OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » City of Angels 12

15.06.2014 (15:00) • Mara • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 897×

To asi všechny zarazilo. Nejspíš čekali, že jí dovolím, aby se mi vrhla okolo krku. Takhle lehké to nebude mít. Přitom bych ji nejraději odnesl k sobě do domu, na kotník jí přidělal kouli, okolo pozemku postavil dvoumetrový plot a doufal, že už mi neuteče.

„Měla ses?“ upil jsem ze sklenice whisky a cítil, jak se mi rozlévá teplo až po konečky prstů. Seděl jsem vedle ní, dotýkal jsem se jí paží a mým tělem projížděla energie.

Upila ze své sklenice, která byla cítit pomerančovým džusem, a sundala si sluneční brýle. „V pohodě,“ ucedila a zadívala se na Carlie. „Nepředstavíš mi přítelkyni?“ drkla do mě.

Skoro jsem se zadávil kouřem z cigarety. „Promiň, Carlie, Agatha má ráda o všem přehled. Agi, tohle je Carlie. Zkus na ni nezírat jako vrah.“ Na mě se ušklíbla, ale na ženu vedle mě se zářivě usmála. V její přítomnosti jsem si byl tak nejistý. Tak jako tenkrát, když jsem ji poznal. Proč je sakra ryšavá jako veverka? Chtěl jsem si s ní promluvit o samotě. Zvedl jsem se, že půjdu na záchod a odtud jí napíšu zprávu. Všimnul jsem si jejího telefonu. Měla ten stejný. Doufal jsem, že má i stejné číslo, když se vrátila do L.A. a předtím bylo nedostupné. Opustil jsem skupinku. Zastavil jsem se v kuchyni a vyťukal jí zprávu. Zaslechl jsem vyzvánět telefon.

„Lidi, musím jít. Ráda jsem vás viděla, ale na pohotovosti mě potřebují,“ zaslechl jsem její hlas. Vyběhla a okolo mě jen proběhla.

Zachytil jsem ji za loket. Byla drobná. „Agatho, já... Teď jsem ti psal...“

„Shanny, já musím. Mám pohotovost. Nekontaktuj mě, vidím, že jsi spokojený,“ pohladila mě po tváři a vyběhla ven.

Ulicí projela sanita. Pravděpodobně do ní naskočila, jelikož tam po jejím odjezdu už nebyla. Zničeně jsem bouchnul pěstí do zdi. Zaskučel jsem, protože to opravdu bolelo. Vrátil jsem se na terasu, ale neměl jsem náladu se s někým bavit. Mnul jsem si klouby, protože mě zatraceně bolely. Zbytek večera jsem si neužil. Hned, jak jsme skončili, nechal jsem odvézt Carlie domů a já zůstal ve svém pokoji u bráchy. Musel jsem pořád myslet na rudovlasou Agathu. Nikdo si nedokáže představit, jaké to je, když se vám vrátí dlouho ztracená láska. Už jsem ji mohl mít u sebe a nepustit ji. Proč jsem na ni byl tak hnusný?! Měl jsem nutkání vyběhnout za ní do nemocnice a přitáhnout si ji k tělu. Jestli má pohotovost, bude na ambulanci. Rychle jsem na sebe hodil mikinu, kraťasy jsem si nechal a vyběhl směrem k nemocnici. Když mi došlo, že nejsem u sebe, abych to měl tak blízko do nemocnice, mávnul jsem na taxi a nechal jsem se do ní odvézt.

Sezení v čekárně bylo úmorné. Všichni ti lidé, co kašlali. Docela jsem měl strach, abych od nich něco nechytnul. Přišel jsem sem jako relativně zdravý člověk. Tedy až na to srdce a ruku. Konečně jsem přišel na řadu. „Shannon Le...“ při vyslovování jména se zasekla. Očima mě našla v čekárně a pokynula mi, ať ji následuji dovnitř. „Co tady, do háje, děláš?“ prskla po mně.

Posadil jsem se na lůžko a nastavil nateklou ruku. Protočila očima, jako to dělala, když poznala, že je to nějaká banalita. „Co ti stálo v cestě?!“ prohlížela si moje klouby. Jemně po nich přejížděla prsty. Nahnul jsem se k ní, abych ji políbil na čelo. Uhnula.

„Byla to zeď. Měl jsem trochu vztek,“ přiznal jsem nakonec. Nevěřícně zakroutila hlavou a dál mi kontrolovala ruku. Prohmatávala mi zápěstí a hřbet pravačky. Nechápal jsem, proč to dělá.

 „Buď rád, že sis nezlomil zápěstní kůstky,“ přiložila mi na ruku chladivý gel. Jsem idiot. Ruce mě živí. „Vydrž dva dny nehrát. Ono to oplaskne. V lékárně si kup Ketonal. Uleví se ti,“ dávala mi instrukce, ale za celou dobu se na mě nepodívala. Vzal jsem ji za ruku. Zamrkala a vzhlédla ke mně. „Jdi si lehnout. Mám ještě spoustu práce a Carlie tě bude hledat.“ Propíchla mě pohledem. Ach jo, Agi. Proč je to s tebou tak těžké?!

 „Máš pravdu, holčičko. Děkuji ti a jsem strašně rád, že jsi doma. Moc jsi mi chyběla,“ přitáhl jsem ji k sobě. Byla v mém objetí nejistá. Nijak na mě nereagovala.

„Shannone, podruhé tvůj vztah nezničím.“ Vyškubla svou dlaň z mého sevření.

„Žádný vztah neničíš,“ ujišťoval jsem ji a přivinul k sobě. Zrychleně dýchala. Odhrnul jsem jí ryšavé vlasy z obličeje a v tu chvíli jsem zahlédl ty bázlivé oči. Rty se jí chvěly. Palcem jsem přes ně přejel a v tu chvíli se mi vybavila taková spousta vzpomínek. Objal jsem ji ještě pevněji a vsál tu povědomou vůni. Byl jsem jako narkoman, který se po léčení vrátil ke své droze. Ten pocit nostalgie byl zničující. Probíral jsem se jejími pramínky hřívy. Políbil jsem ji do vlasů a opustil jsem ordinaci. Když jsem se otočil, viděl jsem ji zničenou stát na tom samém místě, kde jsem ji nechal. Bolelo mě to, ale nemohl jsem jinak. V lékárně jsem se stavil pro ten Ketonal, co o něm mluvila. Vyslechl jsem si něco i o vedlejších účincích. Nechal jsem tam pár babek a jel jsem domů. Tentokrát jsem zamířil už k sobě. Zběsile jsem vytáhnul notebook a začal hledat flashku, co jsem dostal od Riley. Ještě jsem jí nedodělal celou. Našel jsem tam hodně fotek z jedenáctého září. Ona tam byla! Na to se jí jednou musím zeptat. Byla tak mladičká. V tu dobu musela ještě studovat medicínu. Byla pořád tak nádherná.

Ráno mě probudil telefon. Byla to Carlie a nezněla moc dobře. Nedalo mi to a zajel jsem za ní. Otevřela mi úplně bledá troska zabalená v dece. Měla tmavé kruhy pod očima, suché rty a šíleně se klepala. Tohle mi až moc dobře něco připomnělo. „Co jsi měla? Včera sis něco dala. Co to bylo za drogu?!“ zatřásl jsem jejími rameny.

Zdrceně se na mě podívala a položila si hlavu na opěradlo gauče. „Chtěla jsem se jít ještě bavit po návratu od Jareda. To jenom ty jsi byl nevrlý. Tak jsem zavolala holkám a šly jsme do klubu. Koupila jsem na ulici něco, o čem ten chlápek říkal, že mě nakopne. Jo, nakoplo mě to, ale jen na chvíli. Už nějakou dobu se tady takhle klepu.“

 „Bože! Ty jsi vážně úplně blbá! Doufám, že ti ukázal, že drogy nejsou řešením! Pokud máš nějaký problém, tak to vyklop!“ křičel jsem na ni, ale měl jsem důvod. Dobře, nejsem nejsvatější a dlouho jsem se v drogách topil, ale jsem čistý. Už více jak patnáct let! Svým způsobem mi jí bylo líto. „Pojď, jedeme do nemocnice,“ vzal jsem ji do náruče a odnesl do auta. Jel jsem docela rychle.

Holka nešťastná, co sis to udělala! Doufal jsem, že tam bude Agi. Chytil jsem ji, když odcházela. Byla převlečená do civilu. Jakmile mě zahlédla s Carlie v náruči. Obrátila se a šla zpět. „Agatho, potřebuji tě!“ zakřičel jsem za ni zoufale. Všichni se na mě otočili i ona. Jen pokývala hlavou a zatahala se za lem trika. Došlo mi, že se jde převléct. Jedna ze sestřiček nás zatím odvedla na jednu z ošetřoven. Zanedlouho u nás byla Agatha. Zavřela za sebou dveře a sedla si na stoličku a zkoumavě si prohlédla Carlie. Všimnul jsem si, jak jí vykukovala tetování na pažích zpod trika. Někde nechala ten známý bílý lékařský plášť. Posvítila jí baterkou do očí. „Ty by ses mi líbila, kočko. Co sis vzala?“ Vyvalil jsem na ni oči. Takhle se baví s pacienty, nebo jenom proto, že si myslí, že s ní něco mám?! Opřel jsem se o dveře.

 „Já nevím. Potkala jsem nějakého chlápka u Edison Baru a ten říkal, že bude sranda. Myslela jsem, že je to jenom extáze nebo tak něco. V drogách se nevyznám.“ Agatha se na mě otočila a zvedla obočí.

„Fox,“ vydechli jsme oba dva naráz. Vytřeštil jsem oči. Jak ho zná?!

„Teď si lehneš, dostaneš kapačku, fýzáku. Zůstaneš tady přes noc. Do rána budeš v pohodě,“ usmála se na ni. Nechápal jsem její chování. „Teď vám zavolám sestru a půjdu sehnat toho bídáka. Začíná se mi líbit, co prodává,“ zašklebila se a zvedla telefon a něco vzkazovala. Hned byla ve dveřích sestra. Odváděla Carlie a já se taky balil.

„Běž za ní, ať se nenudí,“ drkla do mě a sama opustila ordinaci.

„Naštvala mě. Kam jdeš?“ chytil jsem ji za loket.

„Najít Foxe. Jeho hračky se mi zase začínají líbit.“

„Jdu s tebou,“ oznámil jsem jí. Zvedla obočí a oznámila mi, že se na to tedy jde znovu převléct. Když se vrátila, skoro jsem ji nepoznal. Vypadala mladě a svěže. Prameny zrzavé ofiny měla spletené do dvou copánků úzkých jako její malíček. Oči měla orámované úzkými linkami a řasy zvýrazněné řasenkou. Byl to nezvyk vidět ji namalovanou. Byla jen v bílém tílku, roztrhaných džínách a keckách. Na rukou měla zase plno náramků. V tomhle jsme byli stejní. Neustále jsme museli něco mít uvázaného okolo zápěstí. Prošla okolo mě a ovanula mě její charakteristická vůně. Zašlápl jsem cigaretu a pohledem jsem jí ukázal směr k mému autu.

„Tvoje auto je nápadné pro fotografy. Jedeme mým,“ zamávala klíči před mým obličejem a usmála se. Nasedli jsme do jejího SUV Cadillacu a rozjeli jsme se k místu, které jsem až moc dobře znal. Zajeli jsme do postranní uličky, kde jsme auto nechali a vlezli do domu, v němž bych nejraději nebyl. Až moc špatných vzpomínek. Vycítila to a vzala mě za ruku. Stoupali jsme po schodech okolo lidí, kteří vypadali tak pochybně. Pořád jsem si vybavoval, jak jsem se tady po těch schodech válel já. Šla rázně. Rozkopla na jistotu dveře. Našli jsme, koho jsme hledali.

 „Foxi!“

„No né! Moje zrzavoučká kamarádka Agi!“ rozkřikl se s úsměvem. Jeho bohémské chování mi připomínalo minulost. Slizký Fox vstal. Chtěl na Agi sáhnout, ale ta ho rázně odkopla na stůl.

„Dej mi něco na zub!“ zavrčela mu do ucha. Trhavě něco vytáhnul z kapsy a podal to Agathě. Strčila mi to do dlaně. Poprvé se na mě podíval.

„Druhý kamarád! Shannone, už jsi do toho zase spadl?“ Agi na mě vyvalila oči. Pokrčil jsem rameny a rozbalil balíček, co nám Fox dal.

 „Rozděl se,“ křikla po mně Agi. Udělal jsem dvě lajny a oba dva jsme si šňupli. Proč jsme byli tak bezprostřední?! Normálně bychom před sebou nepřiznali, že jsme byli drogově závislí. Naráz jsme zakroutili hlavou.

„Chceme to, co jsi dal před Edison včera drobné dvacetileté brunetě. Vzpomeň si, nebo ti to tady obrátím vzhůru nohama,“ pohrozil jsem mu. Agi se usmála.

 „No ne! Dva největší narkomani se sešli v jedné místnosti. On bohatý a ona nesmírně chytrá! Jak dobrá kombinace. Oba byste měli mít nosy děravé jako ementál. Na, myslím, že je tohle ono,“ podal mi balíček. Udělal jsem dvě další dvě lajny dlouhé jako Route 66.

„Shannone, upozorňuji tě, že mám pak jeden velký problém s libidem,“ drkla do mě, když jsme se skláněli nad stolem se srolovanými dvackami. Pohledem jsem ji uklidnil a dali jsme se do toho. Po chvíli jsme zjistili, že tohle má grády.

„Z vás by byl dobrý páreček feťáků!“ Chtěl jsem ho uhodit, ale ona mě zastavila.

„Ještě jednou.“ Hodila po něm bankovky. Viděl jsem, jak balíček strčila do kapsy roztrhaných kalhot. „Tak, a když nás omluvíš, my jsme sjetí a jdeme se bavit. Teď už mu jí můžeš natáhnout,“ prohodila k němu a mě poplácala mě po rameni. Nemusela mě dlouho pobízet. Hned jsem mu ji jednu střelil a s trochu rozostřeným viděním jsem následoval Agi k autu. Rychle ke mně přišla. Přiložila mi prsty na krční tepnu a na hodinkách sledovala čas.

 „Máš zrychlený tep,“ zastrčila mi pramen přerostlých vlasů za ucho. Omámeně jsem odstrčil její ruku a přitáhl si ji k polibku. Dobrovolně mi ho dala. Držela si mě blízko. Vyskočila na kapotu auta a přitáhla si mě za límec trika. Ajaj, už to začínalo. Dravě jsem se jí zakousnul do rtu. „Já se zblázním!“ zaklela a seskočila z kapoty. Sedla si za volant a zamávala na mě, ať si nasednu. Cesta do nemocnice za Carlie trvala snad sto let. Znervózňovalo mě její bubnování prstů o volant. Byla docela v pohodě.

Zaparkovala a políbila mě. Kdybychom nebyli tak mimo, neudělali bychom tohle. Ale proč se zaobírat nyní těmito otázkami. Vychutnával jsem si chuť jejích rtů. Byla nádherná. „Tohle hodím do laborky a oba půjdeme za Carlie. Naše léčba je stejná jako její,“ poslala mě do jejího pokoje a za deset minut byla na pokoji s dvěma pytlíky. Zavěsila je na stojan. Přistrčila nám židle. Zapíchla nám do rukou tendry a opřela si hlavu o opěradlo. Pohladil jsem ji po spánku. Byla sladká.

„Slib mi, že už neutečeš,“ zašeptal jsem k ní s prosbou.

Moc děkuji za krásné komentáře, moc potěší. Můžete mě sledovat na rezainstrangeland.blog.cz (stránky dávám teprve pomalu dohromady)

Autor: Mara, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek City of Angels 12: