OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Double miracle 4. kapitola

15.09.2011 (12:00) • Arminka • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 2391×

Zsilverth

Phury byl na operačním stole, kde ho operovala Jane. Vishous se jakžtakž zmátořil a asistoval jí. A Rhage? Chudák byl na dně, že ublížil svým Bratrům, osobám, které nade vše miluje a ctí je. Jakmile se dal alespoň malinko dohromady, přešlapoval před operačním sálem, který si Jane vytvořila v sídle Bratrstva. Ode dneška jí patřil všechen můj respekt a vděčnost jakbysmet. Nebýt jejího nápadu, museli bychom je dopravit k Haversovi, a ta zbytečná cesta by Phuryho mohla stát život.

Rhage byl vyřízený srdceryvným způsobem. Bušil pěstmi do zdi a viděla jsem skápnout i pár slz. Tohle jsem na Bratrstvu milovala, oddanost své rase, Bratrům a členům rodiny.

Rhage však nebyl jediný, kdo procházel utrpením. Zsadist běsnil jako pominutý, chvíli jsem si připadala jako v Resident Evil. Pořád dokola klel a vulgárně nadával.

„Jestli tam umřeš, bastarde, tak tě oživím a pak tě sám vlastnoručně zabiju,“ slyšela jsem ho si hněvivě mumlat.

Byla jsem z toho všeho na dně. Zklamala jsem. Všechny. Mámu, tátu, Verath a svoje strejdy. Nechala jsem se doslova sežrat zbabělostí. Náno pitomá! nadávala jsem si, abych si ulevila. Marně. Tady by pomohla jen poctivá lahvinka Goose.

„Zsilverth,“ zavolala na mě máma a zdálo se mi, že je to poprvé, co z jejího hlasu necítím lásku.

Svědomí je svině!

Vstala jsem, ale do očí se jí nepodívala, čímž jsem potvrdila svou zbabělost.

„S otcem si chceme s tebou a Verath promluvit. Přijďte obě, prosím.“ Sklopila hlavu a šla napřed.

Zastavila jsem se před tátovou pracovnou, kde se ke mně připojila Vera.

„Kurva. Tohle nebude dobrý, ani kdybychom se tisíckrát omluvily,“ řekla a propalovala pohledem mahagonové dveře.

„Máš nápad?“

„Napadají mě jen půlnoční slevy, co ty na to?“ pobaveně se zašklebila. Fascinovala mě její ‚udrž si dobrou náladu, i kdyby ti stříleli kulky do prdele‘.

Společně jsem vešly do tátovy pracovny a sedly si do dvou křesel, postavených přímo naproti samotnému králi. Mamka se postavila vedle taťuldy a soud začal. A to tak, že dobrých pět minut panovalo ticho. Proklaté ticho, že bychom slyšeli i mravence cupitat po koberci.

Nebylo těžké odhadnout, kdy začne mluvit. Na důkaz si vždy sundal brýle a třel kořen nosu, a pak si je znovu nasadil.

„Kdybych byl naivní tatíček a vy obyčejné pubertální holky, začal bych otázkou, co jste, ke všem čertům, dělaly tak pozdě v noci venku v nebezpečných uličkách, kde za každým kontejnerem číhá bezduchá hlava! Ale jelikož nejsem naivní vlk a vy hloupoučké červené karkulky, tak se ptát nebudu!“ pomalu ale jistě zvyšoval hlas.

„A…“

„Ne, teď mluvím já,“ přerušil ségru a vzal do dlaně máminu ruku, jenž spočívala na jeho rameni. Vtiskl jí menší pusu, jako by ho tenhle nevinný čin uklidňoval.

„Beztak vím, co mi chceš říct,“ pokračoval. „Byly jste na půlnočních slevách. Řekni, pokud se mýlím?“

Vera se lehce otřásla. Hádala jsem, že smíchy. Taky jsem neměla daleko. Třeba tahle telepatická věcička kromě nás dvou zahrnuje i tátu. Ajaj alias pěknej průser.

„Koukám, že nemýlím,“ odpověděl si sám. „Leelan, co s nimi uděláme?“ Vzhlédl k mamce.

„Upřímně… nevím. Vypadá to, že se vyvedly po tobě. Taky jsi lezl tam, kam jsi neměl.“ S Verou jsme se uculily, dokud nás oba nezpražili káravým pohledem.

„Musíš vzít však v úvahu, drahý, že našly Vishouse, Phuryho a Rhage a zachránily jim životy,“ dodala s nádechem pýchy.

„Takže, berušky moje, vyslechněte si ortel.“ Postavil se, opřel se dlaněmi o desku stolu a naklonil se přes něj. My se hned na to pořádně opřely do opěradel.

Tě péro, je tak velkej, hrozivej a blízko! blesklo mi hlavou.

Spokojeně se pousmál. „Cítím z vás, jak se bojíte.“

„Wrathe,“ pokárala ho máma a zavrtěla hlavou. Nevinně se na ni ušklíbl, jako nejhodnější krvelačný upír na světě.

„A my zas cítíme, jak po sobě jedete,“ opáčila Vera a pohodlně si natáhla nohy. „Přejdeme k trestu? Chceme se jít podívat na Phuryho.“ Přikývla jsem.

„Nikam nepůjdete. Ale tvůj trest se týká Phuryho, Vero. Jelikož teď bude potřebovat na pár dní, možná týdnů, oddych, máš za úkol se postarat o jeho zbloudilé ovečky.“ Co to furt má s těmi zvířátky? Nejdřív vlk, berušky, teď ovečky.

Vera vyvalila oči stejným způsobem, jako když poprvé uviděla Lassitera v celé jeho kráse. Nechtěla jsem vidět, jak vypadám já. Rozuměla jsem správně, že bude bydlet s Rehvem?

„A ty, Zsil, budeš pomáhat Zsadistovi, Tohrovi a dalším ve výcvikovém středisku. Společnost ti bude dělat Lassiter, který v tom prý jel s vámi, jak jsem slyšel. Myslím, že je to pro tuto chvíli dostatečný trest. Vera bude daleko od posilky  a Zsil jí bude zas až moc blízko. Co ty na to, leelan?“

„Tsss,“ sykly jsem obě nastejno, načež se mamce nepodařilo skrýt pobavený úsměv.

„Můžete jít, od zítřka osedláme koně a dáte si od sebe prázdniny.“ Propustil nás. Stihl však ještě přikázat, že máme obě zaplout do vlastních pokojů a nedělat zasedání čarodějnic.

Jen co jsme vyšly ven celé - jak to slušně říct? - jednoduše nasrané, Vera se ke mně otočila a v očích jí zářily jiskřičky.

„Co?“ vyzvídala jsem.

„Všimla sis, jak táťulda furt něco mlel o zvířatech? U těch koní jsem si málem protrhla močák,“ zasmála se. No nepřidat se k ní by byl hřích, jelikož mně ty zvířata taky vrtala hlavou.

„Do pokojů!“ zahřměl tátův hlas. „A žádný návštěvy!“

„Že by nás slyšel?“ Dělala Vera překvapenou, to už jsem se smíchy zlomila v pase.

Zamířily jsem do prvního patra, kde byly naše pokoje.

„Přiletím k tobě na koštěti.“ Spiklenecky na mě mrkla.

Příště Vera. ;)

3. kapitola > 5. kapitola

Autor: Arminka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Double miracle 4. kapitola: