OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Another Fire - 10. kapitola

28.05.2012 (15:00) • Eliza • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 1349×

Poznámka autorky: Tohle je jediná kapitola, která bude podrobněji popisovat trénink, dále už nás čeká jenom předvedení tvůrcům a rozhovor. Tohle je více psycho kapitola, možná pro někoho nezáživná, ale snad to nebude tak hrozné :D ;).

V čele Splátců šla smějící se dívka s chlapcem. Oba byli blonďatí a měli téměř dokonalou pleť, z čehož jsem vyvodila první kraj. Hned za nimi šla dívka s dlouhými hnědými vlasy a zrzavý kluk. Šklebili se na malého kluka a postrkovali mezi sebou černovlasou holčičku. Bylo mi obou dětí líto a už v tom momentě jsem věděla, že pokud se mi v aréně dostane příležitosti zabít lidi z prvního a druhého kraje, nezaváhám ani na okamžik.  

Nemohla jsem se na to dívat. V nitru duše jsem se chtěla zastat mladších Splátců, ale instinkt mi napověděl, že pokud je budu bránit, jsem v podstatě mrtvá. Ale Lukovi to evidentně starosti nedělalo. Rozešel se přímo k nim a začal jim něco vykládat. Neslyšela jsem ho, a ani nechtěla slyšet. Rychlou chůzí jsem se odporoučela k dalšímu bojovému stanovišti. Na zemi tam ležela dřevěná, trochu zaostřená tyč. Připomínala mi oštěp, který pravděpodobné také představovat měla. Snažila jsem se nevnímat přítomnost a pohledy ostatních Splátců. Otočila jsem se, až když jsem uslyšela řev, ránu a povely naší trenérky. Dva muži přiskočili k Lukovi a klukovi z druhého kraje a rvali je od sebe. Kluk z druhého kraje měl na tváři rudou ránu a kolem sebe prskal krev. Ostatní poodstoupili o pár metrů dál a nespouštěli Luka z očí. Ten se vytrhl mužům a rozešel se zpět, směrem ke mně. Odvrátila jsem do něj pohled a ustoupila dobré dva metry stranou. Z Luka se stával někdo, s kým bych se nechtěla setkat v devítce, natož v aréně. A já nechápala proč.

V ten moment nám trenérka pokynula, abychom kolem ní utvořili kruh. Kdybych mohla, výskla bych úlevou.

„Musíte pochopit, že během dvou týdnu bude dvacet tři z vás po smrti a jeden bude žít. Nikdo neví, jestli bude v aréně neúprosná zima, nebo nadlidská vedra, proto se musíte připravit na vše. Jsou čtyři povinná tréninková cvičení, zbytek je individuální. Nezapomeňte, že většina z vás zemře z přirozených příčin: chlad, hladovění, dehydratace. To všechno vás může zabít stejně snadno jako jiný Splátce. Nuže, pusťe se do toho!" vybídla nás a my se rozešli neurčitým směrem. Postupně nás nasměrovali do dvou front ke dvěma stanovištím a postupně jsme přicházeli na řadu. Moje cvičení bylo poměrně složité: vystoupat po stále se zvyšujících plošinách a uhýbat přitom mečům a klackům, které po nás házeli asistenti a někdy i ostatní Splátci. Mohli jsme snadno sletět dolů a ošklivě si ublížit. Jen velmi těžko jsem se snažila udržet v klidu. Bála jsem se všeho. Každého splátce, každého cvičení. Všechno ve mně mi říkalo, že pro tohle nemám buňky.

Než jsem přišla na řadu, bylo dole asi pět Splátců. Přede mnou stál už jen jediný, onen kluk z druhého kraje, se kterým se Luke porval. Vyběhl na dráhu. Mohutnými skoky zdolával plošiny po dvou. Když po něm začali mrskat klacky, byl už prakticky na konci. Jeden muž po něm mrskl meč. Kluk se mu vyhnul a hladce doskočil na zem. S arogantním výrazem se připojil ke své skupince a odešli k druhému stanovišti.

Řekli mi, že můžu. Byla jsem jako v transu. Vyběhla jsem a zdolala všechny zvedající se plošiny. Pod prvním hozeným klackem mi uklouzla noha, ale ustála jsem to. Pak už si pamatuju jenom letící cvičný meč a tmu.

Probrala jsem se v bytě, ve své posteli. Museli mě sem donést po tom co... Netušila jsem, co se stalo. Letící meč a tma. To jediné vím jistě. Vstala jsem a přesunula se do obýváku. Necítila jsem žádnou bolest, jen se mu trochu motala hlava, ale pokud mě do ní meč udeřil, mohlo to být horší.

V obýváku mi bylo sděleno, že mi našli nového vizážistu a že mi v podstatě nic není. Večer přijde Marcus a teď se mám najíst. Jedinou věc, kterou jsem však postřehla byla Lukova absence. Bála jsem se, jestli mu kluk za druhého něco neudělal.

Po jídle dorazil Marcus. Měla jsem na něj spoustu otázek, z čehož hlavní se týkala Lukovi současné zeměpisné polohy. On mi však všechny odmávl a oznámil, že se mám naučit rozdělávat oheň a házet nožem. Alespoň něco.

Večer jsme si všichni sedli před televizi a sledovali sestřihy z předchozích her. Bylo to depresivní. Viděla jsem, jak rychle Splátci umírali a jak se ze splátce stával vítěz tím, že zamorduje jiného splátce. Jediný způsob, jak se to dalo zvládnou bez vodopádů slz, hysterického řvaní a totální deprimace bylo nedívat se jim do očí. Ty totiž prozradily všechno, Jakým peklem si prošli, jak moc jim vadí zabíjet druhé. Když jsem se neviděla, mohla jsem dělat, že nic z toho, co se tma děje není skutečné.

Spát jsem šla se smíšenými pocity. První trénink se zrovna nepovedl, ale získala jsem větší jistotu s mečem v ruce. Luke byl bůhví kde. Marcus se chová podivně. Ještě asi třináct dní budu žít v tomhle luxusu.

Z polospánku mě probudilo vřískání a zvuk tříštícího se skla. Vyběhla jsem z pokoje a uviděla Luka a Marcuse jak stojí proti sobě a přípravné týmy namáčknuté ke zdi. Napadlo mě, proč tu zase jsou, ale víc mě zaměstnával Luke a Marcus. Hádali se, ale až chvíli poté mi došlo, proč se hádají.

„Ona kvůli tobě zemře! Kvůli tvé blbosti půjde na porážku hned co vstoupí do arény! Tos to nemohl nechat prostě plavat?! Co já teď s tím? Jít proti Smaragdovi a Vallyi? Roznesou mě!" řval náš mentor Lukovým směrem.

„Ani se s tím nemusíte obtěžovat! Stejně je mrtvá! Nemá žádné zkušenosti a ani nevypadáte, že by vás to zajímalo! Copak máte dojem, že se může postavit profíkům z jedničky a dvojky? To je sebevražda tak jako tak!" odpovídal mu Luke. A pak mi to došlo. Všechno. Trénink, Luke, Marcus, týmy. Konečně mi to začalo dávat smysl.

Luke se dokázal ubránit. To já.

Nepůjdou po něm. Oni půjdou po mně. Jen co vstoupím do arény, zabijou mě.

Co je ale horší, je, že Marcus dal jasně najevo, že je zbytečné mě zachraňovat.

Autor: Eliza (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Another Fire - 10. kapitola: