OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Double miracle 6. kapitola



Double miracle 6. kapitolaVerath a Zsilverth. Dvojčata, které se navzájem podporují, brání před ostatními, ale i prudí, jak to u sourozenců bývá, princezny, jenž musí nést toto označení, aniž by si to samy vybraly, dcery samotného Slepého krále, který z nich pomalu šílí, ženy, které našly své drahé polovičky, ale ta první si to nechce přiznat a ta druhá musí své polovičce teprve dokázat, že je pro něj ta vyvolená.

Spoluautorská povídka se Simiik. :)

Zsilverth

Venku mělo začít brzy svítat. Jak to může člověk, respektive upír, poznat? Tak například, když se samy od sebe zatáhnou ty podělaný ocelový rolety! Nebo ještě lepší, když k vám do postele skočí hyperaktivní třeštidlo, které se nazývá vašim dvojčetem.

„Přišla jsem se rozloučit.“ Vera mi radostí skákala po posteli. Připadala jsem si jak ve skákacím, nafukovacím hradu pro děti. Už mi jen chybělo, aby mě ušlapala. Co se dá dělat, velikost nohy po tátovi nezapře ani jedna z nás. Přidala jsem si tenhle dáreček k ostatním, které jsme zdědily po našem taťuldovi. Asi lhal, když nám tvrdil, že nás nebude rozmazlovat.

Vera zdědila povahu. Drsňačka každým kousíčkem těla. Ale uvnitř je to moje půlka, bez který bych nemohla být. Naopak, já jsem zdědila… když opominu upírské geny, dlouhé, černé vlasy až k pasu... tak je to pořádný apetit. Z rodiny byli jen dva upíři, kteří mě mohli překonat. Rhage a Zsadist.

„Jak můžeš mít radost z toho, že se stěhuješ?“ zabrblala jsem. Moje nálada byla na bodu mrazu. A nezasloužil se o to Rehv a ani trest. Cítila jsem se slabá hladem. Normální jídlo mi už zdaleka nestačilo. Potřebovala jsem Eugena, aristokrata, který mě na příkaz táty krmil. I Verath měla svoje osobní garde v podobě černovlasýho dlouhána s modrýma očima, připomínající ten nejčistší safír. Jmenoval se Dwight, typicky snobské jméno. No Eugene taky nebylo zrovna ideální jméno pro bojovníka.

 

Zastavila svůj cha cha taneček - nebo to byl balet? – a zpříma se narovnala.

„Nejsem!“ odsekla nabručeně. „Bude se mi stýskat, ale svým způsobem se už nemůžu dočkat. Těším se až toho tvýho slepýho pablba potrápím,“ zazubila se spokojeně.

„Nebuď na něj zlá,“ požádala jsem ji.

„Dítě,“ připomněla mi a pozvedla zkoumavě jedno obočí.

„Znič ho!“ změnila jsem původní žádost, na tož jsme se obě rozesmály.

„Neboj, budu ho štvát, jak nejlíp umím, budu mu šmejdit ve věcech i odpadcích.“

„Hodná sestřička,“ pochválila jsem ji a naschvál natáhla přes sebe přikrývku, aby mě celou zahalovala. Trhla jsem s ní tak prudce, že se Verath smýkla a spadla na zem.

Dostala jsem záchvat smíchu, že by se lekly i ty rolety a sami od sebe se znovu se roztáhly.

Ségra vypadala chvíli nakvašeně, ale pak i ona trhla koncem přikrývky, kterou jsem měla šikovně omotanou kolem krku. Výsledkem bylo další zemětřesení a dvě tsunami na zemi. Co bylo ještě horší? Náš hýkavý smích. Další dáreček od taťuldy. Nesmím pak zapomenout, poděkovat mu.


„Budeš mi volat, psát sms, o všem mě informovat, zajímáš mě i ty, ne jen on,“ řekla jsem, když jsme se trochu uklidnily.
„Rozumím.“ Objala mě a do pravé dlaně mi vtiskla kus papírku. Nechápavě jsem na něj hleděla.
„Nemůžu jít za Lassiterem a říct mu normálně čau, baby, vím, že bychom se těžko drželi od sebe. Tohle mu dej, udělá mu to radost.“
„Je to jen kousek papíru.“
„Ten obsah mu udělá radost.“
„Dobrá, dám mu to, až půjdu dolů.“
„Dík, ségra, drž se. A až půjdeš dolů, vezmi si minisukni, černou podprsenku, bílé triko a je to.“ Objala mě znovu a odešla.

 

Zalezla jsem do koupelny, a pak se oblíkla přesně podle jejích instrukcí. Ne že bych kožeňáky neměla ráda, ale proč se neobléct sexy a nezkusit šanci u někoho jiného, když ten, koho chcete, nechce vás?

 

***

 

Otevřela jsem si tajný vchod, který vedl ze sídla do podzemí, kde se nacházely výcvikové prostory a třídy.

Na chodbě bylo liduprázdno, a tak jsem vlezla do první tělocvičny, na kterou jsem narazila. Jak jsem si prohlížela všechny ty posilovací stroje, boxovací pytle a činky, dostala jsem chuť si zacvičit. Netoužila jsem mít bicáky jako chlap, ale přemýšlela jsem o tom, že kdybych trochu přibrala, Rehvenge by mě možná už neviděl jako malýho fakana.

Nasadila jsem si boxovací rukavice a přistoupila k prvnímu pytli. Byl obrovský. Popravdě mi připomněl robustní postavu Rehvenge, což byl asi důvod, proč jsem mu uštědřila pořádnou ránu. A pak následovala další. A další. Později jsem se to přestala počítat.

No tě péro, super odreagovačka.

Když jsem přestala kolem toho pytle poskakovat, za mými zády se ozval potlesk. Poplašeně jsem se otočila k dotyčnému narušiteli. Musela jsem vypadat fakt sexy. Jen jsem si sama sebe představila, jak v minisukni a chráničích skáču kolem pytle jako laňka uprostřed lesíka a už jsem si říkala, co je to za magora. Komický.

Lassie si ležérně postával mezi dveřmi.

„Tak ty taky?!“ Protočil panenkami a pozvedl ruce k nebi. „Copak vypadám jako pes?“ Kráčel si to ke mně.

„Fenka,“ opravila jsem ho a usmála se. Zašklebil se a pravou rukou udeřil do pytle, jen tak bez rukavic. Asi jsem chápala, co na něm Vera viděla.

„Přede mnou nemachruj, křídloune. Jop, málem bych zapomněla." Vzpomněla jsem si a zvedla z lavičky dopis, který jsem si tam položila.

Semknul nechápavě čelo.

„Od Very,“ řekla jsem jen a sundala si rukavice.

Už se to chystal otevřít, ale zarazila jsem ho, ať to udělá někde v soukromí. Bůh ví, co mu tam ségra napsala, ještě bych to slízla já.

Neuposlechl.

„Nejsi ty náhodou chlap? O něco jsem tě poprosila.“ Vyplázla jsem na něj jazyk.

„Zajímavé, chtěl jsem se tě zeptat na to samé, když jsem koukal, jak tady hopsáš v tý pidi minisukni a hraješ si na Ramba. Mimochodem, to není zrovna vhodný obleček do střediska.“

„Díky za názor, tati. Raději čti,“ poradila jsem mu.

Roztrhal papír a nasadil potěšený úsměv, vzápětí vystřídaný toužebným zamručením.

Ségra, co tomu chudákovi děláš?

„Á, tady jste,“ vyrušil nás Tohr s Johnem. „Jdeme prohnat kluky pár kolečky, až s nimi Zsadist skončí ve staré posilce.“

Až skončí, můžete po nich uklidit, znakoval John s úsměvem. Čelist mi klesla až na zem, hned vedle té Lassiterovy.

„Uklízet?“ vyhrkl znuděně Lassie.

Tohr s Johnem svítili jako sluníčka. „Jo, můžete začít s nářaďovnou. Potřebujeme vyměnit činky a nějaký stroje na posilování bříšňáků.“ Plácl se na důkaz do břicha. „A taky by se všechno mělo lesknout.“

„Děláte si srandu!“ zavýskla jsem ztrápeně.

My za nic nemůžeme, holka. Pokrčil John rameny. Ale tvůj táta nám dal přesný instrukce. Pár dní to vydržíte, ne? naznačil rukama. Oba nás poplácali po ramenou a s napůl soucitným a napůl pobaveným pohledem zmizeli za vysokými dveřmi, vedoucími do chodby.

„Víš, tohle byl vždycky můj sen,“ řekl Lassiter.

„Fakt? A ne ošukat mou ségru?“ Šla jsem za ním do starý posilky. Otočil se a jako andělíček usmál.

Naproti nám šli kluci ve svých bílých ji, vypadající jako úbor na karate. Což museli nosit na každý trénink. Chtěla jsem projít kolem nich. Pár jich uhnulo stranou, ale opravdu jen pár. Gentlemani.
Jeden se zastavil a stoupl mi do cesty. „Hezký nohy.“ Mrkl na mě.

Prohlídla jsem si ho od hlavy po paty. Byl to opak Rehva. Blonďák sice už byl po proměně, ale ani zdaleka nedosahoval rozměrů, kterými se mohl pyšnit můj sympath. Zastavila jsem se pohledem na jeho rozkroku.

„Hezký pyžamo,“ opáčila jsem. „Jen škoda, že do něj nemáš pořádnou výbavu, co?“

„Předvedu ti ji, jestli chceš.“ Natiskl se na mě. Pak se z ničeho nic otočil a schytal ránu do obličeje. Rozplácl se na zemi a držel se za čelist.

Zaskočeně jsem vzhlédla k Lassiterovi, který si protáhl ruce.

„Neříkal jsem ti, že to není nejvhodnější oblečení, švagrová?“ vztekal se.

„Relax, zvládla bych ho.“ Překročila jsem stále se válející tělo a pokračovala v cestě.

Rychlými kroky mě dohnal. „Promiň, přeslechl jsem snad slovo díky.“

„Díky.“

„Kdykoliv.“ Kdybych jen u sebe měla foťák, abych pro Ver mohla vyfotit, jak se mu hlava rozrostla pýchou.

 

Po nekonečných dvou hodinách jsem proklínala sukně. Zapřísáhla jsem se, že si je nikdy už na sebe nevezmu. Na úklid to prostě nebylo nejlepší. Ale copak jsem mohla vědět, co budu dělat?!

„A hele. Kontrola,“ zahučel Lassiter.

Přišel táta, sám osobně. Nepamatovala jsem si, kdy naposledy vstoupil do střediska. Většinou byl zavřený v pracovně nebo v ložnici s mámou.

„Je tu Dwight a Eugene. Čekají nahoře v obýváku. Bohužel Verath tu není, tak dej Dwightovi adresu, kde ji najde. Nakrm se co nejvíc, abych je tu nemusel tak často vídat,“ řekl a podíval se na Lassitera. „A ty půjdeš s ní jako dozor, budeš tam, zatímco se bude krmit a jakmile uvidíš cokoliv, co by se jen o chloupek podobalo sexu, máš moje svolení, oddělat ho. To ti jde dobře, pokud mě paměť neklame.“

 

***

 

„Dwight je ten, který krmí Verath?“ vyzvídal Lassiter, když jsme prošli tajnými dveřmi zpátky do sídla.

„Tys ho ještě nikdy neviděl?“ Překvapil mě.

„Ne, Vera toho aristokrata skrývala, jako by to byl sám prezident.“

„Proč?“

„Vím já? Dneska to konečně zjistím.“ Úplně jsem viděla, jak nedočkavě naskakuje.

Vešli jsme do obýváku, kde kluci seděli na pohovce a o něčem spolu mluvili.

Přivítala jsem s nimi, ale Lassiter si jen tak stál se založenýma rukama a provrtával oba nenávistným pohledem.

„Buď hodný padlý andělíček.“ Drcla jsem do něj. „Jen dám Dwightovi adresu a půjdeme ke mně do pokoje.“

„Který je Dwight?“ zabručel.

„Modroočko. Sexy, co?“ škádlila jsem ho.

Vypadal, že vyletí z kůže, ale pak se škodolibě usmál. „Já mu tu adresu dám sám, jděte napřed.“ Chystal se k Dwightovi.

Chytla jsem ho za paži. „Tak to brr, kočičáku. Zabiješ ho a s Ver si už nevrzneš. Neodpustí ti to.“ Zavřel oči a sevřel dlaň do pěsti.

A sakra! pomyslela jsem si, ten v tom pěkně lítá.

 

Jakmile Dwight odešel s tím, kde Verath najde, aby ji mohl nakrmit, odvedla jsem Eugena do svého pokoje, kde nás hlídkoval divně zamlklý Lassiter.


 

 

Chtěla bych Vám za sebe i Simiik poděkovat za komenty. Doufáme, že se vám to líbí a tak budete zanechávat komentáře dál, abychom věděly, zda má vůbec smysl přidávat nové kapitolky. ;)

Příště vás čeká Vera, její loučení a taky stěhování k Vyvoleným.

5. kapitola > 7. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Double miracle 6. kapitola:

13. martinexa přispěvatel
22.09.2011 [10:21]

martinexa Emoticon Dobrej dílek Emoticon

12. Arminka přispěvatel
19.09.2011 [19:54]

ArminkaDodatečně děkujeme za přibylé komenty, váš zájem a chvála nás těší Emoticon

11. deadlik
19.09.2011 [18:47]

Chudák andělíček :D Verath mu fakt dává zabrat :D A lituju i Revha :D Ten dostane taky pěkný kapky :D aspon že obě nejsou takovou živelný pohrommy :D Stačí Verath :D

10. Hejly
19.09.2011 [15:14]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. Paja
19.09.2011 [0:03]

našla jsem další povídku, na které jsem se stala závislou :-D tak honem další kapitolku prosííím :-D

8. L-exi
18.09.2011 [14:50]

Není zač Emoticon Skvělé povídky si zaslouží skvělé komentáře Emoticon

7. Arminka přispěvatel
18.09.2011 [13:01]

ArminkaHrozně vám děkujeme za skvělé komentáře. Emoticon

6. 1sunny45
17.09.2011 [20:19]

Skvělý Emoticon Emoticon co nejdřív další kapču prosím Emoticon Emoticon

5. LiliDarknight webmaster
17.09.2011 [15:43]

LiliDarknightJasné, že má zmysel pridávať to sem aj naďalej, je to dokonalé! Emoticon Emoticon Emoticon Zamilovaný Lassie je naozaj vtipný. Teším sa na pokračovanie. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. MillieFarglot admin
17.09.2011 [13:32]

MillieFarglotJasné, že má zmysel pridávať a písať ďalšie časti.
Táto kapitola sa vám naozaj podarila! Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!