OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Double miracle - 7. kapitola

23.09.2011 (14:00) • Simiik • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 9× • zobrazeno 2591×

Verath

Probudila jsem se s úsměvem na rtech a malátností. Ten mě opravdu zdrtil a to několikrát za sebou. Vyhrabala jsem se z postele a šla se osprchovat, při vzpomínce na to, co všechno jsem tu s ním včera dělala, jsem měla chuť si to zopakovat. Pustila jsem studenou sprchu, musím se probrat a vzpamatovat, nemusí každý vědět, že jsem nadržená, jak jeptiška po padesáti letech v klášteře.

Oblékla jsem si černé kalhoty, modré triko s dlouhým rukávem a vlasy spletla do copu. Dýky jsem si připnula po stranách svých boků a dva kufry, z toho jeden plný oblečení a druhý zbraní, jsem nechala u dveří, ať mi to Fritz odnese do auta. I když ten s těmi zbraněmi, bych měla vzít já, kdyby to věděl táta, tak mě zadupe do země a při představě jeho obrovských bot, jsem na sucho polkla.

Rychle jsem hodila kufr do auta a šla dovnitř, rozloučit se. Chodila jsem po pokojích a loučila se. Tohr, John a Xhex, Qhuin s Blayem, Zsadist s Bellou, pak jsem šla za sestrou. Ta jaksi ještě osidlovala postel a určitě se jí z ní nechtělo. Vyskočila jsem na postel a začala zběsile skákat, jak jojo.

„Přišla jsem se rozloučit,“ křikla jsem nadšeně.

„Jak můžeš mít radost z toho, že se stěhuješ?“ mrčela a já uvědomila, že asi nebude mít skvělou náladu, když jí tady dělám teroristický útok a že odjíždím. Přestala jsem ze sebe dělat magora a zastavila se.

„Nejsem!“ odsekla jsem. „Bude se mi stýskat, ale svým způsobem se už nemůžu dočkat. Těším se, až toho tvýho slepýho pablba potrápím,“ usmála jsem se a ona věděla, že to myslím smrtelně vážně.

„Nebuď na něj zlá,“ požádala mě.

„Dítě,“ připomněla jsem jí.

„Znič ho!“ rozkázala mi a obě jsme se tomu od srdce zasmály.

„Neboj, budu ho štvát, jak nejlíp umím, budu mu šmejdit ve věcech i odpadcích.“

„Hodná sestřička,“ řekla, ale to bylo jen upoutání pozornosti, smýkla dekou a já se rozplácla na zemi, jako strejda Z, když jsme ho učily se ségrou na in linech. Chvíli jsem se tvářila ublíženě, ale použila jsem rozptýlení, jako ona, trhla jsem koncem přikrývky a tak jsem ji srazila taky. Což vyvolalo další salvu smíchu.

„Budeš mi volat, psát sms, o všem mě informovat, zajímáš mě ty, ne jen on,“ nařizovala mi a já se nepatrně ošívala, připadala jsem si jako u výslechu, i když mi jen dávala příkazy.

„Rozumím.“ Objala jsem ji a dala ji kousek papírku se vzkazem pro Lassitera.

„Nemůžu jít za Lassiterem a říct mu normálně čau, baby, vím, že bychom se těžko drželi od sebe. Tohle mu dej, udělá mu to radost.“

„Je to jen kousek papíru.“

„Ten obsah mu udělá radost.“ Bylo tam: „Měl jsi pravdu. Vzpomínám na včerejší noc a zaručeně bych si ji chtěla zopakovat, ale otázka je s kým? Užij si trest, brouku.“

„Dobrá, dám mu to, až půjdu dolů.“

„Dík, ségra, drž se. A až půjdeš dolů, vezmi si minisukni, černou podprsenku, bílé triko a je to.“ Naposledy jsem ji objala a vypařila se, jak pára nad hrnecem.

Rodiče čekali u vchodu.

„Jdu ještě za Phurym a Cormií,“ houkla jsem na ně.

Zaklepala jsem a vstoupila. Phury sice nevypadal, jak obvykle, což znamená, sexy strejda, ale ani jako mrtvola, což bylo dobře.

„Zdar upírci, jak je? Phury, nedělej, že je ti blbě a že nemůžeš vstát. Pěkně děkuji, musím jít místo tebe hlídat ovečky.“ Použila jsem tátův výraz a zašklebila se. Phury se zasmál, i když v jeho stavu to musela být těžké. Cormia se jen pousmála.

„Promiň, prcku, ale opravdu si nehraji na lazara. Neboj, do týdne budu fit a vrátíš se domů. Budeš mezi samými ženami, toho se bojíš, že?!“

„Jako kdybys mě neznal. Mám kufr plný zbraní, ale pšt, tátovi ani muk a už vůbec ne puk, nebo by se naštval a zabavil mi to.“

„Neboj, budeme mlčet.“

Dala jsem mu pusu, Cormii jsem objala a šla za rodiči. Táta se tyčil, jak maják. Nikdy mi nepřišel, že je král upírů, ale vrahů, loupežníků a kacířů. To jsem si namlouvala, když jsem byla malá a strašila tím Zsil. To byly doby, kdy jsme byly hodné a táta měl o dost míň vrásek, stejně jako celé Bratrstvo.

„Můžeš mi říct, na co máš ty dýky, Verath?“ uhodil na mě, když jsem k nim došla.

„Vždyť jdeš k Vyvoleným, zlatíčko,“ přihřála si polívčičku i mamča.

„No právě,“ odsekla jsem a zazubila se.

„Spíš bych bral v potaz Rehvenge,“ procedil skrz zuby táta. No, kdyby jen tušil, co vím já.

„Neboj, semknu rty, stáhnu půlky, zamračím se, řeknu, že nesnáším celý svět a bude mě brát jako nejlepšího kámoše. Rehv není hrozba, třicet ženských ano. Mám pro ně pár romantických filmů, seriálů a knih. Všechno od Marissy, Belly a Nally. Snad je to bude bavit a budou klidné, kdyby některé chtěly, budu je učit bojovému umění a je to, bude to pohodááá,“ protáhla jsem a objala tátu.

„Ujišťuješ nás nebo sebe?“ neodpustil si poznámku.

„Obě strany.“

Objala jsem mámu a vyrazila do Doupěte.

„Vcházím dovnitř, oči mám zavřené, rychle se oblékněte, konec orgiím. Já vím, že tu hrajete hru, Kdo koho překřičí, ale já odjíždím, tak se chci, jako slušně vychovaná dívka, rozloučit se svými blízkými,“ hulákala jsem, oči opravdu zavřené a prsty v uších.

„Au!“ vykřikla jsem, asi jsem zapomněla, kde je kulečník a napálila to do něj. Něčí ruce mě zastavily. Otevřela jsem oči a prsty vyndala z uší. Hleděla jsem na Vishouse, který se křenil. Nahnula jsem se přes něj, abych viděla zbytek. Marissa a Jane seděly na pohovce a válcovaly Butche s V ve Scrablu?

„Orgie dneska nejsou?“ vydedukovala jsem nahlas. To už bylo i na ostatní dost, vybuchli v hlasitý smích a došli ke mně a Vishousovi. Všechny jsme objala, utvrzovala jsem je, že budu trpět, když je neuvidím a zdejchla se.

Zaparkovala jsem před sídlem v Adirondacku, kufry nechala tam, kde jsou, Rehv mi velice ochotně pomůže, až se dozví tu novinku. Vešla jsem dovnitř a spatřila toho slepýše. Zarazil se, nečekal, že mě uvidí tak brzo.

„Čau, sorry, že jsem na tebe štěkala v Zerosumu, hledala jsem ségru. Víš, že Phury je na nemocenské? Harém je náš, tak co? Dáme panáka?" myslím, že panáka si nedá. Spadl na zem, oči v sloup. Instinktivně jsem vylovila mobil z kapsy a vyfotila ho. Pak jsem v rychlé volbě vytočila ségru.

„Hádej, co se stalo! Rehv leží rozpláclý na podlaze a potřebuje první pomoc, hlásíš se?"

Z telefonu se jen ozývalo syčení, zřejmě popadá dech.

„Já vím, že by ses hlásila, ale musím ho jít křísit!“ típla jsem jí to a sehnula se k němu.

„Rehve? Rehvengi!“ šťouchala jsem do něj. „Ty smažko jedna, vstávej, nebo tě kopnu do příslušných partií a hned budeš ječet, jak sopranistka v národním divadle!“

Vyvalil bulvy a zvedl se tak prudko, že mě shodil na zem.

„Princezno,“ oslovil mě a podal mi ruku.

„Kreténe,“ špitla jsem si pro sebe. Hodil ten svůj ksicht, který může připadat sexy leda tak kupě hnoji a dal si ruce v bok.

„Víš, neškodilo by, kdybys občas koutky roztáhl do úsměvu.“ Chytla jsem ho za koutky a roztáhla je do úsměvu. Funěl jak býk, když se nasere.

„Tááák, hodnej Rehv,“ pochválila jsem ho, fakt se držel. Vytáhla jsem opět mobil a vyfotila to, obratem jsem to poslala ségře, aspoň mám dárek k Vánocům z krku.

„Jsi stejně dětinská, jak tvá sestra. Mohly byste už dospět,“ bručel naštvaně.

„Zdá se ti toto dětinský?“ podkopla jsem mu nohy. Klekla jsem si nad jeho hruď, nohou se tiskla k jeho krku a levému ramenu. Pravé zápěstí mu zkroutila.

„Tak, co?“ nutila jsem ho k mluvě, jde to těžko, když se dusíte.

„Víš moc dobře, že bych tě shodil, jsem o dost těžší, než ty!“ sykl rozzuřeně.

„Klídek, brácho, když mi slíbíš, že se nebudeš chmuřit a každého vraždit pohledem, neřeknu nikomu, že tě dostala na lopatky dětinská puberťačka.“ Chvíli jsme si vyměňovali nakrknuté pohledy.

„Fajn,“ vzdal to a křečovitě se usmál. Rozesmála jsem se a povolila sevření. Najednou se ozval dupot nohou. Jeho křečák zmizel a nahradil ho vyděšený výraz.

„Vyvolené!!!“ zaječel, vyhrabal se na nohy a schoval se za mě.

„Co? Ty se jich bojíš?“ dusila jsem se smíchy. „Na rozdíl od Phuryho jsem nezadaný, jdou po mně, jako slepice po flusu,“ stěžoval si. Jaj, tak tohle půjde do smsky pro Zsil.

„Zabavím je, ale za to mi ukážeš svou posilovnu a neříkej, že žádnou nemáš. Máš stejně pevný prsa, jak já!“ Podal mi ruku a já ji stiskla. „Ujednáno.“

Vběhla jsem do davu ječících Vyvolených a zařvala: „Holky! Mám kopu romantických filmů, čokoládovou zmrzlinu a popcorn, co vy na to?“ lákala jsem je. Většina z nich souhlasila, ta část, která stále pokukovala po mizejících zádech Rehva, jsem obdařila svým krutým pohledem, prý vypadám, jak taťulda, když se tak tvářím. Asi je to pravda, protože vyděšeně vyjekly a následovaly zbytek.

Pustila jsem jim Angeliku, rozdala zmrzlinu a popcorn. Usadila jsem se, co nejdál od nich a napsala Xhex, ať mi dá číslo na Rehva, to pako se zdejchlo a já nevím, kde je můj pokoj, Vyvolené do toho kecat nemohou.

Ozval se zvonek, šla jsem otevřít, protože Vyvolené byly mimo z Angeliky.

„Doufám, že jsi to ty!“ houkla jsem a otevřela dveře.

„Pokud myslíš mě,“ pronesl sametovým hlasem Dwight. Kruci, dneska vypadá nad míru k sežrání.

Moc a moc děkujeme za komentáře, fakt si toho ceníme. Další díleček bude z pohledu Zsil, která bude mít menší chaos v tom, co chce.

6. kapitola >>> 8. kapitola

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Double miracle - 7. kapitola: