Charon - 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Noční můra krále elfů...

29.06.2019 (11:00) • TerezaJ • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1642×

Stál jsem vzpřímeně a díval se do zrcadla, když mi má sestra upravovala černý plášť. Koruna na hlavě mě tížila, ten obsidiánový spletenec plný ostnů měl zdobit hlavu Destiny, na jejích havraních vlasech by možná nepůsobil tak nepatřičně jako v mých blond.

Neodolal jsem a ušklíbl se na svůj odraz. Jo, Rine, právě jsi přešel z jednoho vězení do druhého. Ale nezměnil bych jediné rozhodnutí, neudělal bych nic jinak, protože moje činy vedly ke svobodě pro Destiny a ta si ji zasloužila víc než kdokoliv jiný na světě.

Má sestra se postavila přede mě, pevně mě chytila za ramena a v očích se jí leskly slzy. „Vypadáš jako pravý charon, Rine.”

Zvlnil jsem rty do něžného úsměvu a špičkou prstu setřel osamělou slzu, která jí skanula po líci. Dorian naučil mou sestru plakat, dodal jí odvahu, aby propustila své srdce z ledové klece a dovolila si cítit. Poloupír bude mít navždy můj dík a se mnou na trůně mají lovci i upíři v Temných spojence nejen prostřednictvím mojí sestry.

„Je čas!” ozval se ode dveří do hlavního stanu Varen, můj první rádce.

Otočil jsem se k nejlepšímu příteli a při pohledu na jeho zjizvenou tvář jsem zatoužil otce znovu zabít. Varen mi stál po boku na bojišti, nikdy mě neopustil, brodil se se mnou v krvi nepřátel a jako odměnu za své věrné služby koruně mu otec nechal na obličej vylít horký olej. Důvod? Jedinkrát ulehl se ženou, kterou chtěl Sarien.

„Už jdeme,” kývla Destiny a naposledy přejela rukama po mých ramenou, aby smetla neviditelná smítka.

„Rine?” promluvil Varen znovu. „Mají pro tebe dar ke korunovaci.”

Nezarazilo mě oznámení jako takové, ale tón jeho hlasu, když tu větu pronášel. Byl nervózní a můj přítel nebyl nervózní za žádných okolností.

„Co je to?” zeptal jsem se.

Varen chvíli mlčel, přešlápl z nohy na nohu, a nakonec prudce vydechl. „Shanees... Nově vycvičenou, mladou, překrásnou shanees, která ti bude zahřívat lože, dokud ji nevystřídá tebou zvolená královna.”

„Chtěl jsem ten bordel rozpustit okamžitě po korunovaci! Nebudu si chovat ženy jako dobytek!” zavrčel jsem.

„Tradice si žádá svoje, Rine, a tohle je gesto dobré vůle. Rada ti ji předává ve znamení míru, chtějí svého charona potěšit a ujistit ho, že se nebudou mstít za smrt předešlého... Musíš ji přijmout, Rine, alespoň na nějakou dobu,” promlouval mi Varen do duše.

„Nemůžeš Temné přetvořit přes noc... Jejich smýšlení, jejich tradice a jejich víra byla budována po celá tisíciletí,” přidala se Destiny.

Přešel jsem k plachtě stanu a poodhrnul ji stranou. Na mýtině hořely hranice, oheň šlehal vysoko k nebesům a pódium, na němž stál černý trůn z leštěného kamene, bylo osvětlené loučemi. Dav pod ním se kroutil jako netrpělivé klubko hadů, čekali, aby ukojili svou zvědavost.

„Jdeme!” zavelel jsem ostře a jako první vykročil ze stanu.

Stráže se okamžitě zařadily za mě, Destiny mě následovala jediný krok ode mě a Varen se plížil ve stínech, aby mu neuniklo žádné skryté nebezpečí.

Procházel jsem mezi svými lidmi a oni jako jeden padali na kolena v posvátné úctě. Nenechal jsem na svou tvář promítnout jedinou emoci, protože jakkoliv pokorně se chovali, byla to rasa nemilosrdných nestvůr a většina z nich se od mého otce moc nelišila.

Vystoupal jsem k trůnu a dovolil si jenom kratičké přejetí prsty po leštěném kameni a hluboký nádech, než jsem se usadil a nastavil tvář obecenstvu.

Ano! Hledali náznak slabosti, viděl jsem to v pátravých pohledech, cítil jsem to z jemných nuancí jejich aury a vibrací magie, která se rozbíhala do všech stran. Beze slova jsem natáhl sítě své vlastní a překryl je stejně jako noc, která vládla kolem.

Několikero zalapání po dechu, pár tichých zasténání a bledost ve tváři všech, mi bylo dostatečným zadostiučiněním. Destiny měla pravdu, pokud jim hned na začátku neukážu meze, budou si myslet, že je mohou překračovat.

Z davu vystoupil Tharas, předseda rady Temných, poklekl a hluboce se uklonil. Sice se narovnal, ale zůstával na kolenou, když ke mně promluvil. „Ma charon, máme pro tebe dar ke tvé korunovaci. Víme, jak vytříbený vkus máš, a proto věř, že je to nejlepší zboží v celé zemi, neurazili bychom tě ničím menším.”

Zboží? No jistě, pro bandu těch ubožáku nebyly shannes ničím víc, jenom nástroje pro jejich zvrácené choutky. Chtěli jste si zašoustat na jakýkoliv způsob? Není problém, Temní měli v zásobě ženy školené pro to, aby chlapa dovedly do nebe. Neměly žádná práva, a pokud přišly během hrátek k úhoně? No a co, byly jich přece celé desítky.

Zatnul jsem ruce do trůnu a musel si připomenout, že to chce postupné změny. Klid, Rine, všechno má svůj čas.

Znuděně jsem se zahleděl na pečetní prsten na své levém malíčku a snažil se, aby můj hlas zněl co možná nejlhostejněji. „Nebudu po předešlém charonovi sbírat zbytky.”

„Ach ne, pane!” zavrtěl Tharas divoce hlavou. „Tuhle dívku váš otec nikdy neměl, je čerstvá... Našel jsem ji osobně v řadách prostých vesničanů a přivedl ji do tábora těsně před jeho smrtí. Bude se ti líbit, je překrásná.”

Je čerstvá, charone! Jako bychom se bavili o pouhém mase, a ne dýchající bytosti.

„To posoudím sám!” zařval jsem vztekle a nechal magii prosáknout na povrch. Oči mi žlutě zažhnuly. „Přiveď ji!”

Tharas mávl rukou a Temní utvořili uličku. Zahleděl jsem se na její konec a světlo ohňů odhalilo na hranici stínů drobnou postavu, která se někomu vzpírala. Tichý šepot, a nakonec menší ze stínů překročil hranici světla.

Bezděčně jsem se naklonil dopředu a ucítil, jak mi dech uvízl v hrdle. Kráčela ke mně nahá žena, byla bosá a její mléčné tělo osvětlovaly pochodně. Kyprá ňadra se při každém kroku smyslně zhoupla, bříško měla měkké, boky oblé, a bohové! Byla dole úplně holá a pohled na to sladké místo mi rozproudil krev v žilách. Ucítil jsem, jak mě v rozkroku tlačí vzrušení a bezděčně si olízl rty při pomyšlení na to, jak asi chutná.

Veškeré vzrušení ze mě opadlo, jakmile jsem se zahleděl do jejích očí. Temně hnědé tůně orámované černými řasami na mě hleděly bez mrknutí a třpytil se v nich vzdor. Něžně řezaný obličej jí rámovaly vlasy stejné barvy jako oči, a i když se jednalo o brunetku, kůži měla bílou jako sníh.

Vystoupala na pódium a klekla si přede mě. Měl jsem nutkání zakrýt si rukama rozkrok, protože z první řady mohla vidět, jak na mě zapůsobila, a taky že ano. Její oči prodlely na vyboulenině mých kalhot a potom pozvedla zrak.

Úšklebek, který přeběhl přes plně vykrojené rty, byl přinejmenším pohrdavý. „Mám ti ulevit hned, ma charon?”

Penis sebou zacukal v odpovědi na její chraplavý hlas a nabídku, kterou pronesla. Jo, zlato, uměl jsem si představit, čím bych ti tu tvoji prořízlou pusu zacpal.

Odvrátil jsem od ní pohled a vrátil se jím k Tharasovi. „Ujde.”

Tiché odfrknutí u mých nohou mi téměř vykouzlilo úsměv na tváři a záměrně jsem pokračoval. „Čekal jsem něco lepšího, ale dlouho jsem neměl ženu, takže postačí.”

Hořká čokoláda, která jí protékala očima, vzplála vlastním ohněm a hněv jí zbarvil tváře do ruda. Stiskla pevně čelisti, ale nepromluvila.

Postavil jsem se a rozhodil ruce ve všeříkajícím gestu. „Bavte se! Jezte, pijte, tančete! Váš charon vás opustí, aby si užil vlastní soukromou oslavu.”

Ozval se oplzlý smích a já si stáhl z ramen plášť, abych do něj zabalil křehké tělo, které přede mnou stále klečelo. Pomohl jsem ženě na nohy a utáhl jí látku pevně kolem ramen.

„Jak se jmenuješ?” zeptal jsem se.

Usmála se tak zářivě, až mé srdce vynechalo pár úderů. „Můžeš mi říkat má malá noční můro.”

Následující díl »

Autor: TerezaJ, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction