OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Vlčí město Epilog



Vlčí město EpilogPoslední kapitola. Rozuzlení a konec vlčí královny.

„Co to znamená?“ zeptala se vyděšená Allison.

„Ještě je potřebuje,“ řekl Scott.

„Chytrý chlapec. Nikdy nepochopím, proč jsi od něj odešla. Zjistila jsi to tehdy u té nemocnice, že? Víš to. Víš, že umírám. Bohužel, moderní medicína ještě na tuto nemoc nevymyslela lék. Ale nadpřirozeno ji má. Freyo, věděla jsi taky, že umírám. Chtěla jsi mě nahradit,“ řekl zlostně Gerard.

„Ne, vím, že umíráš. Nechci tvé místo. Já cítím něco jiného než oni. Cítím sílu,“ zašeptala jsem a aktivovala svou moc. Sundala jsem si brýle z obličeje a nechala si je ve vlasech. Dívala jsem se na všechny, jak září barvami. Otočila jsem svůj pohled na Jacksona. Nejsvětlejší vlákno se táhlo od jeho těla k tomu mému. Otočila jsem se na Gerarda. Z něho směřovalo vlákno na mě a jeho aura byla černá. Už neměl mnoho času. Pomalu jsem se přiblížila k Jacksonovi a opřela se o jeho rameno.

„Není to krásný pohled,“ zašeptal směrem k nám.

„Ty zrůdo! Zabil bys kvůli svému životu svou vlastní krev, svou vnučku, Allison! Kde je teď ten tvůj zákon lovců!“ zakřičel rudý Chris.

„Už jednou to udělal, tak proč ne znovu,“ řekla jsem uvolněně. Všichni se zarazili a s otázkou v očích se na mě dívali.

„Co?“ zeptala se jako jediná Allison.

„Nechceš jim o tom říct ty, Gerarde? Přece jen, když se teď staneš tím vlkodlakem. Proč neodhalit všechna tajemství?“ zeptala jsem se a podívala se na něj.

„Nevím, o čem mluvíš, sám jsem zvědavý, co z tebe vypadne,“ řekl.

„Pověs mi, Chrisi, kdy se narodila Allison? Stačí mi rok,“ zeptala jsem se ho a pohladila svoji sestřenku po vlasech.

„V roce 1991,“ řekl nechápavě Chris.

„Ten rok přece taky umřela teta Maria a její dítě, ne?“ zeptala se mě Allison.

„Jsi velice chytrá, Allison,“ zašeptala jsem. Podívala jsem se na Gerarda, který zbledl.

„Peter, víš, jak moc nemám ráda, když někdo poslouchá za dveřmi. Vždycky se naštvu, a to bychom teď nechtěli, že ne?“ zeptala jsem se a podupávala nohou o zem.

„Okay, vzdávám se,“ řekl Peter a vyšel ze stínu. Postavila se vedle Dereka.

„Už jim to chceš říct?“ zeptala jsem se Gerarda a usadila se na jednu dřevěnou krabici.

„Bylo to nutnost. Ona nás zradila. Byla černou ovcí rodiny,“ řekl Gerard.

„O čem to mluví, Freyo? Má to něco společného s mojí neteří?“ zeptal se naléhavě Chris.

„K tomu se ještě dostaneme. Nepředbíhej,“ řekla jsem a usmála se.

„Co jsi udělal?“ zeptala se Allison.

„Svou dceru jsem miloval. Byla moje prvorozená dcera a stala by se novou vůdkyni. Jenže pak nastal lov. Tehdy Maria stála poprvé proti vlkodlakům. Tehdy nastal první zlom!“ řekl Gerard.

„Zlom?! Zlom?!“ zeptala jsem se naštvaně.

„Dobře! Zamilovala se!“ zařval na mě Gerard.

„Ano, zamilovala se. Zamilovala se, přesně jako tvoje vnučka, do vlkodlaka,“ řekla jsem klidným hlasem. Chris se přiblížil ke Gerardovi a chytil ho za lem košile.

„Co jsi udělal, otče? Co jsi provedl mojí sestře?“ díval se do Gerardových očí. Zavřela jsem oči a představila si příběh z matčina deníku.

„Mladá Maria potmě sedí. Dobře ukrytá před bestii. Její otec by byl nadšený. Dívala se na vůdce vlkodlačí smečky. Tiše se zvedla a mířila svým šípem na vlkodlaka. Pod její nohou praskla větvička. Velký vůdce se otočil a jejich oči se setkaly. Velký blesk ozářil jejich oči a Maria pocítila, jak se její amorův šíp zabodává do srdce. Klesla na kolena a odhodila svoje zbraně. Oba věděli, že už nejsou nepřátelé,“ zašeptala jsem, ale v hrobovém tichu, které nastalo po prvním mém slově, se to zdálo jako křik.

„Mlč, prosím,“ zašeptal Gerard zmučeně. Otevřela jsem oči a vyčítavě se dívala do těch Gerardových.

„Každý den znovu a znovu na stejném místě. Jejich láska, síla, a časem se z nich svou stal jeden. Jednoho dne mladičká Maria zjistila zprávu úžasnou. Byla těhotná. Každý den se její nálada měnila, ale když byla s ním, byl to pro ni ráj. Rozhodla se tedy opustit rodinu jako její bratr Christopher a vzepřít se zákonům. Otec však brzy zjistil pravdu a v domě ji zamkl. Každý den smutně hleděla z okna a nevnímala to, co jí. Brzy toho využil její otec. Do jídla dal Marie jed. Dítě rostlo a rostlo. Marie bylo čím dál hůř. Jed se v jejím těle hromadil. Jednoho dne se Marie podařilo utéct z domu. Mířila za svým milým. Její partner, tak šťasten, že ji vidí, objal Mariu, ale jeho vlk se vzepřel. Maria pro něj představovala smrt. Její otec jí do jídla dával oměj. Partner její napadl ji. Roztrhaná Maria pak zázrakem se do nemocnice dostala, kde malé dítě nalezla jedna sestra. Během malé chvíle poznala, že dítě není člověk. Utekla s dítětem pryč a po osmnácti letech, kdy dívka dospěla, a obě dvě se vrátily zpět,“ řekla jsem tiše.

„Kde je moje neteř?“ zeptal se Chris.

„Dívka se zde zabydlela. Cítila se šťastná v místě, kde žil její otec, dědic Lohrův. Brzy však pochopila, že celou dobu doufala, že najde svou rodinu a vlkodlačí prokletí skončí. Vzkaz lovcům nechala a tobě, Chrisi, dárek poslala. Tobě, Gerarde, nikdy neodpustila. Tebe, Allison, chránila a tebe, Petře, obdivovala. V Isaacovi viděla slunce, ve Scottovi vůdce, v Jacksonovi sílu a v Derekovi sebe. Jmenuji se Freya Lucia Argent Lohrová a jsem dcera lovkyně a vlkodlaka,“ řekla jsem a dívala se z jednoho na druhého.

„Jsi důkaz její zrady!“ zařval Gerard a vrhl se ke mně. Odněkud Gerard vytáhl meč a zaútočil. Přeměnila jsem se a začala jsem se bránit. Všichni byli zkoprnělí hrůzou. Nikdo mi nepřišel na pomoc. Ozvala se píšťalka, která mi rvala uši, ale i přesto jsem se zakousla do Gerardova krku. Odtrhla jsem kus masa a o kus dál ho vyplivla. Z Gerardova těla se začala valit černá krev. Scott nezradil. Ucítila jsem hroznou bolest v pase. Poslední, co jsem viděla, byl vítězoslavná zář v Gerardových očích. Pak už jen byla tma!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí město Epilog:

5. bara
06.12.2013 [14:29]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Veva
11.09.2013 [22:03]

DÚFAM, ŽE BUDE POKRAČOVANIE,KDE SA UKÁŽE, ŽE NIE JE MŔTVA... Emoticon Emoticon Emoticon to nemmôžeš myslieť vážne... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon že bude ešte pokračovanie? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
P.S. je to úžasná, skvelá, bombová,dokonalá poviedka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon miluem ju. Emoticon

3. Lenka
11.09.2013 [21:20]

Ochhhh... ja chcem happyend Emoticon

2. Kika
11.09.2013 [20:27]

TO mám teraz chápať tak že zomrela? Takto to zakončiť...pfff... No dúfam že bude pokračovanie.(teda ak nie je mrtvá) Emoticon Emoticon

1. dena
11.09.2013 [13:04]

to nemyslíš vážne

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!