OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Dreams can come true 11. kapitola

31.05.2016 (13:00) • shafelina • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 1491×

JARED

Když se ráno probudím, Pixie stále leží schoulená u mě. Je tak bezbranná a zranitelná. Tenhle můj dojem navíc umocňuje i sádra na ruce a ortéza na noze. Vtisknu jí polibek do vlasů a soukám se opatrně z postele, abych ji nevzbudil. Připravím nám snídani.

Dole v kuchyni se potkám s Shannem. Sedí u kuchyňského barového pultu, má na sobě jen kraťasy, na očích brýle a v ruce nutný hrnek kávy. Jeho recept na přežití slunečného rána. Konečně přestalo pršet, uvědomím si.

„Ránko,“ pronesu Shannovým směrem.

„Dobrý. Tak jaká byla?“ ptá se mě bez ostychu, když v lednici lovím ovoce a sojové mléko. Zavřu ji trochu prudce a otočím se na něj.

„Tak za prvé ti do toho nic není, já se tě taky neptám, co spolu děláte v ložnici, a za druhé se nic nestalo. Mně, na rozdíl od tebe, nejde jen a hlavně o její tělo,“ rozběsním se trochu víc, než bych musel. Situaci ovšem trošku uklidním: „I když to tělo je naprosto dokonalý, co?“ Shann ponechá mou narážku bez poznámky a věnuje se jen mojí otázce.

„Naprosto, to musím souhlasit. Co máš v plánu dneska dělat?“ mění téma úplně. Upřímně jsem nad dnešním plánem vůbec nepřemýšlel. Původně jsme měli být s klukama tady a zkoušet a pilovat písničky na nový album, ale Pixie nějak rozptyluje mě i bráchu. Vážně bychom měli něco dělat.

„Zavolej Tomovi, ať dorazí, vrhneme se do práce. Já si dám něco k snídani a připravím ji taky pro Pixie. Dá si ji, až se vzbudí,“ zhodnotím situaci. Během hodiny jsem nasnídanej a mám hotovou i snídani pro Pixie.

Než dorazí Tomo, přesuneme se s bráchou do zkušebny. Na nový album bych rád už dal Wittness, ale pořád té písničce něco chybí, takže ji probíráme horem dolem nejdřív s Shannem a pak i s Tomem, který dorazí společně s Vicki. Není na tom nic neobvyklého a já jsem za to rád, aspoň se pak bude moci věnovat Pixie a my s klukama uděláme víc práce.

Pixie se k nám dokulhá něco kolem dvanácté, skoro o tři hodiny déle. Ale rozumím tomu, dlouho jsme si povídali. Nevím, kolik přesně mohlo být. Tak tři, čtyři ráno, a ona musí být pořád dost vyčerpaná, protože i jen pohyb musí být pro ní námaha větší než obvykle. Všechny nás vespolek pozdraví a s miskou plnou musli, sojového jogurtu a ovoce se usadí vedle Vicki, která nás pozoruje při práci a sem tam má nějakou připomínku. Ty dvě se dají do řeči jako staré známé. Pixiina bezprostřednost mě dokonale udiví, ale jsem spokojený.

PIXIE

Vzbudí mě zvonění telefonu. Mého hlasu se nedožaduje nikdo jiný, než Phillip. Rozmrzele hovor přijímám.

„Čau, hypochondre, tak jak to tam jde?“ vyzvídá. Vtom si uvědomím, že vlastně vůbec nic neví, a jsem probraná během pár vteřin.

„Až ti řeknu, co se stalo, tak mi snad ani nebudeš věřit,“ napínám ho schválně, což ho popíchne.

„Přestaň mě natahovat a povídej, jsem zvědavej jak babka na vsi,“ odpovídá mi se smíchem, který mu vracím. Vylíčím mu, co se tedy událo, a hlavně sdělím info o dohodě, kterou s Shannem a Jaredem mám. Následuje chvíle ticha, po níž se zmůže jen na: „No do prdele, tak to je vážně masakr.“ Zase chvíle ticha a potom nával starostí: „Jak to jako chceš zvládnout? K jednomu začneš stejně něco cítit, a co potom? Co když on to nebude cítit k tobě? Co když se do tebe zamilujou oba, kterého si pak vybereš? A co když si jeden přivede holku?“ sype na mě tyhle otázky, aniž by čekal na odpovědi.

„Phillipe, Phillipe,“ snažím se zastavit jeho dotazy. „Přece jsem ti řekla, že jsme si s klukama řekli, že k sobě budeme upřímní, a pokud někdo bude cítit něco víc, ať už oni ke mně, nebo já k nim, či někdo k někomu jinému, tak si to řekneme, a tak to taky bude. Oba dva mám moc ráda, vybrat si mezi nima zatím ale nedokážu, a to, že je mám teď oba, je naprosto úžasný, tak buď šťastný se mnou, ano? Já totiž teď momentálně šťastná jsem.“ Zase chvíli mlčí, ale potom se dá do řeči.

„No dobrá, ale buď opatrná, nechci, aby sis ublížila. Stačí pochroumané tělo, duše se spravuje hůř než tělo, to přece víš,“ domlouvá mi.

„Slibuji, že budu opatrná. Teď už ale musím jít, Jared je někde pryč, spala jsem dneska v jeho posteli, tak jdu jeho i Shanna najít, venku je krásně, tak bych něco podnikla. Měj se krásně, zlato, a v neděli se uvidíme, jo?“ dožaduji se jeho přítomnosti.

„Jasně, v neděli budu doma a vyzvednu si tě. Mám tě rád, Pixie.“

„Já tebe taky,“ loučím se s ním.

Hodím telefon na postel vedle sebe a beru do rukou laptop. V e-mailu opět nic, ale zkontroluji jej ještě večer. Než se vydám do hledání svých hostitelů, pošlu na facebooku zprávu segře, delší, aby věděla, co se děje, a žádám ji, aby se taky laskavě ozvala, protože na mě docela kašle. Poslala mi dvě vcelku strohé zprávy. Moje sice nebyly o nic delší, ale bylo jich tedy rozhodně víc. Přesunu se pomalu do Shannova pokoje, abych se oblékla, a pak už se rychle, jen co mi moje noha dovolí, sunu ze schodů dolů zjistit, co Jared s Shannem dělají. Zvuk kytary, bicích a Jaredova prozpěvování se nese celým domem. Zastavím se v kuchyni, abych si připravila něco k jídlu, na barovém pultu už na mě ovšem čeká připravené ovoce, müsli a sojový jogurt, sojové mléko a džus. Hodím si tedy müsli s ovocem a jogurtem do misky a pokračuju za zvukem hudby. Ve zkušebně je kromě bratrů Letových i Tomo s Vicki, všichni mě vespolek pozdraví. Kluci pokračují v práci, takže si sednu k Vicki a dáme se hned do řeči. Je tak milá, pohodová, usměvavá a otevřená, že si s ní povídám, jako bychom se znaly už léta. Odpoledne nám tím pádem utíká velmi rychle, takže když se Vicki hlasitě, aby překřičela hudbu, zeptá, zda bychom se nemohli jet někam najíst či něco objednat, kluci si uvědomí, že už je vcelku pozdě a pro dnešek by toho opravdu mohlo být dost.

S ohledem na to, že se odpoledne objevila i Emma, společně s Jamiem a Steviem, protože všichni tři byli potřeba k práci na novém albu, je nás tady hodně, a tím tedy rozhodnutí o večeři padne na objednávku. Domluvili jsme se vcelku jednotně a rychle na italské vegetariánské restauraci, takže večeře dorazila ještě dřív, než kluci stačili venku rozdělat oheň. Přesunuli jsme se ven k bazénu, protože počasí bylo vcelku teplé. Kolem ohniště se válely polštáře a postávaly židle a stoličky, takže jsme si je všichni rozebrali. Moc teda nechápu, kde se tady všechno vzalo, s ohledem na déšť, který nás teď pár dní sužoval, nebylo u bazénu vůbec nic. Někdo musel tohle všechno připravit – tipuji, že to byla Emma. Se svým handicapem, tedy neschopnou nohou a rukou, jsem si chtěla sednout na židli a nohu si dát na stoličku, než jsem ovšem toto stačila učinit, odchytil si mě Shannon a usadil se se mnou v náručí do jedné z kopic polštářů. Musím uznat, že tohle posezení je pohodlné a vzrušující zároveň. Sedím na jednom z polštářů, zády k Shannovi s nohama nataženýma před sebe, takže on je mou plnou oporou. Snad mu to nevadí. Nestěžuje si, takže asi ne. Jared s Tomem a Vicki převzali objednané jídlo, které nám teď rozdávají, zatímco Jamie se Steviem dokončují rozdělání ohně. Jared donese jídlo mně, Shannovi a sobě, a přisedne si k nám.

Všichni si naprosto pohodově povídáme, většinou se debata točí kolem toho, jak bude pokračovat plán kluků teď. Kromě posledních koncertů, které teď musí ještě odehrát v Jižní Americe a v Africe, je čeká práce na novém albu. Od koncertování bude teď pauza, protože Jared začíná pracovat na novém filmu, Shannon rozjíždí vlastní podnik s kávou a Tomo si bude užívat toho, že je s Vicki, a bude se věnovat rodinnému životu. Všechno jsou to pro mě vcelku novinky, moc jsem se Jareda ani Shanna neptala na to, jak to bude teď dál, každopádně já doufám, že se konečně i můj pracovní život rozproudí. Téhle konverzace se tedy moc neúčastním, spíš se snažím posbírat všechny informace, protože jsem upřímně dost zvědavá, co „moji“ bratři budou provádět.

„Jakmile se vrátíme z Jižní Ameriky a Afriky, tak budu muset cestovat kvůli natáčení Suicide Squad, doufám, že to nebude nijak dramatický,“ prohlásí Jared a podívá se na mě trošku smutně. Nemám mu každopádně nic za zlé, je to jeho práce a její součástí je cestování, stejně tak jako u té mojí, škoda jen, že nemůžu s nimi vyrazit na koncert. Je to už nějaký ten pátek, co jsem je viděla koncertovat.

„Můj business je tady, jsem rád, že si teď užiju L.A., fakt mi to tady chybělo,“ prohlásí nadšeně Shannon a pevně mě obejme, čehož si všimne Jared, a myslím, že ho to naštve, protože mi vezme krabičku, ve které jsem ještě před chvílí měla alio olio špagety, vyhodí ji společně se svojí krabičkou, zvedne mě od Shanna do své náruče a za nechápavého mumlání ostatních mě nese dovnitř domu. Neprotestuji, protože nemám ani šanci, jediné, co zvládnu udělat, je se držet Jareda pevně svou zdravou rukou, protože domem proletí opravdu rychle, dokonce i do schodů skoro běží, ač mě má v náručí. Zastaví se až u sebe v pokoji, kde mě položí na postel, a přechází z jedné strany pokoje na druhou. Nechápavě na něj zírám, neodvažuji se na něj ani promluvit, protože vidím, že se v jeho obličeji zračí všechny možné emoce, takže mu nechávám chvíli, aby si to v hlavě urovnal. Když už vypadá, že z něj konečně něco vypadne, pouze si s oddechnutím sedne na postel proti mně. Dál už to ale nevydržím a chystám se mu něco říct, než to ale udělám, dostane se ke mně přes postel, opře mě do polštářů a začne líbat.

JARED

Jakmile jsem si uvědomil, že se v L.A. zase moc dlouho nezdržím, ale že Shannon ano a bude mít na Pixie času dle jeho libosti, píchl mě osten žárlivosti. Nešlo o to, že bych se o Pixie nechtěl dělit, ale o to, že se dostanu mimo obraz dění, a kdo ví, jak by to všechno mohlo dopadnout. Ne že bych měl podezření, že brácha bude zkoušet nějaké tajné triky, stejnak by to asi na Pixie nepůsobilo, spíš jde o to, že samotný trávení času víc s jedním, než s druhým, může mít velký vliv na to, jak se to s Pixie bude ubírat dál. Jako smyslů zbavený jsem Pixie zvedl do náruče a proběhl jsem s ní domem až k sobě do pokoje, kde jsem jí posadil na postel. Přemýšlel jsem, jak jí to všechno vysvětlit, ale bohužel jsem nemohl na nic přijít, abych nezněl jako hloupý žárlivec. S povzdechem jsem si k ní přisedl. Chystá se mi něco říct, ale nemá šanci, v ten samý moment se k ní přesouvám a líbám ji, nemůžu si pomoct. Přepadá mě touha, kterou v sobě už dlouho potlačuji, a myslím, že to více nezvládnu. Pixie se mi nejdříve poddává, pak se ale odtáhne. Nechápavě se na ni dívám.

„Můžeš mi říct, co se to dole stalo, žes mě tak rychle přenesl k sobě do pokoje?“ dívá se na mě s jedním zdvihnutým obočím a ještě zrychleným dechem. V očích se jí blyští jiskřičky vzrušení, které se ovšem mísí s dychtivostí po pochopení.

„Asi mě trochu přepadla žárlivost,“ soukám ze sebe pomalu. Nechci vypadat jako blázen, ale je to tak, žárlím.

„To jsem pochopila, ale proč jsi musel udělat to divadlo s rychlým odchodem, kdy sis mě navíc ještě vzal do náručí?“ položí mi otázku s nepochopením ve tváři. Než si stačím rozmyslet, co jí řeknu, pokračuje dál. „Víš, o tom, na čem jsme se domluvili společně s Shannem, tak o tom víme jen my, a tys teď totálně všechny venku pomátl, jak se na mě asi teď budou dívat?“ zeptá se mě a já vidím, že je z toho trošku zoufalá.

Takže o to tady jde, trkne mě v hlavě. Ona má strach o to, co si o ní budou myslet ostatní.

„Pixie, neboj se, nikdo z lidí, kteří jsou dole, si o tobě nebudou myslet nic špatného, protože nikdo z nich dle tohoto nesoudí ostatní. Pokud budou chtít vědět, jaká jsi, tak se to budou snažit zjistit tím, že s tebou stráví nějaký čas a budou si s tebou povídat. Nebudou tě soudit dle toho, že máš něco se mnou a s Shannonem zároveň. Nikomu přeci není nic do tvého osobního života. Ty bys je soudila dle toho, co oni dělají za zavřenými dveřmi?“ zeptám se jí napřímo, čímž doufám, že uhodím tzv. hřebík na hlavičku.

Můj odhad je správný. „Máš pravdu, mně by bylo jedno, kdo a s kým co dělá, jen lidi mají občas tendenci se plést do věcí, do kterých jim nic není,“ odpoví mi a vypadá už trošku klidněji.

„Neboj se, moji přátelé jsou lidi, kteří si museli svoje místo u mě získat, takže jim věřím a nestrachuju se, že by kohokoliv odsuzovali, aniž by dotyčného znali, a už vůbec ne takto povrchně,“ snažím se ji ještě trošku povzbudit.

Chvíli váhá, pak se na mě ale usměje a já vím, že mám vyhráno. Nebo alespoň v tomhle, protože mě zaskočí svou další otázkou: „Tak o co tedy skutečně jde?“

„Prostě se mi nechce být mimo, když jsi tady ty. Nikdy jsem takovýhle pocit neměl, cestování patří k mojí práci, nemám s ním problém, a ať už jsem chodil s kýmkoliv, nikdy jsem neměl problém odjet na nějaký čas, ale teď je to jiné, a jsem z toho upřímně nesvůj a všechny pocity, co mám, mě překvapily,“ vysvětlím jí naprosto upřímně to, co mi plyne ze srdce. Moje slova ji nejspíš dostanou, protože jsem to tentokrát já, kdo se pod jejím výpadem pokládá na záda, když se na mě vrhne se záplavou polibků.

PIXIE

Jared mě svým prohlášením totálně dostane. Dokonce tak, že vyrazím proti němu a zahrnu ho polibky. S ohledem na své zdravotní indispozice se neudržím vzepřená na jedné ruce a na Jareda se položím. Očividně mu to nevadí a ještě více si mě k sobě přitiskne. Cítím každý sval jeho pevného, vypracovaného těla a vnímám, jak se chvěju vzrušením. Tohle se už prostě nedá vydržet. Vážně ho strašně moc chci a doufám, že tentokrát dojdeme až do samotného konce.

Vzrušení, které se kolem nás vznáší, rozhodně vnímá i Jared, protože se, nevím jak, ocitnu na zádech a to, co následuje, bych nazvala sexuálním uměním. Ležím na posteli pouze v podprsence a kalhotkách. Nechápu, jak tak rychle a zároveň jemně mě Jared dostal z oblečení. Ten se nade mnou sklání, a to pouze v boxerkách, které se značně vzdouvají. Očividně je mu v nich hodně těsno, ale nenechá mě ho z nich vysvléct. Svými rty a jazykem se věnuje poctivě každému kousku mého těla. Od rtů se přesune po spodní hraně mé lícní kosti k jednomu z mých ušních lalůčků, odkud pokračuje na krk. Ten mám obzvlášť citlivý, takže se při každém polibku zachvěji.

JARED

Svými rty se poctivě věnuji každičkému kousku Pixiina těla. Nemůžu si nevšimnout, že když ji líbám na krku, celá se chvěje. Dokonce jí unikne i pár stenů. O tom, že si vedu opravdu dobře, mě přesvědčí i to, že mi zaplete své prsty zdravé ruky do vlasů. Přesouvám se od krku přes obloučky ňader až po lem jejích kalhotek, odkud se vrátím zpět k jejím ňadrům, které osvobodím z podprsenky, abych svými rty mohl polaskat i je. Jakmile se rty lehce dotknu jedné z bradavek, prohne se pode mnou a hlasitě zasténá. Dělá mi opravdu dobře, když vidím, co mé počínání s ní dělá, a to nejen fyzicky, ale i moje ego se dme pýchou. Vidím a cítím, že má se sebou opravdu co dělat, protože se neskutečně chvěje a napětí, které mezi námi je, by se dalo opravdu krájet. Pocit, který mám, je naprosto neuvěřitelný. Dokonce bych řekl, že mnou prostupuje jakýsi duševní orgasmus z toho, co tu právě prožíváme. Oběma nám tahle situace dává zabrat, ale já bych si ji rád opravdu co nejdéle užil. Nevím ovšem, zda nějaké protahování zvládnu, a když se podívám na Pixie, tak myslím, že ona už určitě ne. Nedivím se. To sexuální napětí nabité elektřinou je mezi námi od prvního polibku, který jsme si vyměnili, takže už to nějakou tu dobu trvá, a není tedy divu, že při téhle situaci se vše dostává na povrch. Upírá ke mně svůj pohled, vlasy rozprostřené na polštáři, dlaně položené vedle hlavy. Je mi naprosto odevzdaná a čeká jen na to, co já udělám dále. Nemíním ji tedy víc trápit. Skloním se k ní, abych jí věnoval letmý polibek na ústa, a zbavím sebe i ji posledních kousků prádla, které na sobě máme. Lehnu si na ni mezi její nohy, čelo přitisknuté k tomu jejímu, a nevím proč, ale čekám na nějaký projev svolení. Ten přijde vzápětí a je projeven hned více činy. Ve stejný moment, kdy mi věnuje upřený pohled s lehkým přikývnutím a polibkem, obmotá své nohy kolem mých boků, čímž si mě k sobě přitáhne. Na víc tedy nečekám a opatrně do ní proniknu. Zastavím se, abych jí dal čas to rozdýchat.

PIXIE

Po dlouhém líbajícím mučení/laskání dojde konečně na tolik vytoužený sexuální akt. Jared do mě pronikne a já mám co dělat, abych rozdýchala to, jak mě celou vyplní. Zapadáme do sebe perfektně, jako dva kousky skládačky. Prohnu se jako luk a slastně, vcelku hlasitě vzdechnu. Jared se zastaví. Předpokládám, že mi dává čas. Ovšem ne dlouho. Začne se hýbat a já mu vycházím vstříc. Jared se nade mnou pohybuje nejdříve vzepřený na rukou, zanedlouho se ke mně ovšem přitiskne, lokty vedle mých ramen, můj obličej ve svých dlaních. Obejmu ho, jak jen mi to moje zraněná ruka dovolí. Vyhoupnu své nohy kolem jeho pasu, čímž jen zintenzivním naše propojení. Naše upřené pohledy, které jeden druhému věnujeme, přeruším polibkem. Zvládnu pouze jeden jediný, protože Jared se začně pohybovat rychleji a já cítím, že moje vyvrcholení se blíží. Vzdychám mu do úst, protože má svůj obličej těsně u toho mého, prohýbám se a svíjím pod ním. Prsty mu zatínám do zad. Můj orgasmus se dostaví a já se celá propínám, protože intenzita, jakou mě tenhle orgasmus prostoupí, je ohromující. Potřebuji to ze sebe nějak dostat. Projevem mého vyvrcholení je tedy vcelku hlasitý výkřik Jaredova jména. Ten naopak se svým orgasmem umocní mé sevření a do mého ucha zašeptá: „Nejlepší!“ A má pravdu, ten sex byl jednoznačně nejlepší a jsem ráda, že nejen pro mě, ale i pro něj. Tohohle asi nebudu mít nikdy dost.

Ležíme s Jaredem vedle sebe a vydýcháváme se. Tohle bylo opravdu něco. Za zavřenýma očima mi lítají záblesky toho, co se právě událo. Jen z těch myšlenek ve mně zatrne. Ticho, které v pokoji vládne, protíná pouze naše těžké oddechování. Přeruší jej Jared.

„Tak teď se mi chce odjíždět ještě méně,“ prohlásí Jared, na kterého toto mělo stejný dopad asi jako na mě.

„Bylo by fajn, kdybys mohl zůstat, ale máš pracovní povinnosti. A není to zase až tak dramaticky dlouhá doba,“ zhodnotím, protože pryč by měli být pouze týden. A hlavně, je to ještě daleko. Máme před sebou ještě část listopadu. Koncerty jsou na přelomu listopadu a prosince. A prosinec stráví prakticky celý doma. Teď je na nic, že bude cestovat kvůli natáčení.

Jared se najednou prudce posadí. Nevím, zda se mu něco nestalo, a tak se zvedám do sedu taky.

„Už to mám!“ vykřikne vítězoslavně, ale já opravdu netuším, o čem to vlastně mluví. „Poletíš s náma,“ řekne, jako by šlo o nějakou maličkost, a ne o cestu do Jihoafrický republiky a Jižní Ameriky.

„Ale to přece nejde, nemám na to peníze,“ protestuji, protože úspory, které mám, bych si měla šetřit, ačkoliv kluci platí prakticky všechno, takže velkou část svých peněz mám stále k dispozici.

„Nikdo po tobě přeci nechce, abys něco platila. Tohle je pozvání,“ upozorní mě Jared s poněkud káravým pohledem.

„Já vím, ale tohle přeci nemůžu přijmout. A navíc musím řešit práci a tak dále. To prostě nejde,“ zhodnotím svou situaci, ale moje argumenty nejsou pro Jaye dostatečné.

„Přijmout to musíš, protože já chci, abys jela. Pokud vím správně, tak ti nikdo ještě místo nenabídnul. Upřímně, jsou to blázni! A žádné a tak dále není,“ odmítá moje další výmluvy na to, že s nimi nepoletím.

„No jo, ale kvůli té práci bych tady asi zůstat měla. Co když se mi někdo ozve zrovna v době, kdy budeme pryč, a já tam nebudu moct jít?“ doplním svoje argumenty o tuto největší obavu.

„Pixie, tady děláš, co můžeš. A až bude s námi na koncertech, můžeme třeba udělat nějakou reportáž, kterou pak můžeš využít ke své práci,“ nadhodí odněkud tenhle vcelku skvělý nápad. Nadechuji se a chci ještě něco říci, ale už nemám opravdu co. Jared mě navíc nenechá nic říct. „A už nechci nic slyšet. Jedeš s námi a hotovo,“ uzavře tuhle debatu o mojí účasti na jejich koncertech. A já už tedy neprotestuji. Navíc ani nechci, protože vážně chci jet s nima.

Lehnu si zpět na záda, Jared vedle mě, takže se k němu přitočím, dám mu pusu na tvář a do ucha zašeptám: „Dobře, pojedu s tebou.“ Jared, nadšen mou odpovědí, si mě k sobě pevněji přivine a já v jeho náručí usnu. Vzbudím se až druhý den ráno a divím se, že ležíme stále stejně, jako jsme usnuli, asi to bylo víc než pohodlné pro nás oba.

Zbytek víkendu si skutečně všichni tři, tedy já, Jared i Shannon, užijeme. Ten je opravdu nadšený, když mu Jay oznámí, že s nimi poletím na zbytek tour. Trávit čas s nimi stojí skutečně za to, nikdy se s nimi nenudím. Baví mě buďto jeden, nebo druhý, či oba dva najednou. Jsou to prostě bratři, jak se patří, a to, že patří do mého života, je naprosto neuvěřitelné a já jsem za to neskutečně vděčná. Trošku se bojím, aby se mi to štěstí nevykompenzovalo stejnou měrou v opačném duchu. Snažím se ovšem být optimista a myslet jen na to dobré, co mě tady asi čeká.

Všem se omlouvám, protože povídka bude mít možná jednodenní zpoždění. Může se stát totiž jenom mně, že si neuložím celou kapitolu, ale pouze její část, a nikde prostě její zbytek nemůžu najít. Musela jsem tedy dopisovat její druhou polovinu. Nakonec musím uznat, že mi to nevadí, protože se mi to takto zdá lepší než původní verze. Doufám, že fanynky dvojice Jareda a Pixie jsou konečně spokojené. :-D Tahle kapitola je pro vás! A s ní i závěrečný gif!

Všem moc děkuji za přízeň! Velmi mě těší, když vidím, kolik z vás si mou povídku čte a motivuje mě to k dalšímu psaní! DĚKUJI! ♥

Autor: shafelina, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Dreams can come true 11. kapitola: