Ta třetí - 1. kapitola - První oběť • OurStories.cz ~ naše povídky

Jedna měla svůj slib porušit.
Jedna se měla kvůli němu obětovat.
A jedna ho měla naplnit.
Která z nich je ta třetí?

01.08.2012 (19:00) • Fluffy • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 21× • zobrazeno 3500×

1. kapitola - První oběť

„Isobel mi vyhrožuje."

Myslím, že jsem vystihla podstatu věci, ne? Byla jsem bláhová, když jsem čekala nějakou prudkou reakci? Cokoliv? Výkřiky? Nadávky? Převracení stolů? Ale ne ticho. Elena a Stefan na mě zírali, jako kdybych si všechno vycucala z prstu. Haló, pozemšťané - o tomhle se přece nevtipkuje. Dloubla jsem pana Dokonalého do žeber. „Doufám, že něco vymyslíte. Tenhle," sjela jsem pohledem upíra po mém boku, „nevymyslel nic jednoduššího než se odstěhovat. Rozhodně si nad tím zřejmě lámal hlavu hrozně dlouho." Ano, bylo to ošklivé a uštěpačné. Ale copak můžu být milá, když se po třech měsících ozvala má milovaná matka a zřejmě mi usiluje o život? Ne, nemůžu.

Někdo to oddřít musí.

Elena si vjela rukou do vlasů a zamračila se. „Jak vyhrožuje? Kate, nerozumím ničemu z toho, co jsi řekla."

Vytáhla jsem bílou kartičku. „Takhle," podala jsem jí ji. Když se nic nedělo, zamávala jsem jí dlaní před očima. „El?" Žádná reakce. „Eleno?"

Potřásla hlavou a roztržitě se usmála. „Myslíš, že to má něco společného s těmi vraždami za hranicemi města?" Pak položila ten tvrdý kousek papíru na stůl a posunula ho víc do středu. Daleko ze svého dosahu. Ale no tak, přece se nemáme čeho bát.

Že ne?

„Je to dost dobře možné," pokrčila jsem rameny. „Může to znamenat spoustu věcí. Mohla se do města vrátit ona. Mohla to být Katherine. Nebo to je jen shoda náhod a je tu jiná krvechtivá pijavice."

„Právě jsi urazila mé city," odfrkl si Damon a cvrnknul mě do čela. Ohnala jsem se po něm - ale stejně to bylo bezvýsledné. Upíří reflexy. Nemám šanci.

„Udělám to znovu, když o to tolik stojíš," vycenila jsem na něj pobaveně zuby a posadila se na Elenino uvolněné místo. Založila jsem si ruce na prsou a sjela svou společnost pohledem. Elena byla mírně rozhozená, Stefan žádný výraz neměl - jako obvykle; přehnaná sebekontrola. Podezírám ho, že tajně ujíždí na opiu, nebo na něčem takovém. Veverčí krev rozhodně nemá tenhle efekt. A Damon? Ten se bavil - taky jako obvykle. Ani mě to nepřekvapilo. „Ne vážně. Nemůžeme to brát na lehkou váhu. Několikrát jsem se v ní spletla, ale... tohle přehlédnout nejde. Nechci udělat stejnou chybu dvakrát."

„Nikdo z nás nebude opakovat stejnou chybu dvakrát," ujistil mě Stefan a nepatrně se zamračil. „Jen mě překvapuje, jak melodramatičtí tví rodiče jsou."

Zasmála jsem se. „Zřejmě to máme v rodině." No a ne? Nejsem to já? Ta mrcha, co všem lhala - a pak zjistila, že na druhé straně barikády se bojuje mnohem líp. A to proč? Protože je tam sexy upír, který to umí v posteli? To taky - ale to byla jen ta nepatrná část. Hnulo se ve mně svědomí, opustila jsem temnou stranu síly, dala se na šíření dobra... a tak dále. Vyberte si, co chcete.

Tohle nejsou Hvězdné války a ani pohádka o Sněhurce.

Ne, tohle je realita. Ta melodramatická realita, ze které by všichni měli utíkat. Tak rychle, co jim nohy stačí. Proč to ještě nikdo neudělal?

No, jasně - já zapomněla. Tahle generace postrádá pud sebezáchovy. Já ho například nemám ani špetku. Ne, jsem schopná zavraždit upíra - stejně jako s ním sdílet ložnici. Já tedy utíkat nebudu. Zůstanu a budu bojovat. Otázkou je - proti komu?

„Takže hádám, že plán je velmi jednoduchý," promluvil pan Do-všeho-budu-strkat-nos.

„Jakej plán, Einsteine?" našpulila jsem nesouhlasně rty. „O plánu tu nepadlo ani slovo. A jestli myslíš ten ,přestěhuj se a uteč´, tak tě asi zklamu. Z utíkání jsem už vyrostla."

„O krok blíž k plnoletosti a už si vyskakuješ?" opáčil nevzrušeně. „Zpomal, holčičko. V baru ti ještě nesmí nalít."

„Nevím, včera si rozhodně někdo vůbec nestěžoval, že jsem ještě holčička. Že by ty? Pedofilní sklony máš po kom, pane Musím-za-každou-cenu-vyhrát?" Stefan i Elena se protáhli z kuchyně tak rychle, jak jen to šlo. Zdá se, že naše dohadování vadí mnohem víc jim než nám. Pro nás je to... rutina. Nenávidím ho dost na to, abych se s ním stále mohla hádat. Leze mi na nervy a věčně mě otravuje.

To, že ho zbožňuju, je jen druhá strana mince. Nemusím mu to připomínat tak často.

„Za to nekrofilie se u vás dědí po přeslici," vrátil mi to s přehledem, „očividně."

„Hele, mrtvolko," ušklíbla jsem se a natáhla se, abych ho chytla za tmavě šedou košili a přitáhla si ho k sobě, „k smrti ráda bych se s tebou hádala, ale na tohle teď nemáme čas. Musíme dostat toho upíra, ať je to kdokoliv."

„Uděláme to jako vždycky?" zajiskřilo mu v očích a po rtech mu přeběhl úsměv.

„Jako vždycky," opětovala jsem mu pousmání a krátce ho políbila na rty.

Ano, jako vždycky.

***

Na to, že byl teprve začátek jara, se udělalo doopravdy teplo. Tenhle večer byl jedním z těch, který vás nutí sundat si teplou bundu a vyjít si ven je tak - na procházku. Pokochat se, jak všechno ve městě začíná kvést a jak se chystá první venkovní školní párty. Jestli tam půjdu, přiliju Alaricovi do jeho pití trochu octa - za to dnešní protivné zkoušení na hodině historie. Sice mi před víkendem vysvětloval, že na mě nemůže brát ohledy do konce života - a dokonce mi řekl, z čeho budu tohle pondělí zkoušená, ale... vždycky mi vlezlo do učení něco příliš důležitého.

Ať už to byl Damon a jeho pocit, že postel je jediné místo, kde se dá strávit příjemný víkend, nebo telefonát od mého otce a krvavá zpráva od mé matky. Není nad to mít milující rodiče.

Takže můžete hádat, jak moje zkoušení dopadlo. Musím se pochlubit, ta nejhorší známka to nebyla - něco jsem se stihla naučit před hodinou. A Rick se zachoval jako gentleman - nepotápěl mě, když jsem se svými vědomostmi skončila. Ne, dostala jsem horší céčko a šla si sednout.

Ne, že by to ze mě udělalo vzornou studentku, ale propadák to taky nebyl. To nemění nic na tom, že chci výjimku, co se týče zkoušení.

Ale zpátky k dnešnímu večeru - já bundu na rozdíl od ostatních měla. V jedné kapse mě jistila lahvička s roztokem, ve kterém byl sporýš, a pod záhybem látky jsem měla dřevěný kolík. Pro všechny případy - vždycky se s Damonem připravujeme na to nejhorší.

A to je vlastně to, co děláme naprosto vždycky.

Elena s tím nesouhlasí - a Stefan jí jen přizvukuje. Kromě toho, že si u ní musí pořád šplhat, taky si myslí, že mě musí neustále vychovávat. Hej, teď už jsem vlastně starší než on. Mohl by s tím přestat. Otravuje mě to. Sedmnáct, skoro osmnáct, let se o mě nikdo nestaral. A najednou mám dokonce i pedantského upířího skoro-švagra. Není nad to, když si tohle můžete ze seznamu nočních děsů odškrtnout.

Já a Damon spolu lovíme upíry, kteří se v Mystic Falls prostě zastaví.

Chceme mít klid. Chceme se spolu hádat i milovat bez toho, aby nám něco hrozilo. On je doma a já jsem tu teď už taky doma. Hledali jsme se tak dlouho, až jsme se našli - jsme ta děsivá dvojice ze špatných a hororových snů. Libuju si v tom - i když jsou věci, které mě dokážou zlomit, snažím se je nedávat najevo. Slabosti nejsou v tomhle světě dobrá vizitka.

Šla jsem pryč z města - po Charlottesville Parkway. Dávno jsem si zvykla, že auta jako zázrakem nejezdí, pokud opouštíte osvětlené části města a hrozí vám nebezpečí. I tak bylo celkem dobře vidět, měsíc byl téměř v úplňku. Spoléhala jsem na dvě věci - že je Damon zatraceně blízko a že si ten druhý upír bude chtít se svou obětí nejdřív pohrát, tudíž mi dá šanci přežít. Lov je přeci zábava.

Nebo ne?

Slyšela jsem vlastní dech a tlukot srdce i tak přidal na intenzitě. A to jsem se snažila zůstat v klidu. Nepovedlo se. Adrenalin mi pumpoval v žilách a já se cítila stále stejně - jako kdybych si zahrávala se smrtí. Stačí jediná chyba a můžu zemřít. Nedělám to pro svoje masochistické sklony, ať to předtím vyznělo jakkoliv. Ne dělám to pro bezpečí tohohle města. Pro Elenu. Pro Jeremyho. Pro Jennu. Pro moje přátele ze školy. To je moje slabost a já ji nechci ukazovat.

To budu radši do smrti lovit kohokoliv, kdo se k hranicím města jen přiblíží.

Přede mnou se objevila silueta muže a zase rychle zmizela. Zastavila jsem se a zírala na to místo. Potom jsem se otočila a udělala krok dozadu. Hrál si se mnou, což bylo dobré znamení. Najednou mě popadl prudce za ramena a hladově se usmál.

Odrbaná džínová bunda a zelené tričko bez potisku. Několik dní neholená tvář a tmavě kaštanové vlasy padající mu do obličeje. Lehký odstín zelené v jeho očích. „Copak tady tak sama, děvčátko? Není pozdě na procházku?"

„Ani ne," ujistila jsem ho klidně a pak o něj rozbila tu malou lahvičku se sporýšem. Zařval bolestí a chtěl se po mně ohnat, ale já hbitě uhnula a pak ho naštěstí smetla vlna. Pan Dokonalý mu přitlačil hlavu k silnici a pak mu s ní nešetrně praštil. Krev postříkala asfalt - tak moc, až jsem sebou nepatrně cukla.

Jsem zlá, psychotická mrcha - mám to koneckonců v genech. Ale jen navenek. Umím se přetvařovat. Dokonale.

„Věděl, že mě najdete," usmál se upír a ani se nesnažil bránit. „Věděl to."

„Kdo?" zavrčel Damon a znovu s upírovou hlavou praštil.

„Vážně si myslíš, že ti to řeknu? To mě můžeš rovnou zabít," zasmál se. Podivně uvolněně.

Damon ke mně beze slova natáhl dlaň a já mu do ní vložila kolík. Něco se mi na tom nezdálo - vetřelec se vůbec nebránil, když ho hrot lehce poškrábal v místě, kudy by prošel do srdce. Dokonce se rozesmál. Já... nevěděla, že se upíři mohou zbláznit. Trochu mě to vyděsilo.

„Rozmysli si to," usmíval se můj přítel - ten úsměv jsem znala, byl nesmlouvavý a děsivý. Kdysi ho na mě používal dost často. „Tvůj život je přece cennější než nějaká hloupá informace."

Upír se bublavě rozchechtal. „Mám vám vyřídit jednu jedinou věc. Otevřít hrobku. Potřebuje svědky, jinak Katherine zemře."

„A co je mi po ní?" opáčil Damon. „Ať si ta děvka klidně vypustí duši."

„Ne tahle," otočil hlavu ke mně a zelené oči se zaleskly, „tahle. Jsi blízko smrti, Kat. Uvažuj o tom." Jakmile to dopověděl, ani neodstrčil Damonovy ruce, ale sám si vrazil kolík do srdce. Zemřel během vteřiny.

Jsem dost vyrovnaná se svojí minulostí a s tím, co se kolem mě děje.

Ale tohle... tohle mě vyděsilo.

Berušky, děkuju za zmíněnou trpělivost - jsem Vám za ni velmi vděčná. =) Teď sice zase na chvíli odjíždím, ale tentokrát mám počítač s sebou, tak to půjde rychleji. ;) Doufám, že se Vám kapitola líbila - a čekám na Vaše domněnky. =) Moc se na ně těším! =)

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction