City of Angels 1 • OurStories.cz ~ naše povídky

Jak může jedna nevinná procházka začít měnit život poznal bubeník slavné skupiny. Proč? Přeji příjemné čtení! Mara

12.12.2013 (10:00) • Mara • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 1× • zobrazeno 1002×

Procházel jsem se ulicemi. Byl páteční večer a my měli mít koncert. Ještě zbývalo hodně času. Začátek byl naplánovaný až na půl jedenáctou a na mém mobilu bylo teprve sedm. Za dvě a půl hodiny bych už měl být na místě a kontrolovat, jestli je všechno, jak má být. Zastavil jsem se v trafice pro další krabičku cigaret. Jen co jsem vylezl, zapálil jsem si a příšerně se rozkašlal. Možná už je nasnadě přestat s tímhle zlozvykem. Prohlédl jsem si krabičku, zahnal jsem myšlenky a spokojeně s cigaretou v ruce jsem pokračoval v bezcílném procházení.

Najednou mi přeběhla přes cestu kočka. Jasně, že kecám. Normální kočka by mě nevyděsila natolik jako krásná dívka, která byla následována dvěma muži. Na silnici ji málem srazilo několik aut, ale bezpečně se dostala na druhou stranu a v závěsu dvojice chlapů zmizela v potemnělé uličce. Zastavil jsem a zadíval jsem se za nimi. Stála záda zapřená o zeď domu a prudce oddechovala. V obličeji měla bojovný výraz. Vše se semlelo tak rychle. Porvali se. Byla to snad jen minutka. Než jsem přeběhnul silnici, bylo po všem. Dívala se na ně z výšky a zrychleně dýchala. Když mě periferním zahlédla, otočila se ke mně. V očích jí plály plamínky boje. Vypadala tak divoce.

„Nebojte se, nechci vám ublížit." Pomalými kroky jsem se k ní přibližoval. Měla sotva metr sedmdesát a dokázal bych říct, že nevážila ani padesát kilo. Středoškolačka.

Na moje slova se ušklíbla, překročila těla a šla přímo naproti mně. Propalovala mě zeleným pohledem. Černé vlasy jí spadaly do obličeje a chvíli co chvíli si je házela dozadu.

„To byste neměl, jinak by vaše předkapela byla už bez druhého kytaristy. Stačí, že Jim si zlomil ruku," poprvé za celou dobu promluvila. Prošla okolo a mě ovála vůně vanilky. Její drobné tělo bylo netknuté, ale hlavně nádherné. Drobný zadeček jí obepínaly maskáčové úzké kalhoty. Shodila ze sebe mikinu. Paže měla potetované.

„Vy zaskakujete za Jima?" hodil jsem po ní pohledem. Přikývla a usmála se. Zamířili jsme do klubu. Pozval jsem ji na skleničku na bar. Sám jsem si objednal kolu a snažil jsem se z ní vypáčit, co měli znamenat ti chlapi, co se s nimi porvala. Nic mi neprozradila.

„Jinak, jsem Agatha," podala mi ruku.

„Shannon, ale to asi víš." Políbil jsem ji na hřbet ruky. Skoro bych řekl, že se začervenala. Dopila whisky a seskočila z barové židličky. Bože, doufám, že je plnoletá, nebo mě zavřou. Došli jsme do šatny. Už tam seděl bratr i Tomo a zbytek kapely, ve které zrovna zaskakovala.

„Kde jsi byla?" promluvil na ni zpěvák a přeměřoval si pohledem ji a poté i mě.

„Byla jsi se Shannonem? Celé tři hodiny?" Všiml jsem si, že se jí o tom nechce povídat. Raději jsem ji vzal okolo ramen a zasmál jsem se.

„Chtěl jsem jí ukázat pár zajímavých míst," vysvětloval jsem, ona jen pokyvovala hlavou na důkaz toho, že to, co říkám, není lež. Z ní by se mohl ještě vyklubat dobrý společník. Nechal jsem to být a zadíval jsem se na bratra. Zkoumal ji a pak se zaseknul na mně.

„Lžeš," pronesl to tak hlasitě, aby to každý slyšel. Všichni se na mě otočili a očekávali vysvětlení.

„A co na tom?" rozhodil jsem rukama a šel jsem se připravit. Když jsem zaslechl, že už je předkapela na pódiu, musel jsem se jít podívat. Zpěvák měl zajímavý hlas. Moje oči ale přitahovala Agatha. Pohazovala hlavou a s basákem na sebe házeli vyzývavé pohledy. Jejich vystoupení se chýlilo ke konci, a proto jsem zamířil do zákulisí.

„Co je zač ta holka? Je mi nějaká povědomá," zachytil mě Jared za loket. Taky mu nedala pokoj a musel nad ní neustále přemýšlet.

„Ještě o ní nic taky nevím. Poznal jsem ji teprve před pár hodinami," ujistil jsem ho a šel dozadu, abych to neměl tak daleko k soupravě bicích.

Když jsem konečně zasednul a začal hrát, ocitnul jsem se ve svém světě, kde mě nic netrápilo, kde jsem si mohl dělat, co jsem chtěl. Byl jsem jen já a moje souprava, která mě provázela celým životem. Cítil jsem se šťastný. Nálada mi trochu poklesla, když brácha oznámil, že koncert končí. Protáhl jsem se a zamával jsem publiku. Seběhl jsem do zákulisí a stáhnul ze sebe totálně propocené triko. Tělo jsem si dnes protáhl výborně.

Nakouknul jsem do šatny. Seděli tam celí Black Dogs i s Jimem, který tam seděl se zasádrovanou rukou. Všichni se dobře bavili včetně Agathy. Rychle jsem se vysprchoval a zamířil opět do šatny. Kluci zaběhli do sprchy hned po mně. Posadil jsem se obkročmo na židli, sledoval dění v místnosti. Pohodu narušil Agathin telefon. Otráveně přijala hovor. Hlasitě se s někým dohadovala. Mluvila o práci, a to mě začínalo zajímat. Čím se může taková holka živit? Ještě otráveněji zahodila telefon do sportovní tašky.

„Pánové, ráda jsem s vámi spolupracovala. Jen vás poprosím, hoďte mi motorku domů. Musím jít pracovat. Pa," rozhlédla se po nás, zamávala a odešla. Její zmínka o motorce mě utvrdila v tom, že ji musím ještě vidět.

První díl je na světě. Leží mi v pomyslném šuplíku v notebooku už skoro čtvrt roku. Doufám, že se líbilo, a zanechejte, prosím, jakékoli reakce. Přijímám s otevřenou náručí i negativní. Člověk se chybami učí.

Mara

Autor: Mara, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek City of Angels 1:

1. Pavluss přispěvatel

12.12.2013 [11:01]

no páááni! Konečně další povídka s Marsíkama...tak to mě moc moc velice potěšilo Emoticon jinak název krásný, kluci krásní, začátek povídky rozhodně zajímavý! Už se těším na pokračování a mimochodem moc hezky píšeš, to se mi líbí