OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Chycená v síti - 1. kapitola

21.01.2013 (22:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 17× • zobrazeno 1722×

                                                                           1. kapitola

Šli jsme couravým krokem k penzionu, který nebyl zrovna dvakrát blízko.

„Počkat, kde je penzion?“ zeptala jsem se s vytřeštěnýma očima.

„Někde jinde, nejsme v naší době… Jsme v mé době! Někdo nás poslal do minulosti. Myslím, že jsme dokonce v roce 1864!“ začal vyšilovat.

„Děláš si legraci?“ zeptala jsem se o oktávu výš.

„Vypadám na to?“ odsekl.

„Co budeme dělat?“ zeptala jsem se zoufale.

„Hlavně tady nebudeme řvát jako na lesy! Musíme se převléct, kdyby nás tady v tom viděli místní, tak nás asi zabijí!“ vysvětlil situaci. Takový panický strach jsem snad neměla, ani když ze mě pil Klaus a já byla na pokraji smrti. Damon si vzal mou tvář do dlaní.

„Všechno bude v pořádku,“ řekl polopatě. Cítila jsem, jak se mi oči zalily slzami.

„Kdo to mohl udělat?“ dostala jsem ze sebe.

„Já nevím, ale musíme se dostat do penzionu, tam ukradnu nějaké šaty, abychom nebyli moc nápadní!“ navrhl Damon. Slabě jsem přikývla. A silně ho objala.

Došli jsme k stavbě, která byla snad impozantnější než novodobý penzion. Bílé stěny na mne působily přívětivě.

„Sedneš si na lavičku, která je v parku za penzionem. Počkáš tam na mne,“ rozkazoval Damon. Bez dalších řečí jsem kývla. Rozdělili jsme se. Musela jsem najít lavičku a počkat na něj. Díky bohu jsem ji našla.

Všude byla tma, slyšela jsem sovy a další noční život kolem. Najednou zachrastilo křoví, prudce jsem se otočila.

„Katherine?“ špitl někdo ze křoví. Co budu, sakra, dělat teď? Nemůžu si hrát na Katherine.

„Katherine, to jsem já, Stefan. Mohu tě na chvíli vyrušit?“ zeptal se zdvořile.

„Jistě,“ vydralo se ze mě. Co jiného jsem měla říct? Odprejskni? To by asi nebylo zdvořilé, no, i když u Katherine…

„Vypadáte dnes jinak,“ podotkl. „Co to máte na sobě?“ zděsil se.

„Ano, to je jedno, Stefane,“ zamluvila jsem to. „Potřeboval jste něco?“ zeptala jsem se.

„Chtěl jsem se pouze optat, zda jste už mému bratru naznačila, že svou věčnost strávíte v mé společnost,“ usmál se.

„Stefane, nechci se o tom dnes bavit,“ řekla jsem nevrle. Jako Katherine.

„Promiň,“ zareagoval rychle. Doufám, že to nebylo až moc ostré.

„Stefane, dnes bych už chtěla být sama,“ snažila jsem se ho zbavit.

„Jistě,“ řekl sklesle a odešel. Když mě opustil, tak jsem zhluboka vydechla. Další takové setkání nepřežiju.

„Eleno?“ špitl Damon. Rychle jsem se otočila. Nesl jedny opravdu hodně velké šaty. On už byl převlečený.

„To si děláš legraci?“ řekla jsem s hrůzou v očích.

„Pomůžu ti s tím,“ ušklíbl se, „navíc, neměla jsi už na sobě něco podobného?“ zeptal se.

„Damone, neměla! Ty šaty neměly korzet,“ upřesnila jsem situaci.

„Není to moc hrozné, uvidíš…“

„Ty už jsi to na sobě někdy měl?“ usmála jsem se.

„Ne, ale… Prostě to budeš muset vydržet!“ rozkázal. První spodničku jsem si dokázala obléct sama. Ale s druhou už mi pomáhal Damon.

„Katherine na to měla Emily, někdy mě. Takže vím, jak se to dělá,“ řekl, když mi vázal korzet. Asi po dvou minutách utahování jsem už nemohla nabrat dech.

„Damone, myslím, že se udusím,“ šeptla jsem přiškrceně.

„Neblázni, jsme teprve v polovině,“ odpověděl, i když jsem ho neviděla, tak jsem si představila ten pobavený obličej.

Asi po dalších pěti minutách jsem už měla korzet uvázaný, s tím, že jsem nemohla dýchat.

„Jestli zkolabuju, tak mě máš na svědomí!“ nabírala jsem dech.

„Beru si to na triko… No, ty vlasy. Máš je moc rovné a tvůj přízvuk taky není nic moc.“ Dívala jsem se na něj vražedně.

„Narvala jsem se tady do toho, tak mě nepokoušej!“ upozornila jsem ho.

„Už mlčím,“ uchechtl se. „Za chvíli bude svítat,“ oznámil.

„A co budeme dělat potom?“ nadzvedla jsem obočí.

„Podle všeho jsem teď nahoře s Katherine a Stefan sám sebe mučí v pokoji…“

„Mluvila jsem se Stefanem. Tímhle Stefanem,“ upřesnila jsem.

„Jak to myslíš?“ vykřikl, když jsme se procházeli po náměstí.

„Uviděl mě… Začal mluvit o tom, že tě chtěli s Katherine opustit,“ vysvětlila jsem. Damon se zmučeně uchechtl.

„Asi se zapomněl zmínit,“ řekl naštvaně.

„Je mi to líto,“ poklesla jsem hlasem.

„Nemusí…“

„Ukážete mi město, pane Salvatore?“ změnila jsem téma.

„Jistě, slečno Eleno,“ mrkl na mne. Procházeli jsme se, ukazoval mi obchody, kde tehdy nakupoval. Lékárnu, kterou vede Pearl a pomáhá jí Katherine. Dokonce mě znovu zavedl do zahrad penzionu, které jsem v té tmě předtím neviděla.

Začali jsme diskutovat o tom, kdo to měl tehdy lehčí.

„Víš, ženy tehdy se pouze staraly o děti a dobře se oblékaly pro muže. Na úklid měly služebné…“

„Ale v některých rodinách to tak nebylo,“ odporovala jsem.

„To máš pravdu, ale rozhodně ne tady v Mystic Falls. Tady žili samí zazobanci,“ vysvětlil.

„Co budeme dělat teď?“ chvěl se mi hlas.

„Přemýšlel jsem… Najdeme Emily a ta nám možná pomůže,“ vysvětloval.

„Dobrý nápad, ale jak se k ní dostaneme, aniž bychom na sebe neupoutali pozornost?“ chtěla jsem vědět.

„No, asi ji na sebe budeme muset trochu upoutat. Zkus Katherinin pohled,“ nadhodil s úsměvem. Zvedla jsem hlavu trochu výš a přimhouřila jsem oči.

„Úplná Katherine!“ dal důraz na každé slovo.

„Co když se setkám s tvým starým já?“ zeptala jsem se vážně.

„Předstírej, že jsi prostě Katherine…“

„To tě mám hryznout do zadku?“ uchechtla jsem se.

„Vtipné,“ odpověděl jedovatě.

Autor: TerryBells, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Chycená v síti - 1. kapitola: