OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Am I Malfoy? - Chapter one

01.02.2012 (16:00) • Ikachan • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1798×

Jsem Aster Rose Malfoyová. Nechápu, jak já mohu být jejich dcera, protože oni jsou blonďatí – jak matka, tak otec a i můj stejně starý bratr Draco. Tvrdí nám, že jsme dvojčata, ale já mu nejsem podobná ani v nejmenším, už jen těmi černými vlasy. Už pěkných pár let přemýšlím nad tím, zda jsem vůbec jejich. Kdybych byla Dracova sestra, měl by mě asi radši, ale my dva se nemůžeme vystát…
Jednou jsem přišla domů, hrála jsem si totiž s mudlovskými dětmi různé míčové hry, jako je basketbal a vybíjená, což můj bratr nikdy nepochopí, protože má své kamarády z kouzelnických rodin, kteří chodí pořád k nám domů. Jsou opravdu tlustí a velmi hloupí. Jmenují se Crabbe a Goyle. A pak ještě jedna holka, Pansy Parkinsonová. Nejdřív to byla moje kamarádka, ale když svým „kouzlem“ ošklivě ublížila mudlovské dívce, přestala jsem se s ní kamarádit. A tak se kamarádí s Dracem. Když mudlovské děti zrovna nemohou ven, čtu si různé knížky, abych věděla něco napřed, až půjdu do školy. Ale to jsem hodně odbočila… Takže jednou jsem přišla domů a rodiče se na mě falešně usmívali (což mě nepřekvapilo, protože se na mě falešně usmívají celý život) a podávali mi obálku. Stálo na ní mé jméno a dokonce i to, že mám pokoj ve druhém patře. Zezadu byla pečeť s písmenem B. Konečně mi ten dopis přišel! Počkat… to znamená, že mám dnes narozeniny!! Já jsem úplně zapomněla na své narozeniny. Rodiče taky zapomněli?
„Pojď, máme pro tebe nějaké dárky,“ usmál se otec, jak jinak než falešně. Možná mě neměli rádi, ale snažili se chovat, jako že mě rádi mají. Většinou mi dávali tři dárky, Dracovi pět. A ty tři dárky se mi vždy líbily. Dnes to byla kniha Famfrpál v průběhu věků, kterou jsem chtěla už loni, a pak tu byl ještě jeden balíček. Byl dlouhý a úzký. Mohlo by to být…?
Rychle jsem rozbalila balíček, a ano, bylo to ono. Zachvátila mě veliká radost – byl tam Nimbus 2000, v téhle době nejlepší koště, které bylo.
„Sice si ho nemůžeš odvézt do Bradavic, ale od příštího roku už ano,“ usmála se matka.
„Děkuju!“ zachraptila jsem a do očí se mi draly slzy štěstí.
„Gratulujeme ti k přijetí na školu,“ prohlásil otec. „Doufám, že se dostaneš do Zmijozelu,“ dodal ještě.
„Já spíš doufám v Nebelvír,“ zamumlala jsem, protože Zmijozel je to poslední, co potřebuju. Nehodím se k nim, nejsem jako oni, a Draco bude určitě ve Zmijozelu. A já nechci, aby byl na koleji se mnou. Protože se vážně nemáme moc rádi.
„A hele, moje sestřička taky dostala dopis, hm?“ zašklebil se. „Docela mě to překvapuje, protože já vlastně ani nevím, jestli seš čisté krve. Vidíš to? Nejsme si podobní, třeba seš mudlovská šmejda,“ zakřenil se a mě do očí naběhly slzy. Já přece nejsem mudlovská šmejdka!
Odběhla jsem do zahrady a vylezla si na jeden ze stromů. Proč musí být Draco tak zlý? Co jsem mu udělala? Vadí mu, že není jen jedno dítě svojí matinky a tatíčka?
„Aster?“ zavolal na mě Draco, stojíc pod stromem.
„Co chceš!“ vyštěkla jsem, a neznělo to ani jako dotaz.
„Mám se ti omluvit. Ale neudělám to. Protože si stojím za svým názorem,“
„Jo, a musel si sem přijít a zopakovat mi to, že jo?!“ utrhla jsem se na něj. Udělal to schválně, určitě.
„Hele… nalijme si čistého vína – nemyslíš si snad, že jsi opravdu jejich dcera, že ne?“ prohlásil a vylezl za mnou na strom.
„To si nemyslím, ale myslím si, že kdybych byla… z rodiny mudlů, oni by mě určitě nevychovávali. A vypadni!“ zavrčela jsem a skopla jsem ho ze stromu dolů. Nejsem na něj zvědavá. Doufám, opravdu doufám, že se nedostanu do Zmijozelu. Draco na mě ze spoda něco zavrčel a oddusal do domu. Já zůstala na stromě až do pozdního večera, když mě rodiče zavolali na večeři. Když jsem přišla, Draco se na mě podivně šklebil, ale stačilo jedno dupnutí na nohu pod stolem, a škleb mu z tváře rychle zmizel. Večeře proběhla rychle. Tedy alespoň pro mne. Párkrát jsem do jídla šťouchla vidličkou a odešla do pokoje. Můj pokoj byl oblepený plakáty Ballycejských netopýrů, což byl jeden z dobrých famfrpálových týmů. Vlastně jeden z nejúspěšnějších týmů historie. Padla jsem na postel a jen zírala na strop. Až potom jsem se odebrala umýt a když jsem se vrátila do pokoje, byl jeden z plakátů roztržený. Ten pitomec! Musí mi škodit za každou cenu, že jo? Alespoň ty obrázky fotbalisty Neymara mi zůstaly. Sice jsem z čarodějnické rodiny, ale kamarádím se s mudlovskými dětmi a ty koukají na fotbal a hrají ho. A mě se tenhle mudlovský sport docela líbí. Ale teď jsem musela opravit plakát Netopýrů.
Proplížila jsem se do pokoje rodičů a vzala si matčinu hůlku. Teorii kouzel znám, teď jen stačí to provést v praxi. Namířila jsem hůlkou na plakát a řekla: „Reparo.“ A nic se nestalo! „Reparo!“ zavrčela jsem znova. Nic. „REPARO!“ zahulákala jsem na plakát a píchla do něj hůlkou. A povedlo se! Opravdu se povedlo! Radostí jsem poskočila a padla na postel. Během chvilky jsem usnula.

Autor: Ikachan, v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Am I Malfoy? - Chapter one: