OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Deník Bradavického študenta - Kapitola sedmá

15.01.2012 (12:00) • • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 8× • zobrazeno 963×

15:00
dvouhodinovka létání na koštěti s prváky

Panebože, to budu létat na tomhle kusu klacku?

15:40
ošetřovna

Jo!!! Hahahahaha.

15:41

Pět skutečností, které mě skoro-dostaly do rebelvírského družstva (i když jsem ještě nepochopila tu věc s funerálem a pod-louky):

5. Zkušenost – Jak víte, můj táta má taky jedno koště doma, a i když jsem s ním teda jen seškrabávala pavouky ze zdi, hezky jsem si protrénovala zápěstí. Takže říct hop byla fakt maličkost všech maličkostí.

4. Rychlost – Promiňte, ale snad každý se umí pořádně prohnout v zádech, pokud někdy leštil podlahu (2 krát týdně!). Takže když jsem vlezla na koště a ohnula se, vystřelila jsem směrem do nějakého lesa.

3. Přesnost – A málem to napálila do nějakého blbého stromu, který se pořád nakrucoval. Ale díky mé dokonalé přesnosti, kterou jsem si natrénovala, když jsem se vyhýbala máminým pohlavkům, jsem se otočila a zamířila zase zpátky k učitelce – a vyhnula se větvi, která po mě šlehla. Šlehla!!! Což mi připomíná, že budu muset školníkovi připomenout, aby ten strom nechal pokácet.

2. Elegance – Jenže na koštěti přece musíte nějak vypadat, no ne? Což je trochu složité, když se vám vlasy při té rychlosti dostanou až do plic.

1. Inteligence – Takže nemůžete začít kašlat, aniž byste se začali dusit. Ale jak jsem říkala, uhrála jsem to elegantně. Prostě jsem se otočila vzhůru nohama a čekala, až si všechny vlasy vyklepu z vnitřností. No, a pak jsem prostě přistála vedle učitelky.

A zeptala se, jestli nemá kynedril, protože se mi udělalo fakt zle.

15:45

Ale ona mě místo toho zavedla za nějakým klukem, co vypadal fakt božsky, a řekla mu, že mě má příští týden vyzkoušet z toho funerálu, jestli bych se jim nehodila do družstva.

15:46

Takže nejenže jsem se dostala na konkurz do družstva, ale potkala jsem totálně božího kluka!! Hahaha.

15:48

A možná by o mě stál, kdybych se v té chvíli nepozvracela.

15:50

Sice se mnou nejspíš už nikdy nepromluví, protože, upřímně, vypadala jsem vážně hrozně, ale zázraky se dějí, no ne?

15:55

I když tady nikdo neví.

16:00

Zeptala jsem se Poppy, jestli nezná nějaké kouzlo, co by přinutilo dotyčného na něco zapomenout, ale ta jenom po mě vrhla vyděšený pohled a přinutila mě vypít nějakou hnusnou vodu.

16:03

Panebože, proč tady pořád jenom každého děsím?

16:05

Možná se klobouk spletl. Třeba bych se hodila do jiné koleje. Však víte, kde je normální děsit lidi.

16:30
dívčí ložnice

Zrovna si povídám s Hermelínou.

16:35

Zajímalo by mě, kdo jí vybíral jméno, ale podle toho, co jsem slyšela, tak má za rodiče mrdly. Třeba jsou sýroví gurmáni, co já vím.

16:35

Panebože, tady snad každý ví, co jsem všechno dneska provedla.

17:00
společenská místnost

Už jsem dostala čtyři nabídky na rande.

17:05

Kdybych nevěděla, že jsem ve škole čár a kouzel, asi bych to všechno začala brát vážně. No vážně, kdybych na základce za celý den dostala celou třídu i učitele na ošetřovnu, lidi by se mi prostě vyhýbali.

17:08

Jenže tady je kriminalita nejspíš normální.

17:30

Jeden zrzek se mě zeptal, jestli bych si s ním nezahrála šachy. Hm, proč ne?

18:00
Velká síň, večeře

Panebože! Právě jsem viděla, jak se navzájem masakrují šachové figurky.

18:05

Dneska asi fakt neusnu.

18:08

I když ten dortík je vážně dobrej. Mňam mňam.

18:20

Právě se mě zeptal nějaký maník, co pořád s sebou nosí masožravku, jestli jsem se fakt dostala do Rebelvírského týmu. Myslím, že se jmenuje Debille?

18:30
záchodky

Panebože.

K zapamatování:

1. Naučit se nějaká kouzla dopředu, abych se mohla nepozorovaně vytratit z davu, který najednou chtěl vědět, jak jsem se do toho týmu dostala, i když jsem se tam vlastně ještě nedostala.

2. Nelhat o tom, že jsem se tam dostala, když jsem se tam vlastně ani nedostala.

18:40

Tohle vážně budou těžký časy.

18:45

Zvlášť pro můj žaludek. Snědla jsem asi tucet chlebíčků.

19:00
dívčí ložnice

Napsala jsem našim a pustila Balíka, ať se proletí s dopisem. Vynechala jsem detaily (to, jak jsem málem skoro-zabila celou školu), a zaměřila se na to, že za týden půjdu na konkurz do Rebelvírského týmu Funerálu. Taky jsem jim sdělila, že od té doby, co tady do školy chodili oni, to tady upadá, protože Bradavice nemaj ani na obyčejný strop ve velké síni, takže mi maj pro všechny případy poslat deštník.

19:15

Hm, jdu se podívat na zítřejší rozvrh.

19:20

Zítra mám dvouhodinovku přeměňování.

19:21

Třeba se budeme učit, jak ze sebe udělat Madonnu.

19:21 a půl

Ještě za mlada, samozřejmě.

20:00

Dívala jsem se do učebnic Kouzelnických hormulí. Teda, žádné hormony jsem tam nenašla, ale za to jsem objevila kouzlo, které zvedá předměty. A tak jsem vzala hůlku jako správná (a nadaná) čarodějka a pokusila se zvednout mou propisku.

20:40

Takže budu muset mamce napsat další dopis, aby mi poslala pořádnou propisku, která vydrží náraz do stropu.

20:50

Což znamená, že teď do deníku píšu zvířecím (!) brkem.

21:10

A jak si můžete všimnout, tak to není vůbec lehké.

21:30

A rozhodně to nešetří čas.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Deník Bradavického študenta - Kapitola sedmá: