City of Angels 8 • OurStories.cz ~ naše povídky

Tentokrát se hlavní hrdinové přesouvají na turné. Jak se vyvíjí Agathin a Shannonův vztah?

09.05.2014 (18:00) • Mara • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 672×

Vstal jsem a vydal jsem se ji hledat. Než jsem stačil dojít dolů, uslyšel jsem, jak se otevírají dveře terasy. Dovnitř vběhla Amy a hned za ní vešla úplně propocená Agi. Její výraz byl ztrhaný. Promnula si dobře se hojící rameno. Potřebovala ho procvičit.

„Dáš si vafle?“ Tak ona mě postřehla. Myslel jsem, že ji pozoruji v utajení a ono ne. Na její nabídku jsem kývnul. Překvapilo mě spíše, že si mě tady nechala přes noc a ještě přes snídani. Přetáhla si přes hlavu triko, mrsknula ho do koupelny a jen v sportovní podprsence se dala do příprav snídaně. Když se ke mně otočila zády, překvapeně jsem vyvalil oči. Měla další tetování. Měla vyčesané vlasy do ohonu, takže jsem mohl prostudovat ten nápis, co se jí linul přes vrchní část lopatek. Bylo čerstvé a zrovna ve fázi loupání.

„Miluji to, jak se mě dotýkáš,“ předčítal jsem polohlasně. Nevšímala si mě. Prošla okolo a položila talíře na stůl, nalila kávu a zapálila si. Hodila po mně krabičku a vyhoupla se na desku linky.

„Zapal si, nebo budeš nepříjemný.“ Měla pravdu. V mém těle se něco uklidnilo hned, jakmile jsem si zapálil. Došel jsem k ní a objal ji. Byla výš než já. Položil jsem si hlavu na její hrudník. Cítil jsem, jak mě hladila ve vlasech.

„Děkuji ti, Shanne,“ vydechla. O něco víc jsem ji k sobě namáčknul. Znělo to jako pohádka, to co právě řekla, ale já vím, že z ní mluví stesk po mrtvé přítelkyni. Ale i tak jsem si chtěl vychutnat její přítomnost.

Dokouřili jsme a šli jsme se nasnídat. Vše proběhlo v absolutním tichu.

„Musím zařídit pohřeb,“ promnula si unaveně spánky.

„Počkej, až se vyřídí dědické řízení. Psala závěť,“ zastavil jsem ji. Nechápavě se na mě podívala a mně došlo, že jsem se prořekl.

„Ty jsi k ní chodil častěji?“ zdála se být překvapená. Přikývnul jsem. Zničeně si sedla zpět na židličku.

„Proč?“ Na více se nezmohla. Chytil jsem ji za ruku. V tváři se jí zračila bezradnost.

„Byl jsem pro ni pojítko s tebou,“ zalhal jsem. S mou „pravdou“ byla spokojená. Bez jediného slova se zvedla a posadila se mi na klín. Hlavu si položila na mé rameno a rukama mě objala okolo břicha.

„Už dál nemůžu. Chci být s tebou,“ podívala se mi do očí. Byl jsem zaražený její odpovědí. Jedna část mě skákala radostí až do oblak, ale ta druhá byla proti. Ta, co byla proti, převažovala. Říkalo se jí zdravý rozum.

„Agi, víš, že to tak nepůjde. Jedeme na turné a tam na sebe nebudeme mít čas,“ snažil jsem se ji usměrnit. Byla zase smutná. Její stisk povolil. Po pár minutách už mě ani neobjímala. Zírala tupě před sebe. Zničil jsem její představu. Hladil jsem ji po vlasech a doufal, že se její dech alespoň trochu zpomalí. Slyšel jsem, jak se její dech zadrhával. Vstala a šla uklízet nádobí. Byla uvnitř zlomená. Její pohyby byly tak roztržité.

„Zastav,“ chytil jsem ji za ruku, „Chci s tebou být. Vím to od prvního dne, co jsem tě potkal. Ale už nyní je mi jasné, že to bude těžké. Nedávám tomu naději. Promiň.“

***

Od té události v kuchyni uteklo už několik týdnů. Už jsme byli na turné. Skoro jsem ji neviděl. Jen když nám přišla oznámit, co se ten den bude dít. Poté už s námi trávil den náš tým. Tour byla bez jakéhokoli problému. Byli jsme s ní spokojený. Jaredovi vyhovovalo, že s námi vůbec netráví čas a mně to, že když jsem měl jakýkoli problém, mohl jsem za ní přijít. Náš vztah se trošku spravil. Pocit, že stárnu se dostavoval mnohem častěji. Pokaždé, když skončil koncert a já přestal hrát, nemohl jsem na záda. Přišel jsem si jako starý dědek. Jednou, když jsem dohrál a rozloučil jsem se s fanoušky, čekala pod mojí soupravou. V rukou svírala triko s dlouhým rukávem a svetr.

„Na, obleč si to,“ podávala mi to po kusech. Vytřeštil jsem na ni oči. Pot mi tekl snad z každého póru na těle a ona mě oblékala. Rozpustila mi vlasy a ručníkem, který měla přehozený přes rameno mi je začala sušit. Přišel jsem si jako malé děcko.

Jedno jsem jí ale nemohl vzít, bylo mi teplo.

„Rychle chladneš a pak tě bolí svaly, které jsi nabral. Až se vykoupeš, pořádně se utři a buď v teple. Nic tě pak bolet nebude.“ Nedalo mi to a pohladil jsem ji po tváři. Byla stále tak nádherná jako před tím, jen určitě mohla být o dobrých osm kilo lehčí. Je pravda, že byla celé dny někde v tahu, ale od toho většinou jsou na tour asistenti, pokud vím. Když se nad tím tak zamyslím, žádného asistenta jsem tady neviděl. Takže vše odpovídalo.

Přiznávám, že mi bývalo občas hodně smutno, ale ona tady pro mě byla. Stačilo ji najít a obejmout. Vždy se přitulila a já čím dál tím víc pozoroval, jak se v mém objetí ztrácí. Hubla bez zjevné příčiny. Když jsem měl dost, nechal jsem ji odejít.

Byli jsme zrovna v Petrohradě. Měli jsme mít dva koncerty za sebou a pak jsme se měli přesunout do Moskvy. Dneska se mi ani nechtělo opouštět halu. Seděl jsem na hraně podia a pozoroval bráchu s Agi, jak něco vyřizovali s techniky. Byli do toho oba dva zabraní. Jakmile se jednalo o práci, dokázali se na všem shodnout a nebyl v ničem problém. Svým způsobem byli oba stejní.

V dáli jsem zahlédl muže. Opíral se o jednu z tribun a nespouštěl oči z Agathy. Potutelně se usmíval a já chtěl vědět, co tady dělá. Třeba je to další z manažerů, který si chce promluvit. Jak jsem ho tak pozoroval, neměl u sebe žádnou tašku ani papíry. Větší překvapení pro mě bylo, když se k němu rozeběhla a pověsila se mu okolo krku. Roztočil se s ní. Smála se. Poprvé jsem ji slyšel smát se na celé kolo. Najednou z ničeho nic vytáhnul odněkud housle. Její radost by se dala přirovnat k té dětské. Nemohl jsem se na to dívat, protože mě tak neskutečně štvalo, že důvodem její radosti jsem nebyl já. Odešel jsem do šatny, kde byl zbytek kapely a naší crew společně s Kate. Tam zábava proudila z každého koutu. Nandal jsem si jídlo a ledabyle jsem se v něm přehraboval. Z haly jsem zaslechl zvuk houslí. Tak už se je rozhodla vyzkoušet. Zkoušela, co její dáreček vydrží. Lidi v téhle místnosti ale zvuk zarazil. Nikdo kromě Toma, který tu se svou ženou seděl, na housle nehrál.

„Co to je?“ zbystřil Tomo radostně.

„Agatha, co jiného.“ Dál jsem se přehraboval v jídle. Neměl jsem hlad ani chuť a byla to jen taková proprieta, kterou jsem měl před sebou, abych vypadal normálně. První, kdo vypálil z místnosti, byl Jared s Tomem. Následovala je Kate se zbytkem osazenstva. Zvednul jsem se a následoval dav.

S houslemi v ruce skoro tancovala. Připomínala mi vílu z pohádek. Zasněně jsem ji pozoroval a můj klid narušila jen Kate, která vykřikla.

„Nathane! Co tady děláš?“ rozeběhla se k němu a pověsila se mu okolo krku stejným způsobem, jako to udělala před pár desítkami minut Agi. Na ní jsem viděl, že její radost pohasla. Asi to cítila. Kate vzala toho chlapa za předloktí a táhla ho k nám. Agatha odložila housle a s trochu svěšenou hlavou je následovala. Něco ji hlodalo.

„Tohle je náš bratr Nathan,“ zastavila se až před mým bratrem. Došla je i zbylá část sourozeneckého tria a všichni žasli nad jejich podobou.

„Co se stalo? Nejsi tak veselá jako před chvílí?“ připojil jsem se k ní, když se ploužila za lidmi.

„Nechtěla jsem, aby ho Kate objevila. Dávám jim tak deset minut a pak se pohádají. Nemám ráda, když se hádají. Mám je ráda oba. Pak oba chodí a hází svoje problémy na moji hlavu, přestože já mám svých starostí dost,“ propleskla si unavený obličej. Chytil jsem ji za ruku a ploužili jsme se do šatny. Už tam seděli všichni včetně jejích dvou příbuzných. Posadil jsem ji k sobě na klín a objal ji. Snažil jsem se jí dodat pevnou půdu pod nohama. Opřela se o mě a vyčkávala. Najednou se dvojice zvedla a odebrala se na chodbu. Odešla i ona. Za chvíli se ozývala dost peprná slova a Agathino jméno. Šel jsem ji najít. Jich dvou jsem si raději nevšímal. Našel jsem ji, jak leží na schodech tribuny. Pokuřovala a měla zavřené oči. Snažila se vypadat klidně, ale moc jí to nešlo.

„Docela nepohodlné místo na polehávání, ne? Nastydneš,“ dřepnul jsem si na bobek vedle ní a otcovsky ji pokáral. Protočila očima a dělala, že mě neposlouchá. Dole se objevila dvojice. Něco na Agathu pokřikovali, ale ona je zdatně ignorovala.

„Agi, my tě nechtěli naštvat, že se zase dohadujeme,“ šplhala k nám Kate.

„Zklamali jste mě. Nechte mě na pokoji,“ sykla a odešla. Ti dva se šli zase někam dohadovat a moje víla zmizela bůhví kde.

Další den na ní byla znát únava. Měla opuchlé oči a pod nimi černé kruhy. Lícní kosti se jí špičatěly. Připomínala smrt. Popíjela kávu a kouřila.

„V pohodě?“ přikývla, ale bylo jasné, že je jí mizerně.

„Pojď sem,“ nastavil jsem jí náruč, ale nepřišla se pomazlit. Bylo v ní něco chladného, co jí to nedovolovalo. Celý den jsem ji neviděl. Později jsem se od Emy dozvěděl, že se šla projít po městě. Mohl jsem jít s ní, kdyby řekla. Měl jsem času dost. Rozhovory a vše okolo toho jsme odbyli už včera.

Při večerní show už byla na svém místě. Stála vedle podia a vše bedlivě sledovala. Posadila se na jednu z beden za mnou a sledovala vše z povzdálí. Po konci na mě opět čekala s oblečením. Opět mě utírala do sucha a oblékala.

„Tohle se musíš naučit.“ Její slova zněla přísně. Nasoukal jsem se do vrstev oblečení a šel si zapálit. Stála vedle mě a z úst jí taky trčela cigareta.

Sálalo z ní něco temného. Něco, z čeho jsem měl obavy i já. Když okolo nás procházela její sestra, ani se na ni nepodívala. Tohle jsem neznal, abych se s bratrem takhle pohádal. Naše sourozenecké hádky byly vlastně o ničem, a když to bylo něco vážného, poprali jsme se a poté byl klid. Nechal jsem ji na pokoji.

Vrátili jsem se na hotel. Zapadla do svého pokoje a už jsem ji neviděl. Jared se na ni pokoušel dobouchat, ale marně. Měl jsem starost, aby neudělala nějakou blbost. Spíše jsem se přikláněl k teorii, že šla spát, protože dnes vypadala opravdu ztrhaně.

Od incidentu, co se stal v Petrohradě, se uzamkla do sebe. Nechtěla si s nikým povídat. Odmítala Kate, Emu, mě a Jareda vždy vyslechla a udělala, co po ní chtěl. Jediný, s kým si občas povídala, byla Tomova žena a Tomo. Chtěli jsme z nich vždycky dostat nějaké informace, ale v zájmu jejího přání nám nikdy nic neřekli. Normálně se bavila i s lidmi, co nás doprovázeli. Jedině jak jsem mohl být s Agathou, respektive s její minulostí, bylo, když jsem si prohlížel fotky, videa, zápisky od Riley. Několikrát jsem se s ní pokusil zůstat o samotě, ale jako by můj plán rozpoznala a během toho, kdy jsem si srovnával myšlenky, utekla.

Jediné, co jsem věděl, tak to, že jsme potřebovali tour bus. Měli jsme se nyní pohybovat na kratší vzdálenosti a letadlo bylo zbytečné. Když se náš tým rozutekl před stadion, následoval jsem je. V patách mi byl i Jared.

„No to si dělá prdel, ne?! Vedení nás, respektive ji, zabije!“ vyprsknul, když viděl nový obrovský dvoupatrový autobus a Agathu, která se opírala o BMW a spokojeně kouřila.

„Stačil obyčejný autobus, Agatho! Jak vysvětlíš náklady?!“ vystřelil po ní, když dokončil třetí kolečko okolo našeho nového „domova“.

„Promiň, že byl za lepší cenu než ten váš poslední. Tenhle kolos je za třetinovou cenu a je vybavenější.“ Byla tak klidná. Pohled všech byl tak lehce nechápavý.

„Musíš umět smlouvat a dostaneš k tomu dodávky a auto gratis,“ pokrčila rameny a potáhla z cigarety. Zase měla ten pohled totálního ignoranta a byla na koni. Nedalo mi to a šel jsem se podívat dovnitř. Měla pravdu, bylo to tam bombastické. Bylo tam větší místo na spaní. Tomo s Vicky mohli chrnět v manželské posteli nahoře. Bylo to úžasné. Jenže tohle Jared stejně neuzná.

„Je to super bydleníčko.“ Opřel jsem se o auto vedle ní a zapálil si. Vzala mě za ruku. Projel mnou elektrický proud. Ruku opět stáhla. V dlani jsem cítil malý papírek. I přes sluneční brýle, co měla na nose jsem poznal, že se usmívala.

„Dostala jsem auto. Nechceš prozkoumat Řím? Buď v pět tady.“

Taková nabídka od uzavřené Agi se nedala odmítnout.

Tak máme tady další dílek. Mockrát děkuji, že to někdo čte, a doufám, že letošní maturanti zvládli písemnou část zkoušek.

Autor: Mara, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction