Protettore - 12. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Jak vypadalo ráno? Bude slyšet Kol zase hlas? A dozví se Kelsey, že je naživu?

15.03.2014 (15:00) • • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 889×

Ráno jsem pomalu ještě v šoku z toho, co se stalo v noci, šel po schodech dolů. Přejel jsem si rukou přes vlasy. Co se to se mnou děje?

*Bum*

Slyšel jsem něco spadnout v kuchyni. Došel jsem tam a na zemi ležel Klaus a byl dřevěným kůlem připnut k zemi. Šel jsem rovně a když jsem k němu došel, tak jsem ho jenom překročil a podal si hrnek. Klaus pořád ležel na zemi a skučel.

„Brý jitro, bratříčku,“ pozdravil jsem ho.

Klaus jen něco zaskučel a dál ležel a převaloval se.

„Jak se máš? Já se mám na moje poměry docela fajn.“ Nalil jsem si vodu a opřel se o linku. Voda chutná nějak divně. Nevzpomínám si, že by takhle chutnala před lety. Jako upír jsem ji nepil. Proč taky jediné, co jsem pil, byl alkohol, a ten by mě asi teď zřídil víc než tenkrát.

„Sssakra, pomoz mi,“ zaskučí Klaus a naštvaně se na mě dívá. Protočím oči a jdu k němu a vytáhnu mu jednou rukou kůl z břicha. Jenom si oddechne a posadí se a pomalu se posune tak, aby se opíral o dvířka od skříňky. Já se opřu zpátky a sleduju ho.

„Kdo to byl tentokrát?“ zeptám se ho. Jenom zakroutí hlavou, postaví se a odchází.

„Aspoň děkuji1 by mi bodlo!“ zařvu na něj naštvaně. Vůbec se nezměnil. Pořád ho chci nejradši zabít. Ale bratr je bratr. Pomalu jdu do obývacího pokoje a sednu si do křesla. Zvrátím hlavu dozadu a zavřu oči. Je to takové divné, být člověk. Nelíbí se mi to. Já mám být Kol Mikealson. Pan originál. Ne člověk. Slaboučký človíček, který nic nedokáže. Ani tvoje milovaná ti nebere mobil. Ani neví, že žiješ, a určitě se má líp, než kdybys byl ještě živý. Určitě už má náhradu. Nějakého hezkého pohledného muže, který jí bude moct dát dítě a rodinu. Ne nějakého krev sajícího, několik století starého upírá, který je teď bezvýznamný člověk. Znovu ten hlas. Chytl jsme si hlavu do rukou. Ne, už ne, prosím. Nemilovaný, nikomu nechybějící, slaboučký človíček. Svět by byl bez tebe hned lepší, jenom ty ses musel vrátit. NE! Už ne.

„Nech toho. Ne, ne, ne, ne…“ opakoval jsem pořád dokola. Hlas neustával. Chudinka upírek. Ukradli mu zoubky.

„Už toho nech!“ zařval jsem přes celý dům.

Hlas ustal. Nadechl jsem se. Díky bohu. Zasmál jsem se. Upír, který děkuje bohu, to je ironie. Držel jsem hlavu v rukách, když vtom začal hrát mobil. Byl zapadlý v pohovce. Když jsem ho našel, zjistil jsem, že je Klausův. Na mobilu bylo napsáno jedno slovo. Kelsey. Polknul jsem a zmáčknul zelené tlačítko a mobil si dal k uchu.

Pohled nikoho.

Tři ženy stály u ohně a debatovaly nad tím, že se objevilo něco, co už dávno mělo být mezi mrtvými. Vypráví o tom jedna legenda:

Kdysi před dávnými časy. Žil jeden muž a jedna žena. Od malička si byli osudem zaslíbení, ale osud si s nimi taky pohrál. Muže přislíbil jiné ženě a z ženy udělal její služku. Avšak našli si k sobě cestu. Muž chtěl žít se ženou, ale neměl žádnou možnost jak. Byl přislíbený jiné, proto povolal něco, co mu mělo pomoct. Starodávného démona. Upsal se k tomu, že změní jeho osud. Ale démon byl vyzrálý. Z jeho a jeho milované družky udělal něco hrozného. Každého čekal jiný osud. On byl navždy uvězněn v podobě kamene, ona umřela a rodila se každé století, ale nikdy nepřežila do svých osmnácti let. Vždy ji žena, která byla přislíbena muži, našla. Ona byla od démona obdařena kouzelnými schopnostmi a využívala je k tomu, aby se nenaplnilo poslání, že až žena dovrší dvaceti let, muž znovu obživne. A budou moct konečně žít spolu. Tento démon byl po tomto činu na svobodě. Léta ničil všechno, co mu do rukou přišlo. Upisoval lidi ke smlouvám, které nemohly nikdy splnit. Ničil životy a sny. Až jednou večer se mocná trojice čarodějek rozhodla, že už toho bylo dost. Jednou za večera si na démona počkaly a společnými silami ho zabily. Démon však slíbil, že se vrátí. Mnohé pověry praví, že to není pravda, že démon je už navždy pryč. A jiné, že démonova duše je na druhé straně a čeká na člověka, který by ho z této strany dostal a komu může vzít podobu a duši na jeho další drancování. Toto je legenda o démonovi, který zabil, proměnil, upsal a nechal upálit miliony a miliony lidí. Jeho jméno je Cacodémon.

Legenda o Silasovi a Joanne.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction