OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Ztraceni v samotě - 19. kapitola

16.09.2011 (11:00) • FaithNana • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 6× • zobrazeno 1837×

Jsi perfektní. Pro někoho, jako já.

Matt mě uviděl ve dveřích a hned věděl, co dělat. Sedla jsem si ke stolu a pomalu upíjela ze skleničky, kterou mi donesl. Bylo mi na nic. Z Damona, ze sekty, ze sebe. Já do tohohle světa nechtěla. Nepatřila jsem mezi šílené „twilighťačky“ a ani jako malá jsem o upírech nepřemýšlela v dobrém. Jistě, hrabě Drakula se mi zdál celkem sexy, ale sama jsem uznala, že takový, jaký je v mých snech, by v realitě nebyl ani náhodou. Musela jsem si opláchnout obličej. Tajně jsem doufala, že na druhé straně zrcadla nikdo nebude. Marně. Musím však uznat, že tentokrát mě mé bludy překvapily.

„Ericu!“ zašeptala jsem a lehce prsty pohladila jeho tvář v zrcadle.

„Ahoj blázne,“ usmál se a já musela taky.

„Proč tě vidím?“ Fascinovaně jsem pozorovala jeho tvář.

„Asi protože chceš,“ odpověděl mi.

„Jo, asi máš pravdu.“ Chytla jsem se za čelo.

„Hej, princezno, netrap se,“ reagoval na můj zoufalý výraz.

„Jsem špatná Ericu, horší než dřív,“ povzdechla jsem si.

„Jsi pořád stejná, Faith, vždycky jsi taková byla. Stojíš přesně na té straně, na kterou patříš,“ řekl mi, co jsem nechtěla slyšet.

Je jedno jak moc lituješ, uděláš to znovu. Copak si nepamatuješ?“ pokračoval k tématům, o který jsem nechtěla vůbec slyšet.

„Ok, konec konverzace se zrcadlem, vracím se k vodce.“ Sklopila jsem hlavu a raději opustila záchody.

Ať jsem se však snažila sebevíc, můj přelud uměl skvěle přesvědčovat. Vždycky jsem byla svině. I vůči Ericovi s Damienem. Byly časy, kdy jsem spávala s oběma najednou a to nebyla jediná špatná věc v mém životě. Svět se změnil potom, co otce zavřeli. Něco ve mně se zlomilo. Nikdy jsem si nechtěla připustit fakt, že jsem opravdu špatná, ale bylo to tak. Vždycky. Nezasloužím si nikoho jiného než je Damon. Nedokážu stát po boku klukovi, který na mě bude brát ohledy, nechávat rozhodnutí na mně. Vždycky budu mít slabost pro ty špatné. A Damon byl po letech první, do koho jsem se dokázala zamilovat. Nenáviděla jsem ho a milovala zároveň. A ani jednoho jsem se nedokázala zbavit.

„Co kráska jako ty dělá v baru sama?“ ozvalo se vedle mě a já se trochu lekla. Zdá se, že si přisedl jeden z těch lovců. Elena se Stefanem měli pravdu.

„Známe se, že mi tykáte?“ obořila jsem se na něj.

„No ještě ne, jen jsem doufal, že bychom to mohli napravit. Já jsem Jason,“ představil se mi.

„Faith,“ odpověděla jsem a napila se.

„Faith, můžu tě pozvat na drink?“ Nahodil falešný úsměv. Pokrčila jsem rameny. Koupil mi vodku a domáhal se ťuknutí.

„Tak to vybal,“ odsekla jsem, když jsme do sebe kopli panáka. Zasmál se.

„Jo, asi bych byl vážně blbej, kdybych věřil tomu, že tvůj zubatý přítel se tu nepotuluje kolem. Ale neboj, i já si přivedl posily,“ spustil.

„Jo, to je mi vlastně celkem volný,“ vykolejila jsem ho. Nevím, co čekal, ale tuhle odpověď asi ne.

„Co by ti asi tak řekl Jim?“ zkusil provokovat.

„Řekl toho celkem dost, ale hádám, že teď už neřekne nic,“ zazubila jsem se na něj a doufala, že nespatří bolest v mých očích.

Sebrala jsem se od stolu a naštvaně odcházela. Jen jsem mávla na Matta, ten už věděl, že to znamená, že mu zaplatím zítra. Jason mě následoval. Tím byla moje mise splněna. Zahla jsem za roh a opřela se o zeď, Jason dorazil pár vteřin po mně. Když spatřil Damona, který tam celou dobu čekal, vytáhl z bundy dřevěný kolík.

„Vážně si myslíš, že jsem tu sám?“ opovržlivě se podíval na Damona. Nemusela jsem se ani dívat, abych viděla Damonův arogantní úsměv.

„Ještě tak před deseti minutami jsi tu opravdu sám nebyl, ale teď?“ odpověděl nakonec Damon s ledovým klidem. Sklopila jsem hlavu a snažila se skrýt svůj nepravidelný dech. Stihla jsem však postřehnout Jasonův šokovaný výraz.

„Ou, nech mě hádat! Tys myslel, že já jsem v tomhle městě sám!“ vysmíval se mu Damon.

„Sakra, já vážně myslel, že jste hrozba, ale vy jste vážně…“ zasekl se, jakoby nevěděl jak je urazit.

„Damone,“ zavrčela jsem. Podíval se na mě jako dítě, kterému zakážete hračku, ale přestal a vydal se ho rovnou zabít.

„Jestli mě zabiješ, budeš mít mnohem větší problém,“ zkusil si Jason zachránit život.

„No víš, já mám celkem rád adrenalin,“ vysvětloval mu Damon, zatímco chytl jeho hlavu. A pak trhl. Zatajila jsem dech.

Když se Jasonovo tělo skácelo k zemi, otočil se ke mně. Stále jsem se dívala do země. Nebyla jsem vyděšená, vystrašená nebo cokoliv jiného. Jen naštvaná. Sama na sebe. Damon pomalu přišel ke mně a vzal mou tvář do dlaní, aby mě donutil podívat se mu do očí.

„Já nemám na výběr Faith, buď zabije on mě, nebo já jeho. To moc dobře víš. Nebudu se ti omlouvat za to, že jsem tě do toho všeho zatáhl, chtěl jsem. Ale dál už je to jen tvoje rozhodnutí, nebudu tě ve svým světě držet násilím. I když bych strašně chtěl,“ spustil svůj proslov. Jenom to ne. Nechci volbu. Nedokážu si zvolit štěstí, byť špatné.

„Tak drž. Jsi perfektní, Damone. Pro někoho jako já,“ odpověděla jsem mu šeptem a políbila ho…

Chci Vám všem, co komentujete moc poděkovat a zároveň se omluvit, za svou absenci. Začal pro mě maturitní ročník a tak mám dost práce, navíc mě, jako hokejistku a velikou hokejovou fanynku velice zasáhly události posledních dní a zkrátka mám tak trochu jiné myšlenky. Snad to pochopíte a zůstanete věrnými čtenáři Ztracených. Děkuju mockrát! :) 

Autor: FaithNana (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Ztraceni v samotě - 19. kapitola: