OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Another Fire - 11. kapitola

31.05.2012 (10:00) • Eliza • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 5× • zobrazeno 1348×

Poznámka autorky: V téhle kapitole jsem si trochu pohrála s původním námětem, ale určitě se kolem toho nebude točit víc, než pár vět v další kapitole.  Jenom mi přišlo zajímavé zasadit do jinak odlišného děje před dobou Katniss a spol. něco, co fada Hunger Games už zná z pohledu jiného. Snad to nebudete považovat za vykrádačku, nebylo to tak míněno. ;) Jinak vycházím z předpokladu, že i kapitolané studují školy. :)

Utekla jsem zpátky do pokoje. Myslím, že si mě nikdo pořádně nevšiml. Vykašlala jsem se na celý svět a rozbrečela se. Teprve teď jsem věděla s naprostou jistotou, že jsem mrtvá. Je to nepopsatelné. Smířit se se smrtí je něco jiného, když máte pořád naději, že z těch dvaceti tří budete vy ten přeživší. Když tu naději nemáte, je to horší. Je to peklo. Doslova si přejete, aby vás hned zastřelili.

Asi po hodině pláče jsem usnula. Spánek byl dnes milosrdný. Snila jsem o zlatavých polích, jaká máme hned kousek od domu v devátém kraji. Jako malá jsem se tam bosá procházela a hladila klasy. Občas jem narazila na nějakou myšku nebo hraboše. Milovala jsem všechna zvířata, milovala jsem pole a milovala jsem tu svobodu, kterou jsem měla. Po osmnáctých narozeninách bych šla sklízet obilí. Byla to má vysněná práce, ať jsem ji musela dělat, nebo ne. Chtěla jsem na polích strávit svůj život, protože jsem se tam cítila skutečně doma.

Ze snu mě vyrušily něčí ruce kolem mého pasu. Prudce jsem otevřela oči a pootočila se. Za mnou ležel Luke a díval se mi do očí. Měl skelný pohled a v tu chvíli jsem cítila hluboké souznění našich duší. Jen co jsem si však vzpoměla na věci, které řval na Marcuse, chtěla jsem ho od sebe odtrhnout, ale on se nedal. Položil si svou bradu na mé rameno.

„Promiň. Neměl jsem nic z toho říkat. Není to pravda. Dneska ti to šlo. Asi jsem ti jenom záviděl. Omlouvám se," šeptal mi do ucha. A já neměla sílu mu nevěřit. Otočila jsem se k němu čelem a objala ho. V posteli to šlo dost špatně. On mě k sobě jemně, ale pevně přitiskl a vískal mě ve vlasech. Moc jsem se snažila znovu se nerozplakat. A za chvíli jsem v jeho náručí usnula.

***

Ráno jsem se probudila v posteli sama. Když jsem si uvědomila, co se stalo, nejradši bych si nafackovala. Před Marcusem mě bez váhání odepsal. A to, že to byla jeho vina ani slovem nezmínil. Stejně má pravdu. Profíci si mě podají. Kvůli němu.

Oblékla jsem se a uvažovala. Proč se vůbec ostatní pokouší? Mají to spočítané. Profíci vyhrajou. První a druhý kraj má enormní počet vítězů. Až daleko za nimi je čtyřka, sedmička a desítka. Ostatní kraje mají vítěze jen opravdu výjmečně. No, a devátý kraj má Marcuse. Ve svém ročníku byl jasným favoritem. Už tehdy byl poměrně urostlý.

Jaké mám šance? Umím leda sem, tam něco s bylinkama a možná zvládnu manipulovat s mečem.

Odebrala jsem se do jídelny. Všichni už seděli na svých místech a já se usadila vedle svého přípravného týmu. Jejich bezduché tlachání mi bylo milejší než Lukovy a Marcusovy pohledy.

„...a pak se mě začala vyptávat, kde jsem si nechala dělat barvu. O týden později přišla se stejným odstínem. No kolik lidí dnes nosí zrovna tohle na hlavě, že? Pochopitelně jsem se šla okamžitě odbarvit zpátky.," mlela Verita. Nejraději bych se rozřehtala na celé kolo. Kdo kdy slyšel, aby někdo spekuloval o barvě vlasů? A nechal se barvit na rudou a modrou? Ještě chvíli jsem je poslouchala a začalo mi být i veselo. Když si všimli, že je vnímám, udělalo jim to ohromnou radost a zapojili mě do hovoru. Řekla jsem, že bych chtěla mít fialové vlasy, ačkoliv to byla naprostá hloupost. Všichni se nad tím rozplývali, že prý by mi to slušelo. Už jsem se nesmála jen ze zdvořilosti. Jejich povrchnost a marnotratnost mi připadala jako milé povzbuzení.

Po snídani jsem se chystala vydat na trénink, ale zastavil mě Marcus.

„Poslyš, chci, abys věděla, že se mě můžeš kdykoliv na cokoliv zeptat, ano, zlato? Jsem váš mentor," usmíval se na mě Marcus. Ačkoliv jsem si byla vědoma všeho, co by mě mělo zajímat, byla jsem strašně ráda, že mě neignoruje. Mohl znamenat mou jedinou šanci na přežití. Už jsem se měla k odchodu, než mě zastavil někdo další, tentokrát Tamia.

"Drahoušku, měla by ses podívat na návrhy šatů pro tvůj rozhovor. Poslal je nějaký studentík, není to ani vizážista, ale má talent," oznámila mi. Její hodnocení mě znepokojilo dost na to, abych na tréninku nožem minula prakticky všechno, co se hýbalo a někdy i co stálo.

Po tréninku jsme měli meeting s Marcusem a probrali strategii. Jasně bylo řečeno, že máme popadnou něco, co je nejblíže k nám, nebo radši nic a běžet na vyvýšeninu a k vodě. Načež při tréninku jsme se měli začít věnovat ohni, maskování a bylinkám.

***

Uplynulo pár dní a nastal čas, abychom předvedli tvůrcům své dovednosti. Chtěla jsem jim ukázat kladení pastí a následné „zabití" vrženými noži. Jen jsem doufala, že vše bude na svém místě. Seděli jsme v tmavé místnosti, která ačkoliv byla prakticky holá, dýchala na mě dojmem moderny v Kapitolu. Připomínalo mi to, že tohle je naprosto jiný svět.

Postupně volali jména. Zjistila jsem, že kluk ze druhého kraje se jmenuje Torrey, ale dál už mě nic nezajímalo. Jak se místnost vyprázdnila, rostla i moje nervozita. Bylo mi řečeno, že jdu před Lukem.

„Sydney Johnsonová!", ozval se umělý hlas z reproduktoru a já se odporoučela do tréninkové místnosti. Zachvátila mě vlna úlevy, když jsem viděla stanoviště s pastmi i nože. Ale pak jsem ztuhla.

Přesně ve středu místnosti byl luk a pět šípů. Během tréninku jsem nikdy nestřílela. Vrhala jsem především noži, jelikož bylo téměř jisté, že se nože v Rohu objeví.

Obešla jsem luk a šla sestavovat past. Když bylo vše připraveno, postavila jsem se od pár mestrů dál a hozeným nožem přetla lanko držící past. Větev se vymrštila a s sebou nesla lano, které se omotalo figuríně okolo nohy a následně ji to vymrštilo do výšky. Během toho jsem figurínu zasáhla třikrát do hlavy a třikrát do srdce. Měla jsem k dispozici ještě pár nožů, ale tohle byl můj záměr. Ohlédla jsem se na tvůrce. Někteří uznale kývali hlavou, jiní se tvářili dost nejasně.

Pohled mi ulpěl na luku. Marcus ho sem přece nenechal dát jen tak. Ale kdybych teď něco zkazila, asi bych si pokazila hodnocení, ale jistě jsem to nevěděla.

Přešla jsme k luku a přejela jeho hladký kovový povrch. Věděla jsem, jak se střílí, jen jsem to nikdy nedělala. A nebýt Marcuse, asi by mě to ani nenapadlo zkoušet.

Vzala jsem první šíp a založila ho. Natáhla jsem tětivu, zamířila pod srdce figuríny a vypustila šíp.

Zůstala jsem zírat. Šíp trčel přesně v samém srdci figuríny. Vystřelila jsem další čtyři šípy. Jen jednou jsem minula a šíp se ocitl v břiše.

Nerozuměla jsem tomu a byla jsem trochu vyděšená. Tvůrci mi pokynuli, že můžu jít. Odhodila jsem luk a rozběhla se pryč.
Jak to mohl vědět? Jak mohl Marcus vědět, že se neznemožním? A jak je možné, že se to nestalo? Věděla jsem, že mi kombinace toho všeho vynese vysokou známku a nebýt toho, že jsem se v životě nedotkla luku a teď střílím jako profík, asi bych se byla radovala o něco víc.

Do bytu jsem doběhla uřícená a rozplácla jsem se na pohovce.

„Už jsi viděla ty návrhy?" zahalekala přes pokoj Tamia, jen co jsem se rozvalila na pohovce. Vůbec jsem si jí nevšimla, dokud nepromluvila. Otočila jsem a ona na mě zamávala papíry. Celá unavená jsem zase vstala a podívala se jí přes rameno.

Čekal mě další šok. Šaty byly dlouhé a splývavé. Lemy byly ohraničeny stříbrnou barvou, které nádherně navazovaly na zlato a bronz, který pokrýval většinu šatů. Zastavilo se mi srdce. Byla to nádhera. Z toho obrázku dýchal devátý kraj. Z toho obrázku dýchala moje osobnost.

„Je to krásné, že?" rozplývala se nad nimi Tamia, podala mi náčrt a odešla. Když jsem to viděla, těžko jsem mohla uvěřit, že má před sebou ještě celé dva roky studia.

Prohlížela jsem si obrázek asi čtvrt hodiny, než mě upoutal drobný text v rohu obrázku. Po chvilce jsem vzkaz rozluštila:

Drahá Sydney,
doufám, že se ti můj návrh líbí. Věřím, že je dokážeš porazit.

Tvůj Cinna

Autor: Eliza (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Another Fire - 11. kapitola: