Chycená v síti - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

V této kapitole uvidíte náhled do Eleniny hlavy.
Doufám, že se vám bude líbit.
Nevím, co se stalo, asi jsem měla slabou chvilku. Tuto kapitolu jsem ze sebe prostě vysypala. Jinak to nejde říct!
Doufám, že se bude líbit!
Budu ráda za komentáře! Děkuji.
Terry...

28.01.2013 (07:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1161×

2. kapitola

Damon se snažil vypadat, co nejvyrovnaněji a bezstarostně, bohužel už znám jeho obličej natolik, že jsem si všimla, že je celý napjatý. Viděla jsem v jeho očích, že není úniku, že ho nic nenapadá. Občas vydechl, zamrkal a projel si rukou vlasy.

„Em, Damone. Vím, že jsi bezradný, ale tím, že tady budeš chodit dokolečka jako vůl, před tím neunikneš,“ připomněla jsem mu v lese. Už jsme se tu schovávali pěkných pár hodin. Museli jsme čekat, než se setmí. Bylo by asi všem divné, kdyby viděli dva Damony a dvě Katherine. Tu scénku jsem si dokázala v duchu vybavit. No, vím, že by to pro nás nedopadlo nejlépe, ale scénka by to byla pěkná.

„Máš pravdu! Zajdeme do penzionu hned! Pozdravím otce, bratrsky si potřesu rukou se Stefanem a se sebou. A nakonec skočím do postele s Katherine!“ vychrlil ze sebe ironické poznámky. Nahlas jsem si povzdechla. I když to v těchto šatech nebylo takřka možné. Celé tělo mě bolelo. Hrudník mě tlačil. Nechápu, jak to mohly ženy v této době vydržet! Obdivuji je!

„Tak promiň, ale když ty jsi tak strašně nervní!“ okřikla jsem ho. Damon se posadil na pařez vedle mě. Pohlédl mi zhluboka do očí a vzal mou tvář do dlaní.

„Slibuji, slibuji, že se odtud dostaneme! A až se odtud dostaneme a já zjistím, kdo nám provedl tuto levárnu, tak mi věř, že za to krutě zaplatí! Bude toho litovat natolik, že… bude brečet,“ řekl už s ironickým úšklebkem. V očích se mu zalesklo.

„Věřím ti,“ špitla jsem. Teď budu litovat člověka, který nás sem poslal, když se Damon do něčeho pustí bezhlavě, tak to stojí za to.

Pomalu se stmívalo, a my věděli, že čas odchodu nastal. Musím uznat, že jsem měla strach. Nikde nebyly pouliční lampy, které by nám naznačily alespoň směr našich kroků. Slyšela jsem tolik zvířat, jako nikdy za celý svůj dosavadní život. Damon mi takřka drtil ruku. Nevadilo mi to, cítila jsem se víc v bezpečí. Vím ironie, aby se člověk cítil v přítomnosti upíra v bezpečí. Ale tady to je Damon, Damon, který by mi nikdy v životě neublížil. Popravdě by mne zajímalo, jak se choval v této době. Jestli byl opravdu takový, jak ho popisoval Stefan. Jestli opravdu stále škádlil svého otce a se Stefanem byli nejlepší přátelé. Upřímně si takového Damona neumím představit. Nedokážu si představit, jak se se Stefanem objímá a navzájem se na sebe usmívají, bez toho, aby jeden na druhého nezaútočil, nebo si z něj nedělal srandu.

„Tady to je pokoj pro hosty, nikdo sem nechodí. Pro teď to bude náš úkryt,“ mrkl na mne a otevřel vysoké bíle dveře.

Pokoj byl ohromný. Vysoké stropy s lustrem, který byl z broušeného skla. Stěny byly tmavě hnědé a okna pokrýval vínově červený těžký závěs. Vlastně mi tento pokoj až na pár rozdílů připomínal ten, ve kterém teď Damon momentálně žije – v naší době.

„Zjistil jsem si, který je den. Dnes jsem se vrátil z války. Takže můžeš počítat s tím, že zítra uslyšíš křik přes celý dům. Můj otec o tom ještě neví. Upřímně byla to naše největší hádka, kterou si pamatuju. A to ti říkám, že mám dobrou paměť,“ ošil se a sedl si na velkou manželskou postel.

„Damone, vím, že to bude trapné, ale prosím! Pomoz mi z těch zatracených šatů! Myslím, že brzo omdlím,“ vysvětlila jsem mu.

„To je přístup! Konečně něco co se mi líbí!“ usmál se na mne. A párkrát zamrkal. Já ho jenom setřela nepřístupným pohledem.

Pomalu mi rozvazoval ten hrozný korzet, který jsem chtěla spálit. Najednou se skřípavě otevřely dveře. Damon stál za mnou rozvazující korzet a přede mnou Stefan s nechápavým pohledem. Byl v šoku. Chtěl řvát, ale udržel se. Jeho pohled byl vražedný.

„Promiňte, slečno Katherine!“ zamumlal, ale přitom dal důraz na každé slovo. Byl rozhozený, zhrzený a naštvaný.

„Damone, pokud jsme nějak změnili minulost…“ začala jsem.

„Nezměnili, stejně jsem byl v tuhle dobu s Katherine a Stefan na nás přišel. Akorát teď přišel na Katherine s Damonem v jiném pokoji. Nemusíš se bát,“ ubezpečil mě.

Lehli jsme si společně do postele. Dívala jsem se do stropu, až teď jsem si všimla, že je bílý.

„Co budeme dělat zítra?“ zeptala jsem se šeptem. Otočil se na mne a párkrát zamrkal.

„No, já seženu nějaké jídlo a celý den tu budeme zavření. Budeme tu vlastně zavření tak dlouho, dokud se nevrátí Emily,“ vysvětlil.

„A za jak dlouho by se měla vrátit,“ vyhrkla jsem okamžitě. Damon urputně přemýšlel.

„Řekl bych za týden,“ vyslovil svou domněnku. Přebírala jsem si v hlavě. Týden, co to bude obnášet? Řekla bych, že se z toho jen tak nedostaneme. Největší strach mám z Katherine.

„Zvládneme to!“ povzbudil mě. Přitom se lehce dotkl mé ruky. Nedala jsem ji pryč. Nechala jsem ji tam. Jeho dotek byl příjemný. Cítila jsem se opět v bezpečí. Milovaná! Něco mě k němu táhlo. Takže už jsem se rozhodla? Bude to Damon? Jen Damon? Zavřela jsem oči a představovala si, jak by to mohlo vypadat za několik let. Představovala jsem si samu sebe, jak stojím u sebe v pokoji.

„Damone,“ usměju se mile a vrhnu se mu do náručí. Damon si mne samozřejmě přivine k sobě a přitiskne mi své rty na mé.

Ale poté mě napadl jiný scénář. Co kdybych si vybrala Stefana. Toho milého kluka, který mi pomohl, když jsem ztratila rodiče. Byl to problém. Při Stefanovi jsem se necítila svobodná, cítila jsem se doslova svázaná. A tento stav mi doopravdy nevyhovoval. Za to při Damonovi jsem cítila volnost a vášeň, která mě spalovala. Věděla jsem, že Damon je osoba, která by za mne i dýchala. Tím nechci říct, že Stefan je jiný… Vlastně, ano, je jiný!

Vím, co bych potřebovala! Aby mi dal někdo jednu přes hubu a můj deník!

Dlenena jednorázovka zde