Ztraceni v samotě - 29. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Má první FF na tomto webu. Tématem je seriál The Vampire Diaries. V hlavní roli však není nikdo z hrdinů Mystic Falls, nýbrž podivínská flegmatička s bolestnou minulostí jménem Faith. Svět se jejíma očima může zdát nepochopitelný, vždyť ani ona sama se ve vlastním nitru nevyzná. A co se teprve stane, když jí cestu zkříží Damon Salvatore?

Co tajil Damon před Faith?

21.10.2011 (13:00) • FaithNana • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1707×

Tváří v tvář…

Doma jsem všechno urovnala a vydala se zpátky za Damonem. Připadala jsem si na něm mírně závislá. No, spíš hodně závislá. Rozhodla jsem se potlačit svou strašidelnou paranoiu, což způsobilo, že na mě lidé divně zírali. Až později mi došlo, že jsem hrozně vysmátá. Už jsem byla skoro na konci města a chystala se odbočit směrem k penzionu, když jsem před sebou spatřila Martina. V ruce držel pistoli. Byl evidentně naštvaný. Tedy, to bylo slabé slovo. Vážně z něj šel strach. Udělala jsem dva kroky dozadu a periferně hledala nějaké kolemjdoucí. Nikde nikdo. Mohl by mě odsud Damon slyšet? Jsem ještě vůbec schopná tím svým vyřvaným chraplákem zařvat? Martin postoupil o dva kroky ke mně a tak jsem opět ustoupila. Krom zpátečních kroků, jsem se však snažila na sobě nedat nic znát.

„On ji přeměnil?!“ měl rudo v očích. Myslela jsem, že to ví. Ani jsem se nehnula.

„Ten parchant udělal z mojí sestřičky zrůdu!“ zavrčel.

„Martine, musíš se uklidnit,“ pokusila jsem se ho uklidnit.

„Děláš si srandu, viď?“ zaskřehotal jako ženská. Zešílel. Jinak si to neumím vysvětlit.

„Ne?“ zeptala jsem se, co nejtišeji.

„Za to zaplatí,“ zasyčel naštvaně.

„Martine, měl bys jít domů, uklidnit se, rozmyslet se,“ zkoušela jsem ho dál přesvědčit, ať tu pistoli odhodí.

„Prosím,“ zašeptala jsem, když se začal zase přibližovat.

„Už jsem řekl, že za to zaplatí, sakra!“ zaječel na mě. Zmohla jsem se jen na mlčení. Stála jsem tam jak solný sloup a pozorovala, jak je čím dál blíž. Hlaveň jeho pistole mi tlačila na hrudník a já se prostě nedokázala pohnout. Zmocňovala se mě panika.

A pak, z ničeho nic, se panika znásobila. No, jen tak to nebylo, vzpomněla jsem si na včerejší noc, Damonův prokousnutý ret, krev, jeho krev, kterou jsem spolykala, no do háje!!! Vytřeštila jsem oči a doufala, že k Martinovi dorazí rozum, který mě právě opustil. To proto se Damon tvářil tak zachmuřele? Věděl to snad? Mohl vůbec? Jistě, Bonnie. Přísahám, že jestli tohle přežiju, zabiju ji! A Damona s ní.

„Martine, nedělej nic, čeho bys potom litoval,“ zaprosila jsem se slzou na krajíčku. Jeho výraz se nezměnil.

„Když jde o moji malou sestřičku, nebudu litovat ničeho,“ zavrčel.

„Říkal jsi, že Damon zaplatí ne? Tak proč míříš na mě?“ zkusila jsem to. Nebylo to fér vůči Damonovi, ale on si s Martinem na rozdíl ode mě poradí. Nebo alespoň má šanci si poradit. S Martinem to bohužel ani nehlo.

„Já nejsem jako oni, moc dobře to víš, sám si mě přesvědčoval,“ pokračovala jsem v přemlouvání, když dlouho mlčel.

„Kdepak, ty jsi jako oni! Jsi úplně stejná, jako oni!“ zařval na mě a zatlačil mě ke stromu. Zvedla jsem omluvně ruce.

„Martine, prosím,“ vzlykla jsem bezmocně. Měla jsem strach, větší než kdykoliv jindy. Větší, než, když mě Damon unesl k sobě domů.

„Já přišel o ni, on přijde o tebe,“ zasyčel mi do ucha. Zatřásla jsem se.

„Jsi naštvaný na mě, ne? Tak tady mě máš!“ ozvalo se za Martinem a já spatřila Damona. Vypadal stejně klidně, jako vždycky. Smrt ho prostě ani v nejmenším neděsila. Martin se na něj trhnutím otočil, ale nepřestával na mě mířit.

„Tak si pro mě pojď ne?“ provokoval ho Damon. Martin se ani nehnul.

„Srabe, raději zastřelíš obyčejnou holku? To si říkáš slavnej lovec?“ urážel ho a Martin sebou začal škubat v návalu vzteku.

„K čemu mi bude, že chcípneš, když mi to Ave nevrátí?!“ odsekl mu nakonec a Damon se jen arogantně zasmál.

„Prosimtě, stačí, když si trochu ušpiníš ruce a určitě ji najdeš v nějakým kanále s výčitkami svědomí,“ vysmál se mu s ledovým klidem. Vážně mě nepřestával fascinovat.

„Ty hajzle!“ rozeběhl se proti němu Martin, Damon však jeho reakci čekal a nepostřehnutelně si s ním prohodil pozici. Pevně si mě přitiskl k sobě. Teď už to zvládneme, musíme.

Martin se začal úplně smát. Vážně musel zešílet. Damon se na něj pekelně soustředil a přitom mě drtil svou paží. Bolelo to, ale neodvážila jsem se si postěžovat nebo jen vydat hlásku. Atmosféra byla tak napjatá, že jsem měla pocit, že i jediný můj nádech ji naruší a Martin vystřelí. To mi připomíná, že ještě stále mířil na mě. Damon se na něho vrhnul a začal ho škrtit. Martin pustil pistoli se svým pádem k zemi. S nedostatkem kyslíku rudnul, ale najednou se mu ve tváři objevil úsměv. Damon se zasekl a zasyčel bolestí. Uvolnil stisk Martinova krku a s bolestivou grimasou si vytahoval dřevěný kolík z břicha. Martin se mezitím, zatížený vahou Damona, který na něm klečel, snažil natáhnout pro pistoli. Stála jsem tam, jak opařená, neschopná pohybu, v nepopsatelném šoku.

„Faith!“ spíš zachraptěl, než zakřičel Damon. Zděšeně jsem se na něj podívala ve chvíli, kdy Martin konečně dosáhl na svou pistoli. Otočila jsem si zpět k jeho tváři a spatřila v ní vítězoslavný úsměv. Zorničky se mi rozšířily, když se ozvala ohlušující rána. Vystřelil. Strnula jsem ještě víc. Ucítila jsem, jak kulka proráží můj hrudník a zanechává za sebou ohnivou bolest. Byly to jen vteřiny, ale mně se to zdálo jako věčnost. Ohluchla jsem a vnímala jen tu bolest. Stále jsem nechápala, co se děje. Podívala jsem se na Damona a poslední, co jsem spatřila, než se mi zatmělo před očima, byla bolest v jeho nádherných, ledových očích…

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: FaithNana (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction