OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Čáry máry fuk! 3

15.02.2011 (18:00) • Mystery • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1539×

3) Trevorův let aneb Volejte ke Svatému Mungovi!

Ten den se jí nic nedařilo. U McGonagallové dopadla při přeměňování naprosto katastrofálně - místo toho, aby proměnila ropuchu v kartáček na zuby, ji odrazila - chudák žába předvedla tryskový let nad hlavami spolužáků (Aly ale měla pocit, že zrovna Malfoyovi slizkým břichem štrejchla o hlavu. Jeho vlasy byly ale tak napomádované, že to v konečném důsledku nikdo nepoznal), přičemž špičatý klobouk profesorky McGonagallové minula jen o milimetry - až se rozplizla a pomalu stekla po tabuli dolů. Přitom za sebou nechala tlustou cestičku slizu. Jen zoufalé Kvák! při šplouchavém dopadu svědčilo o tom, že žába přežila.

Aly v tu chvíli vykulila oči a vyděšeně si skousla spodní ret. Dokonce tak silně, až na jazyku ucítila nepříjemně železitou chuť krve. Zmijozelští zařvali smíchem a spolužáci z Nebelvíru po sobě jen loupli pohledem. Úsměv se jim ale zcela skrýt nepodařilo. Zato Neville vykvikl tak hlasitě, že se i Snapeovi vzdálenému přes celý hrad museli stáhnout půlky děsem.

Rychle k němu otočila hlavu.

„To nebyl Trevor!" bránila se a zuřivě přitom šermovala rukama.

„Ehm," odkašlal si nenápadně Harry sedící v lavici hned přes uličku. Aly k němu střelila vyděšeným pohledem.

„Myslím, že byl. Koukni na to břicho."

Jistě, Nevillova měla na tom místě velký tmavý flek. Aly stihla v duchu třikrát přeříkat Godrikovu motlidbu tam i nazpátek, jen aby to nebyl Trevor. To by totiž Neville nepřežil. Trefil by ho šlak! Jo, určitě by ho trefil šlak! A ji by pak zavřeli do Azkabanu za vraždu a nepomohl by jí ani dědeček Brumbál! Jenže ona ještě nechtěla umřít! Je přece tak mladá! Svět ji potřebuje!!!

Mrkla po žábě.

Žába mrkla po ní.

A Aly se málem složila. Byl to Trevor!

Neville ještě navrch vypadal, jako by ho každou chvíli měli odvézt k Mungovi hned vedle chudáků jeho rodičů...

¤¤¤¤¤

Na lavici u Nebelvírského stolu dosedla s takovou razancí, až ji málem překlopila asi i s pěti dalšími studenty.

„Hergot!" zaklela.

„Ale, ale! Kohopak tu nevidíme!" ozval se vzápětí za jejími zády dvojhlas. Fred a George, problesklo hned hlavou Aly. Musela protočit oči. Jestli si z ní dneska budou dělat srandu, tak je vážně praští!

„Samotná vnučka velkého Albuse Brumbála!" zatvářil se jeden z nich tak záhadně, že jí najednou i Snape připadal jako ten nalízanec Lockheart.

Dvě paže jí padly okolo krku, až jí hlava klesla k ramenům, a bratři Weasleyovi si přisedli vedle ní.

„Těžkej den?" zeptal se ten napravo. Aly zatnula čelist a obrátila se k němu. Teď vážně netoužila po něčí přítomnosti, natožpak po přítomnosti těch dvou...

„Jo, Georgi!" procedila skrz zuby.

„Jsem Fred," pobaveně ji opravil. Zlobně stáhla své modré oči do úzkých škvírek. Evidentně se dobře bavili, což ji nesmírně štvalo. Kdykoliv jindy by je žertovně loktem dloubla do žeber nebo jim připlácla smetanový dortíček do obličeje a pak se smála, že vypadají jako tenkrát, když hodili do Ohnivého poháru svoje jména, a kvůli postaršovacímu lektvaru jim narostly vousy.

„Fajn!" zafuněla a sáhla po kuřecím stehýnku, do kterého se vztekle zakousla.

„Nezajímá tě proč jsme tady?" ptal se George takovým hlasem, jako kdyby šlo o něco opravdu tajného. Aly se ušklíbla. Přesně o tenhle tón hlasu se několikrát pokoušel Ron. Klidně by se vsadila, že si ho i potají nacvičoval.

„Ne," setřela ho. „Ono je to totiž úplně jasný."

„Vážně?"

„No jo," pokývala hlavou. „Kdo by se totiž obešel bez mé dlouhodobé přítomnosti," řekla jsem jedovatě.

„Jo, zvlášť když jsi tak milá," zaksichtil se Fred.

„Máš recht!" zařehtalo se jeho dvojče a společně si plácli. Aly jen protočila oči. Vážně teď neměla náladu - na nikoho. Pořád se jí vybavoval Nevillův smrtelně bledý obličej, když zjistil, že mu odstřelila Trevora přes půl třídy a ještě ho rozmázla o tabuli.

Aly zoufale zakvílela a za překvapených pohledů Weasleyových dvojčat sjela hlouběji pod stůl.