OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Zem, ve které zakázali slunce - 12. kapitola

28.11.2011 (12:00) • FaithNana • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1432×

Jsem doma… přivítá mě někdo?

Trvalo to sotva pár vteřin, ale pro mě to byla věčnost, než dveře se zavrzáním otevřely. Stál v nich Damon. Bez pozdravu mi uvolnil cestu a nechal mě vejít. Pomohl mi sundat kabát a společně jsme došli do vestibulu. Všichni se na nás otočili. Obývák se moc nelišil od toho penzionového v Mystic Falls. Byli rozsazení na gaučích. Stefana s Caroline jsem tak trochu očekávala. O Stefana se opírala Elena, tuším. Jelikož se v místnosti nacházela i Katherine. A pak tu k mému velkému překvapení byl i Rick a Jeremy. Ze všech přítomných jsem je dva čekala nejméně. Rick, bývalý lovec a Jeremy, puberťák zamilovaný do čarodějnice. Kdo by to tenkrát řekl. Musela jsem hodně zmeškat.

„Tak jsi přišla,“ zazářila Care a jako první mi vyšla vstříc.

„Tak jsem přišla,“ odpověděla jsem s povzdechem a nechala se od ní obejmout.

„Vás tu je,“ konstatovala jsem, když mě pustila. Elena se na mě pousmála.

„Řekli jsme si, že založíme rodinku, jako ti rádoby upíři z té knížky, co byla in před dvěma sty lety,“ zazubil se Damon. Musela jsem se zasmát.

„Co tě přivádí, po všech těch letech?“ spustil Rick, když jsem si rozpačitě našla místo k sezení. Elenina dvojnice se mezitím vypařila do neznáma. Napodobila jsem ostatní a přešla to bez poznámky.

„Strašně jsem jí chyběl,“ odpověděl za mě Damon. Protočila jsem oči v sloup. Zatvářil se uraženě a ostatní se zdáli být pobaveni.

„Potřebuju zjistit pár věcí, a jelikož mi Damon musel přimíchat něco do panáka, kterýho mi koupil, rozhodla jsem se přistoupit na jeho nabídku mi pomoct,“ vysvětlila jsem jim to po svém. Damonův uražený výraz se objevil znovu.

„Pche, jako bych ti musel někdy něco někam přimíchávat, mě jsi vždycky kývla dobrovolně,“ nafrněl se.

„No, tím si s přibývajícími roky začínám být míň a míň jistá,“ odsekla jsem mu. Evidentně jsme všechny bavili.

„Fajn, jeď si do Mystic Falls já nevím, třeba s Elenou a Caroline,“ prskl uraženě.

„Klidně,“ zazubila jsem se.

„A přespi taky u nich,“ dodal ještě, už na schodišti, na cestě do pokoje.

„Nic jiného jsem neplánovala,“ odpověděla jsem mu. Po pravdě jsem tam vůbec neplánovala spát.

„Co potřebuješ v Mystic Falls?“ podívala se na mě Elena, když Damon práskl dveřma.

„Zneužít knihovnu v penzionu a zjistit, jestli je možné uvíznout v jakési časové smyčce, která způsobí, že se minulost opakuje,“ odpověděla jsem jí. Koukala na mě celkem nechápavě.

„Vysvětlím vám to zítra cestou. Tedy pokud mi s Care nedáte košem. To bych byla v háji,“ uculila jsem se.

„Spíš dneska ne? Vyjedeme odpoledne, teď se trochu prospíme a pojedeme i přes noc,“ odpověděla za Elenu Care a už mě táhla kamsi, asi k sobě do pokoje. Trochu nechápavě jsem sledovala její počínání.

„No u Eleny spát nebudeš, v její posteli se už pár století roztahuje Stefan,“ zatvářila se na mou nevyřčenou otázku nechápavě Caroline. Jen jsem nechápavě zakroutila hlavou, ale to už jsme byly v jejím pokoji. Byla pořád stejná. Navenek dospělá a rozumná, ale její pokoj jasně říkal, že uvnitř zůstala taková, jaká byla před přeměnou, jak mi Elena vyprávěla. Ve svém vlastním soukromém světě zůstala tou naivní barbie, nebo alespoň chtěla zůstat. Zalezly jsme do peřin a pravděpodobně okamžitě se obě nechaly unést do říše snů.

V některých chvílích se i tři odpoledne zdají jako brzké ráno. My jsme to poznaly dnes. Z postele se mi vážně nechtělo. A Care na tom nebyla jinak. Po příchodu do haly nás stejné zjištění čekalo i u Eleny. Všichni ostatní ještě spali.

„Proč jste vlastně byli všichni vzhůru až do rána?“ neodpustila jsem si otázku.

„Damon byl celej nadšenej, že přijdeš a nedovolil nám jít spát,“ odsekla Elena.

„Kde bere tu sebejistotu,“ vzdychla jsem udiveně.

„Na to se ptá asi každý, kdo ho za ty roky poznal.“ Upila si Care kafe.

„Jedeme, ať jsme brzy zpět. Chci to mít rychle za sebou,“ rozrazila línou náladu Elena.

„Nemusíte jezdit, jestli nechcete, můžu jet sama,“ reagovala jsem na podrážděný tón v jejím hlase. Ani jedné z nás se tam pravděpodobně nechtělo.

„Jedeme s tebou, konec debaty,“ rozkázala Caroline a táhla nás s Elenou do auta.

Od doby, co jsme nasedly do auta, bylo hrobové ticho a jakési zvláštní napětí. Jistě, nebylo vůbec těžké si domyslet, že se tam nikomu z nás nechtělo. Tedy mně určitě ne, Care taky a Elena? Těžko říct. Bylo mi příliš trapné se ptát na minulost, od které jsem sama utekla, když byla ještě budoucností. Díky bohu jsme se mohly spolehnout na vždy pozitivní Caroline. Ona nikdy nezklamala, snad to ani neuměla.

„Tak jak ses měla celé ty roky?“ spustila a nasadila při tom křečovitý úsměv.

„Caroline,“ začala káravě Elena.

„Ne, nenechám toho. Nestrávím zbytek cesty tam hrobovým tichem. Máme po tolika letech konečně možnost být spolu, tak si aspoň pokecáme. Přestaneme se tvářit jako, když jedeme na vlastní pohřeb a budeme se bavit!“ vyjela na ni autoritativně Care a pak se otočila směrem ke mně, abych začala vyprávět. S povzdechem jsem se pousmála.

„Celkem to ušlo. Doba mi trochu utekla, ale stihla jsem spoustu úžasných věcí. Asi bych pokračovala v tom adrenalinovém životě, ale všechno, co šlo, jsem už vyzkoušela a dneska stejně nic adrenalinového neexistuje,“ shrnula jsem všechno do jedné věty. Holky ani víc nečekaly. Znaly mě.

„A co vy? Překvapilo mě, že je vás tolik,“ začala jsem s otázkou já. Věděla jsem, že ryju do živého, ale stejně bychom se tomu nevyhnuly. Napětí v autě stouplo. Care se najednou pekelně soustředila na cestu, Elena sklopila tvář k podlaze.

„Po tom, cos odešla, Damon zuřil. Martina si našel a nikdo z nás se raději nikdy nezeptal, co přesně mu udělal. Potom se vrátil do starých kolejí. Zase byl takový, jako když jsem ho poznala. Hajzl. Nikdo z nás nemohl tušit, co udělá, co se stane. Jeremy s Bonnie a se šerifkou začali domlouvat jeho zneškodnění. Bohužel to bylo za zády nás všech. Báli se, že já ani Stefan nebudeme souhlasit. Damon je ale prokoukl a byl ublížený ještě víc, než předtím. Jako reakci na to přeměnil Jeremyho. Bonnie byla zničená, šerifka nevěděla, co dělat a já poprvé v životě myslela na útěk od toho všeho. Nakonec jsme se rozhodli Damona ignorovat a snažili se Jeremymu pomoct. Potom se ale ukázalo, že celé lovecké impérium se rozhodlo vymýtit upíry z Mystic Falls a my byli donuceni spolupracovat všichni dohromady. Ve stejnou dobu se objevila i Katherine. Ani já, ani Rick, ani šerifka jsme neměli nic na ochranu před zraněním a tak jsme vsadili životy na jednu kartu. Jak to dopadlo, jsi viděla,“ dopověděla celý příběh. Opravdu jsem přišla o hodně. Divila jsem se, že Damon ještě žije. Být jimi, zabila bych ho. No, vlastně bych jimi být ani nemusela, kdybych pro něj neměla tu prokletou slabost…

Autor: FaithNana (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Zem, ve které zakázali slunce - 12. kapitola: