OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Double miracle - 5. kapitola

19.09.2011 (10:00) • Simiik • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 2707×

Verath

V prvním patře před mým pokojem jsem se zastavila.

„Přiletím za tebou na koštěti,“ mrkla jsem, pak ji chňapla za ruku a dematerizovala se s ní na chodbu, kde byla většina z naší rodiny. „Ale nejdřív zjistíme, co je s Phurym.“

Rozhlédla jsem se. Táta s mámou tu nebyli, zřejmě nás ještě řešili v pracovně. Cormia vypadala na zhroucení, Zsadist s Rhagem to samé. Všimla jsem si pohledu sestry a těžkého dupotu.

„Jdi za nimi, ty jsi ta, která umí utěšovat, já to vyřídím s taťuldou, který sem míří.“ Kývly jsme a každá se rozešla na opačnou stranu.

Když se otec objevil, všichni čekali, co se bude dít. Uviděla jsem, jak mámě zmáčkl dlaň, zřejmě se krotí a to hodně.

„Neměly jste už dávno ležet v posteli a počítat ovečky?!“ Opět zvířata!!!

„Asi jo, ale Phury je důležitější,“ odvětila jsem klidně.

„Důležitější než uposlechnutí? Vážíte si vůbec něčeho?“ štěkal a přitom se ke mně přibližoval. John si stoupl za mne, jako by čekal, že mě táta uhodí. To on nikdy neudělá, aspoň do té doby, než… Kde je Lassiter? Vyhledala jsem ho, dlaně zatnuté v pěst, stál na chodbě. Mám to, ale ochranku, to se musí uznat. Pohledem jsem se vrátila zpět k tátovi.

„Vážíme si této rodiny, možná nepatříme k Bratrstvu, nejsme válečnice, hádej kvůli komu a čemu,“ propálila jsem ho pohledem a pokračovala, „ale vyrůstaly jsme s nimi k čertu! Milujeme, jako je miluješ ty a máma! Proto se nehneme ani na krok, dokud Jane s V nevyjdou z té místnosti a neřeknou nám, že je můj kmotr v pořádku!“ Ruce jsem si složila na hrudi a čekala, co bude dál. Táta udělal to samé. Vypadali jsme jak dva kohouti. Ani jeden neměl v úmyslu ustoupit krok vzad.

„Wrathe, dýchej! Ať nás Stvořitelka ochraňuje, až ty dvě ďáblice budou vládnout naší rase,“ pronesl Butch a uchechtl se. Táta přestal funět a já mu ustoupila. Máma jen pobaveně zakroutila hlavou.

Zsil seděla u Cormii a uklidňovala ji. Vzápětí se otevřely dveře a v nich se objevila Jane a V.

„Bude v pohodě, jen si pár dní poleží na lůžku,“ oznámila nám Jane. Všichni si hlasitě oddechli. Zsil ke mně došla a obě jsme se odebraly do pokojů.

Jakmile jsem zabouchla dveře toho svého, přeběhla jsem přes celou místnost k balkonu, přelezla jsem to k jejímu balkonu, kde byly dveře otevřené. Vpadla jsem do jejího pokoje a musela se zasmát. Chodila po pokoji, jako rozzuřená lvice. Rozvalila jsem se na její posteli, hromadu polštářů jsem si nahrabala za hlavu.

„Tak co náš sympaťák, vypadal celkem nabručeně, když jsem tě hledala v Zerosumu.“

Zastavila se, vytáhla Glock a namířila jím na zrcadlo, ve kterém se viděla.

„Co blbneš?“ vykulila jsem oči a vystřelila z postele.

„Řekl mi dítě,“ pronesla nasraně a odjistila zbraň.

„Myslím, že jeden trest nám stačí, ségra, nech si to na zbytek našeho života, jo?“ mírnila jsem ji, vzala jí zbraň a položila ji na noční stolek.

„Já vím, ale víš, jak mi bylo?!“

„Nooo, tohle jsem nezažila, ale vciťuji se do tebe. Můžeš mi osvěžit paměť, co na něm vidíš?“

„Co ty vidíš na Lassiterovi?“

„Sex.“

„On to má snad vytetované na zadku nebo co?“

„Tam má vytetované něco jiného,“ odpověděla jsem zasněně. Zasmála se a já s ní.

„Ze mě udělal usmrkaného fracka, a jak se vedlo tobě?“ vyptávala se a lehla si na postel. Já si lehla vedle ní, ruce za hlavu.

„Dostala jsem dárek. Sakra, nechala jsem ho u něj a zítra musím do sídla k Rehvovi, bude mi smutno.“

„Po Lassiterovi?“

„Ne, po těch nových Glocích, budou mi chybět,“ pronesla jsem smutně, ale v očích mi jiskřilo. Plácla mě přes břicho a tím utišila mou salvu smíchu.

„Mohla bys pro mě něco udělat, až budeš u něj v sídle spát?“

„No? Doufám, že po mě nebudeš chtít, abych ho šmírovala na každém kroku. Budu mít za zadkem stádo ženských, to není nic pro mě!“ zježila jsem se při té představě.

„To přežiješ, možná tě kontakt s ženami změní a nebudeš tak drsná, jak šmirgl papír. Zkus o něm něco víc zjistit, co v domě dělá, jaké má koníčky atd.“

„Takže mám šmírovat.“

„Vlastně jo.“

„Víš, že si otec stejně moc nepomohl? Tak mě napadá, že budu mít větší svobodu, než tady,“ oznámila jsem jí vesele.

„Za to já budu denně pozorovat potící se stádo puberťáků, kteří budou přede mnou machrovat, jak jsou nabušení. Kdybys tam byla ty, tak si machrování s bicáky odpustí.“

„Mám nápad. Když už budu se sympaťákem vést rodinný život, mohla bych ho využít k jedné věci,“ ďábelsky jsem se usmála.

„Co tě zas napadlo?“ zhrozila se, ale přesto čekala napjatě, co za mě vypadne.

„Chlapi po tobě jednou, extrémně, ale Rehv je slepý. Musíme u něj vzbudit žárlivost, ať tě bere, jako ženu a ne dítě. Zkus zaflirtovat v táboře, někoho tam lap do svých sítí, až to tak bude, plácnu se do čela a řeknu Rehvovi, že musí jet se mnou domů. Něco jsem zapomněla, nebo něco si vymyslím to je fuk, třeba, že mi došly tampóny, to není důležité, pod jakou podmínkou ho vytáhnu, ale ty tady musíš udělat scénku, rozumíš?“

„Mám svést kluka, abych vyvolala u Rehva pocity, kterých si nevšímá? Co když si jich nevšímá proto, že je prostě nemá?“

„Hele, ségra, nepruď! Chceš ho? Chceš! Tak zkusíme všechno, bude sranda. Ještě ti dám vědět. Teď se odplížím do svého pokoje, jsem unavená a naštvaná, dnes jsem žádnýho bezduchýho nezabila.“

„Chudinko moje malá,“ litovala mě s ironií v hlase. Zvedla jsem se, mávla jí na pozdrav a přelezla zpátky k sobě.

Sundala jsem si bundu, gumičku z vlasů pomalu stáhla a hodila na stolek u postele. Zasekla jsem se u knoflíku, který patřil mým kalhotám. Na posteli byl můj dárek od Lassieho.

„ I v myšlenkách nesnáším, že mi tak říkáš,“ zavrněl mi zezadu do ucha, dlaněmi mě uchopil za boky a přitáhl na své. Kruci, nadržený, jako vždycky.

„Yep, to se mnou děláš, smiř se s tím.“

„Škoda, že budeš žít v celibátu.“ Vzpomněla jsem si na trest a pousmála se.

„Myslíš, že mě to zastaví?“

„To je pravda. Máš na světě hodně ženských, které po tobě prahnou.“

„Nepruď!“

Dlaně přesunul z mých boků na prsa a zmáčkl je. Přerývaně jsem dýchala, čekala jsem na jeho další krok. Ohlédla jsem se na něj. Chtivě jsem spojila naše rty, povolil své sevření a já se k němu otočila celá.

„Chci sprchu,“ špitla jsem mezi polibky.

„Já zas chci být v tobě.“

„Dva v jednom?“

„Miluji kompromisy.“ Vzal mě do náruče a nesl do koupelny.

„Zamkl jsi pokoj? Nemíním otci vyvolat infarkt.“

„Zamkl jsem pokoj a taky jsem slyšel, že ti po mě nebude smutno,“ zatvářil se nešťastně, pak ze mě strhnul tílko a zašeptal mi do ucha: „Budeš ještě prosit, abych za tebou přišel, budeš vzpomínat na dnešní noc, budeš ji chtít, co nejdřív zažít znovu.“

„Páni, už se těším na andělsko upírský sex, zvlášť když se anděl mění v ďábla.“

Další kapitolka bude z pohledu Zsilverth. Komentíky by potěšily, holky. Chtěla bych moc poděkovat těm čtenářům, co si najdou chviličku a komentují, díky moc.

4. kapitola >>> 6. kapitola

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Double miracle - 5. kapitola: