Upíří deníky - Zavržení - 11. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Že by první hádka?
Teresa a Damon se trochu nepohodnou...
Doufám, že se vám kapitolka bude líbit.
Prosím o komentáře, díky...
Terry...

24.12.2012 (07:00) • TerryBells • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 1580×

11. kapitola – První problém v ráji?

„Jak se to mohlo stát? Jak mohla vědět, že je v nemocnici?“ ptala jsem se podrážděně Damona u mě v pokoji. Caroline je zatím v penzionu se Stefanem, který jí vysvětluje, jak se stát spořádaným upírem.

„Já nevím, Katherine byla vždycky taková. Dostala to, co chtěla, i kdyby měla jít přes mrtvoly.“ Posadil se na mou postel.

„Její máma je v radě, nenávidí upíry…“

„Musíš mi něco slíbit!“ řekl jasně. Zadívala jsem se na něho pohledem, který říkal: „Ne!“, Jelikož jsem věděla, co chce.

„Nebudeš chodit do penzionu, nebudeme se moct tak moc stýkat. Jenom u tebe doma, jelikož Katherine je všude,“ řekl se sklopenou hlavou.

„Na to zapomeň, to nemůžeš udělat! To právě chce, chápeš? Damone, to nepůjde… Pochop, čím víc budeme dělat to, co chce, tím víc si bude myslet, že vyhrála. A to já nepřipustím,“ řekla jsem rychle.

Damon se přede mě přemístil. Vzal můj obličej do dlaní.

„Tereso, jenom na chvíli. Než ji to přejde, potom bude zase všechno fajn,“ řekl s úsměvem.

„Damone, ne. Já si myslím, že to není dobrý nápad,“ řekla jsem jednoznačně. Damon si prohrábl své havraní vlasy.

„Nemáme na výběr…“

„Ale ano, máme, myslela jsem si, že ty jsi ten, který se Katherine nebojí! Myslela jsem, že právě ty budeš ten, který ji s přehledem pošle někam!“ vřískla jsem.

„Taky že ano. Ale ty u toho nemusíš být, jelikož tě bez mrknutí oka zabije!“ oplatil mi můj tón.

„Kdyby mě chtěla zabít, tak jsem mrtvá, a ty to víš!“ Přešli jsme k menší hádce.

„Ne, ona to chce udělat ve velkém stylu. Nejlépe, abych tomu přihlížel…“

„Ty to nechápeš, že? Jsi prostě vlk samotář, který chce… Být prostě sám, nepustit si nikoho k tělu, do své hlavy. Ale pochop, že já se ti do té hlavy dívat chci! Chci ti pomoct!“

„Nedělám to proto, že jsem rád sám! Mám o tebe prostě strach, mám strach, že by ti něco mohla udělat!“ Nevěděla jsem, co mám říct.

„Já mám o tebe stejný strach,“ řekla jsem rázně.

„Když ti slíbím, že se mi nic nestane?“ zaimprovizoval.

„Jak mi to můžeš dokázat?“ Damon si mě přitáhl blíž a dlouze mě políbil.

„Sice jsi mě přesvědčil, že umíš báječně líbat, ale o tom, že tě Katherine nezabije, jsi mě nepřesvědčil…“

„Fajn, tak jí ukážeme společně, ale slib mi, že budeš vždycky trochu v zákrytu,“ řekl jasně.

„Ujednáno.“ Na splatnost toho slibu jsem ho políbila.

***

„Slyšela jsem tu hádku, je všechno v pořádku?“ podivila se Elena v kuchyni.

„Jo, jenom jsem se trochu, nepohodli.“ Sedla jsem si na židli.

„Problémy v ráji?“ uchechtla se.

„Ani ne, jenom toho je teď trochu moc… Caroline, Katherine! Damon si myslí, že jsem porcelánová panenka, která se musí chránit,“ zaúpěla jsem.

„Damon je prostě Damon,“ řekla rychle.

„Uvažovala jsem, že bych si šla zaběhat, připojíš se?“ zeptala jsem se mile.

„Jsem tak nějak domluvená se Stefanem,“ usmála se.

„Já myslela, že je tam teď Caroline, že jí učí…“ Zmlkla jsem, uvědomila jsem si jednu zásadní věc. První byla, že Elena dneska nemá být doma, jelikož šla s Jennou nakupovat. Ta druhá, že by se Elena nikdy neptala na vztah mě a Damona, a když už, tak velice podrážděně.

„Přišla jsi na to brzo,“ pochválila mě.

Mé srdce začalo bušit, někdy jsem si myslela, že mi doslova vyskočí z hrudi.

„Bojíš se, že? Já ti něco prozradím, být tebou, tak už si kopu hrob,“ usmála se. A v mžiku se ke mně dostala. Chytla mě pod krkem. Najednou jsem si něco uvědomila. Byla to přesně ta scéna, která se mi zdála. V tom snu jsem zemřela…

„Teď si říkáš, že tě zabiju, protože jsi měla úplně stejný sen, ale mýlíš se. Já tě budu mučit!“ řekla a její obličej se změnil. Svými zuby mi roztrhla krk, ale krev nepila. Chtěla mi pouze způsobit bolest.

„Teď se tě na něco zeptám a ty mi odpovíš!“ řekla nepřátelsky. „Kde je ta druhá děvka?“ Domyslela jsem si, že to musí být Elena.

„Nevím,“ zaúpěla jsem.

„Špatná odpověď,“ řekla a napila se mé krve.

„Už sis vzpomněla?“ zeptala se lačně.

„Já to vážně nevím!“ Rozbrečela jsem se. Její stisk povolil, pronikavě si mě změřila. A potom utekla. Tak toto bylo zvláštní.

Skácela jsem se k zemi, měla jsem krk totálně roztrhlý a ztratila jsem hodně krve. Snažila jsem se to nějak zastavit, ale nešlo to. Damona jsem teď opravdu zavolat nemohla, protože by to pro mě asi nedopadlo nejlépe. Sice už mou krev pil, ale… Nebyl by to nejlepší nápad.

„Stefane, prosím. Mohl bys přijít k nám domů? Byla tu Katherine…“

„Jsi v pořádku?“ zděsil se.

„Ani ne,“ řekla jsem jistě.

„Už jedu,“ řekl rychle a típl hovor. Po zemi byla všude rozetřena moje krev, zřejmě mi musela trochu protrhnout tepnu, jelikož se krvácení nechtělo zastavit. Najednou jsem slyšela, jak se otevřely domovní dveře. Srdce mi naskočilo štěstím.

„Krev,“ řekl Stefan o oktávu výš.

„Prosím, neříkej mi, že s tím máš moc velký problém,“ zaúpěla jsem.

„Proč jsi nezavolala Damona?“ Začal se mu měnit obličej.

„On má trochu větší problémy s mou krví,“ přiznala jsem. Pohled na jeho tvář mě neděsil, jelikož jsem byla tak trochu zvyklá. Stefan se i přesto otočil a dýchal.

„Tak běž pryč, nevěděla jsem, že máš tak velké problémy s krví! Běž, já se o sebe postarám,“ řekla jsem rychle.

„Ne, já ti pomůžu,“ řekl odhodlaně.

„Stefane, je to pro tebe těžké. Běž!“ křikla jsem.