Double miracle - 31. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Povídka se umístila na třetím místě v anketě o Nej povídku měsíce. Gratulujeme!

Lassiter se přestal usmívat, věděl, že dojde k hádce, nešlo tomu zabránit. Stoupl si a opřel se dlaněmi o stůl, který Wrath používal k papírování a radovánkám s Beth. „Snaž se, jak chceš, možná nejsem její otec, ale jsem její milenec a čtu jí, všem v tohle domě, myšlenky. Vidím, to, co ty nevidíš, ona mě miluje, opravdově mě miluje…“ „O jejích citech nepochybuji, ty mi děláš starosti. Ty nejsi, nikdy bys nedokázal někoho milovat a změnit se k lepšímu.“

06.02.2012 (17:00) • Simiik • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 15× • zobrazeno 2658×

Pohled Verath

Probudila jsem se s pocitem, že jsem klíště. Jo, Lassiterovo osobní klíště. Leželi jsme vedle sebe, já mu ležela v náručí, on spokojeně odpočíval po několikahodinovém sexu. Opatrně jsem přejela prsty po jeho tváři, byla dokonalá. Cítila jsem se jinak, než včera. Lassiter mi dal jistotu, mohla jsem se o něj opřít, před ním jsem si nemusela na nic hrát, nic mu dokazovat. Lehce jsem se otřela o jeho rty, okamžitě se probral, pevněji mě uchopil za pas a přimáčkl víc ke svému nahému tělu, znenadání se, ale zašklebil a vylezl z postele.

„Tvé dvojče sem kráčí.“

„Slyšíš myšlenky?“

„Ne, cítím smrad.“

„Není to táta nebo někdo jiný? Ségra přece nesm…“ nedořekla jsem i přes dveře jsem ucítila puch, jako kdyby vycházel z Omegovy prdele.

Lassiter se zasmál mé myšlence a zvedl ruku, plácla jsem si s ním a rychle se oblékla, stejně jako on.

„Kdo je?“ řekla jsem, abych to nějak zamaskovala.

„Nějakej skunk, necítíš?“ odpověděl Lassie, žduchla jsem ho do žeber, sykl.

„Švagrová, ty ses nekoupala?“ přece jen si neodpustil narážku.

„Pojď dál,“ vyzvala jsem ji, ať tam nestojí a nesmrdí.

„Ehm, Lassie, buď tak hodnej a zapni si ten poklopec,“ vrátila mu ségra a já se pobaveně zaculila.

„Ty vole, ségra, zapácháš. Neříkej mi, že Rehva vzrušuje smrad starých rachejtlí.“ Zacpala jsem si nos.

„Sice to není Chanel, ale pomůže mi to dokonale překrýt Rehvův vázací pach. Skoro vůbec ho ze sebe nemůžu dostat, jako by byl uvnitř mě a ne na povrchu. Ale to je teď fuk. Potřebuju poradit s Rhagem. Nepřeperu ho. Nějaký nápad?“

Udělala jsem, že přemýšlím. Samozřejmě, že jsem to už měla vykoumané, jinak bych do té sázky ségru nezatáhla, nahodila jsem úsměv, nápad-je-tu-všichni-držte-hubu-mluvím a čekala na Zsilverthininu reakci.

„Tak?“ vyzvídala.

„Co má Rhage nejradši?“ ptala jsem se.

„Mary?“ hádala.

„A?“ dotírala jsem na ni.

„A?“ opakovala.

„Je to kulatý a má to tyč,“ napověděla jsem jí.

„Ale no ták, to je perverzní.“

„Odkdy jsou lízátka perverzní, švagrová?“ Rozesmál se Lassiter.

„Aha. No… nic.“

„Na co ty furt nemyslíš, ségra,“ rejpla jsem si a štípla Lassieho do zadku, raději to nekomentoval, ale viděla jsem v jeho očích sex. Už se těšil.

„Neříkej mi, žes nebyla stejná před šesti měsíci, kdy jsi potkala tohohle exota. Jen tě doháním.“ Plácly jsme si.

„O co go s těmi lízátky?“ vyptávala se.

„Podplatíme ho. Navrhneme mu, že pokud tě nenechá vyhrát, sebereme mu všechny lízátka a zařídíme, aby se k žádnýmu už nikdy nedostal.“

„To není úplatek, ale vydírání, Vero.“

„No, další co mě napadá je, že nám to dluží za jejich záchranu, když nezvládl tu svou Lochneskou příšeru.“

„Zajdu za ním a dohodnu se. Zajdeme pak do posilky? Budu potřebovat vycpávky. A ty taky nějak měkneš, holka. Podívej se, jak ti to plaskne.“ Píchla mě prstem do paže.

„Nedráždi ji. Nebo se tam i nastěhuje, aby to nabrala zpátky,“ přisadil si Lassie.

„Ha, ha, jste vtipní, jak Qhuinnovy koule,“ pronesla jsem šibalsky a mrkla na ni.

Ona se zasmála Lassiter ztuhnul, jejda připomínka dnešního brzkého rána. Ségra vyklidila pole a já se k němu přitulila, on odvrátil hlavu, jako rozmazlené dítě a odmítal jakkoliv reagovat na mé dotyky a že jsem nezůstala jen u jeho boků.

„Ještě jsme to nedořešili!“ křikl a odtrhl se ode mě. Já se usadila na postel, odtud jsem vytáhla zdroj naší ranní hádky následované sexuálním usmiřováním. Zamávala jsem trenkami před jeho očima, bylo to jako ve Španělsku, já toreador a on býk, Qhuinovy trenýrky červená plachta nebo, jak tomu říkají.

„Už jsem ti řekla, že se tu objevily náhodou. Fritz si asi spletl moje trenýrky s jeho, ty naděláš.“

„Jasně, určitě zrovna Qhuinovi trenýrky.“

„Kdyby to byly tvoje, tak ti je to jedno.“

„Moje? Jasně budeme si půjčovat spodní prádlo, můžu si vzít tvé krajkové tanga, nějak mě dlouho nesvědila prdel!“

„Lassitere! Qhuin není na holky, proč ta žárlivost?!“

„Protože je chlap, jakýkoliv chlap v tvém okruhu ve mně vyvolává žárlivost. A to ještě slyším jejich myšlenky, slyším!“ Ťukal si na oba spánky a chodil po pokoji. Vypadal vtipně. Zastavil se a pohlédl na mě, uslyšel totiž zvuk zipu, který jsem měla na mikině. Usmál se tím koketním úsměvem.

„Nemáš důvod žárlit, brouku, já jsem tvoje,“ řekla jsem a sundala si mikinu. Vmžiku byl u mě a pokračoval ve svlékání.

…

Lassiter se přemístil z pokoje své milované do svého pokoje. Stále ho udivovalo, že nějaký má. Celkem živě si představoval, že mu ho zdevastuje Bratrstvo, dýky použijí na rozpárání jeho povlečení, polštářů a oblečení. Představil si Rhage, jak mu krade z nočního šuplíku lízátka, které tam měl. Vishouse, jak s nesmírnou radostí propaluje svou ručkou, jeho obraz, který namaloval Picasso. Butche, který mu sprejem sprejuje po stěnách symbol Red sox, Zsadista, jak vrhá dýky do jeho fotky, kterou by si zaručeně nalepil na jednu ze zdí. Tohra s Johnem, jak mu kuchají Glocky a hází je Vishousovi, který je taví. Qhuina a Blaye, jak si zkoušejí jeho oblečení, které nestihli zničit. Pak by se objevil v pokoji, Wrath by na něj skočil a vytrhal by mu piercingy, které má po těle. Velice živá a nádherná představa.

Osprchoval se, oblékl se a šel za Wrahtem, nechtěl, aby mu zadarmo vyrval jeho milované piercingy, s kterými si vždycky Vera dokáže tak luxusně pohrát, že by bořil stěny od té extáze, co mu jeho žena poskytuje. Zastavil se v půlce cesty. Opravdu ji v duchu oslovil, jeho žena? Ano, je to tak, ona je jeho a nikoho jiného, proto jde přece za Wrathem, jde to rozetnout, dost bylo trapasů, už ho to omrzelo. Nebaví ho neustále se vyhýbat brýlím a dýkám, které po něm Wrath hází.

Zlehka zaklepal na dveře pracovny.

„Dále,“ vyzval ho Wrath. Vstoupil a usmál se, musel se usmát, protože to jinak nešlo. Usadil se naproti Wrathovi, úsměv ho stále neopouštěl.

„Dobrá nálada? Zřejmě si mi zneuctil dceru, opět, co?“ neodpustil si Wrath. Lassiter to přehlédl, nechtěl dráždit, ne moc.

„Když už je řeč o Zsilverth…“

„Co?!“ zakřičel Wrath až poprskal Lassitera.

„Klídek, tcháne, dělám si srandu, musíš se uklidnit, máš černou auru.“

„Tcháne?! Já ti dám tchána! Na to zapomeň, nikdy ti nedovolím si vzít mou dceru, nikdy! Hned po boji se tomu začnu věnovat a donutím Veru, aby tě vnímala, takový, jaký jsi. Nebude tě chtít.“

Lassiter se přestal usmívat, věděl, že dojde k hádce, nešlo tomu zabránit. Stoupl si a opřel se dlaněmi o stůl, který Wrath používal k papírování a radovánkám s Beth.

„Snaž se, jak chceš, možná nejsem její otec, ale jsem její milenec a čtu jí, všem v tohle domě, myšlenky. Vidím, to, co ty nevidíš, ona mě miluje, opravdově mě miluje…“

„O jejích citech nepochybuji, ty mi děláš starosti. Ty nejsi, nikdy bys nedokázal někoho milovat a změnit se k lepšímu.“

„To mi říkáš zrovna ty? Ty sis kvůli ženské nechal narůst ultra dlouhou hřívu a dal se na kralování. Já kvůli tvé dceři zabil syna Omegy a jsem schopen se postavit všem bezduchým i bez tebe. Tvá dcera je pro mě vše na světě, tak už to pochop konečně! Myslíš, že bych tu byl a stále toleroval tvé výlevy? Myslíš, že bych se nechal dobrovolně od tebe zmlátit, kdybych ji nemiloval? Jestli mě a Veře toužíš vyhrožovat, nebo jakkoliv jinak bránit v našem vztahu, tak ji vezmu a unesu odtud. Je mi jedno, zda si král a ona následnicí, ona je moje a tak to je.“ Opět se usadil, ruce složil na hrudi a čekal. Pět minut, deset minut, půl hodiny…

„Jí jsem se už ptal, teď tebe. Proč ona?“ promluvil po dlouhé době Wrath, byl už klidný. Lassiter viděl v jeho myšlenkách, že je to na dobré cestě.

„Chceš vědět, proč ona?“ Lassiter se pobaveně zasmál a poposedl si na křesle. „Protože ona je, jak bych to řekl, protože ona je ona. Vidí ve mně někoho jiného, tu stránku, kterou jsem se snažil pohřbít, ale ona ji našla a vzkřísila ji. Ona mě dokáže vytočit a přitom uklidnit. Díky ní jsem si uvědomil, že dokáži milovat. Víš, Wrathe, jaké to je, tolik let trpět, žít v těch sračkách a pak si uvědomit, že dokážeš, že opravdu dokážeš cítit něco tak krásného jako je láska? Máš pravdu, tvá dcera si zaslouží lepšího partnera, ale vybrala si mě a já ti přísahám, že ji nikdy nezklamu a neublížím. Pokud to poruším, máš mé slovo, že se sám nechám deportovat do zatracení a budu tam kurevsky trpět.“

Opět ticho, ale jen pět minut, Wrath se lepší, pomyslel si Lassiter a opět se zašklebil, v duchu samozřejmě.

„Budu ti věřit,“ řekl a sundal si brýle. „Kvůli vašemu románku musím spát tady v pracovně a každý den poslouchat Beth, jestli jsem se už rozhodl. Potřeboval jsem, čekal jsem, zda se bude dít něco z tvé strany. Přejdu fakt, že jsi menší anděl smrti a menší verze satana, jak říkají lidé. Všiml jsem si změny tvého chování. Dávám vám ne svolení, ale zkušební lhůtu. Pokud chcípneš v boji, splní se mi můj sen. Teď jdi, musím tu něco vyřešit.“

„Do zkušební lhůty se zahrnuje i sdílení jednoho pokoje?“

„Táhni!“

„No jo!“

Týden uběhl, jak voda a ségra se měla utkat s Rhagem. Jasně mělo to být v klidu, občas do sebe žďuchnou, jinak pohoda, ale je to Rhage a ségra! Rhage a Zsilverth!

„Klid, zlato, vždyť je to domluvené,“ mírnil mé obavy Lassiter, který slyšel mé křičící myšlenky. Ležel ještě v posteli a četl nějakou knihu. Od určité doby se holt v pokoji nezamykáme, prý máme zkušební lhůtu nebo co. Jediné, co vím, je to, že ze štěnice, kterou jsem dala pod stůl v pracovně, se ozývají milostné vzdechy a hekání skoro každé tři hodiny. Takže táta souhlasil a mamka mu roztáhla nohy, super.

„Brouku, vstávej a neválej si tam špeky.“ Hodila jsem po něm podprsenku. Vzhlédl od knihy a zavrčel. Jen v kalhotkách jsem se promenádovala po pokoji a hledala oblečení.

„Proč mě trápíš? Nestačí tvůj otec?“

„Ten tě taky trápí pohledem na jeho odhalené prsa?“

Zasmála jsem se a najednou ucítila jeho ruce na mém těle, na mých prsou, vzrušeně jsem vydechla, to jen on mě umí nažhavit i pouhým dotekem.

„Tvé doteky způsobují to samé, zlato,“ šeptl mi do ucha a líbl mě ze strany na krk. Otočila jsem se k němu čelem a čapla ho pevně za zadek. Políbila jsem ho vzrušeně na rty, on mi polibky oplácel, jeho jazyk byl nedočkavý stejně jako ten můj, narazil mě na zeď. Jakmile si to uvědomil, otočil nás, jak pozorné. Usmála jsem se a on to cítil, taky se usmál.

„Zlato moje, musíme jít,“ řekl. „I když raději bych se věnoval tobě a tvému tělu. Zsilverth nás potřebuje a myslím, že tam bude i ta imitace ledního medvěda.“

„Myslíš Rehva.“

„Jo,“ odvětil a zasmál se. Vzala jsem do pusy jeho piercing, který měl v pravé bradavce a vcucla ho. Sykl, jeho rozkrok doslova škemral o pozornost. Jeho ruka putovala k mým kalhotkám. Odlepila jsem se od něj.

„Jdeš do sprchy první ty nebo já?“ zeptala jsem se, jako by se nechumelilo.

„Já!“ houkl naoko dotčeně, strhl mi kalhotky a utíkal do sprchy. Nechala jsem ho užít si srandu a přemýšlela jsem o boji.

Samozřejmě myšlenky na boj byly jen zástěrkou, abych mu mohla vzít oblečení, osušky, obléct se a utéct z pokoje, do toho jeho. Otevřela jsem okno, které vedlo na zahradu a házela všechno jeho oblečení, deky, ručníky, všechno ven, aby tu létal jen v rouše Adamově. Pak jsem vychlámaná vyskočila oknem ven a donesla tu kopu do Doupěte.

„Čauky!!!“ zvolala jsem jak buznička a smála se jak pominutá. V s Butchem vylezli z pokoje, kdo ví, co tam dělali, když tu nebyla Marissa a Jane!

„Co chceš, prcku seniore?“

„Prcku seniore?“

„Jo, ty jsi senior, Zsilverth junior, trochu jsme ty přezdívky okořenili.“ Plácli si a já jen zakoulela očima. Hodila jsem po nich ty věci.

„Co to je?“ vyhrkli ze sebe najednou.

„Spálit, hned, bez řečí.“

„Čí to je?“ ptal se podezřívavě V. Butch vzal jedno triko a začuchal. „Smrdí to, jak husí peří a spocenej chlap dohromady.“

„Lassiter!“ zvolal nadšeně V a Butch jen kývnul a hodil mu triko. V vytáhnul z rukavice svou ruku a spálil ho.

„Nahraj, můj muži, znovu!“

Já se posadila k vodce, kterou měli na stole a pomalu jí do sebe nalévala. Když začali pálit páté triko, osvítil nás všechny Lassiter, který si přidržoval květináč před svou chloubou. Všichni tři jsme vyprskli smíchy. Lassiter se naštval, vzal jedny kalhoty a oblékl se.

„S tímhle tím chodíš?“ řekli V s Butchem , když ho zběžně obhlídli, no jo chlapi, pořád se musí předhánět, kdo má větší píšťalku.

„Bys nevěřil, jak skvěle mě umí udělat,“ vyhrkla jsem ze sebe, aniž bych si uvědomila, s kým mluvím. Zatracená vodka! Lassiter se zasmál a ti dva zavrčeli. Jako největší neviňátko na světě jsem se zaculila a cucla si vodky. Lassiter mě popadl do náruče, bránila jsem se, chtěla jsem další lok a pálení oblečení mě bavilo.

„Jen ji udělám a vrátíme se, zatím strejčkové,“ řekl Lassiter a přemístil nás. Nesnáším to, lepší je můj trik.

Postavil mě na zem a strhl ze mě tričko, ještě, že jsem si stihla pod něj dát tílko, podprsenku ne no.

„Musíme na ségřin souboj, brouku,“ oznámila jsem mu a trochu se zamotala.

„Kolik jsi měla té vodky?“ ptal se a přitom mi rozepínal rifle.

„Mocinky moc,“ odpověděla jsem mu a zářivě se usmála. Pobaveně zakroutil hlavou a políbil mě. Jak nějaká kalamita jsem se na něj vrhla, vybuchla ve mně touha po něm, byla jsem nadržená a chtěla jsem to, chtěla jsem s ním mít sex, hned. Sundala jsem mu kalhoty a pohlédla mu do očí, byly plné chtíče. Povalil mě na zem, roztáhla jsem nohy a čekala, až do mě vnikne.

Před šatnou jsem si dýchla do ruky, zda necítím alkohol, dobré, necítila jsem ho. Sice jsem se ještě trošku motala, ale myslím, že jsem ten alkohol částečně vysexovala. Lassie mi vytrhl vlas.

„Co to děláš?“ obořila jsem se na něj.

„Měla jsi tam větvičku,“ hájil se.

„Tak nás nemáš přemisťovat někde ke kraji lesa, nebo, co to bylo.“

„Palouček to byl,“ odvětil a plácnul mě po zadku.

„Nech ji tam,“ řekla jsem.

„Ona spadla na zem, ti, ji nebudu lovit.“

„Ne tu větvičku, tu ruku. Nech ji na mém zadku,“ vysvětlila jsem mu a zasmála se. Přitulila jsem k němu a on obě ruce položil na můj zadek.

„Musíte být taky všude!“ nadával V, který kolem nás procházel. „Pojďte!“ nařídil nám. Ruku v ruce jsme došli k místu, kde se Zsilverth bude bít za naše právo bojovat, pocítila jsem nervozitu. Nechtěla jsem, aby bojovala zrovna ona, ale táta by tak snadno nepřistoupil k dohodě.

„Uklidni se,“ šeptl mi do ucha Lassie. Zmáčkla jsem pevněji jeho ruku, když kolem nás procházel táta, pustila jsem se ho. Lassie zamručel, ale já prostě nebyla zvyklá, že si to můžu dovolit i v přítomnosti táty a mámy, která se na nás mile usmála. Pokud jde o mámu… Vždy měla větší pochopení, přece jen se zabouchla do nebezpečného chlápka, takže mi rozumí a určitě bude rozumět i Zsilverth.

…

Zabouchla jsem dveře pokoje a zkousla si lehce ret, to jsem vždycky dělala, když jsem měla dobrou náladu, ani nevím, proč jsem to dělala, holt zlozvyk. Bylo po boji a my jsme měly vyhráno, což znamená, že dvojčata jdou do boje! Myslí jsem se zatoulala ke svým vraždícím věcičkám, schválně, které si vyberu? Z úvah mě probral Lassiter, který se v pokoji znenadání objevil.

„Víš, mluvil jsem se Zsil a za to, že jsem Rehvovi zachránil prdel si to můžu vybrat v naturáliích, s tou podmínkou, že ty naturálie budou tvoje,“ pronesl chtivě a snažil se mě k sobě připoutat.

„Čí to byla podmínka a nabídka?“ vyzvídala jsem a prošla kolem něj ke skříni, jako by se nechumelilo, ať si nemyslí, že budu stále poslušná, sexuchtivá nymfa, co vždy vyslyší volání pána v kalhotách.

„Moje a moje, tvá ségra jen kývla.“ Došel ke mně a chytil mě za boky. „Co hledáš?“ vyptával se.

„Oblečení na dnešní zastávku v ZeroSumu, přidáš se?“ otočila jsem hlavu a podívala se mu do očí.

„Mohl bych, když zatancuješ nějaký ten svůj sexy taneček u tyče.“

„Dobře, to bych mohla, máš vůbec něco na oblečení, brouku?“ zeptala jsem se nevinným hláskem.

„A ty?“

Otevřela jsem skříň. Nebylo tam nic!

„Ty jeden parchante!“ ječela jsem a bušila mu do hrudě, jen se smál.

Doufám, že se kapitola líbíla. Děkujeme za hlasy v anketě moc nás to těší. V příštím díle se Zsil utká s Rhagem a Rehvengovi se pomstí Lassiter, přesně, jak tvrdil.

30. kapitola >>> 32. kapitola

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction