Devatero parodíí 1. díl - Superhrdinský • OurStories.cz ~ naše povídky

Naše první (a snad ne poslední) parodie na Tokio Hotel. Dnes se nám do toho připletl i Spiderman, který není tak úplně Spiderman - jak to je myšleno se dozvíte v článku. A klidně můžete hodit nějaký komentář - zlobit se nebudeme. :D Vaše doubledevils

03.11.2012 (11:00) • doubledevil • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 642×

Třiadvacetiletý mladík kráčel po ulici, právě když kráčel po ulici, protože moc rád kráčel po ulici. Když v tom na něj někdo vystřelil z malé plastové vodní pistolky. Mladík se rozzuřeně otočil, ale záhadného vodníka neviděl. Podíval se do kapesního zrcátka, bez kterého nikdy, ale nikdy nevycházel z domu (který jen tak mezi námi vypadal jako zrcadlové bludiště) a vyděšeně zařval, když uviděl svůj zničený make-up. Zakryl si rukama obličej a rychle utíkal pryč. Nesnášel, když se mu rozmazal make-up, natož aby byl takhle katastrofálně rozmáčený (ve skutečnosti se mu jen trošku rozmazaly jeho pět centimetrů široké oční linky, ale kvůli jejich šílené tloušťce vypadal náš milý mladík jako medvídek panda).

Takže naše třiadvacetiletá panda – pardon, mladík – dorazil domů a když se uviděl v prvním z těch několika milionů zrcadel, která měl ve svém domě, začal vyděšeně řvát. A protože měl zrcadla úplně všude na stěnách a dveřích a oknech a policích a závěsech a vlastně na všem, co se v té budově vyskytovalo, nemohl svému hroznému vzhledu utéct. Po chvíli ho od křiku začalo bolet v krku a tak si jen lehl na podlahu (samozřejmě taky zrcadlovou), zavřel oči a začal brečet.

Ten skřekot, horší než zpívání nastydlé velryby, přivolal dalšího obyvatele tajemného zrcadlového domu. Tom se přiřítil ve svém obleku supermana (po cestě sice několikrát zakopnul o svůj superplášť a rozbil pár zrcadlových schodů a zdí a dveří a… no, to je jedno). Tak, jak jsme vám říkaly, dorazil do haly, aby zabránil tomu šikanování uší.

„Bilííííííínku, už běžíím! Zachráním tě!!!!“ zachrochtal na svého bratra, ale když si všiml, že se zase neděje nic, čím by mohl zachránit svět, začal řvát:

„TYHAJZLECOSIJAKOMYSLÍŠJÁCHCIBEJTSUPERMANALETYSETUVÁLÍŠJAKOBEDNAHOVEN!“

„Co?“ Uvědomil si Bill (ten pando-mladík) jeho přítomnost až teď (protože do něj začal jeho bratr kopat).

„Myslíš si, že když si v hračkářství koupíš oblek supermana pro holky velikosti sto dvacet osm, že jako budeš nějakej slavnej, jo? Geji.“ Spustil pak, vytáhl si z ponožky nůž a uřízl bratrovu nohu kopající do něj.

„Jasně, vole, pando, vole!“ odpověděl Tom (ten bratr) a sebral bratrovi nůž a ulomil mu s ním nehet. To ale přestřelil.

„TAK TOHLE NE!“ zařval Bill tak pisklavým hysterickým hlasem, že se všechna zrcadla v domě rozbila a následně se proměnil v růžovou obdobu Hulka.

Tom se raději rozhodl pro rychlý úprk a chtěl vyskočit z okna, ale nějak to kvůli těm zrcadlům (bývalým) neodhadl a v plné rychlosti narazil do zdi. Tu se mu naštěstí povedlo prorazit a tak se konečně dostal z Billovi palebné linie. Jenže. Bill bydlel v osmnáctém patře.

„UÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!“

Naštěstí kolem právě letěl Spiderman a tak ho zachránil, takže cajk.

Bill se dal do slepování zrcadel. Po 54987465846857 letech úmorné práce našel konečně dva střepy zapadající do sebe, ale bohužel mu vypadly z ruky, takže se na to raději vysral (nechutný to pohled) a šel do zrcadelnictví.

Tom se mezitím skamarádil se Spidermanem a rozhodl se, že si ho pozve na návštěvu. Společně spolu nalepili výtah pavučinami na horní patro paneláku, takže nikdo se už nikdy nemohl svést (jo a ten panelák neměl žádný schody). Když ale došli do bytu, uviděli hromadu střepů z rozbitých zrcadel a na tom všem nasráno, takže se Tom raději rozhodl pozvat Spidermana jinam. JENŽE. Výtah byl přece přilepený!

Tak odletěli pryč.

Bill byl v zrcadelnictví a natolik se mu tam zalíbilo, že střepem od zrcadla podřízl majitele (těsně potom, co ho přinutil přepsat na něj obchod) a spokojeně si tam začal žít.

Když v tom do obchodu přiletěl jeho bratr se svým novým přítelem Spidermanem a objednali si u něho café latté s dvojitou dávkou čokolády. Billovi se nejdřív nechtělo, ale pak si řekl proč ne a šel do kuchyně, aby kafe připravil. Naše zamilovaná dvojice mezitím zlomyslně rozbila všechna zrcadla a utekla z místa činu. Bill nic neslyšel, protože si v kuchyni zpíval tak falešně, že si i jeho hluchá sousedka zacpávala uši. Když dorazil zpět, zděsil se tak moc, že vypil všechna café latté s dvojitou dávkou čokolády na ex. Jenže zapomněl, že do jednoho z nich arsen, aby se konečně zbavil hnusného pavoučího nápadníka, protože byl tajně vášnivě, kurva hodně, zamilovaný do svého dvojčete. Ale to nevadilo, protože gayové jsou odjakživa imunní na všechny protigayské jedy. Proto se jich nikdo nikdy nemůže zbavit.

Ale teď hlavní problém. Bill vypil litr a půl kávy, takže začal létat a běhat po stropě. Připadal si úplně normálně, a když se mu podařilo malíčkem zničit to, co z obchodu zbylo po jeho stropním maratonu sám proti sobě (moc toho nebylo), tak se vydal osvobodit svého bratra od hnusného prokletí pavouka (Bill si byl jistý, že ho Spidersráč proklel, protože nikdo by se nezamiloval do polopavouka, tedy až na Mary-Jane, ale ta je divná).

Bill vypochodoval na ulici, odhodlán získat svého bratra zpět, ale ušel asi dva kroky a uvědomil si, že má problém. Nemá žádný super kostým! Chvilku dumal a pak se tryskem rozběhl do hračkářství. Tam našel kostým, který svět nikdy neviděl. Oblékl si ho a pyšně vyšel na ulici. Když si tak po té ulici kráčel, divil se, proč se na něj lidi dívaj tak divně, proč si na něj děti ukazují a proč se mu dívky smějí a ukazují mu na rozkrok. Vůbec tomu nerozuměl. Měl přece kostým, který nikdo neviděl (a nejspíš asi nikdy neuvidí).

Nevěděl, kam má jít, ale jeho pavoukovražedné (víte, ten Spiderman a tak) instinkty ho jasně vedly do staré továrny za městem. Určitě chce ten pavoukovec znásilnit! Tak raději přidal na tempu.

Vrazil do staré továrny s bojovým výkřikem: „TOMIII, JÁ TĚ ZACHRÁNÍÍÍÍM! MILUJU TĚĚĚĚ!“ Tom se Spidermanem, zvedli hlavy.

„Co tady řveš, zrovna vyhrávám,“ obořil se Tom na svého zamilovaného bratra.

„Já tě přišel zachránit, lásko!“ řekl Bill pyšně a vypnul hruď.

„A před čím? Před monopolama?“

„Před tímhle násilníkem. Určitě plánuje něco nekalého, jen čeká, až dohrajete,“ řekl Bill, teď převlečený za Sherlocka Holmese (kam na všechny ta kostýmy chodí, fakt netušíme).

„Já nejsem žádnej násilník!!“ začal Spiderman hájit svoji čest.

Bill ho ale neposlouchal a stáhl mu masku. Teda lépe řečeno jí. Pod kostýmem Spidermana byla ta největší kočka, jakou si člověk dokáže představit.

Bill s Tomem jen zírali s otevřenou pusou. Trvalo to asi dvě hodiny. Pak oba společně vykřikli: „Fůůůůůůj, holka!“ a držíc se za ruce proskočili nebližším oknem. Spidermanová tam jenom stála a zírala. Pak si zase nandala masku a odletěla balit další natvrdlé rockové hvězdy.

A Bill s Tomem? No, ti spolu žili šťasťně až do další kapitoly. :D

Autor: doubledevil, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction