Cože?! - Kapitola 1. • OurStories.cz ~ naše povídky

Mladá slečna jménem Vendy se dostává nějakým nedopatřením do světa Avengers. Prostě ji tam buď někdo chtěl, nebo tam moc chtěla ona a chytila zlatou rybku. Kdo ví? Všechny její představy se bortí, stane se totiž něco, co mírně zkomplikuje její návrat zpět. Jak všechno dopadne?

25.10.2016 (15:00) • Destiney • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 2230×

Kam jsem se to dostala?

Jako každý den, i tento jsem se vracela domů ze školy.

Jako vždycky naštvaná jako doga. Nenávidím španělštinu, a ještě víc nenávidím tu debilní profesorku s úlisným úsměvem a nechutně posazeným hlasem, která ho učí. Bleu.

Nicméně, vraťme se zpět k pointě.

Byl krásný slunečný den a výjimečně se nezatáhlo, jen co jsem vylezla ze školy. Šla jsem stejnou cestou jako vždy, sluchátka v uších, výraz alá ‚Nerušit, jestli chceš žít' a batoh na zádech.

Nevím, co mě to popadlo, ale rozhodla jsem se si kousek popoběhnout. A tak jsem se rozběhla po cestě, kterou moc dobře znám.

Zrovna jsme přebíhala silnici, když vtom jsem zaslechla silně troubící auto. Zamrzla jsem na místě a vyděšeně se koukala do těch dvou svítících reflektorů černé dodávky.

To je můj konec, pomyslela jsem si. Slyšela jsem tlouct své srdce, pomalu jsem zavřela oči, všechno bylo jako ve zpomaleném filmu.

Stála jsem k autu čelem, ale náraz jsme cítila z boku. Auto s troubením přejelo a já otevřela oči. První jsem viděla rušnou ulici, kde přejíždělo jedno auto za druhým, za druhé jsem zaregistrovala bodavou bolest v boku. A jako třetího jsem si všimla jeho.

Chris Evans?!

Dívala jsem se do očí blonďákovi s modrýma očima štěněte. Všimla jsem si, že na mě mluví. Zatřepala jsem hlavou.

„Cože?" zeptala jsem se.

„Jsi v pořádku?" zopakoval svou otázku Chris.

„Oh, jasně. Díky, Chrisi," odpověděla jsem a můj mozek pracoval naplno. Jak jsem se tady, sakra, ocitla? To vůbec není cesta k domovu, natož pak, do háje, Česká republika. Natož pak... Do háje.

Díval se na mě jako na blbečka.

„Nejsem Chris," řekl zmateně.

Teď jsem na něj jako na blbečka koukala já.

„Počkej, jmenuješ se Chris Evans a jsi herec," snažila jsem se přesvědčit samu sebe.

„Jmenuji se Steve Rogers a herec určitě nejsem," odpověděl mi s přihmouřenýma očima.

Fajn, tohle je na můj mozek moc.

Můj mozek právě dosáhl bodu varu a já odpadla a tiše do temnoty.
__________________________

Vzbudila jsem se kvůli neustálému pípání za mojí hlavou.

Pokusila jsem se to nahmatat a vypnout v domnění, že je to budík. Avšak jsme nahmatala pouze něčí ruku.

Prudce jsme otevřela oči a podívala se na majitele té ruky.

No jasně, patřila Chrisovi/Stevovi/čert ví, kdo že to vlastně je. Stáhla jsme ji zpět, jako bych se o něj popálila, a pokusila se posadit, avšak bolest v boku mě položila zpět na postel. Mírně jsem zaskučela, čímž jsem probrala majitele ruky.

„Za ten bok se moc omlouvám," řekl.

„Jo, jasně v pohodě, to se stává. Díky za záchranu života," řekla jsem mu a pokusila se o úsměv.

Naši oční a obličejovou konverzaci přerušily otevírající se dveře, ve kterých stál člověk, kterého jsem zde opravdu, ale opravdu nečekala.

To se mi musí zdát, já ještě spím, teď se probudím a bude na mě zírat španělštinářka a bude řvát, že jsem usnula a co že si o sobě vlastně myslím.

Štípla jsem se do ruky. Avšak to nezabralo. A tak jsem prostě zírala na Marka Ruffala, co právě šel ke mně s tím typickým Bruceovským úsměvem.

„Za tohle se taky omlouvám, jste v S.H.I.E.L.D.u. Prostě jste se zjevila uprostřed ulice, před auty a z ničeho nic. Nevíme o vás zhola nic," řekl mi vážně majitel ruky.

Dobře, takže to nebude Mark. Můj mozek opět začal pracovat.

Pamatuji si auto u nás na přechodu, zavřené oči, divný přebytek světla a pak tu ránu do boku.
To nemůže být možné.

„Vy... vy si ze mě určitě děláte srandu, já jenom spím a vy jste výplod mojí fantazie, až moc koukám na filmy," vykoktala jsem ze sebe. Snažila jsem se v tom přesvědčit samu sebe.

Krátce se na sebe podívali. Pak promluvil Bruce:

„Není to sen. Našli jsme na vás zbytky energie, která vás sem nejspíše přenesla. Odkud jste?"

„Z Čech," odpověděla jsem bez váhání. Ale když jsem viděla jejich nechápavé výrazy, radši jsem to mírně upřesnila.

„Jsme malá země, hlavní město je Praha, sousedíme s Německem a Polskem..."

Asi jsem jim moc nepomohla. Bruce si to napsal a poté pokračoval:

„A kdo jste? Prosím, co nejvíce informací."

„Jmenuji se Vendy Matthews, narozena 28.9. 1993, jsem studentkou gymnázia, mám kapelu a hodně koníčků a sakra by mě zajímalo, co tady, sakra, dělám." Ano, začínala jsem hysterčit a panikařit.

„Všechno bude dobré, Vendy, zjistíme, proč jste tady, a pokusíme se vás vrátit zpět. Nejspíš si s vámi bude chtít promluvit Fury," řekl Steve.

Jo, to mě teda uklidnil. Z oka se mi skutálela slza.

Jo, jasně, měla jsem nudnej život a tak, ale já ty stereotypy měla docela ráda, nikdy jsem si nemyslela, že by se mohlo objevit něco, co by mě přeneslo do mého oblíbeného světa z filmů.
Překvapil mě Stevův náhlý pohyb. Opatrně mě zvedl do sedu a objal mě.

Jo, tohle je určitě opravdové. Nechala jsem slzy volně téct a máčela jeho šedivé tričko. On mě hladil po zádech a říkal něco o tom, že všechno bude dobrý a takový ty kecy, který vlastně nikomu vůbec nepomáhaj.

„Znám vás," zašeptala jsem mu do ramene.

„Skoro každý nás zná." V jeho hlase byl slyšet úsměv.

„Ale já vás znám jinak," vydechla jsem. Jeho ruka se na chvíli zadrhla v pohybu, ale poté se znovu pohnula.

„Jak jako jinak?" zeptal se.

„Znám vaše životy, vaši minulost, možná i vaši budoucnost, vím, kdo jste, úplně všichni."

Odtáhl se ode mě a já nad ztrátou opory překvapeně zamrkala.

„Co o mně víš?" řekl nedůvěřivě.

A tak jsem začala vyprávět. Vyprávěla jsem celý jeho příběh, včetně detailů.
______________________________

„Ale Bucky, on nezemřel. Není mrtvý, je živý a používala ho Hydra na pokusy, udělala z něj vraždící mašinu. Říkají mu Winter Soldier."

Jeho pohled byl zkoumavý.

„Bucky žije. A je tady, na základně," oznámil mi.

Teď byl zkoumavý výraz na mé straně. Tak přece jenom tu není všechno tak, jako to je ve filmech. Postavy mají nejspíš i vlastní život.

Nejspíš jsem kapitána zasáhla, protože se mu mírně leskly oči.

„Řekla jsi mi úplně všechno," vydechl pomalu, nejspíš jak se snažil zpracovat všechny informace.

Venku už svítalo.

„Říkala jsem, že vás všechny znám jinak, než vás znají ostatní."

Vypadalo to, že nad něčím přemýšlí. Pak se jeho výraz změnil na rozhodný a trochu prudce se

ke mně otočil, načež učinil mírný výpad směrem ke mně, čehož jsem se tak lekla, že jsem spadla z druhé strany z postele. Ach, já a moje přehnané reflexy.

„Promiň," omlouval se mi a už mě zvedal zpátky. Bok se hlásil o slovo. Bolelo to jak čert.

„Mám přehnané reflexy," oznámila jsem mu velkou novinu.

„Ano, všiml jsem si," usmál se zpět a pak o něco vážněji pokračoval: „Fury bude chtít vědět všechno, a myslím, že i ostatní budou chtít vědět, co o nich víš. Jsi taková encyklopedie."

„Říkala jsem, že to mám z filmů, které jsou v našem světě o vás. Nejsem chytrá a už vůbec ne encyklopedie," řekla jsem mu. V jeho očích proběhlo cosi vzpurného, ale hned to zmizelo.

„Budu muset jít, během dne se sem určitě staví Fury," říkal a už se zvedal ze židle vedle mé postele, na které jsme momentálně seděla v tureckém sedu.

„Zavřete mě?" zeptala jsem se tiše.

Překvapeně se otočil ode dveří, ale pak jeho výraz trochu posmutněl.

„Kéž bych ti mohl říci, že ne." Odešel a zavřel za sebou dveře.

Nechal mě tu s mými myšlenkami. Znovu se mi spustily slzy. Nechápala jsem, proč je mi takhle. Vždycky jsem se chtěla potkat s někým z nich, vždy jsem si představovala, jak bojuji mezi nimi. Ale teď, když je to nejspíše realita a někdo si ze mě někdo nedělá blbou srandu, se mi to splnilo. Ale nejsem šťastná. Ovládá mě strach a otázky.

Uvidím ještě někdy kamarády? Rodinu?

Vrátím se domů?

To asi ví jen Bůh...

Autor: Destiney (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Cože?! - Kapitola 1.:

3. Ree přispěvatel

25.10.2016 [21:55]

Avengers! Tak to už se těším na pokračování. Strašně se mi líbí, jak jsi to napsala. Nemůžu se dočkat na další postavy. Hlavně na Starka. A taky by mě zajímalo, jak skončí rozhovor s Furym. Rychle sem s pokračováním! Emoticon