OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » City of Angels 9

24.05.2014 (15:00) • Mara • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 642×

Poznala, že se mi to líbí. Típla cigaretu a prošla okolo mě a já si všimnul, že odhalila řadu bílých zubů. V podvečer jsem stál na místě. V dáli jsem ji viděl, jak ještě něco domlouvá. Zamávala mi a rozeběhla se ke mně. Dálkovým ovládáním odemkla auto a nastoupila. Uvnitř to bylo super. Vyrazili jsme do města. Zaparkovali jsme kousek od Kolosea. Děkoval jsem bohu, že jsem si nezapomněl foťák. Dělal jsem fotky tak, že se mi tam vždy připletla Agi. Byly nádherné. Vše bylo tak krásně nasvícené. Nikdy jsem si nemyslel, že by mi tohle připadalo romantické. Přesunuli jsme se k fontáně přání di Trevi. Postřehl jsem, že do fontány hodila minci.

„Víš, že ta fontána neplní jen tak ledajaká přání?“ upozornil jsem ji, když se dívala do jednoho z pramenů. Zvedla ke mně oči a zvídavě se usmála. Zakroutila hlavou.

„Říká se, že ten, kdo vhodí minci do fontány, vrátí se do Říma. Jiná pověra říká, že když do fontány vhodíš minci, najdeš v Římě pravou lásku a když tam hodíš ještě jednu, budeš tady mít taky šťastnou svat...“

Nestačil jsem doříct větu. Přitiskla své rty na ty mé. Rychle jsem ji k sobě přivinul. Na tohle jsem celé měsíce čekal. Už jsem se mohl dotýkat jejích krásných havraních vlasů, hladit ji po tváři a nebát se, že uhne. Její polibky byly tak uklidňující. Cítil jsem, jak mi prsty projížděla vlasy a druhou měla položenou na mé hrudi.

„Konečně...“ vydechl jsem mezi polibky. Najednou se okolo nás rozběhlo několik blesků foťáků. Instinktivně se chtěla stáhnout, ale zadržel jsem ji a znovu ji políbil.

„Kašli na to. Budeme mít hezký společný fotky,“ uklidnil jsem ji. Usmála se na mě. Poznal jsem, že je šťastná. Nečekal jsem, že by se k něčemu rozhoupala a tímhle mi vyrazila dech. Na tohle jsem čekal takovou dobu! Už ji nenechám odejít. Vzal jsem ji za ruku a odvedl do nejbližší restaurace, kde jsme se usadili v předzahrádce.

„Teď jsi splnila jedno přání ty mně,“ pohladil jsem ji po ruce. Bázlivě ke mně zvedla hlavu. Byla to úplně jiná žena, než kterou jsem poznal. A právě tahle žena se mi líbila. Připadal jsem si vedle ní konečně jako chlap. Přehrabovala se v rizotu a upíjela víno. Nabídnul jsem se, že to zpátky odřídím já. Do tváří se jí vracela barva. Najedli jsme se a vydali se dál městem. Stavili jsme se v několika obchůdcích. Měli tam kopu náramků. Zalíbil se mi jeden párový. Když se rozpojil, byly z něj dva. Anglické Rome bylo rozděleno na dvojici písmen, které byly designované do tvaru půlsrdce. Zaplatil jsem a dohnal jsem Agi.

„Nastav ruku a zavři oči,“ nakázal jsem jí. Udělala přesně to, co jsem jí řekl. Vyhrnul jsem jí rukáv, připnul náramek a políbil ji.

„Jé, ten je roztomilý,“ její oči zářily dětskou radostí. Zastrčil jsem jí pramen vlasů za ucho a políbil ji. Největší radost mi udělala, když mi polibky začala vracet. Po očku jsem si všimnul několika fotografů a vycítil jsem, že i ona je vidí. Nechtěl jsem ji uvádět do rozpaků, tak jsem ji schoval pod svá křídla, ztratili jsme se v davu. Už byla tma. Cestou zpět jsme navštívili několik kostelů, vzali si pizzu a koupili pár lahví vína. Vyrazili jsme na hotel.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ zatáhl jsem ji za loket, když si to po jízdě výtahem směrovala do svého pokoje, který byl na druhé straně chodby. Nechápavě zvedla obočí a popošla ke mně.

„Myslíš si, že tou pizzou se budu cpát sám a ty vína taky vypiji? Nejsem alkoholik. Nenech se přemlouvat,“ zašeptal jsem jí do ucha. Zachvěla se a na krku jí naskočila husí kůže.

„Ale co Jared? Vyhodí mě,“ namítala. Musel jsem se pousmát.

„Vyhodí tě tak jako tak. Zítřejší plátek bude plný titulků typu ‚Bubeník slavné americké skupiny přistižen s krásnou neznámou!‘" Všiml jsem si, jak po mých slovech zbělela. Asi jsem dokázal zahrát vážný výraz.

„Dělám si z tebe srandu. Tedy, vlastně napůl. Brácha tě nenechá vyhodit. S těmi plátky jsem nežertoval. Jared tě má svým způsobem moc rád. Líbí se mu systém tvé práce. Říkal mi to,“ uklidnil jsem ji. Váhala, ale to už jsem ji vláčel k sobě do pokoje.

„Nemám ani co na sebe!“ protestovala. Vtiskl jsem jí do dlaně kartu od mého pokoje.

„Dvě minuty,“ zašeptala a už v mém pokoji nebyla. A asi nelhala, když říkala dvě minuty. Můj pohled padl na její papuče.

„No co je?!“ zvýšila na mě hlas. Odložila si věci na komodu, kterou měla po pravačce, a rozeběhla se mi naproti do náruče. Nechal jsem ji, ať mě povalí na postel. Skláněla se nade mnou. Její oči zářily.

„Ani nevíš, jak jsi mi chyběl,“ zakousla se mi do rtu. Její slova mě dostala.

„To ty mně. Ničí mě, když na sebe nenecháš sáhnout ani promluvit,“ překulil jsem se nad ni.

Chápavě přikývla. Líbal jsem svou holčičku. Přitulila se ke mně. Vzal jsem ji do náruče a odnesl do koupelny. Instinktivně mě začala svlékat. Když přede mnou stála nahá, zděsil jsem se. Lezla jí ven žebra. Opatrně jsem jí po nich přejel.

„Promiň, není to nic moc,“ sklopila oči. Styděla se za své tělo.

„Ne, Agi, jsi stále nádherná,“ políbil jsem ji na čelo. Zalezli jsme si do sprchového koutu. Miloval jsem ji, ať vypadala jakkoli.

„Lásko?“ chtěl jsem vyzkoušet, zda to bude vnímat.

„Ano?“ její odpověď mě dostala. Byla to naprosto přirozená reakce. Přitlačil jsem ji na kachličky. Rty jsem jí přejížděl přes klíční kosti a prsa. V jejím pohledu se zračilo vzrušení. Zarývala mi nehty do zad. Šílel jsem. Umyli jsme si vlasy. Z jejího doteku jsem se mohl zbláznit. Zabalenou v osušce jsem si ji odnesl do ložnice. Milovali jsme se. Sklíčenost posledních dní se rozplynula jako mrak páry.

Nalil jsem nám víno a podal jí sklenici. Pustili jsme si film a dojídali k tomu už studenou pizzu. Ležela vedle mě a prohlížela si náramek. Nechápal jsem, jak jí mohla udělat taková cetka radost. Pod přikrývkou jsem bříšky prstů hladil její ploché, skoro až vyzáblé břicho.

„Víš, že od té doby, co se po show oblékám, je mi líp?“ otočil jsem se k ní na bok.

„To jsem ráda,“ našpulila rtíky. Přejel jsem jí palcem po rtech. Měla je tak hebké. Zbožňoval jsem ji. Tak moc jsem toužil se jí svěřit se svými city. Bál jsem se, že ona by nemusela cítit to samé. Myšlenky jsem raději zahnal a zabalil ji pořádně do peřin.

„Krásně se mi tu vyspinkej, Agi,“ vtisknul jsem jí poslední polibek. Objal jsem ji okolo pasu a bradu jsem si opřel o její hlavu.

„Dobrou, Shanny.“ Z jejích úst to znělo tak nádherně.

Brzy ráno mě probudil hluk. Byla to Agi, která se pakovala do svého pokoje. Za ruku jsem ji stáhl zpátky do peřin. Bylo teprve pět hodin.

„Nemůže mě nikdo nachytat, že jsem tu byla.“ I za té tmy jsem poznal, že se tak trochu začervenala jako tenkrát v tom baru. Ulehla vedle mě, ale už nespala.

„Agi? Zeptám se tě na otázku a pochopím, když o tom nebudeš chtít mluvit.“

„Sem s tím,“ položila si hlavu na mé rameno.

„Jaké to bylo nevidět?“

„Hm,“ zabručela a zamyslela se. Notnou dobu bylo ticho. Zdálo se, že o tom nechtěla mluvit. „Bylo to hezké,“ shrnula.

„Hezké?“ nedávalo mi to smysl. Jak může být hezké nevidět.

„Ano, donutilo tě to používat i jiné smysly. Zavři oči, Shanny,“ přivřela mi víčka. Čekal jsem, co se bude dít. Cítil jsem její bříška, jak putují po mých dlaních, stehnech a najednou jsem je cítil na ploskách. Foukla mi do obličeje. Vyhoupla se mi na klín. Musela se nade mne nahnout a rukama se chytit čela postele, protože jsem necítil prohnutí matrace. Broukala mi do ucha melodii. Odněkud jsem ji znal, ale nemohl jsem přesně identifikovat její původ. Její hlas byl tak medový. Užíval jsem si každý tón, který ze sebe vydala.

„Pak je sluch a hmat jediné, co ti zbylo. Někdy si říkám, že být slepá nebylo tak zlé. Ale když tady tak s tebou ležím, tak vím, že vidět je dar. Nikdy jsem nespatřila takového muže, jako jsi ty. Ty nejsi jen přitažlivý, ale z tvých očí něco sálá. Je to život,“ políbila mě na nos. Otevřel jsem oči a spatřil ty její. Za krk jsem si ji přitáhl.

„Záleží mi na tobě,“ brouknul jsem. Ani jsem nečekal reakci. Její dlaně mě hřály na tvářích. Její dech mi ovanul obličej. Usmála se.

„A to ještě nevíš, jak mně na tobě." Její odpověď mě zahřála u srdce.

„Já.... Promiň za tu facku tenkrát. Nevím, co to do mě vjelo,“ měl jsem potřebu se jí omluvit.

Zamračila se.

„Nech to plavat. Stalo se, stalo, a dál se tím nehodlám zaobírat. Je to v pořádku.“ Její hlas zněl tak přesvědčivě, ale já na to nedokázal přestat myslet. Strašilo mě to ve snech. Pokaždé, když jsem zjistil, že je smutná, přikládal jsem tomu význam. Rozhodně chci, aby byla šťastná. Byla to moje Agi. Přivinula se ke mně a propletla se mnou prsty. Ještě usnula. I já jsem usnul.

V devět naběhnul do pokoje Tomo. Agi už tady nebyla.

„Nebyl jsi na snídani,“ upozornil mě. Do háje! Zaspal jsem snídani. Rychle jsem se nasoukal do oblečení.

„Byla tu, že ano?“ lišácky se na mě zašklebil. Já ho zbožňoval. Když mi nebyl na blízku brácha, byl tady on. Přikývnul jsem.

„Počkej, až uvidíš ranní tisk. Jared se slušně bavil na Agathin účet. Měl jsi vidět tu komedii. Taková sranda nebyla hodně dlouho. Nejdříve jsem myslel, že udělá hysterickou scénu, ale on to obrátil v žert. Agatha ho vždy úžasně odpálkovala. Bylo to přečůrávání druhého. Snídaně byla hodně družná,“ smál se Tomo. Škoda, chtěl bych to vidět. Takže Agi ho měla na praku. Super!

Oblékl jsem se a vystřelil jsem z pokoje. Na záda jsem si hodil batoh s věcmi a utíkal k busu. Ona už tam stála a pokuřovala. Vedle ní stál Jared a bavili se. V ruce svíral noviny. Jejich konverzace byla uvolněná. Vzala do ruky nějaké papíry a začala je s bráchou probírat.

„Máme rozhovory. A dva! No, to bude hustý!“ vykřikl Jared. Pak střelil pohledem ke mně. Zamával mi a já se vydal k nim.

„Dobré ráno,“ políbil jsem ji do vlasů. Brácha nic neříkal.

„Dobré,“ odpověděla a podala mi kafe.

„Děkuji,“ pípnul jsem.

„Frajere, dneska máš co vysvětlovat! Chci tě vidět! Jen se rozmysli, jako koho ji představíš,“ poplácal mě můj mladší sourozenec po rameni. Vyžíval se v tom. Byl čas vyrazit. Agi vyrazila autem před námi. Naskákali jsme dodávky a vydali se za ní.

„Nejdeš s námi na rozhovor?“ zavolal na ni Jared.

„Možná na ten druhý. Snad ho stihnu. Jdu ti zařizovat ty tvoje prašné barvy, ale varuji tě. Nehodlám být od barev!“ Její hlas byl přísný, ale její oči se smály. Měla dobrou náladu a Jared taky. Ten měl pifku na mě. Chtěl mě v tom vykoupat.

Na otázky ohledně Agi jsem odpovídal neurčitě a Jared mi v tom pomáhal. Tohle mi na něm nesedělo. Zase jsme hráli hru „Neodpovídej na otázky“. To nám šlo a hlavně Jaredova jazyková vybavenost tomu hodně dávala. Vzadu jsem zahlédl Agi. Postávala vedle Emy a druhé ruce svírala obrovskou krabici. Znenadání se zvedl a šel si pro bednu. Podezřívavě ho sledovala a ještě nedůvěřivěji mu tu bednu předávala.

„Koukej, tohle nám donesla naše manažerka,“ předváděl svoje barvičky moderátorce. Byla z Jareda unešená a mě nechala na pokoji. Konečně. Hlavně, že to mělo být na show a ne na to, aby je házel po Tomovi během rozhovoru.

„Agi, to byla zrada!“ křičel na ni Tomo, když mu Vicky vyklepávala barvu z dlouhých vlasů. Nemyslel to vážně, protože se u toho křenil. Přišel jsem si jako v divném snu. Všechno bylo v pohodě. Jared nevyšiloval a Agi se usmívala. Zavezla nás na další rozhovor. Seděla tam v křesle s notebookem a dělala papíry. Nespouštěl jsem z ní oči. Zdála se být tak spokojená.

Odpoledne jsem ji odchytil při zvukové zkoušce. Byla unavená. Musel jsem se jí na to zeptat.

„Moc jsem se nevyspala. Snažil jsi se mě zalehnout,“ pohladila mě po zpoceném obličeji.

„Promiň, síla zvyku, když jsem spal v jedné posteli s Jaredem,“ omluvně jsem se usmál a užíval si jejích něžných doteků ruky zabalené v osušce. Pečlivě mi otřela každý centimetr. Konečně jsem se mohl obléct. Zachytil jsem ji za ruku a přitáhl ji k sobě. Její pohyby byly vláčné. Vzal jsem ji do náruče. Než jsem ji stačil odnést do jedné ze šaten, usnula mi s hlavou na rameni. Lehl jsem si s ní na gauč a přikryl ji svou mikinou. V místnosti bylo nezvykle chladno.
Ve dveřích se objevil Jared a šklebil se.

„Už spí?“ přišel k nám a propleskl ji po tváři, na kterých jí zůstaly lehké otisky. Nechápal jsem, proč to dělá.

„Co jsi jí udělal?“ vykřikl jsem na něj a zarazilo mě, že Agi se neprobudila. Sundal jsem ji ze sebe a postavil jsem se proti bráchovi.

„Byla unavená. Pořádně nespala. Chtěli jsme jí s Emou pomoci a dali jí prášky na spaní do kafe,“ pokrčil rameny. Svým způsobem měl pravdu. Objal jsem ho. Bylo to po dlouhé době. Zbožňoval jsem svého mladšího sourozence, který dokázal vždy vše vycítit. Nechal jsem ji tam ležet. Jared jí ještě podložil hlavu polštářem a zabalil její tělo do deky. Záleželo mu na tom, aby se pořádně vyspala, protože uvalil zákaz vstupu do místnosti po celou dobu, co jsme hráli koncert. Po jeho skončení mi chyběla. Musel jsem se sám usušit a obléct. Šel jsem rovnou k ní. Ležela v té samé poloze, v níž jsem ji opouštěl. Bál jsem se o ni, ale bratr mě ujistil, že je vše v pořádku. V hotelu jsem jí zabalil věci. Jen polovinu jejího jednoho kufru byly samé smlouvy. Vše jsem jí naházel do kufrů a nechal je naložit k nám do autobusu. I ji jsem vzal a uložil k sobě do postele. Jared předpokládal ještě několik hodin jejího spánku. Nechal jsem ji odpočívat a šel do provizorní koupelny. Už mě štvaly vlasy. Vzal jsem si strojek a vlasy si oholil. Po stranách jsem to nechal kratší. Moje klasika. Spokojeně jsem si prohrabal vlasy a ostříhané prameny jsem odklidil. Šel jsem si udělat jídlo. Ještě jsem od vystoupení nejedl. V kuchyňce seděl i Jared. Taky zrovna debužíroval na nějakém z těch jeho hnusů. Steaky, co jsem si udělal, jsem do sebe nasoukal a šel si lehnout k Agi. Byly tři ráno. Přitáhl jsem si ji na nahou hruď a usnul jsem.

Dopoledne jsem byl už vzhůru, ale Agi ještě spala. Se strachem jsem zkontroloval, jestli dýchá. Díkybohu byla naživu.

„Beruško, vstávej,“ políbil jsem ji do vlasů. Začínala se probírat. Sláva! Už jsem měl chuť zabít bráchu, protože ji předávkoval. Otevřela oči, ale nedívala se na mě. Její pohled byl prázdný.

„Kde to jsem?“ protřela si oči.

„V tourbuse, copak to tady nepoznáváš?“ rychle jsem se posadil a odhodil jí vlasy z obličeje. Její bělmo bylo zarudlé.

„Já nic nevidím,“ zašeptala a já se nemohl nadechnout.

Autor: Mara, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek City of Angels 9: