OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Double miracle 34. kapitola

17.03.2012 (20:00) • Arminka • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 15× • zobrazeno 2482×

Zsilverth

Zlato. Dlouho ses u mě neukázal. Stýská se mi. Přijď dnes.

Jakmile si Rehvenge přečetl sms od princezny, naštvaně si povzdechl. Ta ženská mu nehodlala dát pokoj. Odepsal jí, že nemá čas. Tak jak to udělal už několikrát předtím. Od doby, co je šťastný se Zsilverth, bylo pro něj těžší ji podvádět a vůbec… Neočumoval nadrženě ženské, jak to dělával dříve. Jestli on nebyl nenapravitelně vázaný samec, spíš blbec. Čím dál víc pro něj bylo složitější uvěřit, že se do něj Zsil zamilovala a dostala ho pod svoje drápky. Dřív, než ji poznal a pozoroval ji jen z dálky, viděl usměvavou holku. Když ji poznal blíž, viděl ji jinak - jako skutečnou, něžnou a zároveň vášnivou ženu. Moje. 

Z myšlení ho vyrušil Xhexinin hlas ve sluchátku, které měl šikovně umístěné v uchu. Co se týkalo bezpečnosti, Xhex byla nejlepší volba pro šéfa jeho ochranky. Kdykoliv někdo dělal problémy, bez zaváhání zasáhla a nakopala mu zadek. Byla nezbytnou součástí ZeroSum, jeho druhého domova. Nejenže patřila k jeho důvěrníkům, ale díky společné sympathské stránce mu rozuměla ze všech nejvíc. Než se provdala za Johna, dávala Rehvengovi svou žílu a on jí dával tu svou.

„Rehve? Rehve? Odpovíš mi konečně nebo tam mám vlítnout a profackovat tě?!“ Xhex zesílila hlas jako varování.

„Co se děje?“ řekl, když zmáčkl sluchátko, aby ho Xhex mohla slyšet.

„Máš tu návštěvu.“

„Koho?“

„Prý překvapení.“ Slyšel jak potlačovala smích. To musí být Zsilverth, pomyslel si a uvědomil, že se kření, jako malý kluk o Velikonocích, když může sešlehat holkám pozadí.

„Přiveď ji,“ poručil.

Za necelých pět minut do dveří vrazilo jeho překvapení s úsměvem zlato-jsem-doma!

„Čau, můj trahynere!“ zvolala jeho životní láska a dala si ruce vbok. Rehv si promnul pěsti.

„Před kým se předvádíš, sexbombo?“ zeptal se a pokynul Xhex, která stála za ním a dusila svůj smích, ať odejde.

„Mám zařídit, aby vás nikdo nerušil, pánové?“ navrhla pobaveně.

„Můžeš. A rovnou se se všemi rozluč. Skončilas,“ zabrblal.

„Ty toho naslibuješ a nic nesplníš.“ Mávla nad jeho vyhazovem rukou a odešla.

„Řeknu ti něco. Ženský jsou průser, ale drsný ženský jsou horší… nemají žádnou autoritu.“

„Wow, moudrá to slova, Lassitere,“ kousl si sarkasticky Rehv.

„Kdykoliv.“ Pokrčil ledabyle rameny.

„Co potřebuješ? A dřív, než mi odpovíš, že jde o přátelskou návštěvu, upozorňuju tě, že nejsem lolitka, co sleduje High school musical.“

Lassiter se pousmál a sedl si mu na stůl, jako to dělávají koketní sekretářky svým šéfíkům, dal si spojené ruce mezi kolena a mával nohama jako na houpačce.

„Takhle si teda zničil půlku lidstva? Ne, počkej, ve skutečnosti se radši zničili sami, aby se na tebe nemuseli dívat. Nedivím se jim.“ Zazubil se uspokojivě Rehv.

„Ha ha.“ Lassiter bouchl Rehva do ramene, který na něj za to zavrčel. „Nejsem tu na přátelské návštěvě, ale na rodinné. Nechceš dát skleničku? Jako za starých časů. Pokecáme, zachlastáme, postěžujeme si na ženské,“ navrhl úplně nevině. Rehv však tušil, že ho něco žere a potřebuje se někomu svěřit. „Jsem jen obyčejný chlap, ne,“ odpověděl Lassiter na jeho myšlenky.

„Vždycky tak vtipkuješ?“ rýpl si Rehv a objednal jim piva a i nějaký ten drsnější alkohol.

Po objenávce skepticky pohlédl na Lassiterovy nohy, které skřížil. Připomínal mu stydlína na prvním rande. „Ne že by se mi nelíbily tvoje nožky, ale co kdyby ses posadil na jednu z kožených otoček?“

„Závist.“ Lassiter seskočil ze stolu a posadil se na jedno z křesel.

„Copak ti Vera udělala?“ vyptával se Rehvenge, když Money přinesla objednávku a Lassie se chopil Corony.

„Ona nic. To její těhotenství.“ Rehv se zakuckal.

„Promiň. Slyšel jsem dobře?“

„Jo,“ potvrdil jeho opeřený kámoš.

„Brutální. Vera je v tom.“

„Co?“ vyhrkl překvapeně Lassie.

„Co?“

„No co?“

„Co no co? Říkals, že je Vera těhotná,“ vysvětlil Rehv.

„Těhotná? Kdy jsem něco takovýho blafnul?!“ vyjekl hystericky.

„Teď.“

„Teď?“ Rehvenge zakoulel očima a v hlavě speciálně pro něj přehrál jejich rozhovor. „Ach tak. No… není. Ale od tý doby, co se o tom Vishous zmínil, mi to vrtá hlavou,“ přiznal.

„Chtěl bys, aby Vera čekala tvoje dítě?“ zajímal se Rehv s obrovským zájmem. Lassitera znal jako pohodáře, flákače, který o nic nejeví zájem, přežívá jen na prudění ostatních. Když se na něj dívá nyní, nepoznává ho. Jako by před ním seděl jiný člověk. Nový Lassiter. Zadaný chlap, který se zamiloval a změnil. Jaká to ironie osudu, že se mu stalo to samé.

Zatracený ženský!

„Naprosto souhlas. Víš, představa mě, jak držím to malý, ubrečený, pokakaný a…“

„Cucající prsa, na která máš nárok jen ty,“ doplnil ho zamyšlený Rehv a zapálil si.

„Přesně tak,“ řekl na oko dotčeně Lassiter a vzal si nabízený doutník.

„Ta představa je jak parodie. Super, v tvých myšlenkách se vidím ještě víc legračně.“ Práskl rukama o kolena.

„Nemůžu si pomoct, sorry.“

„A ty?“ Co bys udělal, kdyby ti Zsil oznámila, že čeká malého pankáčka?“ Dostal Lassiter Rehva pekernou otázkou. Rehvenge vydechl kouř z úst.

„Byl bych ten nejšťastnější chlap, ale dělal bych si i starosti. Jsem napůl sympath, což se dědí. Nepřál bych svému synovi nebo dceři, aby si procházeli tím, čím já.“

„Nemusí být přece sympath.“

„Nemusí, ale může. Bude lepší, když nebudeme mít děti.“

„Trochu opožděná myšlenka, ne?“

„Zsilverth ještě neměla období potřeby. Nemůže být těhotná.“ Ačkoliv by to bylo riziko, přál si, aby ve svém lůně nosila jeho mládě. Viděl tu malou holčičku s dlouhými, kudrnatými vlásky po mamince a s očima po něm. Pusu by měla ukecanou po tetičce a úsměv po dědečkovi, který ho sice často neukazuje, ale skrývá ho ve své duši. 

„Je to fajn chlap, ten náš tchán. Na jeho zdraví.“ Přiťukli si.

„Vraťme se k tvýmu problému, Lassie,“ promluvil po několika panacích Rehvenge.

„Vrr. Ještě s tou přezdívkou začínej. Když jsem nakoukl do jejích myšlenek, vůbec nad těhotenstvím neuvažovala. A potom, když jsem chtěl vědět, co si o tom myslí, odsekla: Jebe ti?! No, co si mám myslet?“ Schoval si obličej do dlaní, přitom jaksi zapomněl, že v ruce držel whiskovku, a tak si udělal na čele působivé kolečko. Nu což, kolečko na víc nikomu neublíží.

„Odpověděla ti jen tohle? Čekal jsem spíš, že ti ještě odsekne, aby sis děti porodil sám, když je chceš. Není ona nějak nemocná? Že by její měkota byla jedním z těhotenských příznaků?“ Rehv se uličnicky ušklíbl.

„Taky ještě neměla potřebu, ale brzy bude. Uvědomuješ si, ty vole, jak bude tchán nadšenej?“

„Nadšenej tak budeš možná ty, páč o vašem vztahu se už ví. Můžeš svoji ženě posloužit, aniž by tě vykastrovali. Ale co budu dělat já, když to přijde na Zsil?! Myslíš, že by Wrath vydýchal, kdybych za ním jen tak přišel, bratrsky ho objal kolem ramenou a řekl: Nech to na mně, taťko. Ulevím tvoji dceři a grátis, páč jsem dobrá duše.“

„Mě trefí,“ rochnil se smíchy Lassie, protože si to Rehv živě představoval, a tak to měl pěkně zfilmovaný. Miloval svou schopnost.

„Ne, můj milej zlatej voškubanej, jeho trefí.“

„A na to si taky připijeme.“ Pozvedl skleničku se zlatavou tekutinou.

Po několika rundách se opět zmohli na plnohodnotný rozhovor.  

„Víš, brácho, Veru miluju, nikdo mě nedokáže rozpálit tolik, jako ona. Jakoby v sobě měla radiátor. Ale zvládnu to. Yep, dokážu si ji představit s vybouleným bříškem, už jednou jsem ji tak viděl.“

„Mluvíš z cesty, kámo. Už nepij,“ poradil mu Rehv.

„Nemám haldy, viděl jsem ji tak. Ukázala mi ji replika Boha." Rehvenge mu věnoval opět jeden ze svých nechápavých pohledů. „Stvořitelka," vysvětlil mu Lassiter. „Nechala mě nahlédnout do budoucnosti, když jsem po Veře pátral. Dala mi tím neuvěřitelnou motivaci,“ svěřoval se Lassiter a emoce z něj sršely jako bublinky z nosu. 

„Fajn, budu znít možná trochu jako citlivka, ale věřím, že budeš dobrý táta. Umím si tě představit, jak budeš pobíhat s plenkami a zpívat svému andílkovi Hájej dádej.“

„Jen si ze mě utahuj. Já zas vidím tebe. Nepoznáš hlavičku od zadku. Dávej si bacha, co budeš pusinkovat,“ oplatil mu Lassiter.

„Ha, ha-“ Vyrušil ho zvuk příchozí smsky.

Myslím, že zapomínáš na naši dohodu, SYMPATHE! Nezapomínej, kdo je tu pán a kdo je tu obyčejná děvka. Nemám ráda, když mě někdo odmítá. Obvykle za to draze zaplatí. Rozmysli si to, miláčku! Tvá milovaná :-*

Zaklapl naštvaně kryt mobilu, až se zlomil. Do háje, bude potřebovat nový telefon.

„Copak se stalo, Zsilverth dostala rozum a vybrala si Mikea?“

„Mikea?!“ vylétlo z Rehvenge automaticky pod návalem žárlivosti. Když pochopil, že Lassiter zas jen prudí, udělil mu titul: „Idiote. Vždycky se mi zježí všechny chlupy na kožichu, když pomyslím, že by byla s někým jiným.“

„Znáš mě, rejpu. Psala ti princezna? Je určitě šeredná, když si nemůže najít jinýho chudáka. Nerozumím ti! Jak ze sebe můžeš dělat děvku?“ vytkl mu Lassiter.

„Protože dokud ze sebe budu dělat děvku, jak jsi mě krásně nazval, tak je moje rodina v bezpečí. Matka, Bella a teď i Zsilverth. Pokud se na ni vyseru, pomstí se na všem, co mám rád. Kdyby byla sama, nenadělám si z ní do kalhot, ale ona má hodně poskoků, kteří jsou do ní slepě pobláznění! Tak sorry, že se nechávám zneužívat, abych dopřál blaho svojí rodině,“ rozčílil se.

„Relax, Hulku. Co kdybych ti s ní píchl? Mohl bych ji ukázat zemi i zespoda.“

„Nemám rád, když machruješ, jako bys byl Bůh. Chci si to zařídit sám. Nerad někomu něco dlužím a už vůbec ne tobě, páč ty si to vybereš desetinásobně.“

„Páč, páč, páč, páč! Proč to furt opakuješ?“

„Páč se mi to líbí a…“

Za dveřmi se ozvaly výstřely a křik hostů. Rehvenge se vyřítil z kanceláře, následovaný Lassiterem. Všude to vypadlo jako po válce. Veškeré zařízení bylo zničeno, na zemi leželo pár lidí v bezvědomém stavu a Xhex s iAmem a Terzem se nad nimi skláněli, kontrolovali tepy a odváděli pryč.

„Co se to tady, kurva, stalo?!“ zahřměl Rehv. Xhex k němu přistoupila, byla špinavá od kouře. „Nemohli jsme nic dělat, Rehvengi. Přišli a kdybychom je nepustili dovnitř, oddělali by nás rovnou u vchodu,“ omlouvala se.

„Nezajímá mě, že jste zbabělci! Koho jste pustili?!“

„Princezniny poskoky. Přišli a chvíli se normálně bavili, pili a konverzovali. Mysleli jsme, že se přišli opravdu jen pobavit, ale pak vytáhli zbraně a začali střílet.“

„Dobrotivá Stvořitelko! Zkurvení sráči!!! Vyřiď to s policií, namluv jim, co chceš a dejte to všechno do pořádku!“ Vrátil se do své kanceláře, sebral klíče od Bentley a razil dlouhým, rychlým krokem ke svému autu.

„Kam jdeš?“ vyzvídal Lassiter.

„Kam myslíš. Jdu ze sebe dělat děvku!“ A s těmi slovy dupl na plyn, až se za ním prášilo.

Když princezna viděla z okna Rehvenge přicházet, samolibě se usmála a nanesla na sebe svůj oblíbený parfém Calvin Klein Secret Obsession. On je jen její. Nikoho jiného. Ani té pitomoučké upíří coury. Odfrkla si při myšlence, že si mysleli, že ji oklamali. Věděla celou pravdu a nezabila ji jen z jednoho důvodu. Nechtěla překazit dohodu se Slepým králem, která osvobodí ji a její poddané od nespravedlivých pravidel upíří společnosti.

Však na bojišti bude čas a šance, aby Zsilverth „omylem“ proťala kůlku hlavou.

Zasmála se svému plánu a otočila se na svého milého, který ji propaloval nenávistným pohledem, surově ji chytl za loket a pod krkem, strhl z ní šaty a odhodil na postel.

„Budeš šílená bezmocí za to, cos mi udělala. Chceš mě? Máš mě mít, ale varuju tě! Ještě jednou do mýho baru pošleš svoje gorilly a nějaká smlouva s Bratrstvem mi bude někdo hluboko v řiti! Slyšíš?! Zabiju tě!“ Výhružně na ni řval a když ji pustil, vlepila mu facku, které se jen zasmál. „Příjemné pohlazení.“

„Řeknu ti, co bude příjemné, miláčku! Až tu tvou druhorozenou couru oddělám.“ Rehvenge strnul a dost dobře konkuroval kamenné soše.

„Jak o ní víš?“

„Buď v klidu, nezabiju ji," lhala. „Nechám ti příležitost, abys to s ní ukončil sám,“ zavrněla mu do ucha a olízla mu rty.

„Neopovažuj se jí ublížit! Je to králova dcera a ve skutečnosti pro mě nic neznamená. Mám ji jen, jako zpříjemnění. Proto jsem ti nic neřekl, zbytečně bys tropila scé-“

„Pššt, zlato moje.“ Položila mu dva prsty na rty a umlčela. „Znamenáš pro mě víc, než si myslíš. Nechci si tě proti sobě poštvat a krále respektuju, stejně jako zbytek jeho rodiny. Nic jí neudělám.“ Políbila ho vášnivě na rty a pomyslela si dovětek alespoň zatím ne.

„Ukončíš to s ní?“ zeptala se Rehvenge po dlouhém, syrově drsném sexu a položila mu hlavu na hruď. Předtím olízla obrys jeho hvězd. Rehvenge zavřel oči a chránil si emoce.

„Ano, ukončím,“ souhlasil a vsadil by se, že zaslechl první křupnutí jeho srdce.

***

Rehvenge zavolal Zsilverth, aby za ním přišla do jeho rezidence. Odhmotnila se přímo na jeho posteli a lehla si do svůdné polohy. Na sobě měla jen tílko bez ramínek a byla bez podprsenky, takže viděl hroty jejích bradavek. Tílko doplňovaly volné kraťásky, odhalující dlouhé, hladké nohy, kterými ho objímala kolem pasu, když do ní pronikal. Nadechl se a cítil, jak je vzrušená. Otočil se k ní zády, aby neviděla, co dělá s jeho penisem. Teď na to nebyl čas.

„Brouku, děje se něco?“ Objala ho rukama kolem pasu zezadu a přetočila se dopředu, aby ho políbila.

„Ona všechno ví, Zsilverth,“ zamumlal potichu. Doufal, že prasklina na jeho srdci z dalšího přiznání nepopraská víc.

„Sympatka?“ Přikývl a neodolal. Dal jí menší polibek na čelo, ústa a štíhlý krk. Prodlužily se mu špičáky. Protrhal jimi tenkou kůži. Zsilverth zaklonila hlavu a zasténala, když z ní pil. Ve skutečnosti právě neměl žízeň, ale potřeboval cítit její krev ve svých ústech.

„Rozcházíme se?“ pronesla přerývavě. Sakra! Prohnula se v zádech a uchopila jeho ramena, aby se přidržela a boky narážela do jeho klína. Byl jak tyč pro striptérky.

„Nemáme na výběr, tahlly.“

Obešla si ho a rukou jezdila po jeho těle. Svaly se mu pod jejími dotyky napjaly. Svlékla ho do naha a nechala ze sebe spadnout titěrné oblečení. Odvlekla ho do sprchy a nanesla na něj šampon se sprchovým gelem. Nechtěla se s ním milovat, když byl cítit jinou.

Stáli společně pod sprchou. Ona ho myla a on se zuboženě nechal. Byla ráda, že proud vody kryl její slzy. Jakmile spojila jejich těla, Rehvenge ji zvedl do vzduchu a opřel o mramorovou zíďku sprchového koutu, aby mohl lépe přirážet.

„Nechtěl jsem tě podvést. Odpusť.“

Nezmohla se na zpětnou reakci. Nevěděla, co by měla říct. Byla ublížená a v hlavě měla jen jediný cíl.

Zabije tu sympathskou kozu! 

V příště kapitole vás čeká opět Vera a Lassiter, k tomu snad není, co dodávat :)

33. kapitola > 35. kapitola

Autor: Arminka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Double miracle 34. kapitola: