OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Double miracle - 26. kapitola

07.01.2012 (15:00) • Arminka • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 11× • zobrazeno 3003×

Zsilverth

Nečekaně po mně skočil, lekla jsem se, vykřikla a nechtěně zmáčkla spoušť.

26. kapitola

„Rehve, prosím, probuď se, miláčku,“ prosila jsem ho, klečíc na zemi u jeho těla. Stále neodpovídal, ležel nehnutě na zemi, oči přikryté víčky. Košili měl na místě paže prosáklou krví. Kožich jsem mu rozvázala hned, jak protočil oči a odpadl. Do očí mi vyhrkly horké slzy obavami, že jen ten pankáč, jak mu říkal táta se škodolibou radostí, mrtvý. Slzy nečekaly a snášely se rovnou po tváři. Třásla jsem s ním a zmocňovaly se mě vzlyky.

„Vstávej, slyšíš!“ Dobrotivá Stvořitelko, stůj při mně, pomodlila jsem se, semkla ruku do pěstí a jednu mu uvalila. Obyčejná facka by na jeho tvrdou makovici totiž nezabrala. Asi… možná… pěstí bylo jistější.

Rehvenge se rozesmál, srazil mě k zemi a přetočil nad moje tělo. „To snad není pravda. Ona mě fakt střelila a pak mi i vrazila. Zatracená ženská.“ Políbil mě a držel v pasti. I když jsem znala jeden trik, který jsem použila. Zvedla jsem koleno, silněji, aby to pocítil, a udeřila ho do rozkroku. Zaskučel, shodila jsem ho ze sebe, ale hned na to spadla. Chytl mě za kotník a škubnul. Váleli jsme se na zemi a prali se. Já se teda prala, on se mě snažil zkrotit.

„Haló! Šéfe, jste v pohodě?“ ptal se starostlivě Trez přes dveře, vedoucí do kanceláře.

„Dalo by se říct,“ odpověděl mu. „Ten rozkrok mi zaplatíš,“ zuřivě pronesl ke mně. Ale víc než rozzlobený byl nadržený. Dřív se mě ptal, jestli náhodou nepiju alkohol, protože si myslel, že jsem nezletilá. A teď? Nejradši by ho do mě každou chvíli strkal.

„Zaslechli jsme výstřel,“ reptal dál Trez.

„To se jen tvůj šéfík udělal,“ křikla jsem a vysmýkla mu nohu.

„Co?“ zeptal se pravděpodobně zmatený Trez.

„Vypadni!“ zavrčel Rehv. Dál už neotravoval.

Rehv se postavil, takže jsem co nejrychleji zdrhla za jeho stůl. Šel vlevo, já vpravo. On vpravo, já vlevo. A takhle dokolečka asi dvacetkrát.

Znenadání sykl bolestí a přidržel se postřelené paže.

„Mně je to tak líto. Ale tys skočil… je to tvoje vina, parchante.“

„Teprve ti to líto bude, tahlly.“

Sundal si triko a odhalil tak vypracované břicho, ramena a prsní svaly, včetně svých dvou hvězdiček.

Všimla jsem si ranky na pravé paži, bylo to jen škrábnutí zamaskované tunou krve.

„Mám v prdeli svou oblíbenou košili,“ zabručel a pozoroval krvavý flek.

„Tak si ji odtamtud vyndej.“ Vyplázla jsem jazyk. „Víš, jak teď vypadáš? Jako padavka, složil ses po malinkým škrábnutí.

Zeširoka se usmál.

„Co je?“

„Bála ses, co? Žes mě poslala pod kytičky.“ Dneska musel být Halloween a on na sobě musel mít chichotající masku šaška, jinak jsem si jeho dobrou náladu neuměla vysvětlit.

„Tys to udělal schválně?!“ Vítězně roztáhl rty do úšklebku. „To si piš, že jsem měla strach. Nevěděla jsem, jak tě odsud odtáhnu, ale přesně jsem věděla, co udělám, až bych tě zakopala.“ Pozvedl zvědavě obočí. „Šla bych si to rozdat s Eugenem, protože by nám už v cestě nikdo nestál.“ Oplácela jsem mu. Musela jsem se pomstít.

„Nikdy!“ zavrčel skrz zuby, chytl stůl za okraje a silou ho odsunul pryč. Mě si pak přehodil přes rameno – moje nejoblíbenější poloha, nač chodit? – a odnesl do vedlejšího zamčeného pokoje, kde mě připravil o panenství.

„Já s tebou nechci spát!“ Tloukla jsem mu do zad.

„Copak jsme se na něco ptal?“ Z jeho profilu jsem viděla, jak se zubí.

Položil mě na postel, ne na gauč, a zavrněl do ucha. „Teď mi vynahradíš ten rozkrok.“ Na sucho jsem polkla, chtěla jsem to stejně jako on. Ale přece mu to jen tak neprojde. Obemkla jsem prsty pas jeho černých společenských kalhot a stáhla mu je. „Pokračuj,“ přikázal a rukou pročesával můj vodopád vlasů. Přitáhla jsem si ho do postele a překulila se na něj.

„Chci něco zkusit. Zdálo se mi o tom včera, když jsi byl u mě,“ zašeptala jsem svůdně těsně u jeho rtů. Chtěl je spojit. Provokativně jsem uhnula a stáhla si kabát a tričko.

„Do toho.“ Poplácal mě po zadku jako starou herku. Stačilo už jen zahekat hyjé!

Rukama se dostal pod podprsenku a hnětl ňadra. Potřebovala jsem ještě něco, co by drželo. Zaujala jsem zajímavou pózu a stáhla jsem si botu a ponožku, kterou jsem vítězně zamávala.

„Fusakle mě zrovna nerajcujou, kotě.“

„A co takhle, kdybych tě svázala?“ Mrkla jsem.

„Znásilni mě znovu,“ požádal a dal ruce nad hlavu.

Pravačku měl svázanou tričkem a levačku ponožku. Několikrát jsem s tím trhla, abych se přesvědčila, že je uzel pevný. Byl. Na tváři mi pohrával spokojený úsměv. Bylo těžké je uvázat, když se pokoušel ústy polapit ztvrdlé bradavky na mých pohupujících ňadrech

Vtiskla jsem mu polibek, vstala a oblíkla se. Nechápavě civěl.

„Co to děláš?“

„Jdu domů.“ Mile jsem se usmála.

„Proč?“

„Ty syčáku. Víš, jak jsi mě vyděsil? Donutil jsi mě po tobě vystřelit.“ Řachla jsem mu jednu do zraněné paže. Nevypadal, že by ho to bolelo.

„Už žádný miláčku?“ zeptal se s hraným zklamáním. „Škoda. Líbilo se mi to.“ Nejdřív na všechny dělal bu bu bu, třeste se a teď je samá srandička.

„Já tě tak moc nenávidím! Nejradši bych tě střelila ještě jednou. Preventivně.“

Byla jsem na odchodu a ve dveřích se zastavila. „Řeknu Xhex, že si nepřeješ být rušen. Dejme tomu… do zavíračky?“ Což bylo pár hodin.

„Okamžitě mě rozvaž, dokud jsem klidný. Nechtěj vědět, co ti udělám, pokud mě nerozvážeš.“ Trhl rukama, ale uzly nepovolily. Poslala jsem mu vzdušnou pusinku a šla za Xhex, vyřídit vzkaz.

Společně s Verath a Lassiterem, kteří si zatančili několik ploužáků a vypadali strašně šťastně, až mě píchalo závistí, vydali domů.

„Proč se pořád směješ, Zsil?“ zeptala se Vera podezíravě při cestě domů. „Že ty sis to s Rehvem pěkně užila?“

„On určitě.“

Lassiter se zasmál nad mojí vzpomínkou.

***

Bylo hodně pozdě. Bratři se vrátili z lovu a zašili se do pokojů ke svým shellan.

S úsměvem velkým, jak výška Sochy Svobody, jsem šla do patra, kde bylo promítací plátno a domácí kino. Popíjela jsem kafe a pustila si Dva a půl chlapa.

„Tenhle díl mám nejradši,“ promluvil vedle mě najednou Vishous. Trochu jsem se lekla a chtěla mu za to vynadat, ale v ruce měl čtyři bagety a začaly se mi sbíhat sliny.

„Honí mlsná?“ zeptala jsem se.

„V Doupěti nám dochází zásoby.“

„Chceš nakrmit celý sirotčinec?“

„Ne, to je pro mě.“

„Všecko? Oželíš jeden?“ Nabídl mi.

„Tý brďo, tohle je giga bageta. Co je uvnitř?“

„Máslo, pět koleček šunky, tři plátky eidamu, dvě okurčičky a kroužek cibule.“ Oba jsme se zakousli a dívali se jeden z nejlepších dílů.

Charlie: „Od kolika pracuješ?”
Alan: „Od osmi.”
Charlie: „Hodin?”
Alan: „Né, stupňů.”

Vybuchli jsme smíchy.

„Byla jsi u Rehvenge?“ zajímal se. Vzpomněla jsem si, jak zůstal nahý a přivázaný ležet na hedvábném povlečení na posteli. Vishous se zakuckal a dusil se. Sakra! Vždyť on to viděl!

Pomalý vedení je svině.

Udeřila jsem ho několikrát do zad.

„Ty vole,“ nadechl se celý rudý. „Kam se poděla ta maličká holčička, která běhala s kačerem a ve spaní mě holila?“ Zčervenala jsem a nevině pokrčila rameny.

„Běhá za velkým kačerem.“

„Pořád s tím nesouhlasím, Zsil. S Rehvengem ani s Lassiterem,“ řekl vážně.

„V, aspoň to zkus. Miluju ho. Vím, kdo je zač a co dělá. Nemůžu si však pomoct. Jsme oba tak moc rozdílní, že nás to k sobě táhne víc a víc. On je jak sladký ovoce a já jako vosa, kterou sladký přitahuje.

V se rozesmál, až mu z pusy lítaly drobky. „Rehvenge a sladký ovoce,“ culil se. „Jaký prosím tě? Banán?“

„Spíš ananas. Na povrchu tvrdej a uvnitř pěkně chutnej, měkkej a sladkej.“

„Holka, jdi se léčit, dokavaď není pozdě. Jo a zastav se cestou pro ségru. Dostanete skupinovou slevu.“ Dneska jsou všichni nějak moc vtipní, napadlo mě. „Kdy to řekneš Wrathovi?“

„Nechám ho vyvětrat. Lassiter musí furt chodit po špičkách.“

***

V posteli kromě mě ležel i někdo jiný. Giga bageta v mým žaludku. Poslední dny žaludek nedostával takové množství jídla, jak byl zvyklý, proto bagetu neuvítal zrovna s otevřenou náručí.

Na balkóně se mihl černý stín. Vzala jsem zpod matrace Glock a nabila ho. Stín přeběhl po pokoji a zakotvil na mě, držíc mi ruce nad hlavou. Přivazoval moje zápěstí železnými pouty k čelu postele.

„Ne…“ Nestihla jsem dopovědět, umlčely mě dobře známé rty. „Ach,“ vzdychla jsem.

„Deja vu, tahlly?“ Tesáky roztrhl noční tílko a jazykem přejel po úžlabince mezi prsy. Mezitím mi sundal trenky na spaní, které jsem dostala jako dárek od Qhuinna. Přísahal, že nejsou po Blayovi.

„Voníš po višních.“ Věnoval mému pupíku krátkou pusu a přešel k balkónu. Chtěl mě opustit?

„Počkej! Přece mě tady nenecháš takhle.“ Zastavil se u posuvných dveří balkónu.

„Můj plán.“

„V domě je šest chlapů, když nepočítám tátu, Butche, Vishouse, Qhuinna a Blaye.“ Butch a V spali v Doupěti. Qhuinn a Blay spolu.

Otočil se, spočinul pohledem na mém nahém těle, pak na dveřích a žárlivě zavrčel. „Tím hůř pro tebe, moje ženo.“ Ametystové oči zazářily ve tmě a přibližovaly se. „Budeš prosit.“ Přejel ukazováčkem po lýtku a mířil výš.

Zachvěla jsem se. „Nemyslím si.“

***

Probudily mě zatahující rolety. Jako vždy. Nespokojeně jsem zamručela a chtěla se otočit. Narazila jsem však do něčeho velkého. Poslepu jsem nahmatala pruh vlasů, řasy, ucho, nos a měkké rty s koutky zatočenými dolů.

Hm, nebyl to sen.

„Dobré ráno,“ přivítal mě do nového dne. Schoulila jsem se mu v náručí a vysloužila si pusu do vlasů.

„Dobrý.“

„Chtěl bych se takhle probouzet pořád. S tebou v jedné posteli.“

„Já bych si zas ráda zopakovala, co jsme dělali.“ Toužebně zabručel a vlnil boky.

„Tohle mi nedělej. Budu muset jít na zasedání Glymery. Tak mě napadá, jestli nechceš jít se mnou. Pokud si dobře vzpomínám, měli jsme na záchodě nedodělanou práci.“

„Nemůžu. Chci trénovat na boj s bezduchými.“

Zakryl si oči rukama a pronesl pár hořkých nadávek. „Neexistuje šance, abych tě přemluvil, že ne?“

„Ne, zvykej si.“

„A když nechci?“

„Tak se se mnou nebudeš moct vysprchovat.“ Zalezla jsem do sprchy a chtěla pustit vodu. Než jsem stihla uchopit kohoutek, předběhly mě Rehvovy ruce.

„Dovolíš?“

Ucítila jsem z něj vycházet kořeněnou vůni. V ten moment jsem kromě ní nedokázala vnímat absolutně nic.

Já doufám, že se vám kapitolka alespoň trošku líbila. Byla pohodovější, ale již brzy dojde na dobrodrůžo. Nejdříve však trochu sesterského rozhovoru a plánu...

Děkujeme za komenty a hlasy o nej povídku. Je to pro nás příjemná odměna.

25. kapitola > 27. kapitola

Autor: Arminka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Double miracle - 26. kapitola: