OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Zem, ve které zakázali slunce - 4. kapitola

29.10.2011 (17:00) • FaithNana • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 8× • zobrazeno 1513×

Velká z největších ran…

„Damone,“ vysoukala jsem ze sebe nakonec, stále ještě neschopna pohybu.

„Už je to tak dávno,“ zasnil se a jeho kroky se začaly nebezpečně přibližovat.

„Jo, to je,“ pípla jsem. To už stál nade mnou. Podal mi ruku, abych vstala taky. Neochotně jsem přijala. Přejel mi rukou po tváři a prohlížel si mě svým zkoumavým pohledem.

„Chybělas mi,“ zašeptal nakonec. Stále jsem se dívala stranou, co nejhlouběji do země. Nechtěla jsem mu přiznat, že on mně taky.

„Ale no tak, lásko, po tolika letech a ty se mi ani nepodíváš do očí?“ žadonil svým arogantním způsobem.

„Co chceš? Neodešla jsem tenkrát, abychom se zase sešli,“ pokusila jsem se znít rozhodně.

„Musela jsi přeci vědět, že si tě najdu,“ zašeptal mi do ucha.

„Nenávidím tě, Damone! Copak to nechápeš? Tohle se už nikdy nezmění!“ vyčítavě jsem se na něj podívala.

„Nech mě prosím být,“ žadonila jsem a v hloubi duše se sama sebe snažila přesvědčit, že opravdu chci, aby odešel.

„Tak tohle je teď tvůj život? Nekonečná samota?“ otočil se ke mně zády, popošel pár kroků a pobaveně rozhodil rukama.

„Mně to vyhovuje,“ odsekla jsem.

„Jistě, to jsem taky tvrdil, ale mě to vydrželo jen sto čtyřicet pět let,“ stočil svůj pohled zpátky ke mně.

„Pojď se mnou, Faith, nemusíš být věčně sama.“ Vrátil se do těsné blízkosti a odhrnul mi vlasy z tváře.

„Co když chci?“ zeptala jsem se z posledních sil.

„Neznám tě první den, Faith. Oba víme, že nechceš.“ Opřel svoje čelo o to moje. Díval se mi do očí a vzal mou tvář do dlaně. Přivřela jsem oči a nechala se unášet jeho dotykem. Už mi bylo jedno, že jeho rty jsou čím dál blíž těm mým. Byl to předem prohraný boj, nemohla jsem ho odehnat. Nenechal se. Chytl mě okolo pasu a pevně si přimáčkl mé tělo na to své. Se stejnou tvrdostí pak spojil naše rty. Chytla jsem ho kolem krku a nechala se unášet jeho vášní. Nevím, jak dlouho to trvalo. Když jsme se od sebe odlepili, propletl prsty s těmi mými a vedl mě sebou vstříc budoucnosti.

Co se stalo?! Usnula jsem? Zase?! Dvakrát v tak krátkém intervalu?! Trhla jsem sebou, když kousek ode mě zakrákal havran. Moc dobře jsem věděla, kdo to byl. Bude se mi teď vkrádat do snů? Vážně?! Zmateně jsem vstala na nohy a rozhlížela se. Vážně potřebuju panáka. A najít Sama. Musím vědět, kudy za ty roky Damon prošel. Jen tak mám šanci zjistit, po čem celé ty roky šel. Rychlým krokem jsem se vydala zpět do města. Lovci mě u bran nečekali. Evidentně zapomněli, že jsem jedna z mála těch, kteří se volně procházejí na denním světle. Ne, že bych se jim divila, hádám, že už nás takových moc nezbylo, když nám vyvraždili čarodějnice. Procházela jsem ulicemi a ignorovala jakékoliv pohledy okolí. Ten bar ze včera se mi vážně zalíbil a hádám, že Sam tam bude sedět a čekat až se uklidním. Znám ho. A on zná mě. A v tuhle chvíli pro jeho vlastní dobro doufám, že zná i Damona. Alespoň jeho kroky za posledních sto let.

„Vážně stárneš, nálady už ti tak dlouho nevydrží,“ rýpnul si hned, jak mě uviděl ve dveřích. Nekomentovala jsem jeho poznámku a sedla si vedle něj.

„Vypadá to, že tentokrát potřebuješ informace ty,“ ušklíbl se, když mi barman přinesl panáka absintha. Na to, že ve světě vládla prohibice, měl tenhle chlápek za barem slušné zásoby. Rezignovaně jsem se zašklebila.

„Fajn, ale něco za něco. A jsme na mém území, takže tvoje super-upíří triky tu nezaberou,“ podíval se na mě. Zkusila jsem ho propálit pohledem.

„Co chceš vědět vyděrači?“ odsekla jsem nakonec.

„Co se ti stalo, Faith?“ zeptal se a jiskřilo se mu v očích.

„Jak, co se mi stalo?“ nepochopila jsem ho.

„Co se stalo před dvěma stoletími v Mystic Falls, že sis dala tolik práce to smazat?“ osvětlil mi, na co se ptá.

„Aha,“ zasmála jsem se svým vlastním, poněkud tragických způsobem.

„Přistěhovala jsem se do nového města, měla jsem za sebou pár blbých zážitků a s nimi spojenou menší změnu osobnosti. Nakonec jsem se ale zamilovala, skočila na kecy o druhý šanci a zamotala se někam, kde jsem neměla, co dělat. A místo abych si jednou v životě vybrala správnou stranu, znovu jsem to podělala. A pak, když mi šli po krku, stala jsem se tím, čím jsem teď, kvůli jednomu sobci. Konec filmu.“ Tleskla jsem rukama se stejným úsměvem jako na začátku.

„A ten sobec se jmenoval, hádám, Damon Salvatore,“ dodal Sam. Můj vražedný pohled na skleničku mu stačil.

„Pak by tě asi mohlo zajímat, co jsem zjistil,“ nahodil a vyžíval se v mém pohledu.

„Faktem je, že Damona přeměnila žena, kterou miloval. A on prvních sto čtyřicet pět let svého života strávil pátráním po ní,“ začal s vyprávěním. Jop, pamatuju si, že se jmenovala, myslím, Katherine. Ne, že by mi to bylo užitečné, ale čekala jsem, co z něj vypadne.

„Když ji konečně našel, dost nešetrně ho poslala do háje, abych tak řekl. Hádám, že se mu to moc nelíbilo,“ konstatoval.

„A co z toho plyne pro mě?“ rozhodila jsem rukama.

„On dělal celé ty roky jedinou věc, Faith. Hledal tě. A jestli tě najde, podle toho, co všechno jsem se dočetl o jeho psychologickém profilu…“ začal sáhodlouze vysvětlovat.

„Přeskoč ty kraviny a jdi rovnou k věci,“ sykla jsem.

„Nenechá tě znovu odejít,“ dopověděl nakonec.

„Já… já musím… měla bych jít,“ zasekla jsem se a zvedala se ze židle.

„Faith.“ Chytl mě za zápěstí a pokusil zastavit.

„Co to děláš?!“ osočila jsem ho. Vypadal překvapeně.

„Chtěl jsi vědět něco o mně, fajn, teď víš. Já jsem dostala svoje informace, ty zase svoje. Nemusíš si hrát na sentimentálního kamaráda. Mě to nezajímá. Upřímně? Ani poslední roky mýho života mě to nezajímalo,“ odsekla jsem a odkráčela z baru. Choval se vážně divně. Kdy se ke mně naposled někdo takhle choval? Počítám, že to byl Jim. Jop, a jak skončil. Došla jsem domů tak rychle, že bych se nedivila, kdybych to vzala upíří rychlostí. Potřebovala jsem být o samotě. Sedla jsem si na okno a pozorovala zapadající slunce. Jak moc vděčná jsem byla za tenhle dům. Nikdo z nich sem nemůže a hlavně on ne. Co jsem si vlastně myslela? Opravdu jsem potřebovala Sama, aby mi řekl, že mě Damon nenechá znovu odejít?

Autor: FaithNana (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Zem, ve které zakázali slunce - 4. kapitola: