Neplýtvej časem pro ztracené - 16. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Co se stane, když na sebe po ránu narazí v kuchyni Damon, který nezištně loví něco k snídani a Marcus, který má nabroušený jazyk a nehodlá se vzdát svojí nuttely? Jaké škody může napáchat jeden telefonát? Jedno je jisté, za každých okolností noste kalhoty přátelé!

05.10.2012 (19:00) • FaithNana • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 1641×

Ach ta rána...

„Ségra! Nárokuju si tu nuttelu, co jsi skoro celou vyžrala rozumíš a va...“ hudroval Marcus na cestě do kuchyně, kde slyšel nějaké zvuky. Celou dobu jsem ho pozorovala ze dveří od ložnice, takže se mi naskytl vskutku vtipný pohled na jeho vyjevený postoj, když v kuchyni místo mě spatřil Damona. Popravdě jsem ale nejvíc čekala na jeho slovní reakci.

„Chlape, já chápu, že ségra si domů může vodit koho chce, ale nemohl sis vzít alespoň kalhoty?“ zahuhlal a stihl si u toho i zívnout. Damon jen v trenkách se nezmohl na víc, než na zírání. „A ne, tý nuttely se ani nedotkneš!“ oznámil mu ještě Marcus a společně s chlebem mu vyrval čokoládovou pomazánku z ruky, aby vzápětí zmizel ve svém pokoji. To už jsem se neudržela a skácela se smíchy k zemi.

„Caroline říkala, že ten kluk se nezapře,“ okomentoval to nakonec Damon, když se mu konečně vrátila slovní zásoba.

„On nikdy,“ konstatovala jsem a začala lovit v ledničce něco k jídlu. Nuttela dnes evidentně nebude.

„To nejde! Nemůžu vás přivést domů! Zkazíte mi pověst!“ zděsil se Damon.

„Jakou myslíš? To sis přes svoje ego ještě nevšiml, že už žádnou nemáš? Alespoň ne takovou, kterou by ti někdo chtěl brát,“ oznámila jsem mu sladkým sarkazmem a políbila ho na tvář.

„Jsem šokován,“ oznámil mi a šel se rozvalit na gauč.

„Tak se najez, třeba ti to pomuže,“ podávala jsem mu narychlo uplácané sendviče a pustila ranní zprávy. Bylo celkem brzy na to, že byla neděle, ale mě výjimečně nevadilo být vzhůru. Přitulila jsem se k Damonovi a poslouchala o tajemném vrahovi, který před dvěma dny zabil místního kohosi. Jistě, Aarona. Policie mlela o tom, jak jsou mu na stopě a již brzy ho dopadnou. Ale stejně dobře jako Damon jsem věděla, že je to kec. Policie mu na stopě nemohla být ani náhodou. Leda ta tajná. A ti by se s tím těžko někde vychloubali. Znamenalo by to totiž, že jim zas někdo vlez do zelí a oni se musejí bát o vlastní zadnice. Veřejnost by totiž asi neskousla fakt, že ta super policie, co je má chránit před mafií vlastně zastává její místo.

„Hm, ale líbí se mi tady bydlet,“ konstatoval nakonec Damon, když zprávy skončily.

„Cože? Kdo řekl, že tu bydlíš?!“ vytřeštila jsem na něj oči.

„Jsme manželé pamatuješ? Společnej majetek,“ zazubil se a přitom si provokativně poklepal na snubní prsten. Jen jsem si povzdychla a šla uklidit nádobí do myčky. Cestou zpátky jsem pozorovala, jak se ten bastard roztahuje na mojim gauči. Není to ani měsíc, co bych dala cokoliv za tenhle pohled. Musím si to neustále opakovat, jinak ho do večera prohodím jedním z těch superdrahých oken. A to i přestože nemám ponětí, jak bych něco takového zrealizovala, aniž bych přitom neletěla tím oknem s ním nebo jen já sama.

„Nad čim zas přemejšlíš?“ zeptal se mě Damon, když si všiml, že jsem se zasekla ve dveřích od kuchyně. Nakrčila jsem podezřívavě obočí.

„Co je?“ zeptal se nechápavě.

„Ptáš se mě nad čim přemejšlim? Už podruhé během čtyřiadvaceti hodin? Dávej si pozor, lidi by si pak mohli myslet, že... no kdo ví... třeba, že se nám náš egoistický sobec Damon Salvatore stará,“ utahovala jsem si z něj, zatímco jsem se pomalými kroky přibližovala k pohovce, až jsem byla dostatečně blízko, aby mě chytl a rázem na té pohovce uvěznil pod sebou.

„A to bychom nechtěli,“ zašeptal mi do rtů a potom věnoval vášnivý, hrubý polibek.

„To jako vážně?“ ozvalo se za námi a Damon toho okamžitě nechal, aby se otočil za zdrojem. Vybuchla jsem smíchy, když se mi naskytl pohled na pohoršeného Marcuse.

„Chlape, říkal jsem ti, ať si vezmeš kalhoty. A jestli jí chceš vysát plíce, pokračuj jinde, dávají mi kriminálku,“ nadával Marcus nevrle. Damon v naprostém šoku se ze mě zvedl. Chytla jsem ho za ruku a odvedla k sobě do ložnice, kde jsem za sebou zavřela dveře.

„To dítě je moje noční můra,“ pronesl konsternovaně a ačkoliv mé úmysly byly trochu jiné, zmohla jsem se jen na záchvat smíchu. Tolik k ranní romantice.

„Někdo zvoní,“ konstatoval Damon, zatímco sledoval můj záchvat. Okamžitě jsem se uklidnila a vydala se otevřít dveře. Stála za nimi Caroline, která se mi bez váhání okamžitě vrhla okolo krku a málem mě povalila.

„Vidíš, co děláš?“ osočila jsem se na Damona, když jsem ho, konečně už v těch kalhotách, uviděla opřeného o zeď jak se té scénce kření.

„Proč zase já?“ okomentoval to lehce uraženě. To už mě ale Caroline pustila a uvelebila se na našem gauči, aby nás celá nadšená pozorovala. Našem? Já toho idiota prostě vždycky poslechnu na slovo, co?

„Care, nech toho, culíš se tak, že by z tebe člověk oslepnul,“ pronesla jsem otráveně, zatímco si mě Damon přitáhl blíž k sobě. V tu chvíli se ale zvonek rozezvučel znovu. Protočila jsem oči a šla otevřít s peprnou poznámkou na jazyku. Stála tam však ubrečená Chloe a tak mě vzápětí napadlo, že vyčíst jí, ať chodí všichni pohromadě asi není z nejlepších nápadů. To ji ta smrt Aarona tak zničila? Vždyť já už skoro zapomněla i jeho jméno.

„Ahoj Faith,“ zahuhňala.

„Ahoj,“ odpověděla jsem zaskočeně a pustila ji dovnitř. Nepřítomně si sundala boty a kabát a vešla do obýváku. Damon s blondie ji pozorovali jako nějakou atrakci, ale ona se nepodívala ani na jednoho z nich.

„Co se děje?“ zeptala jsem se a přísahám, že jsem se snažila, aby to znělo starostlivě. Podle pohledu, který na mě vrhla blondie se mi to asi nezdařilo.

„Faith, neříkala jsem ti, ať raději nemluvíš?“ obořila se na mě Caroline. Jen jsem rozhodila bezmocně rukama.

„Promiň, já myslela, že budeš doma sama,“ vzlykla. Potom jí začal zvonit mobil. Chvilku jsem po sobě koukali, až se nakonec zvedla a zmizela v koupelně pro hosty, kde za sebou zamkla dveře. Care s Damonem okamžitě nastražili uši, aby zaslechli, co nejvíc, takže jsem raději jen mlčela a zírala do země.

„To není dobrý,“ konstatoval Damon a Care na něj vrhla ostražitý pohled. Přeskakovala jsem očima z jednoho na druhého a tajně doufala, že mi snad vysvětlí, co se to tu právě děje.

„Faith, obleč se,“ oznámil mi Damon stroze a jeho postoj se změnil v napjatý. Nelíbilo se mi to. Kdykoliv to udělal, skončilo to někým mrtvým. A já nemám ráda mrtvé lidi, speciálně ne na mojí super drahé podlaze. Ale poslechla jsem a rychle na sebe hodila první džínsy a tričko, které jsem vyštrachala v té hromadě věcí z mojí skříně.

„Řeknete mi konečně, co se to děje?“ zeptala jsem se jich, když jsem se vrátila zpět. Chloe stále ještě telefonovala a já se přistihla, jak zapínám knoflíček od Damonovi staré košile, kterou jsem celé ty roky schovávala jako památku na něj. To jsem si fakt nemohla vybrat nic lepšího? Koukal na mě s pobaveně nadzdviženým obočím. Nezmohla jsem se na víc, než uraženě vypláznout jazyk, nad čímž jen s úsměvem zakroutil hlavou a Care málem vybouchla smíchy, když to všechno pozorovala.

„Tak?“ zeptala jsem se znovu, jelikož se k odpovědi neměli.

„Co tak?“ podívala se na mě blondie.

„Co se děje, že jsem se musela oblíct? Měla jsem v plánu ještě pokračovat v jistých věcech, než se dneska obleču,“ konstatovala jsem skoro naštvaně, což Damona pobavilo.

„Hele, na manželský povinnosti budete mít ještě věčnost, teď budeme čelit možná většímu problému,“ odsekla Caroline a ani si neuvědomila, jak mě zarazila, jelikož se dál věnovala poslouchání cizích rozhovorů. Já jen sklopila hlavu. Brala to jako samozřejmost. Mezi normálními lidmi by tenhle slovní obrat nic moc neznamenal. Ale když se bavíte s upíry, nabírá slovo věčnost děsivé rozměry. Damon vycítil změnu mojí nálady a stiskl mojí ruku v pevném sevření. Trochu překvapeně jsem se na něj podívala, ale naznačil mi, že to vyřešíme potom, ideálně asi beze svědků, což jsem mu bez váhání odkývala.

„Tak, co se kruci děje?“ řekla jsem už lehce vytočená a Care se lekla, za co mi věnovala pohoršený pohled.

„Ti tvoji povedení přátelé žvanili. A někdo z vyšších míst se rozhodl kontaktovat tu tvojí kamarádku a všechno jí barvitě vysvětlit a popsat. Včetně mého dostaveníčka s tím stalkerem,“ vysvětlil mi konečně Damon.

„A to je jako všechno? Proto tu teď stojíme jak na trní? I kdyby mu Chloe věřila, jste dva upíři proti ní, máte snad strach, že ji nepřeperete? Navíc není problém ji ovlivnit, sporýš nebere,“ konstatovala jsem trochu nechápavě.

„Ona jim sice věřit nechce, ale zní, jakoby se rozhodla to na vlastní kůži vyzkoušet. Tohle bude průšvih, Faith. Nemůžeme ji zabít,“ konstatoval Damon.

„Tady taky nikdo o vraždě nemluvil. Ušpinili byste mi podlahu a o to fakt nestojím,“ pronesla jsem tvrdě, „nehledě na fakt, že další mrtvolu bych už fakt asi nikde nevysvětlila,“ konstatovala jsem dál a absolutně mě nenapadlo si něco dělat z Damonovi a Carolininy podivné gestikulace, „a Marcus! Nehodlám ho zasvěcovat do tajů upířího úchyláctví dřív, než si všimne, že nikdo z nás nezestárne,“ dooznámila jsem rozhodně a přitom se tak snažila o normální tón při zmínce, že mezi nesmrtelné budu brzy patřit taky, že jsem si vůbec nevšimla šokované Chloe ve dveřích od koupelny.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: FaithNana (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction