OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Charon - 11. kapitola

Můj bratr se blížil... Občas jsem slýchávala střípky jeho slov, jak se ke mně snažil promlouvat. Byla jsem si jistá, že je to otázka jenom několika dní, než král nočních můr vtrhne do Temného lesa a pročeše ho po centimetrech, aby mě našel.  

A čím jsem si byla jistější? Že až se mu postaví do cesty a proběhne boj, při kterém jednoho z nich ztratím. Ať už to bude Arian, jediný muž, který při mně stál v nejtěžších chvílích, bratr, opatruje mě jako oko v hlavě, přítel, vždycky připravený mě vyslechnout a podat pomocnou ruku. 

Nebo... Zalapala jsem po dechu bolestí, která se mi rozlila v hrudi, když jsem si představila, že by to mohl být Rine, jehož nevidomé oči by zíraly do prázdna a tělo chladlo s každou další minutou. Můj král... Můj muž... Moje životní láska... Nejlepší přítel, věrný ochránce, milující druh...  

Rine zastoupil všechny role, které v mém životě sehrával Arian a doplnil je o řadu dalších. Nechtěla jsem a v žádném případě si nemohla vybírat, protože moje zrádné srdce by dalo přednost muži se zlatými vlasy a stejně zlatýma očima, který vedle mě poklidně oddechoval na lůžku.  

Rineova nahá krása se třpytila v paprscích ranního slunce, štíhlé tělo měl uvolněné spánkem, špičaté uši se dotýkaly rozcuchaných vlasů a ústa měl pootevřená.  

Doteky lehkými jako vánek jsem přejela prsty po místě, kde silně tlouklo jeho srdce, sjela níž přes žebra a břišní svaly, obkroužila pupík a... Zápěstí mi sevřela silná ruka a já vzhlédla k těm karamelovým očím, lenivě přivřeným před světlem.  

„Jsi nenasytná,” zašeptal hlasem ochraptělým spánkem a stáhl si mě na sebe.  

Obkročila jsem ho a dosedla na jeho slabiny ve stejnou chvíli, kdy svůj probuzený penis nasměroval rukou, abych ho mohla přijmout. Zasténala jsem uspokojením, když mě naplnil až po okraj, cítila jsem bolestivé napínání, když se mé tělo přizpůsobovalo jeho velikosti a bylo to... Správné... Bylo to dokonalé.  

Položila jsem dlaně na jeho hruď a zhoupla se v bocích. Rine spokojeně zamručel, opřel se pohodlně do polštářů a rukama mi hnětl zadeček ve snaze popohnat můj rytmus.  

Odtrhla jsem mu ruce a škádlivě si stiskla ňadra, zatímco jsem se na něm pohupovala. Vyjela jsem rukama do vlasů a prohnula se v zádech. Věděla jsem, že mi ňadra poskakují, když jsem zrychlila tempo a oheň v Rineových očích mi prozradil, jak moc se mu to líbí.  

Ve zlomku vteřiny mě ze sebe shodil, přinutil mě kleknout si na všechny čtyři, a když do mě bez varování vrazil, vykřikla jsem. Rine mě za vlasy zvedl do kleku, a zatímco si mě za ně jednou rukou přidržoval, tou druhou mě štípl do bradavky.  

„Nebudeš mi upírat rozkoš, ženo,” vrčel mi do ucha. „Za trest mě budeš muset prosit, abych s tebou skončil.”  

Vyzývavě jsem se zasmála a smích proťalo sténání, když do mě začal tvrdě vnikat. „Uvidíme, kdo bude prosit dřív.”  

Rine zavrčel jako zvíře, ohnul mě dopředu, takže jsem se zapírala předloktími a zadek měla vysoko zdvižený a začal do mě hrubě přirážet. Nechtěla jsem sténat, nechtěla jsem propustit jediný výkřik, ale místo toho jsem hlasitě naříkala v odezvě na jeho pohyby.  

Rine sjel rukou k mému rozkroku a začal zkušeně mnout ten necitlivější bod. Roztřásla jsem se a zakousla se do matrace pod sebou.  

„Poprosíš?” zeptal se škádlivě a zakroužil boky.  

Zazmítala jsem hlavou ze strany na stranu neschopna ze sebe vydat jediné slovo. Rine ze mě vystoupil, otočil mě a stáhl k okraji lůžka. Postel byla vysoká, takže pohodlné stál mezi mými stehny, když do mě znovu zajel. Zdvihl mi jednu nohu a položil si ji na rameno.  

Překvapeně jsem vyjekla, když změnil úhel průniku a orgasmus se ve mně začal nezadržitelně hromadit. Rine ale zpomalil, sotva se pohyboval a narážel do toho magického místa s mučivou něhou.  

„Víc,” zavrčela jsem a prohnula záda do luku, hlavu zakloněnou.  

„Víc co?” posmíval se mi a dál do mě pomalu pronikal.  

Sedla jsem si a Rine mě přidržel. Hleděli jsme si do očí s takovou intimitou, až mi to nahánělo husí kůži.  

„Prosím,” zakňučela jsem v nesnesitelné touze po uvolnění.  

Rine mě pevně stiskl, zahákl si obě moje nohy kolem zadku a usmál se. „Tvé přání je mým rozkazem, lásko.” A několika drsnými přírazy mě přivedl na vrchol.  

Třásla jsem se zbrocená potem, když do mě pronikal v honbě za vlastním vyvrcholením. Lůno mi zaplavilo teplo sotva pár vteřin nato.  

„Miluju tě,” vydechla jsem do úst a políbila ho.  

Rineovu divokost vystřídala něha. Hladil mě po zádech, líbal mě, jako by měl všechen čas světa a třel se svým nosem o můj v mazlivém gestu.  

„Vím, že s ním komunikuješ,” zašeptal hrdelním hlasem, ale nepřestával mě hladit. „Vyřídíš mu můj vzkaz, Sereno. Řekneš mu, že si nejde pro svou sestru, ale pro mou královnu. Řekneš mu, že se snaží vzít mi mou ženu.” Jeho hlas byl tichý, když se mi nekompromisně podíval do očí. „Nikdy se tě nevzdám a raději se zalknu vlastní krví, než bych tě nechal odejít. Pokud necháš Ariana přijít do Temného lesa ve jménu pomsty, jeden z nás zemře. Dokud totiž bude moje srdce bít, neodejdeš odtud.”  

Zachvěla jsem se při těch slovech. Nebyla to slova zamilovaného muže, tohle mi oznamoval charon připravený pohnout zemí, aby si udržel to, co je jeho.  

Arian byl silný... Můj bratr byl stvořením světla a temnoty, byl tím nejděsivějším koktejlem dobra a zla. Krev mé matky mu dávala medovou pokožku, temně hnědé oči a záplavu temně zlatých vlasů, ale když nechal vyplout na povrch dědictví ze strany můr, ustoupila elfí podoba té můří. A taky vyvřela jeho magie.  

Rine byl ale charon... Jeden král v krvavé bitvě proti tomu druhému. Bratr vykonávající pomstu za svou sestru a muž chránící svou ženu. Jejich střet byl nevyhnutelný.  

A co když zemře muž, jehož teplé tělo se ke mně tisklo? Co když přijdu o druhou polovinu své duše?  

A když ztratím bratra?  

Tak jako tak, zlomí mě to. Věděla jsem to jako ještě nic v životě. Ať ztratím Rina, nebo Ariana, nepřežiju to ani já.  

Podívala jsem se ven ze stanu, látka vchodu povlávala v chladném větříku a odhalovala horizont zbarvený ranními červánky.  

Nacházeli jsme se na severu... Na západě sídlilo vojsko můr a na jihu byl můj vlastní kmen... Všechno to byla místa, kde by mě Rine hledal nejdřív. Zbýval tedy východ.  

Pohroužila jsem své rty do mučivě dlouhého polibku a snažila se tuhle chvíli nesmazatelně vtisknout do paměti. Vůni Rineovy pokožky, jeho teplo, jeho dech vonící po mátě a jeho doteky na těle.  

Odtrhla jsem se od něj a pohladila ho po tváři. „Miluju tě, Rine. Nikdy tě neopustím, slibuji.”  

Ta lež mi splynula ze rtů tak snadno, jako jsem dýchala. V hrudi se mi rozhořel zrádný oheň bolesti, protože jsem věděla, že až padne noc, odejdu od tohoto muže, z jeho světa a nikdy se nevrátím. Ve jménu jeho záchrany jsem byla ochotná lhát a utíkat. Ve jménu lásky jsem byla ochotná nechat ho jít. Protože ho raději uvidím šíleného hněvem z mojí zrady, než abych se dívala, jak jeho tělo hoří na hranici.