OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Deník Bradavického študenta - Kapitola první

16.08.2011 (12:00) • • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1191×

14. srpen 2010
Pokoj

14:30

Panebože! Panebože! Panebože! Prosím ať je dneska Apríla, prosím ať je dneska Apríla!

14:32

Ne, ne, ne, asi se psychicky zhroutím. Tady někdo musel udělat chybu. A to sakra pořádnou.

15:00

Máma přišla do pokoje, protože mě slyšela, jak nadávám. Řekla, cituji: U Merlinova vousu, sklapni už a poslechni si tohle. A pak začala vyprávět o té škole, kde mě chce poslat.

15:02

Takže nejenže mě naši chtějí poslat do nějaké snobské školy, kde se žáci tupě rozdělují do kolejí, nejspíš podle jejich IQ, ale taky mluví v kuse o vousech nějakého, pravděpodobně, starého dědka.

15:05

Bradavice, panebože, to je rovnou mohly nazvat Spalničky!

15:10

Nechápu to. Co proboha je na té škole tak božského, že mě tam naši musí poslat? Teda, kromě toho, že ředitele tam dělá můj strýc.

15:11

A ten je se mnou příbuzný nejspíš přes stodvacáté koleno, protože jsem o něm poprvé slyšela teprve dneska.

15:40

Takže jsem se šla zeptat. Pokud mě totiž chtějí poslat do nějakého nápravného ústavu pro mladistvé, mám právo o tom sakra vědět.

15:41

Ale já nemůžu za to, že mi matika prostě nejde!!!

A fyzika.

A chemie.

A taky biologie, občanka a tělák.

Jednou se mě úča z těláku dokonce pokoušela přemluvit, když jsme běhali šedesátku, abych běhala závodně, ale já ji trpělivě vysvětlovala, že nejsem schopna znovu ze sebe vydat takový kvalitní výkon, jako když mě honil sousedovic pes. Takže jsem šedesátku nakonec přešla, než přeběhla a na výzo jsem schytala čtverku.

Ale zpátky k tématu.

15:50

V obýváku bylo mrtvolné ticho. Ani televize nehrála, což je samo o sobě dost děsivé znamení, když se nad tím zamyslím. Náš strejda, který bydlí s námi dočasně v bytě, se totiž pořád dívá na Faktor strachu. (Takže jsem poslední měsíc strávila dojídáním oběda v pokoji. Dokonce, když jsem si zapomněla sklidit špagety ze stolu, jsem přilákala jednu pavoučí rodinku dovnitř. Ta se pak přesunula do toho kouta místnosti, kde mám hlavu, když spím. Takže nejenže jsem jedla v pokoji, ale taky jsem spala vsedě.) Táta seděl v křesle, kde obvykle strejda usínal, ale ten očividně vypadl, aby si sehnal staré díly Pobřežní hlídky. Takže jsme byli v místnosti jen já, máma a táta, který vypadal, že s ním za chvíli šlehne.

„Chtěli jsme ti o tom říct už dřív, ale myslím, že takhle to je pro tebe lepší,“ začala máma ustaraně a násilím mě donutila si sednout vedle ní. „Je ti sice patnáct, což je velice neobvyklý věk proto, aby tě přijali do Bradavic –“ Panebože, bude mi trvat asi miliard let, než si na tenhle název zvyknu. „- ale když přišel tvůj dopis, když ti bylo jedenáct, nebyli jsme si s otcem jisti, jestli tě do toho světa chceme zasvětit.“

Když jsem mámu takhle poslouchala, no vlastně jsem většinou jen blbě přikyvovala, protože jsem neměla nejmenší tušení, co to mele, tak mi začínalo docházet, že nemá smysl, aby to takhle natahovala.

„Olive, nech to na mě,“ promluvil táta, který se nejspíš vzpamatoval, protože si přestal třít spánky. „Pravda je taková, Gee – “ A začal mi vyprávět totálně ujetý věci.

17:00

Pět důvodů, proč bych poslala své rodiče na psychiatrii:

1. Máma pořád mluví o vousech nějakého starého dědka, kterému říká Mrdlin.

2. Táta tvrdí, že pochází z čistokrevné rodiny. (Je snad kočka?!)

3. Oba dva tvrdí, že jsem čarodějka.

4. A že se s naším koštětem, které jsem mimochodem včera tajně použila na pavučiny v mém pokoji, dá létat.

5. A, ehm, to je asi vše.

17:10

Samozřejmě, že to, co řekli, byla pitomost. Vsadila bych se o pěti kilo, že si to všechno vymysleli, jenom aby mě přesvědčili jet do toho nápravného ústavu. Protože, přiznejme si, nikdo by nechtěl být čaroděj.

17:25

Fuj. Právě jsem projela internet a zjistila jsem, že čarodějnicím vždycky narostla na nose velká bradavice!

17:26

A bude to určitě pravda. Stačí, když pomyslím na to, jak se ta škola (ústav) skutečně jmenuje.

18:00

Nakráčela jsem do obýváku s překypující sebejistotou a řekla našim, že jestli mě chtějí poslat do ústavu pro mladistvé, pochopím to. A že si nemusejí vymýšlet takové nesmysly, protože přece všichni ví, že kdybych byla čarodějnice, měla bych na nose velkou chlupatou bradavici, ale oni se na mě podívali tak, jako kdybych jednu na nose měla.

18:05
koupelna

Ale já v zrcadle nic nevidím.

Zatím.

18:15

Vrátila jsem se tam, a pro jistotu jsem si celou tvář namazala krémem, aby se mi ta bradavice přes noc neudělala. Naši byli sice trochu vyděšeni, když jsem se k nim přihnala s modrým obličejem, ale naštěstí jsem byla rychlá a chytrá natolik, že jsem je seznámila se situací. Takže se už netvářili vyděšeně, ale ustaraně.

Což je podle mě úspěch.

20:00

Kristova noho! Nebo bych měla říct, Mrdlinova noho? To je fuk.

Skutečnost je taková, že doopravdy jsem čarodějka a že naši jsou čaroději! Teda, jasně, že jsem jim nevěřila, ale když táta, už dost vyčerpaně, vytasil ze svých kalhot nějaký dřevěný klacek – panebože, nemůžu uvěřit, že jsem to fakt napsala – a zamířil s ním na krb, ve kterém podle všeho prostě nebyl oheň, a řekl něco nesrozumitelného, vystřelil z toho klacku paprsek!!!

Jenže jelikož můj táta má příšerný smysl pro přesnost, paprsek se odrazil od sklíčka fotky a přistál na jeho kalhotách. Které se najednou rozhořely!!!

Ještě než jsem stačila přinést Coca Colu a uhasit oheň (protože mě nic jiného nenapadlo), už u něj stála máma s dalším klackem (!!!), ze kterého zase vyšlehl paprsek a táta najednou přestal hořet a dokonce jeho kalhoty vůbec nevypadaly jako od strašáka.

No, ony tak vypadají i normálně, ale víte jak to myslím.

A pak se na mě podívali, jako kdybych se měla v tu ránu složit nebo co. Jenže podle mě to bylo strašně vtipné. Takže jsem se začala smát jako blázen a naši – dost upjatě, jak jsem si všimla – se přidali taky.

Tak jsem se pak hned přiznala, co jsem udělala s tím koštětem, protože mě napadlo, že opravdu bude fungovat, jak říkali – a přitom jsem se vyhnula starému koberci, který byl až strašidelně podobný tomu v Aladinovi, ale vzali to celkem slušně.

Teda, máma jo.

Táta se hned rozběhl s hysterickým křikem do kumbálu a křičel cosi o tom, jak to bylo drahé a taky o cvrčcích, což jsem nepochopila. Ale máma se usmívala, takže jsem si byla docela jistá, že nedostanu zaracha.

20:15
Pokoj

Když nad tím tak přemýšlím, mohla bych vytvořit pravidla pro všechny čaroděje a čarodějky na tomhle světě.

Pravidla pro všechny čaroděje a čarodějky na tomhle světě:

1. Čarodějům a čarodějkám na tomhle světě je přísně zakázáno dávat domácí vězení za to, že použili kouzelnické koště svého otce jako pomůcku k čištění zdi.

Tak, to bude zatím vše.

20:20

Když táta přestal vřískat, a uvědomil si, že jsem to koště nějak nenarušila – prohledal ho úplně celé – přišel za mnou a začal mi vysvětlovat, že je strašně cenné a dal za něj hodně galeonů (?).

Tak první cvrčci a pak galeonů.

A pak mi vysvětlil úplně všechno.

23:55

Jsem až moc vyděšená, na to abych psala.

23:57

Ale ještě než půjdu spát, budu si muset předělat životní priority. No vážně. Ještě včera jsem usínala s tím, že z klobouku lezou králíci.

Ale nikdo neměl tu slušnost se zmínit, že klobouky umí mluvit!

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Deník Bradavického študenta - Kapitola první: