OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Charon - 6. kapitola



Charon - 6. kapitolaJed pro královnu...

„To nedovolím!” vykřikla Moira a dívala se na mě očima, které odrážely šílenství spolu s touhou po krvi. Byl jsem si jistý, že ta čarodějnice bažila po mé krvi.  

Stařena přede mnou stála beze strachu, připomínala mi divokou vlčici chránící své mladě. Obdivoval jsem jejího nezlomného ducha i to, jak neohroženě se dokázala postavit svému králi. Teď ale stála v cestě bezpečí mé neteře a synovce. A nebyl nikdo a nic, co bych pro ty dva neobětoval.  

Netrpělivě jsem pohlédl ke svému stanu, kde se Serena za pomoci Branhas připravovala na rituál zření.  

Nechal jsem uprostřed prostranství zapálit ohně v přesném tvaru dorůstajícího měsíce a moje neklidné kroky mě stále dokola vedly kolem jejich jasné záře.  

„Zacházíš příliš daleko, stará,” prohlásil jsem hlasem nebezpečně tichým a nízko posazeným.  

Moira se nadechovala k odpovědi, ale přerušilo ji mrtvolné ticho a bezvětří, které nastalo. Serena kráčela ve světle ohňů, celé tělo měla pomalované runami jižního lidu a černá barva těch znaků ostře kontrastovala s bledostí její kůže.  

Výraz ve tváři měla strnulý a hnědé oči zvýrazněné černou tuží se zdály hlubší než propasti. Ucítil jsem syrovou sílu magie, jak se mi otřela o nohy a chtěla stoupat výš. V korunách stromů se jemně tetelilo listí, ačkoliv nefoukal ani ten nejslabší větřík.  

Zatnul jsem ruce v pěst ve snaze setřást ze sebe podivný pocit chladu, který se šířil po celém těle. Něco bylo špatně... Má temnota zběsile vířila v nitru a stíny se plížily, aby mi pošeptaly tajemství noci.  

Serena došla přesně doprostřed utvořeného obrazce, zaklonila hlavu a roztáhla paže. Byla překrásná... Divoký květ jihu uprostřed Temného lesa.  

Šíp... 

Stíny mi to jediné slovo vydechly těsně u ucha a já se otočil směrem, kterým se stahovaly. Černá silueta na pozadí oblohy, ukrytá vysoko ve větvích, se mohla zdát jako pouhý klam. Jasný obrys kuše byl ovšem dokonale reálný. A mířil na Serenu! 

Tělo se vymrštilo dřív, než k tomu stačil mozek dát podnět. Přeskočil jsem ohnivou hranici, a když se rozestoupila ohnivá clona, měl jsem Serenu už na dosah.  

Dívala se na mě očima rozšířenýma hrůzou a já teprve teď uslyšel řev deroucí se mi z hrdla. Byl to válečný pokřik, zvuk, kteří slyšeli moji nepřátelé, než jsem je poslal do pekla.  

Ve stejné chvíli, kdy jsem do ní prudce vrazil, se mi ramenem rozlil oheň. Zasténal jsem a Serena pode mnou přidušeně něco mumlala.  

„Lež, niena,” zašeptal jsem jí do ucha hlasem prosyceným bolestí.  

„Rine, co to děláš? Jsi těžký, slez!”  

Pousmál jsem se nad tím, jak ji strach zbavil studu a ona mě bezostyšně oslovila jménem a tykala mi. Dlaněmi se mi zapírala do hrudi a snažila se nadzvednout těžké tělo ze svého.  

„Sidas! Charon byl napaden! Sidas!” Varenovy rozkazy se nesly nocí ostře jako střely.  

Země duněla pod těžkými kroky mých strážců, ale jako první mě uchopily paže nejlepšího přítele. Varen se nade mnou sklonil a napůl mě zdvihl ze Sereny.  

„Dostal jsi to do ramene, Rine... Nikdo ho neviděl, jako by po tobě vystřelil zatracený duch! Cuchray!” Sprostá nadávka na konci proslovu dodala Varenově hněvu na skutečnosti.  

„Mířil na Serenu,” procedil jsem skrz zuby a cítil pot, který mi stékal po zádech spolu s krví.  

Moje shanees pode mnou ztuhla a velkýma očima dvakrát zamrkala. Šok v její tváři byl nefalšovaný a já sám svoje chování nedokázal pochopit. Riskoval jsem kvůli ženě, jejíž tělo jsem ještě neokusil, a skoro ji neznal. Riskoval jsem všechno pro vzpurnou shanees, která se snažila všelijak obejít slib, který mi dala.  

Klekl jsem si na kolena a svěsil hlavu v touze zabránit světu, aby se nakláněl do strany. Serena přede mnou poklekla a než jsem stihl zareagovat, nahnula se k mému rameni. Setřela špičkou prstu krev, která se řinula z okolí šípu a vložila si ho do úst.  

Na spodním rtu ulpěla kapka mé krve a ona ji jazykem slízla. Oči se jí rozšířily jako v extázi, zalapala po dechu a chvíli trvalo, než znovu získala vládu sama nad sebou. Má magie jí prostoupila, zpívala v jejím těle temnou píseň a já cítil, jak se v mým žilách vaří v touze dát té ženě víc.  

„Jed... Půlnoční břečťan. Do pár minut mu zastaví srdce,” mluvila s Varenem, aniž by se na mě podívala.  

„Nevím, jaký je protijed!” Varen měl výraz šílence, jak jím prostupovala panika.  

Sereně se v očích mihlo světlo a váhavě se ke mně naklonila.  

„Ne!” vykřikla Moira a chytila Serenu pevně za paži. „Nedělej to! Už nikdy tuhle chvíli nevrátíš, dítě. Nikdy nebudeš moci změnit své rozhodnutí.”  

„Beze mě zemře,” zašeptala Serena.  

„Může tě to zabít!” namítla Branhas tiše.  

Serena se na mě podívala podivně něžným pohledem a v očích se jí zaleskly slzy. „Je to charon. Jeho krev v mém těle potlačí jed.” 

Svezl jsem se na bok a lapal po dechu v zoufalé touze dostat do sebe aspoň doušek kyslíku. Upřel jsem pohled na oblohu posetou hvězdami a pomalu se smiřoval s myšlenkou, že zemřu. Zdálo se mi, jako bych slyšel otcův zlověstný smích. Sarien se mi vysmíval a určitě už mi dělal místo u Satanova stolu.  

Zorné pole se začalo zužovat, jak smrt přicházela. Ucítil jsem silný tlak na prsou a Serenina vůně se mi vetřela do nosu. Otřela se svými rty o mé a já nasával její dech.  

„Uznávám tě za svého pána,” šeptala mi tiše do úst. „Jih tě bere za svého vládce, stává se tvým vazalem a jako dar ti předává magii valů. Jako náčelnice ti daruji jménem svého lidu naši sílu.”  

Prsty se jí hbitě rozběhly po mé kazajce, rychle rozplétala šňůrky stahující látku poslušně k sobě a rozhrnula mi i košili. Studenými prsty se dotkla mého rozpáleného těla a potom se nade mnou sklonila.  

Vykřikl jsem pohlcen mezi extází a bolestí, když přiložila rty k ráně a začala sát. Cítila jsem, jak krev spolu s jedem opouští mé tělo a vlévá se do ní.  

Měl jsem doširoka rozevřené oči, v uších mi hučelo a tělo mi chladil vítr vanoucí z jihu, jako by se Serenini předkové nedokázali smířit s jejím rozhodnutím.  

S každým natáhnutím jsem se cítil silnější. Každá buňka mého těla vnímala krev, kterou spolykala. Byla jako maják v bouři. Volala na mě, jako bych sám nevěděl, že ta dívka se právě stala mým tělem, mou krví a duší.  

Serena ze mě sklouzla, ochable se položila vedle mě a víčka se jí tetelivě chvěla. Zatímco shanees byla na pokraji sil, já se cítil nabitý mocí.  

Postavil jsem se nad ni a díval se na drobné tělo. Do duše se mi vkrádala opravdová temnota a v hlavě mi burácelo, že je moje. Když vydechla a zachvěla se zimou, věděl jsem s naprostou jistotou, že na Temný trůn usedne královna s krví jihu. A bohové ať chrání každého, kdo by se tomu rozhodnutí vzepřel.  

Natáhl jsem ruku do strany, aniž bych od Sereny odtrhl pohled. „Dej mi plášť!”  

Ten pokyn nebyl určen nikomu konkrétnímu, ale za chvíli už se ke mně natahovalo několik rukou s kusy oděvu. Jeden jsem vzal, sklonil se a zabalil Serenu do teplé vlny. Spokojeně zavzdychala a já jí shrnul z čela pramen vlasů.  

Uchopil jsem ji do náruče a otočil se čelem k Varenovi. Přítel se tvářil podivně ztuhle, prodělaný šok se na něm podepsal víc, než by se mohlo zdát.  

„Chci hlavu toho, kdo to udělal, na talíři. Až se vypořádám se záležitostmi u upírů, vrátím se a dostanu jméno zrádce,” řekl jsem tichým hlasem.  

„Můj pane,” uklonil se Varen. „A co ta záležitost s napadením lidu pod tvými barvami?”  

Zamračil jsem se, když jsem uslyšel osten ve Varenově jindy uhlazené mluvě. „Vím, jaké jsou moje povinnosti! Uděláš, co jsem řekl, Varene. Tohle bude tvojí prioritou, protože se před tvýma očima pokusili zabít tvoji budoucí královnu! Najdeš toho zrádce a přivedeš mi ho k potrestání!”  

Rozšířeně zorničky mého přítele mi byly dostatečnou odpovědí. Otočil jsem se k odchodu, a když jsem se Serenou v náručí kráčel do svého stanu, zahlédl jsem Moiru, jak stojí na hranici světla a stínu. Ve vrásčitém obličeji měla zachmuřený výraz a něco si mumlala skrze rozpraskané rty. Znělo to jako modlitba. Pokud se však modlila za svou chráněnku, bylo pozdě. Serenin osud byl zpečetěn.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Charon - 6. kapitola:

2. Peťa
13.11.2019 [15:28]

Fakt parádní díl, tvoje povídky mě fakt baví a nemůžu se dočkat další kapitoly. Emoticon Emoticon

1. E.T.
12.11.2019 [11:19]

Jedním slovem ÚŽASNÉ!!! Prosím rychle o další.

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!