka mi nabídla, že s ní můžu udělat rozhovor, a Charlie mi domluví schůzku s šéfredaktorem LA Times a já mu to zkusím prodat. Musí to být perfektní, je to jedinečná příležitost, které se mi znovu nedostane, a bez diktafonu jsem vyřízená,“ vydechnu zoufale a ukončím svůj proslov.

„Tak máma ti dá rozhovor. To je překvapující, vím, že s ní časopisy rozhovor dělat chtěly, ale odmítala, a prakticky žádný rozhovor s ní není. Musela jsi na ni udělat dojem,“ reaguje s uznáním.

„To ona na mě taky, měla jsem o ní už dříve vysoké mínění a cítila jsem k ní úctu, a to jsem jí neznala.“

„Citronááááááda,“ vyruší nás Phillip a já se musím začít smát, protože to zařve jak babka na nedělním trhu v Dublinu. Položí tác se dvěma skleničkami na stůl a zase se klidí z dohledu. Než ovšem úplně zmizí vevnitř, ohlédne se po mně a mrkne. Je to větší kuplíř, než jsem myslela.

„Sedni si ke stolu, dojdu si pro poznámky a telefon támhle k sedacím pytlům a hned jsem u tebe,“ požádám Shannona. 

„A co kdybychom se přesunuli na ty pytle společně?“ zazubí se na mě a já jen na sucho polknu. Už má zase ten pohled s jiskřičkama v očích. Sakra.

„Jsi celej mokrej a já taky, to by nešlo. Než by ty pytle uschly, trvalo by to věčnost,“ zamítnu rezolutně a dívám se na něj s očekáváním odpovědi. Dělá mi problémy se v jeho přítomnosti ovládat. Až teď jsem si totiž pořádně uvědomila, že má na sobě jen šedivé kraťasy, diktafon a šok mi zatemnily mozek, které jsou mokré a obepínají ho přesně tam, kde se mi to právě nejméně hodí, protože mi tam stále utíkají oči. Kapky vody se lesknou na jeho krásném těle. Bože, proč mi tohle děláš?

„Dobře, tak se převlečeme, požádám Phillipa, zda by mi nepůjčil něco na sebe,“ je s tím rychle hotový a vítězoslavně se na mě usmívá s očekáváním mé reakce.

Jen počkej, to ti nedaruju. Začnu si sundávat mokré tílko a kraťasy a po očku ho sleduji. „Jasně, nechám tady na sluníčku ty mokré věci, ať uschnou a není v domě mokro, až se půjdu převléct.“ Shannon si mě se zaujetím prohlíží a tak, abych to dokončila, pohodím hlavou s mokrými vlasy. Tuhle hru můžeme hrát oba dva, pane Leto. Sakra, kde se to ve mně vzalo?

„Tak jo, jedna jedna, Pixie. Jdem se převlíct,“ otřese se, otočí a jde do domu do kuchyně za Phillipem, aby zjistil, co mu může Phillip poskytnout. Následuji ho, ale jdu rovnou do patra do svého pokoje.

Phillip jde se Shannonem také, v patře ovšem směřují na druhou stranu. Slyším Phillipa ještě říkat: „Do mých věcí se nedostaneš, ale najdu ti něco od Charlieho.“

Zmizím u sebe v pokoji a lítám po něm jak splašená sem a tam. Nejdřív do koupelny, vyždímat vlasy a svázat je do drdolu, aby mi z nich necrčela voda všude. Deodorant a parfém, děkuji lady Chanel za její umění, vůně Chance to jistí. Tam ze sebe shodím i plavky, nahá vletím do pokoje, vylovím spodní prádlo a rychle ho na sebe natáhnu. Barevné přiléhavé tílko a černou sukni. „Neee, sukni ne, ty debile, budeš se válet v sedacím pytli a sukni neuhlídáš,“ nadávám si v duchu. „Faaajn, tak kraťasy,“ uklidňuju svoje podvědomí. Běhám po pokoji, abych ty kraťasy našla, jeden šuplík, druhý šuplík, nic. Takže budou ve skříni. Otočím se od komody vedle postele a ve dveřích stojí Shannon. Ruce založené na hrudi a pobaveně si mě prohlíží.

„Jak dlouho v těch dveřích stojíš?“ ptám se, opět červená studem.

„Bohužel ne dost dlouho,“ zabručí zklamaně.

„Tyyy, …,“ vyjedu a hodím po něm polštář z postele. Obratně se mu vyhne, takže polštář proletí kolem něj do chodby a on za ním zabouchne dveře. Blíží se ke mně s tím ďábelským úsměvem, já couvám, ale ne moc daleko, zarazím se o postel. Všimne si toho a nepatrně zrychlí krok. Ve chvíli, kdy udělá výpad dopředu, uskočím a on se na postel rozplácne sám. Nedá mi to a já propuknu v hurónský smích, snaží se vyprostit z těch peřin a nejde mu to. Vypadá tam jako kluk a hrozně mu to sluší. Phillip mu půjčil bílé tílko, celé ho obepíná, no jo, gayové a tílka, a volné černé kraťasy ke kolenům. Ve svém smíchu a zasnění si nevšimnu, že se z peřin vymotal a jedním rychlým skokem je u mě a objímá mě svýma silnýma rukama. Nemůžu se hýbat, protože mi moje ruce uvěznil pod těmi svými. Vlastně se ani hýbat nechci. Moje tělo prahne po blízkosti toho jeho. Takže stojím jak přikovaná a vnímám to teplo proudící mezi námi a snažím se vydržet ten oční kontakt, který mi Shannon věnuje, což je zatraceně těžké. Teď bez podpatků jsem navíc stejně vysoká jak on. I Shannonovi dělá problém se ovládat, cítím, že je celý napjatý. Čekám, co udělá, ale stále se k ničemu nemá, jen mě pevně drží a zhluboka dýchá. „Na co, sakra, myslí?“ běhá mi v hlavě. A pak mě najednou pustí a otočí se ke mně zády a čelem k posteli. Nechápu, co se děje, přistoupila jsem k němu a dotkla se jeho ramene. „Shanne, jsi v pořádku?“ tážu se starostlivě. To, že je v pořádku, mi dokazuje dalším rychlým výpadem, kterým mě stáhne na postel a lehne si na mě. Mám pod ním zkroucené nohy, je mi to nepohodlné, a asi i jemu, protože mi je, ani nechápu jak, dá podél svého těla a přitiskne se ke mně. Záhy chápu, proč se ode mě před chvílí tak odtáhl. Do slabin mě tlačí jeho kámoš v trenkách. Dlouze se na mě podívá, jako by čekal na souhlas. Na co, sakra, čeká, líbej mě. Přitahuji si ho za ramínko od tílka k sobě a začínám ho vášnivě líbat. Koušu ho do rtu a on mi to oplácí. Objímám ho kolem hrudníku a tisknu se k němu jako smyslů zbavená, potřebuju ho cítit po celém těle. I jemu se to líbí, rozpletl mi drdol, zamotal si vlasy kolem zápěstí, zatáhl za ně a zaklonil mi tak mírně hlavu. Mám obnažený celý krk, přejíždí mi po něm jazykem, až se dostane k mé pravé klíční kosti, po níž přejíždí zuby. Mám stále zavřené oči a ztěžka dýchám, nyní jsem sykla slastí. Shannon si to asi převzal po svém a pravou rukou se mi snaží sundat kalhotky. V ten moment, jak když do mě střelí, jsem se prudce posadila. Nečekal to, vyletí prudce do kleku a zavrávorá tak, že málem spadne z postele. Chytám ho na hrudníku za tílko, takže se rychle zase sesune ke mně, tentokrát už jen do sedu. Vykuleně a vyloženě nešťastně se na mě dívá, tohle se mu asi ještě nestalo.

„Cože, proč ne? Copak necítíš tu chemii?“ ptá se se zoufalstvím v hlase.

„Cítím, a právě proto. Ne teď a ne tady, když sem může vtrhnout Phillip nebo nedej bože, Charlie. Ještě ho tolik neznám, nechci, aby si myslel bůhví, co,“ zamítnu rezolutně a on pochopí, že dál se dneska nedostaneme. Jeho smutný psí pohled mě rozněžní tak, že si na něj obkročmo sednu a věnuji mu co nejvíc rajcovní pohled s polibkem. Oboje má naznačit, že to, co jsme tady začali, bych rozhodně ráda dokončila.

Než se od sebe stihneme odtrhnout, do pokoje vlítne Phillip: „Můžeš mi vysvětlit, proč se ten polštář válí na chodbě a říct mi, kde je Shannon, když...“ zasekne se v půlce věty, když nás spatří na posteli, jak na něj oba jako přimražení zíráme, já stále ještě v obkročmém sedu na Shannonovi. Nejsem schopna ničeho, Phillipa to ale asi nepřekvapuje, jen se zazubí od ucha k uchu a řekne: „Pixie O´Connelyová, ty malá couro,“ a pochechtává se jak debil. Zase rudnu, Shannon, když vidí, že nejsem schopna slov ani činů, mě chytne za paže a postaví mě. Sám se zvedne z postele.

„Tak já pomalu asi vyrazím. Věci ti vrátím, Phillipe. Pixie, uvidíme se.“ A se slovy, se kterými se se mnou loučí již potřetí, se vytratí v domě.

„Můžeš mi říct, o co se tady pokoušíš?“ ptá se mě Phillip.

„O nic, teda... no... já... nevím,“ zakoktám se.

„Pixie, buď opatrná, víš, že ti přeju vše dobré. Už teď ti na něm záleží víc, než si jsi sama ochotná připustit, vidím ti to v očích. Viděl jsem, jak se na něj díváš. Ještě to sama nevíš, ale ten háček už je zaseknutej. Na to tě znám moc dobře a už jsem s tebou něco prožil,“ apeluje na mě starostlivě.

„Prosím tě, to zvládnu. Vždyť je to Shannon Leto, nedělám si iluze o tom, že by se najednou zbláznil do mě,“ a s těmi slovy mi mé podvědomí podstrkává myšlenku – vážně neděláš? 

„Právě proto, že to je Shannon Leto, však jsi byla vykulená, jen jsi ho viděla u mě před salonem, a to bylo před dvěma dny. Sama jsi říkala, že pro tebe on, Mars a jejich muzika znamená víc, a já ti rozumím. Nejsi bláznivá náctiletá fanynka, může se s tebou bavit, což určitě oceňuje. Navíc ho znáš díky twitteru, facebooku a podobně. Oni díky těmhle sítím jsou s fanoušky jako s rodinou, s dobrými přáteli, které vídáš jednou za čas, víš, že tu jsou pro tebe, i když jsou daleko,“ opakuje mi má slova, „znáš ho ale jen z tohohle pohledu. Zkus ho poznat dřív, než uděláš ještě nějakou blbost a ublížíš si.“

„Když já si nemůžu pomoct, ta chemie mezi náma prostě působí, nejen směrem ode mě k němu, ale i od něj ke mně. Nikdy jsem to u žádného kluka nezažila, takovou touhu,“ snažím se mu vysvětlit, že s tím moc nezmůžu. „Však víš, že se klukům nevnucuju, ani by mě nenapadlo cpát se do jeho přízně nebo do přízně Constance, Jareda nebo Toma, mým tajným přáním bylo mít možnost třeba se někdy do budoucna spřátelit, spolupracovat, ale pouze v případě jejich zájmu. A ten Shannon má, nebudu se tomu bránit. Navíc, když to jde jednodušeji a rychleji, než jsem kdy myslela. Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych mohla potkat rodinu Letových během prvních pár dní v L.A.“

„Právě proto mi slib, že budeš opatrná,“ apeluje na mě. „Shannon tě přitahuje, ale Constance ti otevírá možnosti, přece bys nechtěla, aby se to pokazilo, když by se s Shannonem něco podělalo.

„Dobře, budu,“ slíbím a mé podvědomí zase reaguje – jseš si jistá?

Omlouvám se za chaotické přidávání. Jak jsem psala, čas je můj nepřítel, ale pokusím se to ustálit.

Tuhle kapitolu bych ráda věnovala Nikol za to, že je mou věrnou čtenářkou a komentátorkou. DĚKUJI!

Příští kapitola bude kratší, ale můžete se těšit na Jaredův pohled a na Pixiiny přípravy na setkání s Constance.

Autor: shafelina, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Dreams can come true 4. kapitola: