OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Double miracle 8. kapitola

25.09.2011 (15:00) • Arminka • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 17× • zobrazeno 2556×

Zsilverth

Eugene si automaticky sedl na postel a povytáhl rukávy dlouhého šedého trička, odhalil tak silné zápěstí.

Bože, byla jsem hladová, až mě bolely zuby. Přistoupila jsem k němu a soustředěně se dívala na jeho ruku.

„Vypadáte, jako byste mě chtěla sníst, princezno,“ pousmál se.

„To je pravda,“ slintala jsem a zaměřila se na jeho ústa a pohledem zavadila o žílu na jeho krku. „Můžu z krku? Jsem úplně vyprahlá.“ Vyslala jsem žadonivý kukuč. Sice jsem měla zákaz pít z krku, ale Vera ho porušovala taky, tak proč ne já.

Překvapeně pohlédl k Lassiterovi, který seděl v křesle, opírajíc se loktem o jedno stehno. Myšlenkami byl mimo, a to mimo se jmenuje Verath.

„Švagříku? Nepráskneš mě, když se mu napiju z krku?“ Zvedl ke mně jeho stále nabručený obličej, změřil si pohledem Eugena a pak i mě.

„Cokoliv,“ zamručel a podíval se ven z okna. Nemusela jsem mu číst myšlenky, abych věděla, že je totálně nasraný a to poslední, co chce, je mi tady dělat gardedámu.

„Pleteš se,“ odpověděl na moje myšlenky. „A ty!“ Ukázal prstem na Eugena. „Ani na to nemysli, zvrhlíku!“ okřikl ho. „Jinak si tě poddám a to teprve bude tóčo!“

Eugene hned na to zrudnul jako rak a odvrátil pohled do země.

„Na co myslel?“ vyzvídala jsem, tušíc, co to asi bylo. Že by sex?

„Jo, přesně tak,“ ucedil skrz zuby.

„Proč se do toho pleteš?! Co když to chci?“ Zaskočila jsem ho.

„Vážně? A kdo je ten tmavovlasej kožichář z klubu? Prodejce kožešin asi ne,“ pronesl sarkasticky.

„Jdi se bodnout! To že nemůžeš rozdýchat myšlenku na Veru, která je teď na tuty zakouslá do Dwightový žíly na krku, není moje chyba. Jo, slyšels dobře. Verath se krmí jen z žíly na krku!“

„Říkáš mi to, jako by mě to mělo zajímat,“ řekl nezaujatě. Tušila jsem však, jak se musí přemáhat. Vážně mu na Verath záleželo. Copak se do ní zamiloval? Nebo si jen potřebuje zvýšit ego?

„Víš, co. Jdu! Nebudu tady a už vůbec nebudu poslouchat tvoje myšlenky, který se beztak pravdě nepřibližují ani písmenkem!“ Vstal, vzal za kliku, prudce s ní otočil, vyšel a tvrdě zabouchl dveřmi.

Tvrdohlavec jedna, pomyslela jsem si a všimla si Eugena, který na nás koukal s vyvalenýma očima.

„Tý jo, to byl trapas. Promiň,“ kuňkla jsem.

„To já se omlouvám, Zsil,“ oslovil mě jménem, poprvé od přeměny. „Nedokázal jsem udržet svoje myšlenky na uzdě, když jsi mě tak hladově pozorovala. Kdybych jen tušil, že ten hrůzu nahánějící týpek umí číst myšlenky, tak bych… No, asi ne, nedokázal bych to. Jsem holt chlap.“ Nevinně se pousmál.

„Já vím. On jen… byl žárlivostí bez sebe. Já… neodradilo tě to, že ne? Myslím tím… krmení, ne sex.“ Kurva, tak teď jsem byla rudá jak paprika i já. Možná jsem navenek vypadala drsně, ale co se týkalo sexu, byla jsem zkušenostmi hodně hluboko pod Verou, ve skutečnosti jsem neměla žádné.

Nikdo ve mně nevzbudil takový chtíč, jako Rehvenge, jeho hrubost, tak zkušené oči s pronikavou fialovou barvou a chůze šelmy, kterou jasně dával najevo, kdo je šéfem.

Člověk by řekl, že se k sobě absolutně nehodíme, ale copak se nepovídá, že protiklady se přitahují? V mém případě spíš jeden protiklad, jelikož Rehv je zřejmě na zkušenější. Tak moc jsem mu chtěla dokázat, že nejsem malá holčička.

A v tom mě to napadlo. Eugene! Je v Glymeře? Je! Rehvenge taky, což znamená, že kdybych navázala s Eugenem osobnější kontakt, měla bych blíž i k Rehvengovi. Kdyby mě viděl s přítelem, mohl by mě vnímat jako opravdovou ženu, kterou jsem byla a ne, že ne!

„Na co myslíte, princezno?“ Pohladil mě po tváři.

Zkusila jsem si ho představit jinak. Vyškrtla jsem ňoumu, jímž mi připadal při prvním setkání, když mi pomáhal projít přeměnou. Zaměřila jsem se na jeho detaily. Tmavě hnědé oči působily obyčejně, tvář byla vyhublá, nos mírně ostrý. Jediné, co se mi líbilo byly rty. Fíhá, byly rudé, skoro to vypadalo, jako by byly namalované. Ale nebyly, lpěla na nich hebkost, kterou jsem prostě musela okusit. Políbila jsem ho. Mrtě, ty byly hebounký, jako dětská prdýlka na dotek. Fajn, to nebylo zrovna erotický.

Odtáhla jsem se a olízla jeho žílu, která tepala na hubeném krku.

„Do toho,“ zasípal a já nečekala. Zakousla jsem se s takovou rychlostí a tvrdostí, až to děsilo mě samotnou.

Eugene zasténal a přesouval nás na postel.

Natahovala jsem stále větší a větší dávku. Proudila mi celým tělem, cítila jsem, jak znovu ožívám. Lahoda, blahořečila jsem v duchu, lepší jak čokoládová zmrzlina, a to je co říct, jelikož to je moje nejoblíbenější jídlo. Bylo!

Eugene se svalil na záda a roztáhl nohy, takže jsem mezi ně těmi svými vklouzla.

Wow, byl vzrušený a vzrušoval i mě. Vlhla jsem tam dole, hořela, kdyby to bylo možné, unikala by odtamtud pára, jako z parní lokomotivy.

Odtrhla jsem špičáky a podívala se na jeho chloubu. Nedalo mi to a musela jsem si na tu bouli šáhnout. Hm, tvrdý, a moc.

„Zsil,“ zasténal a šil sebou. „Ještě, dotkni se…“ Nenechala jsem ho doříct prosbu a znovu tam dole zavadila rukou.

Popadl mě za boky a přetočil pod sebe. Vytáhl mi sukni nahoru a rozepínal si kalhoty. Jakmile jsem to uviděla, zpanikařila jsem.

Copak to chci takhle? A chci to vůbec s ním?

Když jsem pozorovala, jak zápolí se stáhnutím kalhot, znala jsem odpověď. Ne, tohle bude průser. Sice jsem jich už pár udělala, ale tohle by bylo přes čáru, megaprůser, gigaprůser. A hlavně tady doma. Co kdyby sem vešel táta a načapal nás?

Dokázala jsem si to živě představit. Táta by zbledl vztekem, strejdové by se svíjeli v křečích smíchu, a pak by od něj do jednoho radši zdrhali.

„Eugene, já ještě nejsem…“

„Brzy budeš,“ přerušil mě a soukal se do nejpřístupnější polohy.

„Ne, takhle jsem to nemyslela. Já nejsem připravená. Zatím, je to moc rychle.“ Zarazil se.

„Ach,“ vydechl zklamaně. „Jasně, moc rychle.“ Oblíkal se a já si mezitím narovnala sukni. „Tak, uff.“ Nadechl se. „Můžu tě aspoň pozvat na večeři? Nebo tě vidět někdy dřív, i kdybys neměla hlad?“

Přikývla jsem, protože kdybych zase promluvila, víc bych to podělala. Což jsem nechtěla. Potřebovala jsem ho, abych se dostala blíž k tomu přitroublýmu sympathovi, který mě tohle všechno nutí dělat.

Hned jak Eugene odešel, vlezla jsem si do postele, aniž bych plánovala jít spát.

V hlavě jsem měla guláš. Tohle, co se stalo před chvíli, na tom mělo ten nejmenší podíl. Víc za to mohla zatracená přitažlivost k Rehvovi. Neidentifikovala bych můj vztah k němu jako lásku, spíš jako posedlost. A posedlost přece není zdravá, jak fyzicky, tak psychicky.

„Hej, prcku, můžu dál?“ zeptal se Butch s hlavou mezi dveřmi.

„Pojď.“

Vešel a zavřel za sebou.

„Vím, že máš návštěvy zakázaný, ale myslel jsem, že by ti bodla společnost, když si Vera hraje na chůvu k pohledání.“ Zazubil se. „Není na postel pozdě?“

„Nemám moc náladu, ledaže bys mi ji chtěl zlepšit.“ Cítila jsem, jak se mi roztahují koutky úst do úsměvu při myšlence na Grey Goose, která by mi pomohla od vědomí.

„Pohoda.“ Pokrčil rameny. „Vždycky mám jednu náhradní.“ Usmál se a šel za dveře.

Natěšeně jsem vylezla z postele a přešla ke dvou koženým křeslům u okna.

Butch se vrátil a vedl s sebou i Vishouse, jak jinak.

„Zdar, dorostenko,“ pozdravil mě a sedl si na zem do tureckýho sedu, Butch taky, takže jsem se musela opičit.

„Chcete kouřit dýmku míru, bo co?“ přisadila jsem si.

„Myslel jsem, že chceš zlepšit náladu. Vím, jak na to.“ Čekala jsem až vytáhne flašku Goose a zničím se do němoty. Jenže skutek utek…

Butch vytáhl z černý tašky, kterou měl sebou, Scrable a každýmu poctivě rozdělil písmenka.

„Ehm, děláte si srandu, ne?“ Koukala jsem na ně střídavě a čekala, až se začnou smát. Pět vteřin V a pět vteřin zas Butch, pět vteřin opět patřilo V a pět poldovi, a tak dokola.

„Ne. S našima ženskýma nás to nebaví,“ začal Butch.

„Protože furt vyhrávaj,“ dokončil za něj V a vykuřoval si svou ručně balenou cigaretku.

„Proto s nimi nechceme hrát,“ vysvětloval Butch.

„Budeme hrát s tebou a doufat, že jsi po tátovi a budeš prohrávat,“ dokončil za něj V. To pro ně bylo typické. Každý by řekl, že to oni jsou dvojčata a ne Verath a já.

„Vy jste mi páreček,“ rýpla jsem si. „Scrable mě nebaví.“ Zašklebila jsem se.

„S námi bude,“ mrkl V.

„A pokud vyhraješ, mám tu i tohle.“ Vyndal stříbrnou placatku. „Tak co, ty alkoholiku?“

„Fascinující,“ řekla jsem.

„To bych řekl,“ souhlasil Butch.

„Ne, já myslela slovo. F – A – S – C – I – N – U – J – Í – C – Í. Vedu, pánové, připravte se, že dneska budete střízliví jen vy.“

„A do prdele!“ zaklel Butch.

„Hůř, poldo.“ V típl cigáro o svou zářící ruku, měnící ji v prach, který následně nenápadně schoval pod koberec. „To jsme zas našli tu pravou.“

Budeme rády, když se zas vyjádříte komenty. Děkujeme moc za ty předešlé.

Co vás čeká příště? Velká dávka Very a Lassitera. ;)

7. kapitola > 9. kapitola

Autor: Arminka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Double miracle 8. kapitola: